Právo železniční

.
I. Pojem.
Železnictví vyniká mezi dopravními zařízeními do té míry, že bylo
nutno vytvořiti pro ně mnoho nových právních pravidel, kteráž od všeobecných ustanovení právních zhusta naprosto se uchylují. A soujem těchto nově vytvořených právních norem jest právě právem železničním. Pokud jde o založení nějaké železnice, mají platné normy povahu státoprávní, pokud pak jde o stavbu, provozování a stránku finanční, jsou normy ty povahy správní. Velmi zhusta dlužno však při železnicích vyříditi i otázky
čistě soukromoprávní, tak ku př. v poměru ku vlastníku pozemků dráhy, ku podateli nákladu, při poškození atd. Zabíhá tedy právo železniční do všech možných oborů práv, avšak těžisko jeho jest povahy veřejnoprávní. Pokud pro železnictví není zvláštních norem právních, platí všeobecné zákony, tak jmenovitě obč. zák. a obchod. zák.
II. Roztřídění.
1. Hmotné právo železniční týká se železničních koncessí, stavby, provozování, poměrů držby, vlastnictví, poměrů nájemních a služebních (i dopravnictví), obligačního právu ku podnikům železničním (zárukové právo prioritních obligací) a konečně bernictví a poplatků, jakož i železničního práva trestního. Pramenem těchto oborů právních, pokud se týká, dotyčnými zákony jsou zákon o železničních koncesích (viz čl. Dráhy), dále zvláštní listiny koncesní, železniční řád stavební, zákon expropriační (viz čl. Expropriace za účelem zřízení a provozování železnic) řád dopravní, železniční zákon knihovní (viz čl. Dráhy), všeob. občanský zákonník, obchodní zákonník, zákon o ručení železnic za tělesná poškození, zákon o kurátorech, zákon poplatkový a trestní zákon.
2. Formální právo železniční dotýká se příslušnosti soudní spolu se všemi procesuálními ustanoveními odnášejícími se k otázkám práva železničního; ustanovení tato obsažena jsou v shora citovaných zákonech a liší se namnoze naprosto od všeobecných procesních pravidel.
3. Mezinárodní právo železniční má konečně zdroj svůj v státních smlouvách uzavřených mezi cizími státy o mezinárodní vozbě, o dopravě mrtvol, o clech, o připojení železnic a j. v., většina mezinárodních smluv železničních týká se připojení železnic ku síti cizozemské. Rakousko uzavřelo jmenovitě takovéto konvence železniční s Bavory, Německem, Švýcarskem, Saskem, Srbskem, Rumunskem a Tureckem. Taktéž uzavřeny byly mezinárodní úmluvy, dle nichž nelze exekuci vésti na cizozemské dopravní prostředky, tak ku př. smlouva s Německem z r. 1886.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právo železniční. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 736-737.