Č. 6904.
Stavební právo (Praha). — Administrativní řízení: 1. * Policejní povinnost, odstraniti nekonsentovaný stavební stav, postihuje nejen stavebníka, nýbrž i každého jeho právního nástupce v držení budovy. — 2. * Stavební úřad jest podle §§ 119 a 34 stav. řádu oprávněn zakázati, aby jako garáže pro automobil užíváno bylo místnosti, která nebyla specielně jako automobilová garáž konsentována. — 3. Ani stav. sbor hl. m. Prahy ani zsv nejsou příslušný, aby — rozhodujíce o rekursech do rozhodnutí magistrátu ve věci stavební — potvrzovaly též výrok magistrátu o tom, že se proti straně zavádí řízení trestní pro přestupek stav. ř.
(Nález ze dne 23. listopadu 1927 č. 24.336.)
Věc: Albína L. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení garáží.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se z částí pro va- dy řízení, z části pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem měst. úřadu v B. z 3. června 1911 uděleno právnímu předchůdci st-lčinu povolení ke stavbě domu, podle plánů, v nichž mimo jiné ve dvoře projektovány dvě přízemní budovy, a to po levé straně skladiště rekvisit a po pravé straně kolna na vozy. Když v r. 1926 úřední revise podala zprávu, že ve dvoře tohoto domu (čp. 355) zřízeny byly bez úředního povolení dvě garáže, nařídil magistrát hl. m. Prahy výměrem z 23. ledna 1926 st-lce v základě §§ 119 a 121 stav. ř., aby obě garáže dala neprodleně odstraniti, event. zažádala do 14 dnů za dodatečné jich schválení, s tím, že se proti ní a proti staviteli, jenž změny stavební provedl, zavádí současně trestní řízení pro přestupek §§ 24 a 37 stav. ř.
Odvolání st-lkou podané bylo rozhodnutím stavebního sboru ze 6. dubna 1926 zamítnuto. Nař. rozhodnutím byl výrok druhé stolice z jeho důvodů potvrzen.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad vycházeje shodně s oběma nižšími stolicemi ze skutkového stavu, že ve dvoře domu st-lčina zřízeny byly bez úředního povolení dvě garáže, potvrdil příkaz daný st-lce v základě § 121 stav. řádu pro Prahu, aby tyto garáže, pokud si neopatří dodatečné jich konsentování — dala odstraniti. St-lka brání se proti tomuto příkazu především námitkou, že sporné stavby provedl právní předchůdce její, nikoliv ona sama. Námitka ta je však bezdůvodná. Práva a povinnosti ze stav. konsensu plynoucí, jakož i stavebně-právní odpovědnost za stav budovy nestíhají pouze stavebníka, nýbrž každého jeho právního nástupce ve vlastnictví budovy. Plyne to z povahy konsensu stav., kterým se uděluje povolení věcné pro stavbu jako takovou, a je to výslovně řečeno v § 119 stav. řádu, jenž mluví o závazcích uložených vlastníkům domů. Kdyby tedy bylo prokázáno, že sporné garáže nebyly konsentovány, stíhala by stavebně-právní povinnost normovaná v § 121 stav. ř., garáže tyto odstraniti, bez ohledu na to, kdo je dal zříditi, st-lku jako nynější vlastníci domu.
Na druhém místě namítala st-lka, že obě stavení používaná jako garáže byla v tom stav. stavu, v jakém nyní jsou, úředně konsentována, ovšem nikoli výslovně jako garáže pro automobily, nýbrž jako kolny na vozy. Vytýká pak jako vadu řízení, že úřad neprávem a na základě řízení, k němuž st-lka nebyla přibrána, vzal za prokázáno, že ve sporných staveních provedeny byly u porovnání se stavem konsentovaným nějaké stav. změny bez úředního povolení.
Z nař. rozhodnutí ve spojení s výroky obou nižších stolic není zřejmo, zda úřad rozpor mezi skutečným stavem a stavem konsentovaným dle stav. povolení z 3. června 1911 shledává v tom, že proti tomuto stavu konsentovanému provedeny byly v obou staveních nějaké stav. změny, či jen v tom, že tato stavení, po stránce technické provedená jinak úplně ve shodě s konsensem, jsou nyní používána jako schráně pro automobily (»garáže«), ač byla konsentována jako »kolny na vozy«. resp. »skladiště rekvisit«.
Stížnost nemá ovšem pravdu, má-li za to, že povolení sporné budovy jako »kolny na vozy« dává st-lce již právo, používati jí také jako garáže na automobily. Stav. řád arciť, — vzhledem k době jeho vydání docela přirozeně — garáže na automobily jako zvláštní kategorii místností nerozeznává. Ježto však automobily podle své tech. povahy a konstrukce jsou podstatně odlišné od jiných vozů, a místnosti určené k jich úschově po stránce technické, požární i zdravotní, tedy právě v oněch směrech, jimž stav. řád zvláštní péči věnuje, vyžadují zcela zvláštní úpravy, nemá-li obyvatelstvo budovy, v níž garáž se nachází, a okolí býti obtěžováno a ohrožováno, není pochybnosti, že stav. úřad je v základě § 34 stav. ř. oprávněn pro garáže stanoviti požadavky zvláštní, a že automobily smějí býti uschovávány jen v takových místnostech, které specielně pro tento účel jako garáže byly konsentovány. Ježto důsledek ten podává se již ze stav. řádu sama, je docela lhostejno, kdy byly stav. úřadem vydány zvláštní předpisy pro garáže, ve stížnosti zmíněné, o něž ostatně žal. úřad své rozhodnutí neopírá. Ačkoliv jest nesporno, že budovy, o něž jde, nebyly konsentovány jako garáže, nýbrž jen jako kolny na vozy, není svrchu uvedená nejasnost nař. rozhodnutí ani za uvedeného právního stavu bez významu. První stolice nařídila totiž st-lce, aby sporné garáže odstranila. Druhá stolice — a s ní shodně žal. úřad mluví sice již méně jasně o tom, že st-lka je povinna odstraniti »garáže co takové«. Poukaz 1. stolice na § 121 stav. ř., oběma vyššími stolicemi nedotčený, nasvědčuje však zase tomu, že se st-lce ukládá, aby v obou sporných budovách provedla určité technické práce, jimiž by stav. stav jejich, od konsentovaného odlišný, uvedla s tímto stavem ve shodu. To však předpokládá, že tu takový odchylný stav. stav skutečně jest, jinými slovy, že obě budovy provedeny byly jinak, nežli jak je stanoveno v konsentovaných stav. plánech. Takový rozpor však — jak st-lka právem namítala — řádným řízením za účasti strany zjištěn nebyl. Odpovídá-li však stav. stav sporných budov jejich konsentovanému stavu a spočívá-li závada pouze v tom, že obou budov, zřízených jinak dle konsensu, pouze se užívá závadně k úschově automobilů, tedy k jinému účelu nežli byly konsentovány, pak byl by odůvodněn poi ze zákaz tohoto používání podle § 119 stav. ř., nikoli však příkaz podle § 121 stav. ř., garáže odstraniti.
Poněvadž nař. rozhodnutí je takto nejasné a tato nejasnost brání spolehlivému přezkoumání jeho po stránce právní ve směru právě uvedeném, bylo v tomto bodu nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Žal. úřad potvrdil také výrok 1. stolice, že se proti st-lce zavádí řízení pro §§ 24 a 37 stav. ř. Tento výrok je výrokem pravomoci trestní, která podle § 123 stav. ř. přísluší v Praze arciť magistrátu. O stížnostech v trestních věcech pro přestupky řádu stav. náleží však podle ustanovení posléze cit. rozhodovati úřadům politickým. Nebyl proto ani žal. úřad příslušným tímto druhým výrokem magistrátu ohledně zavedení trestního řízení proti st-lce se zabývati a pokud tak učinil, jest nař. rozhodnutí pro nepříslušnost úřadu nezákonné.