Živnost malířů písma a štítů.

I. Pojem.
Tato živnost náleží k živnostem koncesovaným a nesluší ji tedy řaditi k živnosti lakýrnické nebo natěračské nebo vůbec prohlašovati ji za řemeslnou živnost, jelikož ku provozování jejímu nepostačí ono dle § 1 živn. novely ze dne 15. března 1883 žádoucí vyučení a delší zaměstnání beze zvláštních vrozených schopností k této živnosti a beze zvláštního umělecko-průmyslového vzdělání průpravného, soustavy učňovské při živnosti této není, a tudíž kriteria stanovená pro nějakou živnost řemeslnou zde chybí. Nesluší tedy živnost malířů písma a štítů považovati za živnost řemeslnou (výn. min. obchodu ve shodě s min. vnitra ze dne 1. července 1884 č. 12237).
II. Rozsah živnosti.
V objem této živnosti přináleží výhradně jen zhotovování a malířství štítů a písma a pohyblivých dekorací; veškery ostatní práce malířské spadají v obor řemeslné živnosti malířů, natěračů a lakýrníků, kteřížto nejsou ale oprávněni zhotovovati štíty, nápisy a pohyblivé dekorace; chtějí-li Živnost malířů písma a štítů.
však i těmito pracemi se zabývati, povinni jsou ohlásiti svobodnou živnost malířů štítů, písma a dekorací (srv. výnos min. vnitra ze dne 9. dubna 1886 č. 1458). Vedle § 37 řádu živn. má ovšem každý živnostník právo, aby za účelem úplného dohotovení svých výrobků potřebné práce spojoval а k tomu nezbytné pomocníky i jiných živností choval, pročež i malíř štítů smí také prováděti práce potřebné k úplnému dohotovení svých výrobků, totiž štítů, a to právě jsou potřebné práce natěračské a lakýrnické a oprávněn jest i použíti k tomu pomocníky natěračské a lakýrnické. Jelikož však dle dalšího ustanovení § 37 řádu živn. rozuměti jest »pomocníky« — při řemeslných živnostech ovšem — nikoli učně jiných živností (nýbrž tovaryše atd.), nesmí malíř štítů míti učňů natěračských a lakýrnických, poněvadž tyto dvě živnosti jsou živnostmi řemeslnými (výn. bukovinské vlády zemské ze dne 1. srpna 1891, sb. Freye a Mareše č. 959). Malíři štítů jsou oprávněni dodávati štíty kovové; snášiť se to i s všeobecně ustáleným zvykem, že totiž obecenstvo potřebující štítů neobjednává jich vlastně u kovolitců nebo řezbárů písma atd. a neodevzdává je pak teprve malíři písma k malování, lakování а k dokončení, nýbrž nutkáno jsouc zájmy pohodlí a láce, jakož i z toho důvodu, aby mělo záruku náležitého provedení, obrací se obecenstvo přímo k tomuto živnostníku (t. j. tedy malíři písma a štítů), jenž v poslední řadě dovršuje celou onu práci, kterouž dle potřeby k jeho příkazu provádějí kompetentní odborníci (výn. halič. místodržitelství ze dne 9. března 1894 č. 18038, sb. Freye a Mareše č. 2960).
III. Živnost malířů písma příbuzná jest se živností pozlacovačskou, jelikož namnoze, k. př. při pozlacování železných náhrobních křížů potřebí jest zcela jednoduché manipulace, která se provádí na podkladě záležejícím z nátěru olejových barev, takže zde vyloučena jest každá práce malířství hlazeného; jest tedy bez nejmenších pochybností malíř písma, jemuž samo o sobě již přináleží pozlacování štítků na železných náhrobních křížích, oprávněn i ostatní části takovýchto křížů pozlacovati (obch. a živn. komora v Linci, srv. sbírku Freye a Mareše č. 961).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost malířů písma a štítů. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1073-1074.