Zneuctění.
Zneuctění.
1 Ve smyslu povšechném rozumí se zneuctěním odnětí občanské cti vůbec, ať již bezprávným činem jiného (urážka atd.), či nálezem trestního soudu. V tomto širším smyslu se však výrazu zneuctění v naší právnické mluvě neužívá; ovšem mluví se o jistých zneucťujících činech Zneuctění.
875
a trestech. Zneucťujícími nebo ne čestnými činy rozumí se takové skutky, jež svědčí o opovržlivých vlastnostech neb o opovržlivém smýšlení jednajícího (arg. § 491 tr. z.). Tato kvalifikace skutku jest potud právně významná, že náleží ke skutkové povaze urážky na cti dle § 488 tr. z. (»tr. z., § 488«). Dále jest při urážce na cti záležející ve veřejném hanění (§ 491 tr. z.) v tom směru důkaz pravdy připuštěn, že pachatel může prokázati zneucťující skutky uraženého. Podobná ustanovení obsahuje i osnova nov. tr. zákona (§§ 204 a 205 náv. výb.). K trestům přihlíží se v tomto směru jen potud, pokud byly vysloveny V rozsudku trestního soudu a lze vůbec jen ony tresty pokládati za zneucťující, s nimiž jest spojena ztráta čestných práv na dobu delší, než po jakou trvá trest (zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z.).
Dle osnovy nového tr. zákona jsou dva druhy trestu bezpodmínečně zneucťujícími: trest smrti a káznice (§ 37 náv. výb.), trest vězení jen tehdy, když bylo zároveň uznáno na újmu v právech občanských (§ 38 tamtéž); kde zákon ponechává volbu mezi káznicí a státním vůzením, budiž uznáno na káznici, když trestný čin měl původ v nepočestném smýšlení pachatelově (§ 15 tamtéž).
2 Ve zvláštním užším smyslu rozumí se zneuctěním odnětí ženské pohlavní cti mimomanželským souložením. Zneuctění v tomto užším smyslu jest samo o sobě právně nerozhodno a nabývá významu teprve tím, že k němu přistoupí okolnosti jiné, totiž:
1. Když někdo osobu nějakou, připověděv jí manželství ale přípovědi nevyplniv, svede a zneuctí, dopouští se tím přestupku, který se tresce tuhým vězením od jednoho do tří měsíců (§ 506 tr. z.). Kromě toho zůstavuje se zneuctěné osobě právo na náhradu. Ke skutkové povaze tohoto přestupku se žádá tudíž, aby žena byla svedena k mimomanželskému souložení pod přípovědi manželství, aby souložení bylo vykonáno a aby přípověď manželství nebyla splněna, leč že by splnění jejímu zabráněno bylo okolnostmi, na něž svůdce nemá vlivu a o nichž též dříve nevěděl. Bylo-li tudíž manželství dodatečně, ovšem před vynesením roz- sudku, uzavřeno, pomíjí trestnost’ (srv. roz. kas. dv. s. ze dne 18. dubna 1893 č. 4338, časop. »Jur. Bl.«, r. 1894, č. 13). Právo na náhradu die § 506 tr. z. není samostatným nárokem na odškodnenou trestním zákonem stanoveným (rozh. kas. dv. s. ze dne 4. června 1891 č. 6674, »Manzova« sb., roz. č. 1457), nýbrž trestní zákon má tu na mysli příslušná ustanovení ob. zák. obč. Dle ob. obč. z. (§ 1328) nemá však svedená jiného nároku než na zaplacení útrat slehnutí a šestinedělí. Zejména přísluší svedené zvláštní nárok na náhradu z toho důvodu, že pozbyla cti nebo že jí souložením bylo stíženo pro budoucnost’ uzavření vhodného sňatku (roz. nejv. s. ze dne 13. května 1857 č. 4499, kn. jud. č. 32). Svedená může tedy dle těchto zajisté nejvýš nepříznivých ustanovení našeho občanského práva žádati toliko náhradu »skutečné škody«, kterouž utrpěla tím, že bez jejího zavinění svůdce přípověď manželství nesplnil (§ 46 o. o. z.).
2. Osoba domácí, která zneuctí nezletilou dceru nebo k domácnosti náležející nezletilou příbuznou hospodáře nebo hospodyně, dopouští se přestupku, za kterýž má býti potrestána, podle rozdílnosti svazku, ve kterém s rodinou jest, tuhým vězením od jednoho do tří měsíců. Roz. kas. dv. s. ze dne 23. července 1875, č. 6334, Manzovy sb. č. 74 činí rozdíl mezi Znovu zřízení listin. — Zpronevěření.
»domácími společníky« (Hausgenossen) a »domácími lidmi« (Hausleute). Poslednější výraz, jehož se užívá na příklad v § 83 tr. z., jest širší a zahrnuje všechny, kdož, byť i jen přechodně, nacházejí se pod ochranou domácího práva, kdežto užším pojmem domácích společníků rozumí se toliko ony osoby, jež jsouce v určitém poměru k rodině nepobývají v domě jenom přechodně. Tento přestupek tresce se toliko k soukromé obžalobě rodičů, příbuzných nebo poručenstva (§ 505 tr. z.). Dle osnovy tr. zák. (§ 208 vl. předl., § 200 náv. výb.) jest svedení děvčete pohlavně neporušeného k souložení již samo o sobě přečinem, jestliže svedená nedokonala ještě 16. roku svého života. Přečin tento tresce se vězením až do jednoho roku, stihá se však toliko k soukromé obžalobě. Dále se tresce dle § 456 náv. výb. (vládní předloha podobného ustanovení neobsahovala) svedení osoby ženské pohlavně neporušené pod nesplněnou přípovědí manželství k její soukromé obžalobě jako přestupek vazbou nebo pokutou až do 300 zl.
Zneužití moci úřední viz Moc úřední.