Č. 6817.

Stavební právo (Čechy). — Administrativní řízení: I. * Námitka sousedova, že stavebník staví z části na jeho pozemku, je námitkou soukromoprávní po rozumu §§ 35 a 37 stav. řádu. — II. O postavení souseda v řízení stavebním.
(Nález ze dne 19. října 1927 č. 21131.)
Věc: Karel Č. ve Z. (adv. Dr. Frt. Březina z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. Václava N. ve Z. adv. Dr. Vojt. Hrnčíř z Prahy) o stavební povolení ke zřízení jámy na řepné řízky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 15. října 1925 zažádal Václav N. u obecního
úřadu ve Z. za povolení ke stavbě jámy na řízky na dvorku svého domu čp. 16 ve vzdálenosti 1 m od štítu stavení st-lova čp. 15. Výměrem z 8. ledna 1926 obecní úřad na základě výsledků stav. komise provedené dne 7. ledna 1926 stavbu povolil s výhradou, že bude »provedena dle předloženého plánu a bude-li šetřeno nařízení stav. komise dle posudku znalců«. Námitky, jež st-l vznesl při stav. komisi, že jáma zasahuje z části do jeho pozemku, a že je z důvodů hygienických zřízení její na určeném místě závadné, zamítnuty jako bezdůvodné, neboť nejedná se o novou stavbu, nýbrž o pouhou úpravu stávající již řízkové jámy, kde po dlouhá léta řízky byly ukládány, a tedy o nabyté právo na straně stavebníka, a mimo to navrhovanou úpravou řízkové jámy, t. j. vyzděním dle posudku stav. znalce se stávající stav v každém směru zlepší, neb i dle posudku znalce lékaře lze řízky opatřiti takovým způsobem, aby zápachem okolí neobtěžovaly, obzvláště tak malé množství (as 120 q).
K rekursu st-lovu změnila osk rozhodnutím z 1. března 1926 výměr první stolice v ten smysl, že stavba dle plánu z 25. října 1925 je s hlediska veř. zájmů přípustná a technicky proveditelná a že spor o námitce st-lově, že stavba zaujímá část jeho pozemku č. kat. 25, jako soukromoprávní odkazuje se na pořad práva. V odůvodnění citují se prohlášení stav. a zdrav. znalce, učiněná při stav. komisi, načež se praví: Osk, jednavši o stížnosti, shledala, že vývod Karla C, že jáma má býti postavena na jeho pozemku, jest rázu soukromoprávního, a rozhodla proto, jak v předu uvedeno, při čemž v ostatním důvody obecní rady uznala správnými.
Další rekurs zamítl zsv nař. rozhodnutím, a to pokud se jedná o námitky uplatňované již při komis. jednání v této věci dne 7. ledna 1926 vykonaném z důvodu v odpor vzatého rozhodnutí, pokud se jedná o námitky uplatňované teprve během instančního řízení, z důvodu jich prekludování dle § 35 stav. ř., nehledě ani k tomu, že předložené plány stavební vyhovují předpisům § 31 stav. ř. a že vzhledem k tomu, že se nejedná o novou stavbu, přístavbu nebo přestavbu, předchozího určení stav. čáry dle §§ 18 a 27 stav. ř. v daném případě třeba není.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost vytýká — a to je nejzákladnější její námitka, která nejdříve musí býti řešena — že stavebník (dnešní strana zúčastněná) neměl legitimace k podání stav. žádosti, poněvadž navržená jáma na řepné řízky je projektována i na pozemku st-lově, tedy na pozemku cizím. Za dané situace nepokládal nss za nutné zabývati se obranou zúčastněné strany, že námitku nedostatku legitimace není soused oprávněn vznášeti, neboť st-l v řízení správním v žádném jeho stadiu v tomto smyslu námitku svou neformuloval, a je to tedy námitka nová, podle § 5 zák. o ss nepřípustná. St-l ovšem opětně v řízení správním, jmenovitě při komisi stavební namítl, že projektovaná sousedova jáma na řízky zabírá z části i jeho pozemek. Námitku takto formulovanou, která ve své podstatě uvádí na přetřes spor o hranice mezi pozemkem stavebníkovým a pozemkem sousedním (§ 850 a násl. o. z. o. ve znění II. nov.), sluší však vzhledem k positivně-právní úpravě postavení souseda v řízení stavebním kvalifikovati jako námitku z poměru sousedského, čili podle znění § 37 stav. ř. jako námitku sousedovu, jež vztahuje se k jeho právům soukromým. S takovouto námitkou sluší podle výslovného předpisu zákona (§ 37 stav. ř.) naložiti tím způsobem, že stav. úřad odkáže rozepři na pořad práva. Nelze tedy vzhledem k platnému právu, jehož základy tkvějí již v Josefínském soudním řádě a jehož intencí jest chrániti stavebníka před případnými újmami, jež by jeho stavbu mohly postihnouti z porušení sousedových práv soukromých, otázku překročení hranic pozemku sousedova pojímati jako otázku legitimace k žádosti stavební, a není možno shledávati nezákonnost v tom, jestliže úřad námitku st-lovu v řízení správním formulovanou podle § 37 stav. ř. odkázal na pořad práva soukromého.
Druhá námitka nezákonnosti, která v podstatě vytýká, že jde o novostavbu a že proto mělo stav. povolení předcházeti určení stav. čáry, je nepřípustná. St-l této námitky při stav. komisi nevznesl, nýbrž uplatnil ji teprve v rekursu na zsv. Žal. úřad vzhledem k tomu odmítl ji z důvodů prekluse podle § 35 stav. ř. Jestliže mimochodem zcela nadbytečně také ještě podotkl, že ani věcně není odůvodněna, nelze v tom spatřovati věcné vyřízení námitky pro preklusi již odmítnuté, a to již proto ne, že zsv nebyl oprávněn o prekludované námitce rozhodovati věcně. Jeví se tedy onen výrok jako pouhé poručení strany, nikoli však jako rozhodnutí neb opatření správního úřadu, před nss naříkatelné. Stížnost proti výroku, odmítajícímu uvedenou námitku pro preklusi, neformuluje žádného stižného bodu, nýbrž potírá toliko názor žal. úřadem projevený ve věci samé; nenapadá tedy vlastní výrok nař. rozhodnutí a jeví se tudíž nepřípustnou.
Posléze brojí stížnost proti zřízení sporné jámy z důvodů zdravotních, poněvadž jednak řepné řízky v ní ukládané budou svým odporným zápachem otravovali vzduch na sousední návsi a znemožňovati větrání přilehlé světnice st-lovy, která se tím stane neobytnou, jednak kyselé vody z řízků vysakující budou podmáčeti zeď jeho sousedního stavení, jen 1 m vzdálenou; zároveň vytýká jako vadu řízení, že opatření, která v uvedených směrech byla k odstranění vytýkaných závad znalci stanovena — nehledě k tomu, že jsou z části neproveditelná a nedostatečná — nebyla ani do stav. plánu zakreslena a stavebníkovi uložena. Poněvadž před nss-em uplatňovati lze toliko práva subjektivní, tedy — za dané situace — práva sousedská, mohl se nss námitkami těmi zabývati jenom potud, pokud st-l uplatňuje porušení ohledů hygienických se zřetelem na svůj sousedící majetek; k hájení veř. zájmů zdrav. také se zřetelem na přiléhající náves nedostává se mu legitimace. V uvedených mezích pak nss uvážil: Při stav. komisi dne 7. ledna 1926 uznal stav. i zdrav. znalec projektovanou stavbu za technicky proveditelnou a přípustnou, avšak jen budou-li provedeny určité stav. úpravy, jimiž by se zamezilo prosakování vody z řízků do okolí, a bude-li při manipulaci s řepnými řízky šetřeno jistých blíže uvedených opatrností. St-l sice ve svém prohlášení protestoval proti zřízení jámy a projevil obavu, že ani při sebe lepší práci a nejlepším materiálu nebude možno zabrániti prosakování vody z řízků do jeho stavení, jinak však proti dobrozdání znalců nevznesl žádných konkrétních námitek a zejména nevytýkal, že by veškerá opatření jimi navrhovaná byla neproveditelná. Námitky, které v tom směru tedy vznesl později ve svém rekursu na zsv, byly vzhledem k preklusi stanovené v § 35 stav. ř. nepřípustný a právem je žal. úřad jako prekludované odmítl. Než v jiném směru nelze stížnosti upříti oprávnění.
Stav. úřad I. stolice povolil stavbu sporné jámy dle předloženého plánu, »bude-li šetřeno nařízení stav. komise dle posudku znalců«. Podle protokolu o komis. řízení stavebním zněl však návrh stav: komise prostě: »Stav. komise ničeho nenamítá a dává návrh obecní radě, aby úprava jámy byla povolena.« Poukazem na »nařízení stav. komise«, jakého tu ve skutečnosti není, nejsou tedy ona opatření, jichž provedením stav. úřad zřejmě chtěl povolení stavební vázati, dostatečně precisována.
Také jinak není patrno, zda stav. úřad chtěl do stav. povolení pojati všechny podmínky stav. a zdrav. znalcem navržené, či jen některé z nich a které. Rovněž, jak stížnost právem vytýká, nebylo dbáno předpisů § 36 stav. ř., aby změny, jež se podle výsledků komis. jednání mají v předmětu stavebním provésti, byly v plánech vyznačeny. Ze stav. povolení I. stolice není takto patrno, zda a jak dalece byl jím vzat zřetel na výsledky komis. šetření stav. a není v něm jasně vysloveno, zda a která opatření znalci navrhovaná se stavebníku ukládá provésti. Poněvadž tato neurčitost stav. povolení ztížila st-li jeho obranu a žal. úřadem, jenž výrok I. stolice se změnou provedenou II. instancí prostě potvrdil, odstraněna nebyla, nelze nař. rozhodnutí po této stránce co do jeho zákonitosti a formální správnosti se zřetelem na obsah komis. řízení stav. a na námitky st-lovy přezkoumávati, pročež bylo je v základě § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6799. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 324-325.