Lichva.

I. Pojem.
Lichva může býti buď přečinem nebo přestupkem.
1. Přečinu lichvy dopouští se: Lichva.
а) ten, kdo při poskytování nebo prodlužování úvěru vykořisťuje lehkomyslnost’ osoby, jež úvěr přijímá nebo nouzi její, o níž ví, její slabosti rozumu, nezkušenosti nebo rozčilenosti mysli tím, že sobě nebo někomu jinému dá přislíbiti nebo poskytnouti takovou výhodu majetkovou, která je s to svojí bezměrností způsobiti nebo uspíšiti hospodářskou zkázu dlužníkovu;
b) ten, kdo nabyv pohledávky, dále ji zcizí nebo dobývá, ač ví, že vzešla způsobem (pod a) naznačeným (§ 1 zák. ze dne 28. května 1881 č. 47 ř. z.).
Předpisy tyto nevztahují se však na obchody, které obchodníci mezi sebou provozují, při kterých totiž jak strana úvěr poskytující, tak strana úvěr přijímající jest kupcem ve smyslu čl. 4, 5 a 6 obch. z. (§ 14 cit. z.).
Úmluvu, kterou si věřitel jisté předměty na místě zaplacení (§ 1414 o. o. z.) postoupiti nechá, nelze pokládati za úvěrní jednání ve smyslu zákona o lichvě (nál. ze dne 25. října 1886 č. 976 sb. č. 484), a rovněž ne úmluvu, kterou dlužník na místě zaplacení věřiteli na určitý čas pozemek k užívání odevzdá (nál. ze dne 11. července 1887 č. 1081). Okolnosť, že úvěrník jest dělníkem, který kromě své způsobilosti ku výdělku, jmění ani hospodářství nemá, nevylučuje přečin lichvy (nál. ze dne 22. května 1882 č. 454), rovněž ne okolnosť, že úvěrník v čase poskytnutí úvěru byl již předlužen nebo hospodářsky zničen (nál. ze dne 6. června 1891 č. 1456 sb. č. 365, IX; nál. ze dne 7. července 1887 č. 1077).
2. Přestupku lichvy dopouští se: a) ten, kdo od nezletilce nebo od osoby, pro kterou by nedodržení povinnosti pod čestným slovem na se vzaté v zápětí míti mohlo ztrátu postavení jejího, slíbiti si dá pod zástavou cti, pod přísahou nebo podobným zaříkáním splnění povinnosti z úvěrního jednání vzešlé, a b) ten, kdo nabyv pohledávky, o níž ví, že vzešla tímto způsobem, ji dále zcizí nebo dobývá (§ 15 cit. z.).
Podstatnou náležitostí tohoto přestupku jest, že poskytnut byl pod čestným slovem úvěr osobě, pro niž nedodržení čestného slova ztrátu jejího služebního postavení v zápětí míti může, neboť jen v tomto případě lze mluviti o nějakém zúmyslném nátlaku. Nelze tudíž každé přijetí čestného slova neb ujištění, které k utvrzení nebo pojištění přesného splnění závazku dáno bylo, již za přestupek pokládati, neboť, kdyby tomu tak bylo, pak by i poskytnutí zápůjčky ze soucitu nebo přátelství osobami, které s přesným splacením zápůjčky počítati musejí, bylo trestným a věřitel byl by vydán v šanc zlomyslným týráním bezohledného dlužníka, ba dokonce byl by i potrestán a dlužník nemající právě postavení, jež by pro nedodržení čestného slova ztratiti mohl, zůstal by beztrestným.
III. Tresty.
Trestem přečinu lichvy jest tuhé vězení, které může býti spojeno též s trestem peněžitým; v některých případech jest spojení to zákonem předepsáno.
1. Byla-li o úvěrním jednání uzavřena smlouva na oko, nebo sepsána listina obsahující okolnosti nepravdivé, nebo byl-li o pohledávce dosud neexistující vydobyt nález soudní (rozsudek, rozkaz platební, mandát), soudní smír nebo výrok soudce smírčího; aneb dá-li si věřitel slíbiti splnění závazku pod zástavou cti, přísežně nebo podobným zaříkáním, tresce se přečin lichvy tuhým vězením od 3 do 6 měsíců a pokutou od 500—1 000 zl. Lista civilní.
Stejným způsobem tresce se ten, kdo znaje tyto okolnosti, pohledávku z takového jednání vzešlou nabude a dále zcizí nebo dobývá (§ 2 cit. z.).
2. Byl-li věřitel již po druhé pro přečin odsouzen, má býti potrestán tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku a pokutou od 500 zl. do 2 000 zl. (§ 3 cit. z.).
3. Provozuje-li kdo lichvu po živnostensku nebo ze zvyku, potrestán budiž tuhým vězením od 6 měsíců do 2 roků a pokutou od 1000 zl. do 3 000 zl. (§ 4 cit. z.).
Ve všech těchto případech může býti též na vyhoštění nalezeno. Je-li pokuta nedobytnou, nastoupí na místě každých 10 zl. den vězení.
4. Přestupek lichvy tresce se vězením od 8 dnů do 3 měsíců; vězení může býti zostřeno a může též na vyhoštění nalezeno býti, byly-li obchody úvěrní po živnostensku nebo ze zvyku provozovány (§ 15 cit. z.).
IV. Trestnosť lichvy pomíjí účinnou lítostí, když vinník, dříve než veřejný žalobce nebo trestní soud se o činu doví, své nezákonné jednání odčiní a dlužníkovi vrátí se zákonnými úroky vše to, co přes míru přijal (§ 7 cit. z.).
V. Nároky soukromoprávní.
Úvěrní jednání, přečin nebo přestupek lichvy zakládající, jest neplatným. O neplatnosti rozhodne soud trestní, který zároveň, stačí-li výsledky řízení trestního k tomu, nalezne, že to, co uvěřitel a úvěrník sobě navzájem plnili, vrátiti se má s úroky zákonnými ode dne plnění. Zbývá-li dle nálezu soudního po vzájemném zúčtování pohledávka pro uvěřitele, ručí za ni pojištění (zástava, rukojmí) původní smlouvou zaručené. Nestačí-li výsledek řízení trestního k nálezu tomuto, odkáže soud účastníka soukromého i obžalovaného ve příčině účinků neplatnosti jednání na pořad práva soukromého (§ 8 cit. z.).
Bylo-li řízení trestní zastaveno, nebo nebyl-li obžalovaný odsouzen, jest na soudu civilním, aby jednání prohlásil neplatným a rozhodl o účincích této neplatnosti dle zásad § 8 cit. z., ač jsou-li tu podmínky § 1 cit. z. (§ 10 cit. z.). Soud civilní neřídí se při rozhodování těchto otázek zákonnými pravidly průvodními, nýbrž má tu naleznouti dle svého volného uvážení prozkoumaných průvodů (§12 cit. z.). Na žádost’ soudu trestního jest řízení před soudem civilním zastaviti. Kdykoliv soud civilní shledá, že jisté jednání úvěrní zakládá skutkovou povahu přečinu v § 1 cit. zákona naznačeného, má o tom ihned učiniti oznámení soudu trestnímu a rozhodnouti, zdali s exekučním dobýváním pohledávky jest posečkati nebo exekuci ku zjištění povoliti (§11 cit. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Lichva. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 250-252.