Výbava.

Výbava jest to, co rodiče dávají, pokud se týče, dáti jsou povinni svým synům nebo vnukům u příležitosti jich sňatku k ulehčení nákladu se vstoupením ve stav manželský spojeného. Povinnosť rodičů ženichovi dáti výbavu řídí se v podstatě týmiž zásadami jako povinnosť jich zříditi dceři resp. vnučce věno (§§ 1231 resp. 1220 —1223 o. o. z.); syn resp. vnuk může tudíž žádati přiměřenou výbavu jen tenkráte, když sám nemá dostatečného jmění a v každém případě toliko jednou (dle § 1223 o. o. z.). Výbavy nelze žádati, jestliže syn se oženil bez vědomí nebo proti vůli rodičů a jestliže ve druhém případě soud uznal, že odpor rodičů proti sňatku jest odůvodněn; ani když rodiče takový sňatek později dodatečně schválí, nejsou povinni synovi dáti výbavu. Výbavu zříditi jest povinen především otec (§ 1220 a 141 o. o. z.), neměl-li by však on dostatečných prostředků, matka, a jestliže by tato nebyla již na živu nebo byla nemajetna, děd a bába se strany mateřské. Výbava budiž přiměřena stavu a jmění těch, kdo jsou povinni ji zříditi (§ 1221 o. o. z.). Nároku na výbavu lze se domáhati toliko v řízení nesporném (oficiosním) (roz. ze dne 31. března 1888 č. 3240, sb. »Gl. U.« č. 10983; ze dne 19. srpna 1885 Výbava.
č. 9781, sb. »Gl. U.« č. 10665; ze dne 22. listopadu 1882 č. 9148, sb. »Gl. U.« č. 9190). Slib výbavy (v určité výši) se strany rodičů ženichových není darováním, a může býti tudíž učiněn ve formě jakékoli (roz. ze dne 19. června 1877 č. 3240, sb. »Gl. U.« č. 6503; ze dne 12. dubna 1877 č. 14149, sb. »Gl. U. « č. 6452); opačně rozhodnutí ze dne 27. ledna 1886 č. 13765, sb. »Gl. U.« 10913, ze dne 11 července 1888 č. 8002, sb. »Gl. U.« č. 12258, ze dne 20. června 1888 č. 6503, sb. »Gl. U.« č. 12231, jež k platnosti takovéto přípovědi jakožto svatební smlouvy vyžadují formy notářského aktu. Slib věna nebo výbavy se strany osob k tomu povinných není darováním a nemůže proto pro nevděčnosť býti odvolán (roz. ze dne 4. prosince 1877 č. 390, sb. »Gl. U.« č. 6680). Dává-li se dceři výbava (vybytí, Aussteuer), nesluší ji pokládati za čásť věna, a ani, když se dává na srážku věna, nenabývá manžel vlastnického práva k předmětům sloužícím toliko potřebám manželky (na př. šatstvo, prádlo a pod.) (roz. ze dne 16. listopadu 1850 č. 12797, sb. »Gl. U.« č. 661). Výbava se vpočítává dle § 788 v podíl povinný a dle § 790 i v zákonný podíl dědický.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Výbava. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 508-509.