Kalendáře.

I. Právo živnostenské.
Obchod kalendáři patří ku živnostem tiskovým a udílí se tudíž do odvolání pro obvod určitého okresu na základě zvláštní licence úřadu bezpečnosti toho místa, kde obchod má se provozovati (§ 3 tisk. z. ze dne 17. prosince 1862 č. 6 ř. z.). Sporná jest otázka, k jakým živnostem obchod kalendáři patří. Mínění jednotlivých obchodních a živnostenských komor se různí. Některé komory prohlásily, že knihaři nemají potřebí zvláštního živnostenského listu ku provozování obchodu kalendáři, jestliže obdrželi policejní svolení (obchodní a živnostenské komory ve Vídni, Linci a Celovci), kdežto obch. a živnost. komora v Praze knihařům právo ku prodeji kalendářů odpírá. Též papírníci a obchodníci zbožím galanterním oprávněni jsou provozovati obchod kalendáři, má-li tento ráz živnosti vedlejší a děje-li se v menších rozměrech (obch. a živnost. komora v Chebu). Obchodníkům posvěcenými předměty (devocionáliemi) nemůže býti zakázán prodej katolických kalendářů, když obdrželi licenci úřadu bezpečnosti (obch. a živnost. komora v Linci). Obchodníci smíšeným zbožím a kramáři mohou obyčejné kalendáře prodávati, pokud toho místní potřeba vyžaduje (obch. a živnost. komora v Celovci a Bolzanu), zajisté ale též všichni ti živnostníci, kteří ohlásili živnost dle § 38 živ. ř. Všichni obchodníci kalendáři jsou však povinni opatřiti si zmíněnou licenci úřadu bezpečnosti.
II. Právo poplatkové.
Ustanovení zákona o kolcích a taxách ze dne 27. ledna 1840 byla, co se týká kalendářů, změněna prozatímním ustanovením cís. pat. ze dne 6. září 1850 č. 345 ř. z.
1. Dle tohoto patentu jsou předmětem poplatku kalendáře určené pro potřebu uvnitř území státního, ať již jsou samostatným celkem aneb jen částí jiných tiskopisů, ať jsou většího či menšího obsahu, na jednom či více listech, ať prodávají se samostatně, neb jako součástka jiných předmětů (§ 1 jmen. pat.). Poplatek, který při všech kalendářích bezvýminečně obnáší 6 kr. z jednoho exempláře, odvádí se ve formě kolku (§§ 3 a 16 pat. a § 8 cís. nař. ze dne 8. července 1858 č. 102 ř. z.), a sice tam, kde jest úřad se signaturou, v ten způsob, že se kolek vytiskne; jinde se přilepí známka kolková (§ 1 instr. ze dne 20. května 1894 č. 22769, č. 19 nař. 1., ). Je-li v některém tiskopisu více kalendářů, musí se též kolek vícekrát zapraviti (výn. min. fin. ze dne 2. dubna 1851 č. 94. ř. z.). (O vybírání kalendářních známek kolkovních viz výn. min. fin. ze dne 15. července 1858 č. 103 ř. z.; o zavedení nové značky výn. min. fin. ze dne 16. ledna 1891 č. 41708, č. 3 nař. 1.).
2. Známka kolková musí se připojiti, sestává-li kalendář toliko z jednoho listu, na přední straně tohoto, sestává-li z více listů, na listě titulním (§17 jmen. pat.). Při útržkových kalendářích sluší kolek umístiti buď na zadní pevné stěně, nebo na posledním oddělitelném listu (31. pros.) (§ 21 instr. ze dne 20. května 1894). Dokud nebyl připojen zákonný kolek, nesmí se kalendáře jako zboží prodejné ani do obchodu dáti, ani jiné osobě odevzdati (§ 18 jmen. pat.).
3. Poplatek tento zapraviti povinni jsou při kalendářích tuzemských nakladatelé, při kalendářích cizozemských každý, kdokoliv je z ciziny přivezl, nebo kdo je buď pro sebe nebo jiné osoby z ciziny objedná. Dále ručí za zaplacení poplatku ten, kdo kalendář buď nedostatečně neb vůbec nekolkovaný uschovává neb ho užívá, jakož i ten, komu lze přičísti vinu neb účastenství v přestupku zkracování důchodkového (§§ 28 a 29 jmen. pat.). Až do posledního září toho roku, pro který jest kalendář určen, lze poplatek za neprodané kolkované kalendáře, nebylo-li jich užito, tím způsobem nahraditi, že se stejný počet nových kalendářů bezplatně okolkuje (t. zv. překolkování). Této výhody lze však užíti toliko jednou a pro všechny neprodané kalendáře současně. Kolkovní značky na neprodaných kalendářích se v tomto případě u přítomnosti strany prorazí nebo přetrhnou a za příčinou účtování podrží se list titulní a listy, na kterých jest kalendář, ostatní části tiskopisu se však straně navrátí (§ 19 jmen. pat.). . Kalendáře určené pro cizinu osvobodí se od poplatku, když je osoba ku zapravení poplatku zavázaná odevzdá nejbližšímu celnímu, kolkovnímu nebo bernímu úřadu, zde poplatek zjistí a vyhoví předpisům platícím pro vývoz tuzemského zboží. Dále jest povinna podati důkaz ve lhůtě bolettou ustanovené, že odeslané zboží hranice státu překročilo (srovnej k tomu nál. spr. s. dv. ze dne 5. listopadu 1889 č. 3532, sb. »Budwinski« č. 4927). Kalendáře z ciziny přivážené a ku potřebě uvnitř státního území určené musí při pohraničním celním úřadě zvláště býti ohlášeny a poplatku podrobeny, aneb musí býti přikázány příslušnému úřadu za příčinou okolkování a zapravení poplatku (o poměru k Uhrám viz nař. min. fin. ze dne 2. října 1868 č. 135 ř. z., §§ 40 a 42, k Bosně a Hercegovině viz zák. ze dne 8. června 1882 č. 99 ř. z.).
5. Přestupky předpisů týkajících se kolku kalendářního trestají se dle předpisů trest. zák. důchodkového (§ 30 jmen. pat.). Bližší ustanovení o kvalifikaci těchto přestupků a o trestech obsahují §§ 31 a 36 jmen. pat.
6. O promlčení práva ku vyměření tohoto poplatku platí ustanovení zák. ze dne 18. března 1878 č. 31 ř. z. (nál. spr. s. dv. ze dne 5. listopadu 1889 č. 3532 sb. »Budwinski« č. 4927).
7. O kolkování a překolkování, o účtování poplatků kolkovních, o signatuře a strojích ku kolkování viz instrukci pro kolkování novin a kalendářů ze dne 20. května 1894 č. 22769 č. 19 nař. 1.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kalendáře. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 16-18.