Č. 6626

.
Řízení před nss-em: 1. Jak jest nss postupovati vůči námitce žal. úřadu, že podpisy st-lů na plné moci pro právního zástupce, který stížnost k nss podal, nejsou pravé?
Samospráva obecní: O formálních náležitostech konání schůze a usnášení obecního zastupitelstva.
(Nález ze dne 10. června 1927 č. 12540.)
Věc: Obecní fin. komise v P. a Jakub R. a spol. v P. (adv. Dr. Bedř. Popper z Prahy) proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. rada Dr. Jos. Rosendorf) o úpravu finančních poměrů při změně hranic obecních.
Výrok: Stížnosti se zamítají z části jako nepřípustné, z části jako bezdůvodné.
Důvody: Usnesením vlády z 8. listopadu 1923 byla podle ustanovení § 1 zák. z 18. března 1921 č. 117 Sb. ve znění zák. z 21. prosince 1922 č. 406 Sb. povolena změna hranic mezi obcemi P. a D. na Mor., při čemž si vláda vyhradila upraviti majetkoprávní poměry mezi jmenovanými obcemi se změnou hranic související, pakli se obce nedohodnou. K žádosti osp-é ujal se zv sprostředkování mezi obcemi, aby docíleno bylo dohody. Dne 13. února 1925 konala se na radnici v P. za účasti delegáta zv-u dopoledne společná schůze ob. rad a fin. komisí obou obcí, jejíž výsledek předložen byl hned na to shromážděným tam ob. zastupitelstvům obou obcí, a to každému zvlášť. Ob. zastupitelstvo d-ské jednohlasně, ob. zastupitelstvo p-ské většinou hlasů přijalo dohodu toho obsahu, že obec P. jako odškodné za území, jež podle povolené změny hranic získává, zaplatí obci D. hotově nejdéle do 31. prosince 1925 náhradu úhrnem 150000 Kč, kteroužto částku od 1. března 1925 až do dne splacení určitou, blíže stanovenou mírou zúročí.
Proti tomuto usnesení podali odvolání jednak fin. komise v P., jednak řada poplatníků této obce. Nař. rozhodnutím zv mor. rekursy ty jako bezdůvodné zamítl, usnesení zastupitelstva obou obcí z 13. února 1925 vzal na vědomí a uzavřenou dohodu podle § 23 ob. fin. nov. schválil.
O stížnostech podaných do tohoto rozhodnutí jednak ob. fin. komisí v P., jednak poplatníky této obce J. R. a spol., nss uvážil:
Žal. úřad ve svém odvodním spise navrhuje, aby odmítnuta byla jako nepřípustná stížnost poplatníků p-ských, poněvadž podpisy jejich na stížnosti nejsou pravé a není tu tedy totožnosti st-lů s osobami, které se odvolaly z usnesení obecního zastupitelstva. Nss nemohl tomuto návrhu vyhověti. Stížnost k nss-u podána byla jménem st-lů adv. Drem. Slunským, jenž se vykázal řádnou plnou mocí st-lů. Nss nemá důvodu pochybovati o pravosti podpisů na této plné moci, a to tím méně, když v řízení před tímto soudem st-lé prohlásili, že stížnost podal Dr. Slunský s jejich vědomím a souhlasem. Bylo tedy nss-u ke stížnosti těchto poplatníků, jakož i ke stížnosti ob. fin. komise přezkoumati nař. rozhodnutí věcně.
Usnesení ob. zastupitelstva z 13. února 1925 bylo v adm. řízení napadeno námitkami jednak formálními, jednak věcnými. V prvním směru namítali jak ob. fin. komise, tak J. R. a spol., že nebylo dbáno předpisů § 19 nov. č. 76/1919, resp. § 14 ob. fin. nov.; ob. fin. komise kromě toho vytýkala, že předmět usnesení nebyl předem sdělen fin. komisi k vyjádření. Tyto námitky vznášejí také dotyčné stížnosti. Nss neshledal je však důvodnými.
Ob. fin. novela — která v tomto směru nastoupila na místo obdobných předpisů nov. č. 76/1919 — má dvojí ustanovení, jímž chce zabrániti, aby obec nebrala na sebe mimo řízení rozpočtové, opatřené určitými kautelami pro zachování fin. rovnováhy v hospodářství obecním, náklady, které by mohly hospodářství její ohroziti. Jedním z nich jest § 10, který zahrnuje vůbec všechny případy, kdy obec činí nějaké usnesení, jež bude míti v zápětí vydání v rozpočtu neobsažené. Jedná se tu vůbec o vydání rozpočtem nekryté, z něhož hrozí překročení rozpočtu běžného roku. Aby zabránil neodůvodněnému překročení rozpočtu, zákon vyhrazuje initiativu především ob. radě, předpisuje konsultativní součinnost fin. komise, a posléze kategoricky nařizuje, že musí současně zabezpečena býti úhrada.
Poněkud jiný ráz má ustanovení § 14 fin. nov. Úmyslem jeho jest zabrániti, aby obec nepouštěla se bez náležitého rozmyslu a uvážení do podniků nebo jiných zařízení, které by ve svých důsledcích mohly míti vliv na kmenové jmění obce nebo kvalifikovaným způsobem zatížiti její finance. Proto nařizuje, aby — děje-li se usnesení o založení takového podniku nebo zařízení mimo rámec řízení o výročním rozpočtu — provedeno bylo zvláštní řízení rozpočtové, v němž by bylo možno přehledně posouditi jeho účelnost a vliv jeho na ob. finance nejen v běžném roce, nýbrž i pro další budoucnost. Ustanovení § 14 fin. nov. platí i tehdy, když se nejedná o aktuelní vydání mimo rámec rozpočtu běžného roku. Na druhé straně má však místo jenom tam, kde jde o »podnik nebo zařízení«. Předpokládá tedy, že obec hodlá provésti nebo si opatřiti nějaké technické zařízení nebo že zamýšlí pomocí osobního nebo věcného aparátu podnikati nějakou činnost. Naproti tomu nelze již podle běžného významu těchto slov mluviti o »podniku nebo zařízení«, nejde-li o nic jiného, nežli aby obec ať už z jakéhokoli titulu zaplatila třetí osobě určitou peněžitou částku.
V daném případě však o nic jiného nejde. Neboť — i když by se per inconcessum připustilo, že změna hranic obecních je nějakým »podnikem nebo zařízením«, — předmětem usnesení z 13. února 1925 není změna hranic obecních, nýbrž výhradně zaplacení odškodného cestou dohody, kterou se má předejíti autoritativnímu stanovení jeho vládou. Mohl by tu tedy přijíti k platnosti arciť předpis § 10 fin. nov., nikoliv však ustanovení § 14 fin. nov., a námitka stížnostmi v tomto posledním směru vznesená je tedy bezdůvodná.
Také druhá formální námitka vznesená fin. komisí — že totiž proti předpisu § 11 ob. fin. nov. nebyl jí předmět usnesení ob. zastupitelstva dán k vyjádření — není důvodná. V protokolu sepsaném o jednání dne 13. února 1925 je konstatováno, že ob. fin. komise obou obcí konaly dopoledne téhož dne schůzi, jejímž předmětem bylo právě fin. vyrovnání mezi oběma obcemi za příčinou změny hranic. Stížnost toho ostatně nepopírá, nýbrž namítá toliko, že fin. komise neučinila žádného usnesení, poněvadž k dotazu předsedy jejího, zda usnesení takového je potřeba, delegát zv-u prý odpověděl, že nikoli, poněvadž jde o pouhou formalitu. Je tedy patrno, že sporná věc fin. komisi k vyjádření předložena byla, a že fin. komise, ač měla možnost, žádného usnesení neučinila, resp. vyjádření nepodala. Že tak neučinila vzhledem na tvrzení prohlášení delegáta zv-u, na věci arciť ničeho nemění. Poněvadž však podle §§ 10 a 11 ve spojení s § 9 odst. 5 fin. nov. stačí, když věc fin. komisi byla k vyjádření předložena, kdežto okolnost, že komise své vyjádření nepodá, projednání věci zastupitelstvem na překážku není, v daném případě pak skutečně fin. komisi možnost, o věci se vyjádřiti, dána byla, nelze vytýkanou vadu uznati.
Jiných námitek formálních, nežli právě uvedené, fin. komise v řízení adm. nevznesla. — — — Nss mohl a ovšem musil by tedy hleděti k dalším námitkám takovým, teprve ve stížnosti vzneseným jenom potud, pokud by vytýkaly, že nař. usnesení ob. zastupitelstva trpí absolutní nulitou, neboť takovouto vadu vytýkati může strana v každém stadiu řízení. Než ani okolnost, že schůze ob. zastupitelstva nebyla 3 dny předem svolána a veřejně prohlášena (§§ 12 a 6/2 fin. nov.), ani okolnost, že nebylo při ní hlasováno dle jmen (§ 10/3 fin. nov.), ani posléze okolnost, že nebyl o schůzi sepsán protokol (§ 47 ob. zř.) — i kdyby tyto tvrzené vady skutečně se byly zběhly — nezakládaly by zmatečnost usnesení ob. zastupitelstva, kdyžtě cit. předpisy takové sankce nevyslovují. Zmatečným bylo by arciť usnesení zastupitelstva tehdy, kdyžby usnášení byly se zúčastnily také osoby, které nejsou členy tohoto sboru. Z protokolu sepsaného o jednání dne 13. února 1925 je však patrno, že každé z obou zastupitelstev se usnášelo zvlášť pro sebe, a že se usnášení zastupitelstva obce P. zúčastnili jenom členové tohoto sboru. Pouhá okolnost však, že v místnosti, kde ob. zastupitelstvo p-ské zasedalo a se usnášelo, zasedalo současně také zastupitelstvo obce D., a že tam byly přítomny také jiné osoby, aniž by usnášení se byly zúčastnily, platnosti usnesení toho — jinak řádně učiněného — na závadu není. Názor stížnosti, že usnášení zastupitelstva musí se díti tajně, je v přímém rozporu s jasným zněním § 45 ob. zř., resp. § 10 fin. nov.

Citace:

č. 6626. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 18-20.