Ústavy posluhů veřejných

jsou živnostenská zařízení v tom záležející, že jsou obecenstvu za úplatu pohotově k službám na veřejných ulicích určité osoby. Živnost těchto osob jest koncesní (§15 odst. 4 ř. živn., rozh. ze dne 24. února 1862 č. 1146 a rozh. ze dne 27. března 1864 č. 24 043). Jakožto živnost pro služby místní podléhá toto zaměstnání co do maximálních sazeb úřednímu vyměření (§ 51 živn. ř.) a mimo to úpravě živnostenské policie (§ 54 odst. 2 živn. ř.). V čelných městech mají ústavy tyto veškeré prostředky k dopravě zboží a jsou zvláštními podnikateli organisovány a vydržovány. První ústav veřejných posluhů založen byl r. 1858 kupcem Bergrem v Brombergu; odtud rozšířilo se zařízení toto, zajisté v nejednom směru praktické, do Rakouska, Německa, Švýcar, Ruska, Anglie, Holandska a Severní Ameriky.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Ústavy posluhů veřejných. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 378-378.