Živnost hrnčířská.

Živnost hrnčířská náleží k řemeslným živnostem; vlastně sluší řaditi živnost hrnčířskou pod pojem živnosti kamnářské, jelikož i živnost hrnčířská zahrnuje v sobě tatáž oprávnění, jaká poskytuje i živnost kamnářská, a ježto při obou těchto živnostech spočívá praktické zaměstnání učně i pomocníka (tovaryše) na těchže podkladech (výn. min obch. ze dne 19. ledna 1885 č. 1756). Stavěti kamna oprávněn jest předkem kamnář jako takový, jelikož vyrábí sám součástky kamen. Co se týče pak otázky samé, tvoří-li totiž stavba kamen předmět zvláštní živnosti čili nic, a musí-li se k ní předložiti zvláštní průkaz způsobilosti čili nic, sluší dle dobrozdání obchodní a živnostenské komory linecké považovati živnost tuto vzhledem ku min. nař. ze dne 17. září 1883 č. 148 ř. z. a vzhledem ku § 1 novely živnostenské za živnost řemeslnou, k níž dlužno předložiti průkaz způsobilosti k živnosti kamnářské, jelikož při stavbě kamen nutno Živnost hrnčířská.
šetřiti zvláštních předpisů a vědomostí vzhledem k nebezpečí ohně s tím spojenému, kterýchž lze nabýti toliko vyučením se řemeslu kamnářskému a delším zaměstnáním při živnosti této. Jelikož součástky kamen kachlových podstatně jeví se býti prací hrnčířskou, musí se výroba, stavba a správka kamen kachlových pokládati za příslušenství oprávnění živnosti kamnářské. Ostatně svědčí tomuto pojímání i starý obyčej po staletí panovavší v řemeslu tomto; znovuzřizování a správka zděných kamen a sporáků náleží k živnostenskému oprávnění zedníků, avšak stavba a správka veškerých kamen a sporáků, jichž celá konstrukce jest kachlová, spadá v živnostenské oprávnění kamnářů (obch. a živn. komora černovická). Kominíci jsou sice bezvýjimečně oprávněni základem své živnosti vymetati veškery předměty, v nichž se topí; naproti tomu musí i kamnářům přiznáno býti právo vymetati kamna jakéhokoli druhu, jelikož jsou s to, aby provedli vymetání kamen závisící na konstrukci a veškery možné práce k zlepšení tahu (cirkulací) v nich (obch. a živn. komora ve Štýrském Hradci). Kamnáři nelze zabraňovati, aby vedl obchod zbožím porcelánovým, jelikož přísluší mu základem jeho živnosti právo ku výrobě zboží porcelánového, neboť tato práce spadá i jak materiálem svým, tak i pracovní technikou v jeho odbor, a dle § 37 č. 2 řádu živn. nelze obmezovati obchod na prodej zboží vlastní výroby (obch. a živn. komora v Linci). Výroba zboží z černé hlíny (kamenných hrnců) jest venkoncem průmyslem domácím. Nádobí takovéto prodávají vyrábitelé proto pravidelně na trzích týdenních nebo na trzích konaných po službách božích (v neděli) nebo u kostelů. Kdyby se tento způsob provozování živnosti této měl obmeziti, utrpělo by tím jak obecenstvo, tak i hrnčíři sami, kteříž dle povahy a objemu živnosti své i dle dosud panujícího obyčeje chodí s tímto zbožím po světě a proto až do dob našich vyloučena byla živnost hrnčířská z předpisů platných pro hausírnictví neboli obchod podomní (srv. dobrozdání obch. a živ. komory celovecké, a dále »Rozhodnutí a dobrozdání o rozsahu práv živnostenských«, Manzovo vydání z r. 1888, 1889, 1890, dále sbírku Freye a Mareše z r. 1894).
Průkaz způsobilosti k této živnosti vyhledávaný, nahražuje:
a) vysvědčení na odchodnou vydané na odborných školách v Teplicích, v Děčíně, ve Znojmu, a na umělecko-průmyslové škole odborné při státní průmyslové škole ve Štýrském Hradci (srv. č. 7 min. nař. ze dne 17. září 1883 č. 150 ř. z.);
b) vysvědčení na odchodnou z odborné školy v Bechyni (srv. č. ad 7) ze dne 24. dubna 1885 č. 57 ř. z.);
c) zemská odborná škola pro hrnčířský průmysl v Kolomyji (srv. č. ad 7 min. nař. ze dne 16. července 1899 č. 133 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost hrnčířská. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1003-1004.