Vlastnictví listovní.

I. Pojem a rozsah.
Z pravidla stává se adresát převzetím dopisu jeho vlastníkem. Vůle dopis odevzdati se jeví v odeslání, vůle jej převzíti v přijetí jeho. Důsledkem svého vlastnického práva jest adresát oprávněn vrácení přijatého dopisu odepříti a dopis zničiti. V tomto vlastnickém právu jest zákonem obmezen kupec, který dle čl. 28 obch. z. jest povinen obchodní dopisy jemu došlé uschovati a též advokát, jenž vedle § 12 adv. ř. jest zavázán vydati opisy dopisů od stran obdržených.
Nabytí vlastnictví dopisu jest úplně vyloučeno:
1. jestliže zasílatel si vymínil vrácení dopisu nebo jinak si jeho vlastnictví vyhradil; Vlastnictví listovní.
2. jedná-li se o úřední korespondenci státního úřadu s úředníky, ve kterémžto případě dopisy zůstávají ve vlastnictví státu; podobně zdá se, že též dle § 146 not. ř. úřední korespondence nespadá ve vlastnictví notářovo, poněvadž spisy po jeho smrti mají býti dány do notářského archivu; konečně
3. pokud jde o dopisy vyměřené v obchodním styku mezi obchodním domem a jeho zástupci.
II. Přechod vlastnictví.
Vlastnictví dopisu přechází na adresáta tím okamžikem, kdy on nebo osoba jím zmocněná jej převzala. Ustanovení § 429 o. o. z., že věci zaslané se pokládají za odevzdané teprve tehdy, když je příjemce obdržel, leč že by byl sám způsob dopravy určil nebo schválil, platí i o dopisech, avšak nikoli tenkráte, zasílají-li se poštou. Právě pro tento nejčastější případ dopravy dopisů jest ustanovení § 429 předpisy poštovními vyloučeno, jelikož odesílatel až do převzetí dopisu adresátem může s ním volně nakládati a ve případě ztráty odporučeného dopisu náhrada se nevyplácí adresátu, nýbrž odesílateli. Jistou modifikaci v přechodu vlastnictví dopisů má v zápětí zabavení jich dle § 89 konk. ř. a §§ 146 až 149 tr. ř.
III. Uveřejnění dopisů.
Dle všeobecných zásad není adresát oprávněn dopis uveřejniti, leč a pokud byl nucen učiniti tak k odvrácení útoku na něho podniknutého. Zákonem toto obmezení vlastnictví dopisů adresátem obdržených upraveno není, avšak dle obdoby lze ve dvou hlavních případech učiněné nebo zamýšlené uveřejnění dopisu úředně stíhati nebo zameziti.
1. Jestliže dopis obsahuje »individuelní duševní výtvor odesílatelův«, zachovává se literární vlastnictví odesílateli a pokládá se neoprávněné uveřejnění takového dopisu za porušení autorského práva; předpokládá se ovšem, že dopis jest výsledkem duševní činnosti autorovy, a že jest způsobilý k literárnímu uveřejnění.
2. Jestliže dopis obsahuje důvěrná sdělení, jichž uveřejnění by mohlo poškoditi česť odesílatelovu, Pro tento případ poskytují pomoci §§ 1330 a 1339 o. o. z., dle nichž trestá takové poškození cti úřad policejní, jehož úkolem jest též hrozící uveřejnění zameziti. Výjimka platí pro ten případ, uveřejňuje-li se dopis k odvrácení útoku.
IV. V řízení soudním může adresát soukromých dopisů vůbec použiti, poněvadž veřejnosť řízení dle § 171 c. ř. s. k návrhu třeba jen jedné strany může býti vyloučena, když pro rozhodnutí právní rozepře rozebírány a dokazovány býti musí příběhy života rodinného; podobně i z ohledů mravopočestnosti a veřejného pořádku lze veřejnosť soudního řízení vyloučiti. O předložení listin v řízení průvodním jednají §§ 298 a n. c. ř. s.
V. Pokud se týče exekuce, ustanovuje ex. ř. v § 251 č. 11, že dopisy a jiné spisy dlužníkovy z exekuce jsou vyňaty.
Srv. spis »Ueber das Eigenthum an Briefen nach österreichischem Rechte« od dra. Emila Steinbacha, Vídeň 1879 a čl. Listy (dopisy).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vlastnictví listovní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 488-489.