Průvodčí po horách

jsou zkušené, spolehlivé, v místě obeznalé a fysicky schopné osoby, kteréž zabývají se průvodem cestujících v horách.
I. Úřední nařízení o průvodu po horách (min. výn. ze dne 5. května 1865 č. 1800): 1. Knížka průvodčích po horách: Knihy ty vydávají politické okresní úřady, je-li dotyčná krajina četně navštěvována cestujícími (turisty), a dle potřeby i oněm průvodčím, kteří vykázati se mohou potřebnými vlastnostmi; knížka taková podává výkaz o tom, že průvodčí uznán byl úřadem za způsobilého ku naznačenému zaměstnání. Držba takovéto knížky neposkytuje průvodčímu po horách nijakých výlučných práv oproti těm, kdož si knížky nevymohli; ježto však má knížka tato povahu úředního vysvědčení, poskytuje cestujícímu obecenstvu žádoucí záruku spolehlivosti nabízejících se průvodčích, s druhé strany pak ověřeno jest knížkou takovou úředně povolání průvodčích a zajištěny tím veškery výhody úředního ověření. Knížka průvodčích po horách má však účel dálší; máť se do ní cestujícími zanésti vysvědčení o spolehlivosti a dobrých službách dotyčného průvodčího. Knížka průvodčích po horách má však také seznámiti cestující s řádem o průvodu po horách a se sazbou na odměnu průvodčích a má proto obsahovati obojí. Nabyl-li by úřad z vysvědčení zapsaných do knížky průvodčího, nebo ze stížnosti nebo jakkoli jinak přesvědčení, že průvodčí pozbyl spolehlivosti nebo tělesné způsobilosti, dlužno mu ihned knížku odejmouti.
2. Sazba (tarif) pro průvodčí po horách. Řádně organisovaný průvod po horách vykazuje jakožto podstatnou součást sazbu (tarif). Sazba ta stanoví se politickým úřadem a řídí se místními poměry, pročež rozhodným jest při tom dobrozdání obecního úřadu. Sazba může se však vztahovati toliko na všechny tury méně obtížné a méně nebezpečné a má být tak upravena, aby s jedné strany poskytovala průvodčím přiměřené odměny, s druhé strany však nesmí jíti sazba příliš vysoko, aby se tím nepoškodila návštěva cizinců. Sazbu vytknouti jest včetně s cestou zpáteční; pokud se dle sazby vyměřuje služba průvodčího i odměna jeho, připouští se jako maximum váhy, kterou má průvodčí nésti k žádosti cestujícího, 15 liber (7,5 kg). V položkách sazby zahrnuty jsou též peníze na stravu a noclech průvodčího, takže nesmí průvodčí v té příčině činiti nijakého dalšího nároku. Při turách zvlášť obtížných a nebezpečných lze výši odměny sjednati obabolným volným dohodnutím.
3. Rozepře vzcházející mezi cestujícími a průvodčími přísluší — vyjímaje případné soukromoprávní nároky, kteréž vyhraženy jsou soudům — projednati u nejbližšího představeného obce nebo při nejbližším politickém úřadě okresním.
4. Vyhlášky: Jak řád o průvodu po horách tak i jména průvodčích sluší přiměřeným způsobem uveřejniti, pokud možno v německé a francouzské řeči (výn. min. ze dne 5. května 1865 č. 1800).
Řády o průvodu po horách vydány byly v Solnohradsku (vyhl. ze dne 2. června 1865 č. 4 z. z.), v Horních Rakousích (vyhl. ze dne 22. května 1865 č. 8 z. z.), v Korutanech (vyhl. ze dne 22. února 1869 č. 11 z. z.), v Krajině (vyhl. ze dne 1. června 1865 č. 10 z. z.), v Tyrolích (nař. místodrž. ze dne 11. března 1865 č. 38 z. z.), v Tyrolsku a Vorarlbersku (nař. místodrž. ze dne 4. září 1871 č. 70 z. z.), ve Štýrsku (nař. místodrž. ze dne 31. prosince 1873 č. 1 z. z.) atd.
II. Povinnost berní.
Zaměstnání průvodčích jest jen příležitostné a předchozí, jevíc povahu obtížného, vedlejšího výdělku (z milosti jaksi), nemůže tedy býti zpravidla posuzováno jako živnost a podrobeno býti dani výdělkové; tím však není řečeno, že by musila míti průchod ustanovení řádu živnostenského, jmenovitě pak předpisy o dani výdělkové v těch případech, kde zaměstnání toto se výjimkou provozuje formálně po živnostensku jakožto podnik samostatný (výn. min. fin. ze dne 28. května 1865 č. 22095 pro Korutany).
III. Právo poplatkové.
Knížky průvodčích po horách vystavené politickými úřady na základě řádu o průvodu po horách podléhají kolku za 1 zl. (§ 1 zák. ze dne 4. dubna 1894 č. 71 ř. z.). Vysvědčení, která zanesou cestující průvodčím do knížek jejich, jsou kolku prosta (viz prováděcí nařízení min. fin. ze dne 7. dubna 1894 č. 74 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 884-886.