Výslech stran ve sporu.

Přísahy stran, jež byly důležitým průvodem za vlády starého soudního řádu, vymítil nyní platný soudní řád úplně, nahradiv je přísežným výslechem stran. Důkaz výslechem stran (po případě přísežným) je však rázu subsidiárního, t. j. může býti nařízen k návrhu neb z moci úřední pouze tehdá, když důkaz ani jinými průvody od stran nabídnutými, ani provedením důkazů z úřední moci snad nařízených podán nebyl (§ 371 civ. ř. s.). K pouhému osvědčení nelze však přísežného výslechu stran užíti (§ 274 civ. ř. s.). Mimo to vyloučen je přísežný výslech stran:
1. ve věcech rušené držby (§ 457 civ. ř. s.) a
2. v řízení ve příčině neplatnosti a rozloučení manželství (srj. dv. d. ze dne 23. srpna 1819 č. 159586 sb. z. s. а k tomu nař. min. spr. dne 9. prosince 1897 č. 283 ř. z.).
Strany, jež nesmí býti vyslýchány co svědci (z důvodů § 320 civ. ř.), aneb jež nesmí býti vzaty do přísahy svědecké (§ 336 civ. ř. s.), nesmí býti též vyslýchány za příčinou důkazu (§ 372 civ. ř. s.). Vede-li spor zákonný zástupce svěřencův, může soud dle svého uvážení naříditi výslech zákonného zástupce neb svěřence aneb konečně obou, ač není-li zde závady dle § 372 c. ř. s. Je-li konkursní podstata stranou spornou, může soud naříditi výslech správce konkursní podstaty neb úpadce neb obou. V rozepřích veřejné obchodní společnosti naloží se se všemi společníky, ve sporech komandity se všemi komplementáry a když spor vede jiná společnosť, společenstvo, obec, spolek neb jinaký právní subjekt nenáležející k osobám fysickým, s jeho zákonnými zástupci jako se stranou, pokud se týče výslechu.
Jestliže následkem toho aneb z toho důvodu, že na některé straně jsou společníci ve sporu, možno slyšeti několik osob, ustanoví soud, zda všechny neb zda jen některé a které z těchto osob vyslechnuty býti mají (§ 373 civ. ř. s.). Ostatně sejíti může svedení důkazu výslechem stran, když soud, uváživ pečlivě všechny okolnosti, sezná, že strana, která má prokázati sporné factum, nemá o něm pražádné vědomosti, aneb je-li výslech této strany nepřípustným dle § 372 (§ 374 c. ř. s.).
Důkaz výslechem strany nařídí se usnesením, jemuž samostatným rekursem odporovati nelze. Důkaz provádí se tak, že soud klade straně vyslýchané přiměřené otázky o faktech, jež mají býti výslechem dokázána. Pro toto dotazování platí obdobně tytéž předpisy, jež dány jsou ohledně svědků. Dotazování staň se před soudem rozhodujícím. Není-li však strana, jež má býti vyslýchána, osobně přítomna, buď nařízeno, by byla předvolána a buďte jí při tom sdělena fakta, o nichž má býti vyslýchána. Provádění Výslech stran ve sporu.
důkazu před soudcem z rozkazu činným je vůbec vyloučeno a před soudcem dožádaným jen tehdá místa má, když strana nemůže se dostaviti pro nepřekonatelné překážky, aneb když by dostavení to způsobilo nepoměrné náklady (§ 375 civ. ř. s.). Strany buďte dotazovány nejprve bez přísahy. Při nepřísežném výslechu buďte obě strany, když se dostavily, tázány na skutečnosti, jež jest dokázati. Před tímto (nepřísežným) výslechem upozorní soud strany, že budou musiti po případě o svých výpověděch přísahu vykonati (§ 376 civ. ř. s.). Nestačí-li výsledek nepřísežného dotazování, by soud byl přesvědčen o pravdivosti neb nepravdivosti dokazovaných fakt, může naříditi výslech přísežný. Do přísahy může však býti vzata o témže faktu toliko jedna strana a byla-li některá strana v první stolici pod přísahou vyslechnuta, nemůže ani soud odvolací naříditi, by o témž faktu byl přísežně vyslýchán odpůrce (§§ 377 a 489 civ. ř. s.). Soud může z nepřísežné výpovědi strany vytknouti jednotlivá tvrzení, jež strana má opakovati pod přísahou a může dále určiti znění, ve kterém přísežná výpověď o jednotlivých okolnostech se má státi, aniž by bylo možno usnesením těmto samostatným rekursem odporovati. Výpověď strany pod přísahou složená, je-li křivou, je podvodem dle § 199 lit. a tr. z., proto buďte straně před přísežným výslechem připomenuty povinnosť udati pravdu, svatosť a důležitost’ přísahy, jakož i trestní následky přísahy křivé. Že toto připomenutí se stalo, zjistí se protokolem (§ 377 civ. ř. s.). Proto dále může soud líčení odročiti, jeví li se býti přiměřeno, by straně, která má býti vyslýchána, popřána byla lhůta na rozmýšlenou (§ 379 civ. ř. s.). Soud uváživ pečlivě všechny okolnosti volně posoudí, která ze stran nepřísežně tázaných má býti vyslechnuta pod přísahou (§ 378 c. ř. s.).
Předpisy c. ř. s. o důkazu svědky platí též o průvodním výslechu stran s těmito důležitějšími odchylkami:
1. Strana nemůže odepříti výpověď o otázkách, jichž zodpovídání by jí neb osobám jí blízkým a v § 321 č. 1 civ. ř. s. blíže naznačeným způsobilo bezprostřední újmu majetkovou.
2. Strany nepřísežně nebo přísežně vyslechnuté nemají nároku na náhradu svědků jinak dle § 346 c. ř. s. příslušející.
3. Nedostaví-li se některá ze stran k roku pro výslech nepřísežný položenému, neb odepře-li některá z přítomných stran výpověď, není tím výslech přítomného odpůrce zmařen.
4. Není dovoleno užívati donucovacích prostředků, by strana, která pro provádění důkazu nepřísežně nebo přísežně má býti dotazována, byla přinucena dostaviti se k soudu nebo vypovídati (§§ 380 a 382 c. ř. s.). Ovšem posoudí soud volně, uváživ pečlivě všechny okolnosti, jaký vliv to má na podání důkazu, když strana odepře bez dostatečných důvodů výpověď neb zodpovídání jednotlivých otázek, neb když strana, byvši k nepřísežnému neb přísežnému výslechu předvolána se nedostaví, nebo když přísežná výpověď strany uchyluje se v důležitých věcech od jejích prohlášení při předchozím nepřísežném výslechu učiněných (§ 381 civ. ř. s.). Podotknouti sluší, že uvedené dosud předpisy platí obdobně též, když za příčinou předložení některé průvodní listiny, věci přezvědné nebo předmětu ohledání nařídí se výslech a přísežné slyšení stran (§ 382 civ. ř. s.). Učinila-li strana prohlášení, v němž se nabízí, že okolnosti, jež jest dokázati, ve sporu potvrdí přísežně, avšak přísežně vyslechnuta býti nemůže, ježto dříve zemřela, posoudí soud volně, jaký význam sluší přikládati Výslech stran ve sporu.
tomuto prohlášení (§ 383 civ. ř. s.). Na konec ještě se sluší zmíniti o tom, že přísežný výslech stran není předmětem pojištění důkazu (§ 384 civ. ř. s. a contr.) a že rozhodčí mohou strany (podobně jako svědky a znalce) jen nepřísežně vyslýchati; ohledně výkonu přísahy obraťtež se na příslušný soud státní (§§ 588 a 589 civ. ř. s.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Výslech stran ve sporu. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 614-616.