Loupež lidí

jest zločinem veřejného násilí.
I. Pojem.
Loupeže lidí se dopouští, kdo bez vědomí a svolení řádné vrchnosti (t. j. onoho rakouského úřadu, který dle zákona rozhoduje o tom, zdali někdo má býti zatčen a do ciziny vydán, roz. ze dne 2. prosince 1889 sb. č. 1320 lstí nebo násilím zmocní se člověka v rakouském území se zdržujícího byť i cizince, v úmyslu proti jeho vůli cizí (v cizině se nalézající) moci jej vydati (§ 90 tr. z., § 368 voj. tr. z. s dodatkem, »pokud čin ten není zločinem loupeže námořní« (§ 490); § 167 tr. z. pro Bosnu a Herc.).
II. Trestem jest těžký žalář od 5—10 let, který však, bylo-li s činem spojeno nebezpečí smrti nebo naprosté ztráty svobody, může býti prodloužen až na 20 let (§ 91 tr. z.). Byla-li loupež lidí spáchána za války v úmyslu, získati jinému než rakouskému vojsku brance nebo osoby k vojenským sborům náležející cizímu státu jako osadníky, stává se zločinem nedovoleného verbování a stíhá se, i když jej spáchala osoba civilní, vojenským soudem dle voj. tr. z. (§ 92 tr. z.).
III. Osnova nového trestního zákona mluví o loupeži lidí jako zločinu proti osobní svobodě: Dle § 239 dopouští se tohoto zločinu, kdo lstí, vyhrožováním nebo násilím zmocní se člověka, aby jej uvedl ve stav bezmocný nebo v otroctví, porobu nebo v cizí válečnou nebo námořskou službu nebo aby byl udržován v místě, kde státní ochrany jest zbaven, v bezprávné cdvislosti. Trest jest káznice od 3—15 roků nebo vězení od 3—5 let. Témuž trestu podléhá, kdo se súčastní obchodu s otroky nebo jich dopravy. Též může vinník po odbytí trestu býti dán pod policejní dozor.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Loupež lidí. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 294-294.