= Všeobecný slovník právní, sv. 1
PDF

Coadjutor

nazývá se duchovní, který může býti přidán obročníku, především však biskupovi, který pro stáří nebo nemoc není schopen úřad svůj zastávati. Jestliže jest tato neschopnost pouze pomíjející, může býti coadjutor ustanoven pouze na dobu jejího trvání; obyčejně bývá však přidán coadjutor biskupovi až do smrti jeho a tu přísluší mu z pravidla též čekatelství na okamžité nastoupení stolice biskupské, jakmile se tato uprázdní. (Coadjutor perpetuus cum spe neb cum jure successionis).
Coadjutora ustanovuje buď biskup, když se byl poradil s kapitulou, po případě, přísluší-li kapitule právo volební, když si byl získal jejího souhlasu, aneb volí kapitula sama coadjutora 2/3 většinou hlasů, jestliže se biskup stal úplně nespůsobilým ku právním činům; vždy však jest potřebí souhlasu papežova, který též ve případech zvláštní potřeby, aniž by se biskupa a kapituly tázal, coadjutora sám jmenovati může. Kde biskupa jmenuje zeměpán, zapotřebí jest jeho souhlasu.
Coadjutor vykonává všechna práva biskupova, pokud je tento snad sám ještě nevykonává a béře z pravidla také svůj důchod (congruu) z příjmů biskupství.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Coadjutor. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 147-147.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).