Usnesení soudní.

V řízení sporném i exekučním činí soud svá rozhodnutí, nařízení a opatření usnesením (Beschluss). Výjimky činí případy, kde sluší vynésti rozsudek (§§ 425 c. ř. s. 62 ex. ř.).
I. Usnesení v řízení sporném.
Dlužno lišiti usnesení upravující pouze postup sporu (na př. usnesení nařizující sloučení, dělení, obnovení, přerušení řízení; §§ 187 —191, 193 c. ř. s.) a usnesení ostatní. Usneseními prvo dotčenými není soud vázán a může kdykoliv od nich zase ustoupiti a může dále rekursu proti usne- sením takovým podanému sám vyhověti (§§ 425 odst. 2, 522 c. ř. s).
Usnesení vynésti mohou jen soudcové, kteří se zúčastnili předchozího ústního jednání. Nastala-li změna v osobě předsedy neb členů senátu před vynesením usnesení, nutno jednání znova před změněným senátem provésti (§§ 425 odst. s. 412 c. ř. s.).
Písemně sluší vyhotoviti:
1. usnesení, jež vydána byla mezi jednáním nebo prováděním důkazu senátem neb jeho předsedou, soudcem dožádaným neb z rozkazu činným, jestliže stranám přísluší opravný prostředek proti usnesení, aneb jestliže mohou na základě usnesení ihned exekuci vésti. Mimo to buď usnesení tohoto druhu prohlášeno bez ohledu na to, jsou-li strany přítomny čili nic;
2. usnesení učiněná mimo rok; zde ovšem publikace jich odpadá. Avšak usnesení, jímž byl zamítnut návrh strany bez předchozího slyšení odpůrce, doručí se odpůrci jen k návrhu navrhovatelově (§§ 427 c. ř. s. 64 ex. ř.) ;
3. žádá li toho řízení jednání.
Usnesení nabývá působnosti doručením písemného jeho vyhotovení. V případech však, kde není doručení toto nařízeno, působí ústní prohlášení usnesení stejně jako doručení (§ 426 c. ř. s.); tak zejmena v řízení bagatelním počíná běžeti 14denní lhůta rekursní již dnem po prohlášení usnesení, předpokládajíc ovšem, že byly obě strany při publikaci jeho přítomny (§ 521).
Usnesení buďtež odůvodněna, jestliže byla učiněna o návrzích odporujících, neb byl-li jimi návrh nějaký zamítnut. Při tom sluší pojati do důvodů návrhy, o kterých se rozhoduje, jakož i skutkový děj potud, pokud toho třeba k porozumění výroku neb opatření. Není toho však třeba, (je-li to zřejmým z podání současně sděleného, aneb z protokolárního opisu (§ 428 c. ř. s.). Prvopis usnesení podpíše předseda senátu, bylo-li usnesení učiněno senátem, jinak však soudce, který usnesení učinil; nikdy však zapisovatel (§ 429 c. ř. s.). Totéž platí i o podpisování písemných vyhotovení usnesení, jež též obsahujtež, co nařizuje § 417 č. 1 a 2 ohledně rozsudků (§ 79 org. z.). Ohledně udílení vyhotovení a výtahů, dále oprav usnesení a doplnění usnesení, jímž o návrhu stran z části nebylo rozhodnuto, aneb v němž chybí žádaný výrok o útratách aneb jest neúplným platí totéž, co ustanovují §§ 418, 419, 423, 424 civ. ř. s. ohledně rozsudků. Ustanovení vedlejší — Ústava (rakouská).
II. Usnesení v řízení exekučním.
Všeobecně dlužno uvésti, že pokud ex. ř. výjimek nestanoví, nutno též v řízení exekučním užívati všeobecných ustanovení c. ř. s. o soudcovských usneseních (§ 78 ex. ř.). Usnesení mimo rok učiněná buďte doručením písemného vyhotovení (výměru) oznámena stranám a všem osobám, jež jinak dle předpisu zákona mají býti spraveny o usnesení, leč by v jednotlivém případě byla nařízena jiná forma oznámení.
Všechna usnesení za rok neb při některém úkonu exekučním učiněná, buďtež prohlášena. Tato usnesení doručí se písemně stranám a jinakým účastníkům při publikaci přítomným, pokud osobám těm přísluší samostatný opravný prostředek proti usnesení nebo právo na základě tohoto usnesení ihned exekuci vésti. Stranám a jinakým účastníkům, jež nebyli při publikaci přítomni, buď v těchto případech a mimo to ve všech případech, kdy toho vedení řízení vyžaduje, doručeno vyhotovení písemné. V případech, kde není nařízeno písemné vyhotovení, má ústní prohlášeni účinek doručení (§ 64 ex. ř. sr. §§ 426 a 427 civ. ř. s.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Usnesení soudní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 361-362.