Laesio enormis.

I. Pojem.
Laesio enormis (laesio ultra dimidium, zkrácení přes polovici § 934, 1268, 1386 o. o. z., čl. 286 obch. z.) jest právní prostředek, na základě kterého může strana úplatnou smlouvu uzavřevší a neznající pravou cenu předmětu plnění, žádati za zrušení této smlouvy z toho důvodu, že vzájemné plnění strany druhé nerovná se ani polovici obecné ceny plnění strany za zrušení smlouvy žádající.
II. Historický vývoj.
Původ tohoto právního prostředku sluší hledati již ve právu římském a sice v reskriptu císaře Diokleciána a Maximiána, kteří vydáním jeho chtěli pomoci majitelům pozemků v nouzi se nalézajícím a ku častým prodejům půdy donucovaným (1. 2 u. 8 C. 4.4). Pozdější císařové zrušili sice toto ustanovení, než Justinian pojal je opět do svého kodexu. Původně příslušel tento právní prostředek pouze prodavačům pozemků.
Vlivem kanonického práva ustálil se shodný názor glosatorů o této věci v tu všeobecnou zásadu: že podržení onoho plus, jež převyšuje cenu vlastního plnění, jest neslušným a že tudíž musí býti každý chráněn, kdo za jisté plnění více než dvakrát tolik dal než cena (obecná) plnění tohoto obnáší. Prakse pak přiznala tento právní prostředek netoliko prodavači, nýbrž i kupci bez obmezení na nemovitosti a rozšířila jej posléze na všechny úplatné smlouvy. Toto stanovisko zaujal též náš všeobecný občanský zákon.
III. Náležitosti.
1. Žádá se úplatné jednání; není tudíž tento právní prostředek přípustným při t. zv. smíšených smlouvách (§ 935 o. o. z.), kde plnění strany jedné nelze pokládati toliko za aequivalent plnění strany druhé.
2. Nepoměr mezi plněním zkráceného a úplatou za to smluvenou a to takový, že cena obdrženého nedosahuje ani polovice ceny toho, co bylo dáno. Rozhodnou je obecná cena obojího plnění v čas uzavření smlouvy. Nelze tudíž užiti tohoto právního prostředku, nedá-li se obecná cena více určití (§ 935 o. o. z.), dále jedná-li se o věci, které vůbec určité obecné ceny nemají jako ku př. obrazy starých mistrů, staré mince a pod. a pak v tom případě, kdy úplatu nelze pokládali za obecnou cenu, nýbrž za cenu mimořádnou, která pro zvláštní zájem na věci té byla zaplacena (§§ 305, 935 o. o z.).
3. Nepoměrné plnění musilo nastati z neznalosti nepoměru obou plnění, při čemž jest lhostejno, je-li tato neznalost či omyl omluvitelný neb ne. Kdo znal nepoměr obou plnění při uzavírání smlouvy, nemůže tohoto prostředku užiti. Že tu omylu nebylo, musí dokázati odpůrce. Z řečeného plyne, že nelze tohoto prostředku užiti, byla-li věc za nepoměrnou cenu z nouze prodána, byla-li větší cena dána pro zvláštní zájem na věci a konečně bylo-li se ho zřeknuto (§ 935 o. o. z.). Smírné narovnání, jakož i smlouva o sázku zahrnuje dle své povahy zřeknutí se tohoto právního prostředku, pročež §§ 1386 a 1268 o. o. z. výslovně stanoví, že narovnáním a sázkám pro zkrácení přes polovici odporovati nelze. Narovnáním jsou na roveň postaveny vykonatelné notářské spisy, a jest tudíž laesio enormis i při těchto vyloučena (sb. »Gl. U.« č. 8964).
IV. Účinky.
1. Laesio enormis má za následek, že lze smlouvě odporovati, však nepůsobí neplatnosť smlouvy. Zkrácený, nikoli však druhá strana (zkracující, laedent) jest oprávněn žádati za zrušení smlouvy a uvedení v předešlý stav t. j. navrácení toho, co byl plnil a vrácení toho, co byl přijal naproti druhé smlouvající straně (nikoli tedy naproti třetímu držiteli). Tato žádosť přivádí se ku platnosti buď zvláštní žalobou nebo námitkou proti žalobě na plnění (sb. »Gl. U.« č. 1992; 4485).
2. Zákon však dovoluje, aby ten, kdo druhého zkrátil, předešel zrušení smlouvy a uvedení do dřívějšího stavu tehdy, prohlásí-li, že nahradí to, co se do obecné ceny plnění nedostává. Toto oprávnění (facultas alternativa) jest právem strany zkracující, nikoli její povinností. Nemůže tudíž zkrácený žádati pouze náhradu toho, co se do obecné ceny nedostává, a tudíž nemůže též věc si ponechati a žádati za vrácení části nepoměrné ceny (sb. »G1. U.« č. 125, 3963).
3. Byla-li strana zkrácená žalována na zaplacení ceny (nepoměrné), může je odepříti a přivésti tak laesio enormis ku platnosti námitkou; se své strany musí však vše uvésti do původního stavu a nemůže si tudíž věc ponechati a zaplacení slíbené ceny odepříti.
4. Užije-li strana zkracující (laedent) svého alternativního práva, má straně zkrácené, obdržela-li od ní peníze, vrátiti obnos, pokud tento obecnou cenu plnění převyšuje, po případě, nabyla-li jisté věci za méně než poloviční cenu, má zaplatiti to co ku doplnění pravé ceny schází. Zruší-li se smlouva, má se vše do původního stavu uvésti. Strany mají si tudíž navzájem vrátiti vše, co jim na základě smlouvy připadlo t. j. věc s jejími užitky, cenu se zákonnými úroky ode dne přijetí (§ 877 o. o. z.). Náklad na obdrženou věc vynaložený nahradí se tomu, kdo jej učinil tak, jako poctivému držiteli. Opačně roz. sb. »Gl. U.« č. 7797.
5. Není-li zkrácenému z jakéhokoli důvodu možno, aby obdrženou věc vrátil, nemůže laesio enormis ku platnosti přivésti (roz. sb. »Gl. U.« č. 4502). . Nahodilá zkáza přijaté věci u laedenta má za následek, že právo zkráceného na zrušení smlouvy nedá se provésti, ježto laedent v takovém případě není povinen věc vrátiti (§ 1447 o. o. z.), dále též nemůže býti přidržen ku náhradě obecné ceny, ježto nemožnost vrácení nastala náhodou. V takovém případě musí zkrácený spokojiti se s tím, co obdržel.
7. Právo zkráceného na zrušení smlouvy nepomíjí tím, že zkracující obdrženou věc prodal, ovšem jen tehdy, dá-li se cena obou plnění zjistiti; v tom případě má laedent, stojí-li na tom poškozený, náhradu zjednati, po případě cenu při zcizení nabytou, třebas tato obecnou cenu věci přesahovala, vydati (arg. §§ 877, 1447 o. o. z.; § 26 konk. ř.), při čemž jest lhostejno, stal-li se prodej v dobrém úmyslu nebo způsobem lstivým.
V. Právo k odporu zaniká po třech letech po uzavření smlouvy (§ 1487 o. o. z.) a sice jak ohledně žaloby tak i ve příčině námitky (roz. sb. » Gl. U. « č. 1268, kn. jud. č. 36, roz. sb »Gl. U.« č. 6138).
VI. Na základě positivního ustanovení zákona nelze tohoto právního prostředku užiti při soudní dražbě (nikoli tedy při politické) (§ 935 o. o. z.) a při obchodech (čl. 286 obch. z.) a sice dle čl. 277 obch. z. žádnou ze stran, třeba by jednání bylo pouze na jedné straně obchodem (roz. nejv. s. dv. sb. »Adler a Clem.« č. 1557). Naproti tomuto panujícímu mínění přiznává se přece tento právní prostředek při obchodech jednostranných tomu, na jehož straně právní jednání obchodem není (roz. nejv. s. dv. ze dne 5. dubna 1892 č. 2977 časop. »Jur. Bl.« r. 1894 č. 49 a 50).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Laesio enormis. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 199-201.