Úvěr zemědělský.

I. Část všeobecná. (Zemědělství, jakožto základní a nejdůležitější zaměstnání většiny státních občanů, musí z různých příčin hledati výpomoc a zdroj svého pokroku jedině v úvěru) :
1. Rolník potřebuje úvěru k zakoupení půdy, jmenovitě k rozmnožení pozemků svých, ku scelení (arrondování, komassaci viz tento čl.) a racionelnímu hospodaření;
2. úvěr uutným jest zemědělci k podnikům melioračním, k doplnění a zdokonalení hospodářského inventáře;
3. k doplnění provozovacího kapitálu a konečně
4. ku snazšímu umoření obtížnějších dluhů hypotekárních, neb aspoň ke konversi váznoucích dluhů. Se stanoviska národohospodářského neodporučuje se však vždy bezpodmínečně umořovati takovéto dluhy na statcích zemědělských váznoucí, nýbrž jen redukovati je na takovou míru, aby mohl hospodář bez nebezpečí zkázy své odváděti určitou část výtěžků svých na úroky z dluhů. Blahobyt zemědělstva jest tu však podmíněn mírnými, nelichvářskými úroky a množství povlovného umořování břemen hypotekárních, a to tím více, čím naléhavěji počítati musí zemědělec s případnými pohromami živelními, neúrodou, krisí v jiných výrobních odvětvích atd. Častokráte bývá značnou pohromou zemědělství i zařízení jinak nevyhnutelná a vysoce důležitá — jako jsou různé dopravní prostředky (ku př. povstala na úkor rolnictva obrovská konkurence na trhu obilním následkem dovozu obilí z cizích zemí, jmenovitě z Ruska, Ameriky atd.). Vlivem těchto poměrů ocitlo se zemědělství v povážlivé krisi, kteráž stupňována jest i jinými bědami sociálními, zejména otázkou dělnickou, značnými veřejnými břemeny, bojem proti velkoprůmyslu, a vůbec všeobecnou jakousi bídou uhostivší se na všech vrstvách národa za let posledních. Mluví se tu o otázce agrární t. j. zemědělské a zejména Úvěr zemědělský.
v kruzích rolnictva samého i na sborech zákonodárných uvaluje se pilně o zdravém rozřešení této akutní otázky. V první řadě ovšem obrací se zraky všech k úvěru, má-li rolnictvo krisi přestáti a ubrániti se cizozemské konkurenci; ale úvěr sám nepomohl by, kdyby zemědělství nebylo pěstováno řádně a racionelně, ježto půda špatným hospodářstvím ceny pozbývá. Úvěr poskytovati by se měl rolnictvu na delší dobu a nízké úroky a proto státu přísluší postarati se o úvěrní ústavy, které by oběma požadavkům těmto vyhověti mohly, neb aspoň ku zřízení jich napomáhati a zákony jim za to určité výhody zabezpečovati. Jako však s jedné strany jest úvěr pákou povznášející mocně zemědělství, tak i s druhé strany k záhubě jeho vede, je-li ho k vykořisťování neboli vyssávání se strany uvěřitelů používáno. — Tak povstala namnoze všeobecná zadluženost a ona těžká krise agrární doby nynější. Zadluženost tato v jiných případech byla však neblahým následkem toho, že kupovaly se pozemky s nepatrným kapitálem v rukou, ostatní část kupní ceny lpěla na pozemcích a tak postavení držitele půdy učiněno závislým a vratkým. I byly činěny radikální návrhy na reformu tohoto stavu věcí (ku př. Schäfflern), aby se nedopouštělo hypotekární zadlužení pozemků za účelem nakoupení nebo přejímání statků zemědělských, nýbrž jen k účelům melioračním (návrh ten ovšem v důsledcích svých směřoval by vlastně k tomu, že by pozemky pozbyly úplně ceny nebo že by byly nastaly středověké poměry zakládáním pachtu). Jakékoli obmezování neb stěžování kreditu reálného (pozemkového) vedlo by ku zmohutnění úvěru osobního, pro zemědělství rozhodně nezdravého. Stanovisko přítomnosti spatřovati lze v jednosvorném přesvědčení kruhů zemědělských i zákonodárných, že zemědělské poměry povznésti se mohou jedině založením takových zemědělských ústavů, které by hotovy byly poskytnouti potřebný úvěr i malorolnictvu.
II. Rakouské zemědělské ústavy úvěrní.
Zemské banky hypoteční byly, jak známo, zbudovány na podkladu reálném a mají poskytovati úvěr pozemskovému hospodářství; první zemská banka tato zřízena byla v Čechách r. 1865, dále založena podobná banka ve Slezsku (1869), na Moravě (1876), v Istrii (1881), v Dolních Rakousíeh (1889) a v Rakousích Horních (1890); dále byla v Haliči založena v r. 1883 zemská banka a r. 1890 zemská banka v Čechách. Společným znakem ústavů těchto jest, že nesměřují k docílení zisku soukromopodnikatelského, že za úvěr těchto zemských ústavů zaručuje se podpůrně země, že se půjčky poskytují na mírné úroky se závazkem umořování v annuitách; zemské banky poskytují jmenovitě úvěr meliorační a napodobeny jsou dle vzorů pruských bank zemědělských. Než dosti záhy ukázaly výsledky těchto úvěrních ústavů zemských, že nelze malorolnictvu poskytovati úvěr, jak by toho plným právem potřebovalo, úvěr dosti rychlým a snadným způsobem, ježto organisace a postup prací v ústavech těchto jsou dosti složitými a namnoze i těžkopádnými; pátrání po ceně pozemků, pro něž se úvěr žádá, jakož i jiné požadavky stanovami předepsané pro poskytnutí úvěru — to vše odmítavě odbývá malorolníka a ten odkázán jest hledati si úvěr na jiných místech. A přece zemědělce pravidelně může v tísni jeho jen rychlá pomoc spasiti a nemůže se na něm žádati, aby vyhoyěl všem dlouhým oněm procedurám, které spojeny jsou s poskytováním úvěru bankami hypotečními. Ku prospěchu třídy malorolníků nehodí se tyto úvěrní ústavy a přece jinakých opatření zde potřebných Úvěr zemědělský.
391
dosud nepodniknuto, neb alespoň — bohužel jen pořídku. V některých zemích zejména v Čechách zřízeny byly totiž okresní záložny hospodářské (srv. čl. »
Záložny hospodářské okresní«) a záložny dle soustavy Raiffeisenovy, které řadí se ku společenstvům výdělkovým majíce za úkol podporovati zemědělství a zemědělskou činnost výdělkovou členů svých. Vedle Raiffeisena zasloužil se o hospodářskou organisaci pracujících tříd i Schulze-Delitsch. Rozdíl mezi oběma organisátory jest však ten, že Schulze-Delitsch pokoušel se návrhy svými ochrániti maloživnostnictvo a řemeslnictvo proti převaze velkoprůmyslu, kdežto Raiffeisen na mysli měl výhradně hospodářskou organisaci rolnictva, kteréž má býti zachráněno od vyssávání lichváři a spolu vyzbrojeno prostředky příhodnými k docílení úvěru cestou rychlou a výhodnou. Nedostatek provozovacího kapitálu má na život zemědělský účinek nepříznivý. Hlavně ochromuje stav zemědělský nedostatek hotových peněz, ježto není materielně schopen k tomu, aby opatřil si moderní prostředky provozovací a jich s mnohonásobnou výhodou u vzdělávání půdy užil (sem počítati jest různé stroje hospodářské). Mnoho malorolníků kupuje na úvěr a upadá tak v lichvu. Platíce zvýšené ceny, platí mnohem větší úroky, než by úvěrní ústav pohledával. Laciný úvěr poskytnouti může jen ústav úvěrní, jelikož sám pracuje s menším nákladem aneb alespoň obmezuje vlastní potřeby na míru nejnutnější, jen aby příslušným kruhům byl záchranou i pomocí, která vlastně z jich středu prýští. Těmto požadavkům hoví úplně záložny soustavy Raiffeisenovy.
III. Organisace záložen Raiffeisenova systému.
Již svrchu poukázáno bylo k tomu, že záložny tyto mají v první řadě rychlou pomoc skýtati malému zemědělci, zaopatřujíce mu lacino prostředky peněžité; blahodárná tato činnost umožněna jest tím, že ústavy tyto pracují levně zabírajíce na základě organisace své jen obmezenější okršlek, pravidelně jednu větší obec, nebo několik sousedních obcí menších. Účetní práce obstarává nejčastěji jediný úředník za remuneraci vyměřenou od valné hromady a proto i správní výlohy jsou dosti nepatrné. Záložny Raiffeisenovy lze takřka prohlásiti za peněžní ústav schopný života v každé vesnici a právě v této životní schopnosti sluší spatřovati největší jich výhody. Malý rolník může si opatřiti snadno, přímo, rychle a jednoduše, beze ztráty času potřebný obnos i v obnosu nepatrném. Čím menší obvod působnosti takovéhoto ústavu úvěrního, tím přísnější dozor musí býti svěřen členům představenstva jak co do hospodaření s jeho hotovostmi, tak i co do bezpečného půjčování peněz jednotlivým žadatelům, aby ústav zdárně a bezpečně rozkvétal. Představenstvo kontroluje (dle stanov), jak se s půjčkami nakládá, avšak kontrola taková brániti má jen tomu, aby se nečinily dluhy lehkomyslné. Dálší vychovatelskou úlohu plní záložny raiffeisenské tím, že přijímají menší úsporné vklady, čímž povzbuzováno jest místní obyvatelstvo ku šetrnosti. Fond reservní nesmí stoupati v nekonečnou výši, nýbrž střádání jmění spolkového přestati má, jakmile fond reservní dostoupí výše kapitálu provozovacího; pak ihned jest žádoucno, aby spolek buďco snížil míru úrokovou nebo sice ponechal jich výši, ale výtěžek věnoval určitým obecně prospěšným účelům. Nejsouť raiffeisenské záložny peněžními ústavy v pravém slova smyslu, nýbrž jsou a mají býti národními záloženskými spolky rolnictva sloužíce prospěchu jeho a tím i prospěchu obecnému. Největší potíž ovšem působí náklady se založením Úvěr zemědělský.
a zařízením takovéhoto ústavu spojené a dostupující snadno nepoměrně vysokého obnosu. To platí zvláště, pokud jde o vedlejší a chudší obce, iímž by takovýto ústav byl pravým a nej větším dobrodiním. Tu má země a případně i stát sám ujmouti se iniciativy a účinně akci záloženskou podporovati.
První záložny soustavy Raiffeisenovy zřízeny byly v Dolních Rakousích (1887), kdež počet jich vlivem zemského sněmu vstoupil do r. 1889 na 31; v Horních Rakousích obnášel počet záložen téhož systému r. 1896 již 36, do téže doby (1890) zřízeno v Tyrolsku 35 záložen. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo v r. 1897 záložen těchto 296 a sice 119 českých a 177 německých.
Zákonem ze dne 1. července 1889 č. 91 ř. z. a prováděcím nařízením min. financí ze dne 13. července 1889 č. 91 ř. z. podrobeny jsou dlužní listy těchto záložen nízkém kolku směnečnému, jestliže lhůta splatnosti nečiní více než 6 měsíců (stupnice 1.). Stvrzenky o příjmu, které tyto ústavy vystavují, podrobeny jsou rovněž kolku směnečnému (stupnice 1.), při půjčkách hypotekárních dle stupnice 2. Korrespondence záložen jmenovaných s úřady veřejnými, vyjma řízení soudní, jest poštovného prosta.
IV. Hnutí agrární.
V době nejnovější konány na různých místech říše četné sjezdy agrární ku povznesení úvěru zemědělského a nalezly ohlas i u kruhů zákonodárných a vládních; hnutí ona svědčí všeobecně tomu zejména, by zvýšily se a usnadnily půjčky na účely meliorační.
Vyhovujíc přáním zemědělstva podala vláda sněmovně poslanců osnovu zákona o zvláštních výhodách při uzavírání půjček k účelům melioračním; zpráva výboru zemědělského poukazuje k tomu, že v letech 1868—1892 bylo ve třídě rolnické více než 222 000 dražeb, dluhy hypothekární páčily se v téže době na 730 milionů zlatých, strženo bylo pak jen 427 milionů zlatých; 303 milionů zl. bylo pro skrovný výtěžek prodejem docílený vymazáno, čili 41% pohledávek hypothekárních neuspokojeno, a to ještě udána jsou čísla okrouhlá, ježto v některých částech Rakouska knihy pozemkové se nevedou. Čísla tato mluví sama. I jest osnova zákona tohoto jakousi akcí, kterou má zemědělci poskytnuta býti možnost, závazkům svým učiniti zadost; půjčkám melioračním má býti po zákonu poskytnuta knihovní přednost před jinými dluhy. Nutným doplňkem zákona tohoto jest opatření odborných sil — inženýrů — kteří mají bezplatně stád k službám rolníkům prostředním a malým; jen tomuto opatření děkuje na př. Bavorsko znamenitému stavu melioračních podniků. Osnova tato byla přijata v obou sněmovnách a stala se zákonem dne 6. července 1896 č. 144 ř. z. (viz čl. »
Meliorace«) a tak učiněn velice záslužný a důležitý krok na prospěch zemědělství.
Přece však dosud palčivou jest otázka vyvážení pozemků; k účelu tomu žádají zástupci zemědělských zájmů, aby konvertovaly se, pokud se týká, přeměnily se hypothekární dluhy těžce rolníka tížící v zápůjčky nízko zúročitelné, dále aby se přeměnily půjčky vypověditelné v nevypověditelné s delší amortisační lhůtou a s příznivějšími podmínkami co do splácení kapitálu; poukazuje se pak právem k tomu, že míra úroková při dluzích hypothekárních přesahuje dnes úrokovou míru v zemi obvyklou, neboť skutečně průměrná míra úroková z nových půjček hypothekárních činila Uzavírka tuhá. — Území celní.
393
na př. v roce 1890 již 5,04%, tedy v době, kdy počaly se vydávati 3 1/2% nebo 3% listy zástavní. Nelze tudíž pochybovati o tom, že by konversí hypothek sprostilo se rolnictvo v značné míře svých nynějších strašných dluhů; konverse tato jest i z toho důvodu žádoucná, aby se vyrovnal nepoměr mezi velkostatkem a malorolnictvem co do míry úrokové, jenž dnes rdousí držitele malých statků, jež namnoze jsou osamoceni a pomoc jim od různých živlů poskytovaná jest vlastně vyssáváním.
Na konec poukázáno budiž na mnohoslibnou činnost co do úvěru zemědělského, jakou osvědčiti mohou společenstva hospodářská, bude-li jich organisace řádným způsobem provedena.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Úvěr zemědělský. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 411-415.