Vzduch.

Dle práva římského náleží ke každému pozemku též prostor vzduchový kolmo nad povrchem pozemku, pokud lidský vliv možný a má právně nějaký význam. Ve shodě s tím nařizuje § 297 o. o. z., že vzduchový sloup kolmo nad budovou jest příslušenstvím budovy, ovšem že jen potud, pokud možno jej opanovati (rozh. ze dne 24. listopadu 1886 č. 13438 sb. č. 11270, ze dne 2. dubna 1873 č. 3067 sb. č. 4926). Držba sloupce vzduchového sáhá jen tak daleko, pokud se ho užije (roz. ze dne 28. září 1869 č. 10518 sb. č. 3517). Každý vlastník pozemků jest tudíž oprávněn větve visící přes jeho prostor vzduchový oklestiti anebo jinak jich upotřebiti (§ 422 o. o. z.), neboť jakožto držitel prostoru vzduchového jest držitelem též toho, co přesahuje do prostoru tohoto (rozh. ze dne 5. ledna 1881 č. 13981, sb. č. 9732). I poživateli přísluší toto právo k věcem přesahujícím do jeho prostoru vzduchového (rozh. ze dne 6. října 1869 č. 11093 sb. č. 3527).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vzduch. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 652-652.