Záznam knihovní.

Záznam neboli prenotace jest knihovní zápis, jehož účinkem jest nabytí, převod, obmezení nebo zánik knihovních práv pod výminkou, že nápotomně spraven bude (§ 8 odst. 2 knih. z.). Záznam se připouští, jestliže předložená listina nemá sice veškerých náležitostí potřebných ku vkladu, avšak má všeobecné náležitosti ke knihovnímu zápisu (§ 35 knih. z.).
I. Záznam práva zástavního.
K tomu vyhledává se:
1. Osvědčení pohledávky; osvědčení takové záleží v tom, když na př. v soukromé listině určitému věřiteli pro určitou pohledávku nebo pro určitý úvěr poskytnuto jest právo zástavní (rozh. ze dne 19. srpna 1873 č. 8248, časop. »Ger. Halle« z r. 1874 č. 5). Nastává otázka, může-li se státi záznam práva zástavního na základě směnky opatřené prohlášením, že se pro určitou pohledávku zástavní právo zřizuje. Otázka tato jest sporna; celá řada rozhodnutí nejvyššího dvoru soudního svědčí této otázce kladně (tak zejména rozh. ze dne 25. září 1873 č. 9429 sb. č. 5092, časop. »Ger. Ztg.« z r. 1874 č. 23, časop. »Zeitschr. f. Not« z r. 1874 č. 40; rozh. ze dne 16. července 1875 č. 7530 sb. č. 5797, časop. »Ger. Halle« z r. 1876 č. 3, časop. »Ger. Zeit.« z r. 1876 č. 17; rozh. ze dne 28. října 1875 č. 11869 dovozující, že přijatí na směnce vyznačené zakladá závazek trassáta zaplatiti směnku, že tedy tím dostatečně pohledávka osvědčena jest); kdežto rozh. ze dne 29. září 1875 č. 10475 časop. »Ger. Zeit.« č. 7 a rozh. ze dne 9. srpna 1876 č. 8808 časop. »Ger. Halle« z r. 1877 č. 99 zastávají náhled opačný, ježto prý zřízení zástavního práva v kontextu směnky odporuje povaze směnky, a takováto listina není prý již směnkou, pročež se tím pohledávka neosvědčuje, a tudíž záznam místa nemá. Souhlasiti jest s těmito posledními rozhodnutími, jelikož v právu směnečném dlužno přísně šetřiti té zásady, že smí se do směnky pojati jen to, co náleží dle řádu směnečného k náležitostem směnky, nic více a nic méně a že všechna jiná prohlášení neplynoucí z práva směnečného odnímají směnce vlastnost kontraktu formálného oslabujíce nebo rušíce naprosto jeho platnost. Rovněž nemůže míti místa záznam práva zástavního na základě neformálných nebo promlčených směnek (rozh. květnové z r. 1879 č. 4998 sb. č. 7447, časop. »Zeit, für Not« z r. 1879 č. 28).
2. Osvědčení právního důvodu k právu zástavnímu:
Záznam práva zástavního na základě výtahů z knih obchodních může se povoliti jen tehdy, když osvědčen jest i právní důvod práva zástavního (rozh. ze dne 29. října 1872 č. 1114 rep. nálezů č. 25). Dopis, v němž se někdo nabízí ku zajištění jistého dluhu, jest dostatečným osvědčením důvodu právního k zřízení práva zástavního (rozh. ze dne 18. března 1874 č. 2577 sb. č. 5303, časop. »Ger. Halle« z r. 1874 č. 235), a rovněž i písemné prohlášení dlužníka, že chce dáti jistotu celým svým jměním movitým i nemovitým (rozh. ze dne 11. prosince 1873 č. 11104 sb. č. 5168), podobně i notářský spis hodící se k exekuci, v němž dlužník k zajištění určité pohledávky upíše celé movité i nemovité jmění své (rozh. ze dne 31. března 1875 č. 3257, sb. č. 5677, časop. »Zeit, für Not« z r. 1875). Naproti tomu učiněna byla opačná rozhodnutí v té otázce, zda vyhledává se k záznamu peněžitého legátu (odkazu) zvláštního průkazu o právním důvodu k právu zástavnímu; rozh. ze dne 11. července 1876 č. 7906 sb. č. 6202, časop. »Zeit, für Not« z r. 1877 č. 2, časop. »Ger. Halle« z r. 1876 č. 91 poznamenáva, že při peněžitém legátu není potřebí onoho průkazu, kdežto rozhodnutí ze dne 20. listopadu 1877 časop. »Ger. Zeit.« z r. 1878 č. 98 za nutné prohlašuje osvědčení právního důvodu takového i při legátu; s náhledem tímto posledním dlužno souhlasiti na základě jasného předpisu § 36 knih. z., poněvadž tento neposkytuje nijaké opory právní pro náhled, že by při odkazech nastati měla výjimka.
Na základě žádosti doložené pouhou směnkou nelze povoliti záznam ku zajištění dotyčné sumy směnečné, jelikož důvod právní k zástavnímu právu se pouhou směnkou neosvědčuje (rozh. ze dne 9. srpna 1881 č. 9101 sb. č. 8464, časop. »Ger. Halle« z r. 1881 č. 84).
II. Záznam práva zpátečně koupě, práva předkupního a práva nájemního místo má jen v té případnosti, když dostatečně osvědčí se jak existence práva, tak i přivolení ku zápisu jeho (§ 37 knih. z.)
III. Záznam na základě veřejných listin místo má:
1. na základě soudních nálezů první a vyšší stolice, jimiž se sice věcné právo bezpodmínečně přiznává nebo odepírá, kteréž ale nevešly ještě v moc práva ; na základě směnečných platebních příkazů, kteréž ještě nevešly v moc práva, může býti záznam práva zástavního vydobyt toliko cestou směnečné exekuce k zjištění a to jedině u soudce nalézajícího (srv. rozh. ze dne 8. října 1873 č. 9657 sb. č. 5102, časop. »Zeit, für Not« z r. 1873 č. 53; rozh. ze dne 7. ledna 1874 č. 12743 sb. č. 5215, časop. »Ger. Halle« z r. 1874 č. 9 a ze dne 25. listopadu 1874 č. 12508); na základě platebního rozkazu vydaného v řízení upomínacím nelze před uplynutím čtrnáctidenní lhůty k odporu vyměřené, jakož i při položeném odporu povoliti záznam práva zástavního (rozh. ze dne 29. března 1876 č. 3890 sb. č. 6081, časop. »Ger. Zeit.« z r. 1876 č. 47).
2. Na základě soudních opatření, jimiž povoluje se záznam jakožto exekuce ku zajištění. Záznam práva zástavního jakožto exekuci k zajištění povoliti lze, pokud běží lhůta ku podání odvolání, i bez předchozího odvolání odpůrcova, je-li sporná věc takové tvářnosti, že vítězná strana potřebí má zajištění takového (rozh. ze dne 31. prosince 1878 č. 14440 sb. 7791 časop. »Ger. Zeit.« z r. 1880 č. 38; ze dne 30. prosince 1879 č. 14215 sb. č. 7709, čas. »Zeit, für Not.» z r. 1880 č. 16). Nelze-li vyhověti žádosti za vtělení exekučního práva zástavního pro určitou pohledávku a žadatel neucházel se o exekuci k zjištění, nemůže se ani záznam práva zástavního povoliti (rozh. ze dne 17. června 1874 č. 6287 sb. č. 5399, časop. »Ger. Halle« z r. 1874 č. 56).
Rozhodnutí nejvyššího dvoru soudního jeví podstatně rozdílná mínění v otázce, zda připustiti lze záznam práva zástavního jakožto exekuci k zajištění i v té případnosti, když nebyl podán průkaz o nezbytnosti onoho zajištění. Značný počet rozhodnutí řeší otázku tuto kladně, jiná rozhodnutí zastávají opačné mínění. Při řešení otázky této nesmí se však se zřetele pustiti ona okolnost, že § 259 knih. z. stanoví v závěrečné větě své výjimku z pravidla, že lze vésti exekuci toliko na základě právoplatného rozsudku, že tedy dlužno výjimky přísně vykládati a důsledky vždy k exekuci zjišťovací, žádá li se o ni na základě § 259 knih. z., požadovati musí se průkaz o nezbytnosti zjištění.
3. Na základě zakročení veřejných úřadů v oněch případech, kde úřady tyto základem svého oboru působnosti povolány jsou naříditi z úřední povinnosti zástavní zjištění nároků státní pokladny nebo oněch fondů a ústavů, jež jsou ve správě státu, země nebo některé obce, jakož i náhradních nároků ze správy jmění stojícího pod vrchním opatrováním soudů; tedy ku př. na základě platebních rozkazů úřadů berních, jichž doručení není vykázáno, lze povoliti jedině záznam práva zástavního ku zjištění dotyčných poplatků (rozh. ze dne 4. února 1873 č. 866 sb. č. 4864 časop. »Zeitschr. für Nat.« z r. 1873 č. 25); na základě dožádání politických úřadů možno jedině domáhati se zajištění oněch pohledávek, které k řízení soudnímu se nehodí (rozh. ze dne 24. července 1890 č. 8941, časop. »Ger. Halle z r. 1890 str. 305).
IV. Záznam výmazu.
Složí-li se k soudu obnos dluhu hypotekárního, kteréhož nelze věřiteli zaplatiti z některého důvodu naznačeného v § 1425 o. o. z., nebo vzhledem k němuž věřitel plátci dle § 1422 o. o. z. teprve postoupiti má práva svá, pak předloží-li se úřední listina o soudním složení, místo má záznam za účelem výmazu nebo za účelem převodu pohledávky plátci (§ 39 knih. z.). K vymožení záznamu ve smyslu § 39 knih. zák. vyhledává se jen předložení úřední listiny o soudním složení, nikoli však spravení jeho (rozh. ze dne 20. listopadu 1877 č. 13.714 sb. č. 6664 časop. »Jur. Bl.« z r. 1878 č. 9). Záznam výmazu pohledávky hypotekámi připouští se i jen do výše obnosu složeného ve prospěch hypotekárního věřitele (rozh. ze dne 11. listopadu 1884 č. 12721 sb. č. 10249 časop. »Ger. Halle« z r. 1885 str. 267; viz také čl. »Výmaz knihovní«).
V. Spravení záznamu.
Každý záznam zakládá nabytí, převod, obmezení nebo zrušení věcného práva toliko za té podmínky, že bude spraven, a toliko v tom rozsahu, v jakém spraven bude (§ 40 knih. z.). Spravení muže se státi:
1. na základě prohlášení hodícího se ku vkladu a učiněného onou osobou, proti které byl záznam zapsán ;
2. v případech § 38 knih. z. na základě výkazu o tom, že hodí se již k exekuci zaznamenaný soudní nález nebo právoplatným nálezem příslušného úřadu, jenž povolán jest rozhodnouti o existenci zjištěného nároku ;
3. nálezem vyneseným v procesu od příslušného soudu proti oné osobě, proti níž záznam vydobyt byl.
Spravení vydobytého záznamu pro pohledávky eráru právoplatným nálezem úřadu správního není vázáno určitou lhůtou (rozh. ze dne 21. srpna 1883 č. 9644, rep. nál. sv. 1 č. 265; viz též čl. »Žaloba spracovací«).
VI. Účinek záznamu.
Jestliže záznam uznán jest za spravený, budiž k žádosti účastníkově do pozemkové knihy provedené spravení zapsáno po rozumu právoplatného nálezu. Jestliže však záznam za spravený uznán nebyl, budiž na základě právoplatného nálezu k žádosti účastníkově vymazán (§ 46 knih. z.) ; podobně naříditi sluší k žádosti výmaz, jestliže záznam není spraven v zákonné nebo prodloužené lhůtě. Byl-li záznam práva vlastnického vydobyt naproti tomu, kdo vtělen jest za vlastníka určité nemovitosti, lze sice povoliti další zápisy i naproti vtělenému i naproti zaznamenanému vlastníku, avšak právní trvání jich závisí na tom, zda záznam práva vlastnického bude spraven čili nic. Bude-li záznam ten spraven, buďtež při zápisu spravení z úřední povinnosti zároveň vymazány veškery ony zápisy, které vydobyty byly naproti vtělenému vlastníku teprve po onom zakročení, k němuž záznam práva vlastnického povolen byl. Jestliže se však záznam práva vlastnického vymaže, buďtež z úřední povinnosti současně vymazány ony zápisy, jež staly se na základě tohoto záznamu.
Ustanovení tato platí i pro ten případ, když byl proti majiteli zástavním právem zjištěné pohledávky vydobyt záznam převodu pohledávky té na nějakou jinou osobu (§ 49 knih. z.). Povolí-li se výmaz zaznamenané pohledávky, dojde současně k výmazu zápisů mezi tím povolených, jako v případě výmazu záznamu práva vlastnického a v případě splněného spravení záznamu výmazu (rozh. ze dne 18. února 1874 č, 734 časop. »Jur. Bl.« č. 87). Rovněž mohou zaznamenati se bez dalšího na nemovitosti nějaké osoby zaznamenané s doložkou § 822 o. o. z. závady dotýkající se předcházejících držitelů oné nemovitosti (rozh. ze dne 29. března 1881 č. 3187 sb. č. 8347 časop. Zeitschr. für Not.« z r. 1882 str. 187, časop. »Jur. Bl.« z r. 1884 str. 104).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Záznam knihovní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 779-782.