Živnost kožešnická.

Živnost kožešnická náleží k živnostem řemeslným. Co do objemu této živnosti budiž vzpomenuto zejména těchto dobrozdání:
1. Pokud jde o meze živnostenských oprávnění mezi kožešníky a krejčími, dlužno tomu i onomu přiznati právo ku prodeji předmětů oběma společně vyrobených, jako jsou kožichy nošené v městech, pak kožichy na cesty, pod tou podmínkou, že krejčí dá pak povleky na kabáty vycpati neb olemovati kožešníkům, a obráceně, že kožešníci potřebné povleky svěří krejčímu.
2. Vzhledem k tomu, že obchod působí všeobecně na vzdělání a zdokonalení, ba dokonce i na rozšíření živností, vyvinul se v posledních letech značný vývoz zboží kožešnického, jakkoli kožešiny a pomocné látky musí se částečně objednávati i z ciziny. Jmenovitě sluší zde však i menších živnostníků pamatovati; nelze tudíž odporučovati obmezování obchodu zbožím kožešnickým již z toho důvodu, že by po případě jinak obecenstvo mohlo buďto spotřebu svou vůbec obmeziti nebo uspokojiti zbožím z cizozemska dováženým. Jakkoli tedy musí se přiznati kožešníkům výhradně právo ku výrobě zboží z kožešin, nelze ze zmíněných právě důvodů přistoupiti na to, aby kožešníci toliko a výhradně byli opravňováni ku prodeji zboží kožešinového (obch. a živn. komora vídeňská).
3. Kožešníci jsou oprávněni ku obchodu surovými, nezpracovanými kožešinami; nakupovaliť také ode dávna surové kožešiny ze zvířat, zpracujíce je buďto pro vlastní účely své, nebo dále je prodávajíce opět nezpracované (obch. a živn. komora v Bolzanu). Živnost kožešnická.
4. V objem živnosti kožešnické spadá — přísně vzato — ovšem toliko oprávnění nakupovať a zpracovávati kožešiny, t. j. kůže ze zvířat (jmenovitě dravců) opatřené srstí, surové nebo již zpracované. Nepřísluší jim však obchod jehnětinami ani teletinami; na základě obyčeje provozovali ale kožešníci od pradávných dob tento obchod právě tak, jako povždy zhotovovali a bez nejmenších závad prodávali čepice a beranice ze sukna a jiných látek, fabrikace to, jež ovšem i k těmto vedlejším zaměstnáním byla donucena, jelikož kožešníci nemohli jen stěží vydobýti si výživy své kožešnickou živností samojedinou, zejména v krajinách jižních. Vzhledem k tomuto mnohaletému obyčeji bylo by možno dovoliti kožešníkům obchod i tímto zbožím potud, pokud obchod ten nevybočí z určitých mezí a pokud dochází zřetele jako živnost vedlejší (obch. a živn. komora v Bolzanu).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost kožešnická. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1068-1069.