Kontrola pasů na hranicích.

I. Ve smyslu všeobecném.
Cestující, kteří z ciziny nebo z území ze svazku celního vyloučeného přicházejí a do místa ležícího v zemi dále, než se nalézá nejbližší celní úřad v tom směru položený, se ubírají, musí se i když žádných clu podrobených předmětů s sebou nevezou, bezprostředně před překročením celní čáry k nejbližšímu celnímu úřadu dostaviti, tam své listiny na cestě jim za výkaz sloužící předložiti a svá zavazadla předepsanému řízení celnímu podrobiti. Není jim dovoleno některému celnímu úřadu se vyhnouti aneb ve své cestě bez ohlášení aneb bez provedeného zákonného řízení pokračovati (§ 27 řádu cel. a mon.). Ustanovení § 27 řádu cel. a mon. o přechodu cestujících přes hranice není císařským nařízením ze dne 6. listopadu 1865 č. 96 ř. z. ohledně zrušení revisí pasů na hranici říšské zrušeno, pročež celní úřady i nyní oprávněny jsou v takových případech, kde to ku zjištění podmínek, za kterých jisté předměty (prostředky dopravní, zavazadla) clu nepodléhají, za vhodné uznají, o stavu, zaměstnání a ostatních poměrech cestujícího z pocestního listu vysvětlení si zjednati, do něho nahlédnouti a tudíž jeho předložení žádati, při čemž se samo sebou rozumí, že celním úřadům nepřísluší, aby pocestní listy visem, které by akt policejní zastupovalo, opatřovaly (výn. fin. ministerstva ze dne 26. dubna 1866 č. 16891). Vzhledem ku řízení celnímu dlužno jen ty osoby za cestující považovati, které na jiné místo se ubírají aneb z jiného místa přicházejí za okolností, za kterých dle stávajících předpisů k této změně místa pasu aneb jiného povolení představeného úřadu zapotřebí jest. Vozkové, plavci, nosiči břemen a vůbec lidé, jichž zaměstnání v dopravování zboží pozůstává, nejsou u vykonávání tohoto zaměstnání ustanovením pro cestující platným podrobeni.
II. Při podezření z podloudnictví.
Zvláštní kontrole pasu mohou býti podrobeny osoby, které pro podloudnictví trestány byly aneb z něho podezřelé jsou a v okresu pohraničném celního obvodu rakouského aneb v místě ne více než německou míli v rovném směru vzdáleném rakouského území z celního svazku vyjmutého, aneb v cizím za rakouskou celní čárou položeném pohraničním okresu aneb pohraničném místě se zdržují, nechť jsou osobami domácími nebo cizinci. Tato zvláštní kontrola pasu záleží v tom, že ti, kteří jí podrobeni jsou, i v oněch případech, ve kterých dle předpisů policejních pasu zapotřebí není, se pasem opatřiti musí, který jim politickým okresním úřadem, aneb kde pohraničné policejní komisařství se nalézá, tímto pouze pro jednu cestu a jen tenkráte vydán býti může, pakli jistý dovolený účel zamyšlené změny místa dokázati mohou. Toto nařízení nevztahuje se však na případy, když někdo má pozemky, ku kterým se jen překročením celní čáry dostati může a jen za účelem zdělání jich aneb dopravy jich plodin po obyčejných, přímých cestách a za obvyklé denní doby přes celní čáru na tyto pozemky z celního obvodu aneb do něho se ubírá a v něm se zdržuje (nejvyšší rozh. ze dne 6. září 1853; min. nař. ze dne 12. září 1853 č. 179 ř. z.).
III. Vojenské osoby a vojenští úředníci každé třídy, kteří z území, ze svazku celního vyjmutého, aneb z ciziny přicházejí, nechť cestují za služebními nebo soukromými záležitostmi, jsou jako každý jiný cestující povinni bezprostředně před překročením celní čáry k nejbližšímu celnímu úřadu se dostaviti, své listiny cestovní tam předložiti a svá zavazadla předepsanému celnímu řízení podrobiti. Pakli však kurýrovi nebo jiné ve službě cestující vojenské osobě dle výkazu pochodu neb rozkazu co možná největší rychlosť na cestě za povinnosť uložena jest a nejbližší pohraniční úřad celní ani bezprostředně u celní čáry, ani na silnici se nenalézá, jest týž sice sproštěn povinnosti ku pohraničnému úřadu se dostaviti, jest však povinen, veze-li s sebou věci clu podrobené tyto buď v cizině zanechati aneb opovědnímu stanovišti na celní čáře se nalézajícímu k zapečetění a dalšímu dopravení na pohraniční celní úřad odevzdati (§ 1 oběž. nař. min. války ze dne 18. srpna 1849 č. 929 č. 368 ř. z., vydaného na základě nejv. rozh. ze dne 14. srpna 1849).
IV. Známým a jistým osobám může se, pakli maličkosti s sebou mají a tyto na opovědním stanovišti dokonale vysvětlí, přechod a doprava až ku celnímu úřadu bez průvodu povoliti. Též cestující, kteří pasem dle předpisu opatřeni jsou, z pravidla se nedoprovázejí. Pakli však se na opovědním stanovišti průvod za nutný uzná, má tento vždy bez průtahu předsevzat býti (§ 30 cel. a. mon. ř.).
V. Od kontroly osvobozena jsou panující knížata a jich bezprostřední družina, dále vojenské sbory armádní na pochodu se nalézající ve příčině válečných potřeb a zavazadel, která bezprostředně s sebou vezou; nejsou též podrobeny žádnému z výkonů úředních, které opovědním stanovištím jakož i pohraničným celním úřadům vůbec pro vstup do celní čáry přikázány jsou.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kontrola pasů na hranicích. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 142-143.