Prohlášení poslední vůle.

Soudu přísluší co nejpečlivěji vyšetřiti, zdali je tu poslední vůle,
smlouva dědická, darování na případ smrti nebo svatební smlouvy zůstavitele, nebo zdaž uloženy jsou na určitém místě třetím, ovšem u některého jiného soudu nebo veřejného notáře (§ 39 odst. 7 říz. ve v. nesp.).
I. Písemné testamenty (kšafty) a kodicilу, rovněž smlouvy dědické (§ 69 tamtéž) musí být po smrti zůstavitelově ihned, všechny a bezvýjimečně otevřeny a prohlášeny (§ 61 tamtéž). I v tom případu dojíti musí ku prohlášení poslední vůle, když by podpis posledního nařízení byl odstřižen (rozh. ze dne 31. července 1883 č. 8999, sb. »Gl. U.« č. 9526). Podobně prohlásiti dlužno též poslední nařízení zapsané do obchodní knihy (rozh. ze dne 31. července 1888 č. 8977). § 61. říz. ve v. nespor. vytýká toliko pravidlo okamžitého prohlášení poslední vůle za tím účelem, aby po případě ihned mohla býti vykonána, nevylučuje však možnost toho, aby zůstavitel sám stanovil určitý pozdější okamžik, do kterého odložiti jest prohlášení jeho poslední vůle (rozh. ze dne 21. prosince 1887 č. 11624, časop. »Jur. Bl.« r. 1888, č. 15).
II. Řízení při prohlášení poslední vůle.
Nalezne-li se při zápisu úmrtí otevřené poslední pořízení, nebo nebylo-li lze dosti záhy oznámiti prohlášením u soudu obsah zapečetěného posledního pořízení, má je prohlásiti náležitým způsobem úředník soudem vyslaný (§41 říz. ve v. nespor.). Mimo tento případ má se státi prohlášení u soudu, a za tím účelem dlužno předložiti přednostovi soudu prohlášení vůle (§61 tamtéž). Notář má prvopis posledního pořízení nalézajícího se ve spisech jeho a případně i protokolu sepsaného ve smyslu § 73 ř. notář. předložiti soudu svého úředního sídla, nebo je-li v tomtéž místě soud pozůstalostní, tomuto ku bezodkladnému prohlášení. Na to se pak ihned
u přítomnosti notáře sepíše protokol o stavu pečetí přičiněných na listině a o rozpečetění, a po prohlášení poslední vůle vrátí se prvopisy (t. j. poslední vůle) notáři, který má soudu podati ověřené jich opisy. Poslední pořízení, která převzal notář toliko k sobě v uschování ve smyslu § 104 ř. notář., musí notář vydati soudu v prvopisu na stvrzenku o přijetí jich. Není-li soud prohlašující tu poslední pořízení sám soudem pozůstalostním, má zaslati soudu pozůstalostnímu ověřený opis anebo prvopis i s prohlašovacím protokolem (§111 ř. notář., § 70 říz. ve v. nespor.).
Notářský spis obsahující kromě smluv mezi živými též poslední pořízení, dlužno při úmrtí jedné pořizující strany předložiti v prvopisu soudu ku prohlášení (rozh. ze dne 10. dubna 1888 č. 4423).
Soud, jemuž dáno nebo odevzdáno bylo poslední pořízení, má postupovati dle předpisů § 122 zák. ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z., prohlásiti je u přítomnosti dvou svědků přečta je v plném obsahu (§ 61 říz. ve v. nespor.) a o tom sepsati podrobný protokol, který podepsati jest od soudu i od přizvaných svědků (§ 63). Na posledním pořízení samém (pokud se týká, na opisu notářského aktu soudu odevzdaného) poznamenati jest den prohlášení, počet a datum ostatních testamentů nebo kodicilů. Originály listin zřízených o posledním pořízení dlužno uschovati způsobem předepsaným v § 232 zák. ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z. a ukázati je na požádání soudním úředníkům a stranám, jimž na tom záleží. Po prohlášení poslední vůle sluší poříditi ověřený opis každé takové listiny a přiložiti jej k spisům pozůstalostním (§ 68. říz. ve v. nespor.).
III. Je-li tu o ústním posledním pořízení náležitě shotovená písemnost, vlastnoručně podepsaná všemi svědky, postupovati jest co do prohlášení její právě tak jako při písemném testamentu; není-li tu takové písemnosti, má soud vyslechnouti svědky a prohlásiti sepsaný protokol (§§ 65—67 tamtéž). Vyslýchati svědky ústního posledního nařízení přísluší soudu, nikoli soudnímu komisaři (notáři) (rozh. ze dne 12. října 1884 č. 13974).
IV. Objeví-li se po provedeném soudním odevzdání pozůstalosti poslední pořízení, postupovati dlužno co do prohlášení jeho dle platných předpisů, a zpraviti jest o tom ty osoby, jimž by mohla vzejíti práva z prohlášení posledního nařízení, a které při prohlášení dřívějším přítomny nebyly (§ 180 říz. ve v. nespor.).
Obsahuje-li poslední pořízení nebezpečné politické zásady neb urážlivé výrazy proti ústavě státní nebo proti zeměpánu, dlužno ihned poříditi z toho úřední opisy a zaslati je zemské vládě (dv. dek. ze dne 11. února 1828 č. 222 sb. zák. soud.). (Viz též čl. »Odevzdání pozůstalosti.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Prohlášení poslední vůle. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 769-770.