Lékaři soudní.

Přivzetí lékařských znalců jest nezbytně nutným v případech soudních, které mají byť i vzdálenější souvislost’ s fysickým nebo psychickým stavem člověka. Za »soudní lékaře« lze pokládati v přesném smyslu jen ty lékaře, kteří při soudu trvale jsou ustanoveni (§ 119 tr. ř.). Je-li tomu tak, má vyšetřující soudce jiné znalec přibrati toliko výjimečně a to tehdy, je-li nebezpečí v prodlení nebo jestliže lékař trvale ustanovený pro zvláštní poměry přibrán býti nemůže nebo jeho přibrání se neodporučuje. Tato jednotlivá ustanovení vykazují z části nedostatky, které s lékařského stanoviska potřebují vysvětlení. Jest přirozeno, že jiní znalci musí býti přibráni, když jest nebezpečí v prodlení, nebo když lékař trvale ustanovený přivolán býti nemůže. Co se týká otázky, zda přivzetí trvale ustanoveného lékaře v jednotlivém případě jest povážlivým, jsou tím patrné míněny případy, kdy příbuzenské nebo jinaké sociální poměry nepřivzetí jeho odůvodňují.
Lékařem soudním může býti každý, kdo dle svého diplomu jest oprávněn provozovati lékařskou praxi, aniž by prve musel podati zvláštní průkaz o způsobilosti k soudnímu lékařství. V Rakousku jest na lékařských fakultách soudní lékařství povinným předmětem zkušebním. Zeměpanští okresní lékaři jako takoví jsou povinni na se bráti funkce soudních lékařů (§ 8 lit. d, zák ze dne 30. dubna 1870 č. 68 ř. z ). Profesoři lékařských fakult, nežádá-li toho důležitostí případu nebo jiné zvláštní okolnosti, nemají býti přibíráni jako znalci ku trestnímu vyšetřování neb alespoň nemají jako takoví býti zaměstnáváni déle, než jest nevyhnutelně nutno (nař. min. ze dne 21. října 1853 č. 219 ř. z); nařízení toto má platnosť též pro professory chemie na fakultách filosofických (výn. min. sprav, ze dne 24. března 1855 č. 2115).
Lékařští znalci musí býti vzati do přísahy. Znalcům, kteří jsouce trvale ustanoveni již všeobecnou přísahu složili, má vyšetřující soudce před početím úředního výkonu posvátnost’ přísahy od nich složené připomenouti. Jiní znalci musí před předsevzetím ohledání přísahou se zavázati, Že chtějí předmět jeho pečlivě vyšctřiti, to, co seznají, věrně a úplně udati a nález, jakož i dobrozdání dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dle zásad své vědy (nebo umění) odevzdati (§ 121 tr. ř.). Formuli pro přísahu znalců předepsanou obsahuje § 1 zák. ze dne 3. května 1868 č. 33 ř. z.
V každém případě má soudní lékař splniti úkol trojí a to:
1. Předsevzíti ohledání. Předmětem tohoto jsou vůbec osoby (živé nebo jako mrtvoly) nebo věci. Vyšetření musí býti provedeno co nejpodrobněji a v době příhodné. Přítomnost’ soudních osob při prohlédnutí nebo vyšetření předmětů ohledání (§ 122 tr. ř.) se vždy nežádá, neboť toto ustanovení, jehož šetří praxis při většině sborových soudů toliko ve případech značné důležitosti, zákon sám omezuje potud, že soudní osoby chtějí-li, mohou se vzdáliti z ohledů mravních (při ohledání osob ženského pohlaví), nebo trvá-li ohledání příliš dlouho (při vyšetření chemickém, bakteriologickém, mikroskopickém, při vyšetřování stavu duševního a pod.).
2. Sepsati protokol o všem, co na dotyčném předmětu shledáno bylo. Toto činí lékařům, kteří se soudní medicínou nejsou dokonale obeznámeni, největší obtíže, což nezřídka dokazují případy, kde jest třeba vyžadati si dobrozdání lékařské fakulty.
3. Podati dobrozdání, což ve mnohých případech jest možno teprve později, po opětovaném ohledání. Toto musí býti ve smyslu zákona úplné, t. j. musí obsahovati zodpovědění všech otázek, které zákon v konkrétním případě klade. Při tom jest znalosť zákona pro soudního lékaře nezbytnou. Podle okolností může objeviti se potřeba, aby soudní lékař nahlédl ve spisy vyšetřovací, a mohou mu »pokud proti tomu nemluví zvláštní důvody, i spisy samy býti svěřeny« (§ 123 tr. ř.). Zvláště před hlavním přelíčením by měli soudní lékaři tohoto práva obsáhlou měrou užívati, poněvadž výpovědi obžalovaných a svědků často obsahují okolnosti, jež mohou míti pro výpověď soudního lékaře velikou důležitost. Vyskytnou-li se v dobrozdání odpory nebo nedostatky nebo nelogické důsledky, mají býti znalci opětně vyslechnuti, po případě má býti přibrán jeden nebo více znalců jiných. Jde-li tu o dobrozdání lékaře nebo chemika, může býti požádána za dobrozdání některá lékařská fakulta zemí v říšské radě zastoupených, což může se státi rovněž, jedná-li se o důležitý nebo obtížný konkrétní případ (§ 126 tr. ř.). Otázky podřízeného významu vůbec nemají býti fakultě předkládány (výn. min. sprav. ze dne 18. května 1874 č. 6488). Podrobný předpis o soudním ohledání mrtvých vydaný nař. min. vn. a sprav. ze dne 28. ledna 1855 č. 26 ř. z. obsahuje též četná ustanovení především soudce se týkající.
Při hlavním přelíčení mají lékařští znalci podati svoje dobrozdání ústně a udali zároveň důvody, dále mají otázky jim od osob k tomu oprávněných kladené zodpovídati, po případě návrhům, které učiněny byly, odporovati. Předseda může otázky, jež se mu zdají býti nepřiměřenými zamítnouti (§ 249 tr. ř.). Nikdy nemá lékař vytýkati polehčující a přitěžující okolnosti.
Také v civilním sporu a v řízení nesporném mohou býti soudní lékaři činnými, jako při prohlášení za choromyslného nebo za blbého a s tím souvisejícím zřízení opatrovníka (§ 273 o. o. z.), jež může se státi toliko po vyslechnutí lékařů soudem k tomu ustanovených. Rovněž žádá zákon (§ 100 o. o. z.) přibrání »zkušených lékařů« ke konstatování impotence jakožto překážky manželství. Konečně jest potřebí znaleckého dobrozdání lékařova při nárocích na náhradu škody způsobené tělesným poškozením (§ 1325 až 1328 o. o. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Lékaři soudní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 217-219.