Ústavy dobročinné (humanitní).

I. Pojem a význam.
Ústavy dobročinnými jsou míněna veškera opatření kк tomu určená, aby trvale nebo dočasně odpomáhala dle možnosti osobám, které staly se k výdělku neschopnými ulevujíce bídě a nouzi a poskytujíce prostředky před schudnutím chránící, opatřujíce v jiných případech opět nemocným a na duchu chorým lékařskou pomoc nebo sloužíce přímo za útulek osobám stiženým nezhojitelnými chorobami tělesnými nebo duševními, nebo konečně vychovávajíce opuštěné a zanedbané dítky a vedouce je k píli a práci. Jakkoli vznešený a všeobsáhlý úkol tento pochopen a prováděn byl již od nejstarších dob a zejména církev co nejhorlivěji přispívala k rozšíření ústavů dobročinných, přece v mnohých směrech pociťován nedostatek důležitých těchto ústavů i ještě v 17. a 18. století. Úplný rozvoj ústavů dobročinných jest děkovati našemu století; přece však podnes vlivem hlavně poměrů sociálních nemohou stávající ústavy dobročinné úspěšně zbýti se úkolu svého, ježto potřeby neustále rostou obrovským Ústavy dobročinné.
351
téměř přirůstáním osob bez pomoci; hmotný náklad pak, kterého ústavy ku zdárnému povolání svému požadují, jest téměř neunesitelný a pomoc proti tomu poskytovaná činitelem nejpovolanějším — státem — jest pramalá. I zůstaveno celé břímě a otázka ústavů dobročinných na většině starosti jednak zemí jednotlivých, jednak ale zejména okresů a obcí. A ještě tu jsou závažné a přirozené překážky tlumící téměř žádoucí rozvoj opatření humanitních: je to zadluženost většiny obcí i měst (někde i do milionů jdoucí), jsou to finanční břemena na nich váznoucí a obrovské daně, jimiž jednotlivci přetíženi jsou.
II. V širším smyslu náležejí k ústavům dobročinným i taková zařízení, kterými má se napomáhati a sesilovati činnost výdělková — jako jsou ústavy sprostředkující práci, spořitelny, nemocenské a pohřební pokladny, úvěrní a záloženské ústavy pro nemajetné živnostníky, družstva nákupní (napomáhající k levnému nákupu svým členům tím, že ve velkém sama zboží nakupují), pokladny vdov a sirotčí pokladny, invalidovny a vůbec veškery humanitní spolky a podniky. Úkolem této stati jest všimnouti si ústavů dobročinných v užším slova smyslu, t. j. těch, které po výtce odnášejí se ku zdravotnictví а k chudinství.
1. Pracovny: Při pracovnách lišiti jest mezi pracovnami jakožto ústavy dobročinnými, kteréžto opatřují práci a výdělek osobám o to stojícím, a mezi pracovnami donucovacími, kteréž přidržují násilně ku práci osoby zdravé, schopné k práci, avšak práce se štítící. Dobrovolných pracoven jest v celém Rakousku pohříchu jen tré; v roce 1894 bylo v těchto ústavech zaopatřeno k. př. 7573 osob nákladem 34 993 zl. O pracovnách donucovacích neboli polepšovnách viz čl. »Káznice« (viz též čl. »Byty dělnické«).
2. Ústavy chudinské (chudobince): Viz čl. »Zákonodárství chudinské«. R. 1894 bylo v celém Rakousku úhrnem 12 962 chudobinců, z nichž rozděleno bylo mezi 259 929 chudých 5 312 151 zl., připadal tudíž jeden podělený chudý na 91 obyvatele. Průměrně dostávalo se jednomu chudému ročně 20 zl. 44 kr,, čili na jednoho obyvatele v mocnářství přišlo průměrně 22 kr.; ovšem partikulárně jeví se značné v tom rozdíly.
3. Ústavy slepců: Zde činí se rozdíl mezi ústavy pro léčení slepců (oční kliniky), mezi ústavy k zaopatření nevyhojitelnou slepotou stižených osob (pravidelně dospělých) a konečně ústavy k výchově a vyučování slepců, zejména dětí slepých od narození nebo dětí osleplých. V ústavech tohoto druhu vyučují se chovanci všechněm předmětům základním (čtení, psaní, počítání), zejména pak věnuje se celá pozornost vyučování v hudbě a tak má se nebožákům těmto poskytnouti nejen příhodný zdroj k samostatnému výdělku, nýbrž má se i hudbou blahodárně působiti na mysl jejich. Osoby ženské pak učí se i pracem ručním rozmanitého druhu (tkání, pletení, zhotovování koberců, obuvi, košíků atd.). Obzvláštní zřetel věnuje se též při slepcích smyslu hmatovému, kterým má jim mnohdy nahražovati nedostatek smyslů jiných, hlavně smyslu zrakového. V Rakousku jest 10 ústavů slepců,
4. Ústavy pro blbce (idioty) vychovávají jednak takové děti, které jsou již od nejútlejšího věku na duchu choré neb slabomyslné, jednak zřízeny jsou pro dospělé blbce, zejména kretény, kteříž uznáni byli nevyléčitelnými. Ústavy tyto jsou v Rakousku 4, a chovaly r. 1894 nákladem 36 659 zl. 286 osob. Ústavy kontumační.
5. Bláznice (viz tento čl.). R. 1894 bylo v 30 veřejných a 7 soukromých blázinců zaopatřeno 19 026 osob.
6. Naleznice (viz tento čl.). V ústavech těchto bylo r. 1894 zaopatřeno 11 211 dítek; jinak (t. j. mimo ústavy tyto) zaopatřeno bylo téhož roku 28 191 nalezenců.
7. Porodince (viz tento čl.). V 18 porodincích bylo r. 1894 zaopatřeno 20 192 matek a 17 686 dítek nákladem 432 384 zl.
8. Útulny pro děti (asyly) a sirotčince. R. 1894 bylo v ústavech těchto (počtem 198) zaopatřeno 13 229 dětí nákladem 1 358 790 zl. (srv. čl. Káznice, Školy mateřské a jesle).
9. Nemocnice (viz tento čl.). R. 1894 bylo v Rakousku 620 nemocnic 379 708 nemocných. Z počtu toho průměrně jako úplné uzdravených propuštěno bylo 68,8%, 17% připadalo na polepšené zdravím a 5,l% na nevyhojené, kdežto 9,1% z nich zemřelo. Z počtu nemocnic (620) bylo 57 vlastnictvím duchovních jednot, kdež celkem léčeno bylo 34 953 nemocných.
10. Chorobince a ústavy zaopatřovací zaopatřují osoby stižené nevyléčitelnými neduhy neb osoby k výdělku neschopné. R. 1894 bylo celkem 1862 takovýchto ústavů a chovalo 44 228 osob nákladem 3 153 264 zl.
11. Ústavy hluchoněmých (viz tento čl.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Ústavy dobročinné. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 372-374.