Legitimace nemanželských dětí.

I. Pojem a druhy.
Legitimace nemanželského dítěte jest uznání jeho za rovnoprávné s dětmi manželskými. Legitimace může nastati:
1. Odstraněním překážky manželství nebo tím, že se dokáže, že manželé beze své viny o překážce té vědomosti neměli (t. zv. manželství putativní). Tento způsob legitimace předpokládá neplatnosť manželství, a stačí, když pouze jeden z manželů dokáže, že o překážce manželství vědomosti neměl (§ 160 o. o. z., cís. nař. ze dne 3. června 1858 č. 92 ř. z.).
2. Dodatečným manželstvím (per subsequens matrimonium). Předpokládá se tu platné manželství, a legitimace jeví se jako přímý následek uzavření manželství.
3. Svolením zeměpána (per rescriptum principis). V tomto případě musí rodiče souhlasně a, zemřela-li matka, otec žádosť podati, chtějí-li, by dítě předností jich stavu a práva dědického ku jmění, o němž volně pořizovati mohou, účastným se stalo (§ 162 o. o. z.). K tomu jest též zapotřebí svolení dítěte, aneb je-li toto pod mocí poručenskou neb opatrovnickou, svolení poručenského neb opatrovnického úřadu, který před udělením tohoto svolení poručníka neb opatrovníka vyslechnouti musí (§ 263 říz. ve v. nesp.).
II. Spolupůsobení úřadů.
Legitimace pod č. 1 a 2 uvedená (§§ 160 a 161 o. o. z.) přísluší úřadům politickým. O tom obsahují výslovné ustanovení výnosy min. vnitra ze dne 24. září 1857 č. 11654 a min. sprav. ze dne 8. ledna 1855 č. 321. Nejv. soudní dvůr prohlásil (nál. ze dne 4. května 1852 č. 10774 časopis »Ger. Zeitung« č. 118 z r. 1855), že legitimace dodatečným manželstvím z pravidla na základě skutečností v matrice narození a sňatků obsažených se díti musí a obsahuje-li prvnější neúplná nebo nepravá udání, že opravení nebo doplnění přísluší politickému úřadu, na který vedení a stálý přehled rejstříků narození, sňatků a úmrtí přeneseny byly. Provedená legitimace musí se v matrice narození poznamenati, při čemž jest zanésti jméno otcovo a zároveň připomenouti, že rodiče sňatek uzavřeli (roz. ze dne 7. června 1877 č. 5957 sb. »Gl. U.« č. 6498). Popírá-li se legitimace v základě povolení politického úřadu do matriky zanesená, přísluší rozhodnutí o tom soudům (roz. ze dne 2. dubna 1880 sb. »Gl. U.« č. 8738). Dvorní dekrety ze dne 27. dubna 1820 č. 11776 prov. sb. z. pro Halič s. 143, ze dne 12. srpna 1830 prov. sb. zák. pro Čechy s. 510 a ze dne Legitimace nemanželských dětí.
18. července 1834 pol. sb. sv. 68 č. 83, jakož i výnosy min. kultu a vyuč. ze dne 18. října 1851 č. 3075 a min. vn. ze dne 12. září 1868 č. 3649 ze dne 20. února 1871 č. 299 a ze dne 9. srpna 1873 č. 12630 a výn. min. sprav. ze dne 26. dubna 1881 č. 5904 vztahují se rovněž na poznamenání a vymazání legitimace v seznamu narození. Při legitimaci pod č. 3 uvedené spolupůsobí soudy.
III. Řízení.
Žádosť za legitimaci podá se, je-li dítě svéprávným, přímo příslušnému soudnímu dvoru první stolice, v opačném případě příslušnému poručenskému neb opatrovnickému úřadu. Tento vyšetřiv všechny okolnosti, zašle žádosť soudnímu dvoru první stolice, který tuto v obou případech prostřednictvím příslušného vrchního zemského soudu, který své dobrozdání připojí, ministru spravedlnosti předloží. Není-li proti povolení žádosti závad, podá ministr spravedlnosti zeměpánu své dobrozdání (§§ 258, 259, 263, 264, říz. ve v. nesp.). Rozhodnutí zeměpána oznámí se stranám prostřednictvím soudu, který též zároveň nařídí, aby toto rozhodnutí v matrice narození zaznamenáno bylo (§ 265 říz. ve v. nesp. a výn. min. vn. ze dne 27. listopadu 1859 č. 10901 a výn. min. sprav. ze dne 6. prosince 1859 č. 19317).
IV. Účinek legitimace.
1. Dítky z manželství konvalidovaného jsou dětem manželským na roveň postaveny, rovněž tak děti z manželství putativního; tyto poslednější nemohou však činiti nároky na jmění, které ustanovením rodinným (fideikomisy) pouze potomstvu manželskému vyhrazeno jest (§§ 160, 752, 756 o. o. z.).
2. Děti mimo manželství zrozené a per subsequens matrimonium do rodiny přijaté, jakož i jich potomstvo počítají se mezi děti manželské; nemohou však dětem z manželství, mezitím uzavřeného, právo prvorozenství neb jiná již nabytá práva odpírati (§§ 161, 752, 763 o. o. z.). Na otázku, Stubenrauchem záporně zodpověděnou, má-li sňatek na potomstvo dítěte i tenkráte vliv, když toto v době uzavření sňatku rodičů jeho již mrtvo bylo, mnozí spisovatelé přisvědčili. Ve příčině domovského práva platí za dobu nastalé legitimace den, kdy sňatek rodičů uzavřen byl (výn. min. vn. ze dne 20. února 1871 č. 299).
3. Dětem, svolením zeměpánovým legitimovaným, přísluší jen tenkráte dědické právo ku pozůstalosti otcově, byly-li na žádost otcovu legitimovány za tím účelem, aby s dětmi manželskými stejných práv ku jmění allodnímu užívaly. Na ostatní členy rodiny nemá tato výhoda vlivu (§§ 162, 753, 756, 763 o. o. z.). Legitimované dítě obdrží též jméno otcovo a přednosti jeho stavu.
V. Poplatky.
Žádosti za legitimaci svolením zeměpánovým považují se za podání soudní a kolkují se pouze kolkem za 36 kr. z archu; potvrzení nastalé legitimace pokládá se za úřední vyhotovení kolku prosté. Žádosti za opravení matrik křestních ve příčině legitimace nemanželského dítěte per subsequens matrimonium podléhají kolku 50 kr. z archu (p. s. 43, a, § 2 popl. z.), ježto tyto u politického úřadu podati jest. Úřední výtahy z matrik křestních a matrik sňatků za příčinou legitimace nemanželského dítěte jsou poplatku prosty (výn. min. fin. ze dne 18. srpna 1867 č. 29491).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Legitimace nemanželských dětí. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 205-206.