Závory při železničních.

I. Účel železničních závor.
Vede-li železnice přes veřejné cesty, mosty nebo hráze, mají železniční podniky pečovati o přiměřené jich uzavření a každému úřednímu nařízení v tomto směru vyhověti. Podobně má býti o uzavření železnice postaráno tam, kde veřejná cesta jde přes trať železniční nebo do této ústí, nebo kde vůbec, jako na př. na stanicích, z ohledů veřejných dle nařízení příslušných úřadů jest nutno dráhu uzavřití (§ 10 d) žel. zák. konc. ze dne 14. září 1854 č. 238 ř. z.). Závora má především za účel chodce a povozy na blížící se vlak upozorniti a tudíž sloužiti za znamení, že přechod přes dráhu, pokud jest uzavřena, jest zapověděn. Závora nemusí vůbec býti tak silná, aby každému nárazu odolala (výn. min. obch. ze dne 21. ledna 1873 č. 25440 z r. 1872).
II. Zřízení a udržování závor. Přechody přes trať železniční buďcež opatřeny závorami ve vzdálenosti nejméně 12 stop od středu nejbližších kolejí. Nejdéle 5 minut před příchodem vlaku musí býti závory uzavřeny. Deset minut před očekávaným příjezdem vlaku nesmí se již stáda přes dráhu hnáti. Pokud přechody přes dráhu musí býti též osvětleny, stanoví se zvlášť dle místních poměrů (§ 41 žel. dopr. řádu ze dne 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z.). Tažných závor (Zugschranken), kteréž jsou vzdáleny více než 50 m. od stanice hlídače, lze použiti toliko k uzavření cest méně používaných. Železniční hlídači, jichž péči tyto závory jsou svěřeny, musí býti vůbec sto se svého stanoviska je přehlédnouti a nad nimi dozor míti. Tažné závory buďtež opatřeny zvoncem, jímž před jich uzavřením má býti zazvoněno; též se doporučuje, aby zvonec tento byl samočinně zařízen. Závory mají býti tak zařízeny, aby je bylo možno i rukou otevříti a uzavříti, při čemž jest radno signálem zpraviti příslušného hlídače o tom, že zavřená tažná závora rukou byla otevřena. Zvonu a zařízení závor k otevírání rukama není zapotřebí, nachází-li se závora nejméně 7500 m. od nejbližší železniční koleje (§§ 21 a 22 technických úmluv pro stavbu a zařízení hlavních drah ze dne 1. ledna 1889).
III. Přetržení tažných závor tvoří skutkovou povahu zločinu veřejného násilí dle § 85 lit. c) tr. z. (roz. kas. dv. s. ze dne 21. února 1888 č. 15140). Byl-li železniční společností uzavřen v rovině přechod přes dráhu, může ten, jemuž se tím bráni v chůzi nebo jízdě přes dotyčné místo dráhy, podati toliko stížnost ku příslušnému úřadu dozorčímu, nikoli však žalobu soukromoprávní (roz. nejv. s. ze dne 13. srpna 1891 č. 9799). Při krádežích na železnicích a jich příslušenství není použití § 175 I. b) tr. z. odvislo od podmínky, že trestný čin mohl míti v zápětí přerušení jízdy na železnici. Odcizení kolejnice, jíž bylo použito jako součástky železniční závory, sluší tudíž rovněž trestati dle zmíněného zákonného ustanovení (rozh. kas. dv. s. ze dne 8. února 1892 č. 15886).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Závory při železnicích. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 776-777.