Promlčení (v právu trestním).

I. Pojem a význam.
Promlčení je dle nynějších zákonů trestních důvodem trest zrušujícím a sice nejen ohledně trestu za spáchání činu trestního zaslouženého, avšak ještě pravoplatně nevyneseného (promlčení stihání), nýbrž dle mnohých zákonů (ne však dle rak. tr. z.) i ohledně trestu právoplatným rozsudkem vysloveného (promlčení výkonu). Právní důvod promlčení v právu trestním spatřovalo obecné právo (a dle něho i rakouské právo od Teresiany až do přítomnosti), nespokojujíc se s pouhým projitím určité doby, v domněnce o rozmanité okolnosti se opírající, že se pachatel polepšil. Moderní právo zaujalo tu širší hlediště totiž to, že účinek, kterého by trest po uplynutí určité delší doby od spáchání činu uložený docíliti mohl vzhledem k pachateli, poškozenému a veškerosti není v žádném poměru ani k obtížím a nejistotě při vyšetřování děje skutkového ani k rušivému vsahání v nově založené, hluboce zakořenělé a dalece rozvětvené poměry (Lisst). Jak zmíněno zná rak. právo trestní jen promlčení stihání. Avšak i to je vyloučeno při zločinech trestem smrti ohrožených (dále též při vojenském zločinu deserce); tu nechrání žádné promlčení před vyšetřováním a potrestáním. Uplynulo-li však od doby spáchání zločinu takového 20 let (při vojenských zločinech, jež smrtí zastřelením se trestají, 10 let) a jsou li zde ostatní podmínky promlčení, nesmí býti vynesen trest smrti, nýbrž trest těžkého žaláře od 10 do 20 let (při vojenském zločinu, jenž se tresce smrtí zastřelením, od 5 do 10 let).
II. Náležitosti promlčení.
1. Projití času, vyměřeného dle těžkosti spáchaného činu trestního.
Tato doba obnáší:
a) při zločinech ohrožených žalářem doživotním — 20 let;
b) při zločinech ohrožených trestem od 10 do 20 let — 10 let.
Tato doba platí i o zločinech, jež trestají se smrtí nebo doživotním žalářem, jež však spáchaly osoby, které v době činu nedosáhly ještě 20. roku života svého;
c) při všech ostatních zločinech — 5 let (§§ 228, 232 tr. z., §§ 134, 140 voj. tr. z.);
d) při přečinech a přestupcích, na něž ukládá zákon jako nejvyšší trest vězení prvního stupně bez zostření — 3 měsíce, aneb trest peněžitý do 50 zl., při těch pak, při kterých určeno jest vězení prvního stupně se zostřením, aneb trest peněžitý do 200 zl. — 6 měsíců, při ostatních těžších přestupcích a přečinech, jakož i ve všech případech, kde za trest ukládá se ztráta práv a oprávnění — 1 rok (§ 532 tr. z., § 135 voj. tr. z.). Rozhodnou pro určení doby promlčecí je sazba trestní, které by slušelo užiti v určitém případě, ne však trest, na nějž soudce v jednotlivém případě snad nalezne (rozh. kas. s. ze dne 23. června 1887, sb. č. 1074). Doba promlčecí, jež počítá se dle kalendáře (čl. 8. vyhl. pat. k tr. z.; čl. 10. vyhl. pat. k voj. tr. z.) počíná okamžikem spáchání činu trestního, tedy tím okamžikem, kdy poslední akt trestní byl předsevzat, byť i výsledek teprve později nastal. Avšak projití doby promlčecí není dle rak. práva jedinou podmínkou promlčení, nýbrž třeba ještě těchto dalších podmínek:
2. Pachatel nesmí míti z činu trestního žádný užitek, t. j. žádný prospěch pozůstávající v penězích nebo v hodnotě peněžní (plen. rozh. kas. s. ze dne 9. prosince 1880, sb. č. 287);
3. musí vše, pokud to připouští povaha činu trestního (čemuž arciť tak není při přečinech a přestupcích proti bezpečnosti cti) dle své možnosti napraviti, t. j. škodu bezprostředně způsobenou (rozh. kas. s. ze dne 28. května 1886, sb. č. 927) nahraditi. Tato podmínka může býti splněna i po zavedení trestního vyšetřování až do vynesení rozsudku (rozh. kas. s. ze dne 6. listopadu 1882, ob. č. 498 a j.) a je-li zde více obviněných, prospívá arciť jen tomu, kdo ji splnil.
4. Pachatel nesmí se dopustiti po dobu promlčecí při zločinech žádného zločinu, při přečinech a přestupcích pak ani zločinu ani přečinu neb přestupku, a
5. nesmí pachatel, jde-li o promlčení zločinu, uprchnouti z obvodu platnosti rak. tr. z. (§ 229, 531 tr. z., § 136 voj. tr. z.).
III. Promlčení se přetrhuje:
1. byl-li proti pachateli co obviněnému (ne však obviněnému ve smyslu odst. 1. § 38 tr. ř., nýbrž co obviněnému, v širším smyslu posledního odst. cit 38 tr. ř.) vydán list obesýlací, rozkaz postavovací nebo zatýkací, byť i mu nebyl doručen nebo vykonán (pl. rozh. nejv. s. ze dne 18. října 1864, č. 302, kn. jud. č. 17);
2. bylo-li usneseno zavésti proti němu vyšetřování aneb
3. byl li co obviněný vyslýchán, zatčen, neb soudním honěním neb zatýkačem stihán (§§ 227, 531 tr. z., § 138 voj. tr. z.). Přetržené promlčení dále běžeti nemůže; doba promlčecí počíná však znova a sice tím okamžikem, kdy řízení proti někomu zavedené bylo skončeno právoplatným zastavovacím usnesením, aneb právoplatným rozsudkem osvobozujícím.
IV. Uvedené zásady v trestním zákoně obsažené platí též, jak je to v jednotlivých zákonech výslovně prohlášeno, ohledně činů trestních v t. zv. vedlejších zákonech trestních upravených a ke kompetenci soudů trestních příslušejících, avšak s těmito odchýlkami:
1. Dle § 27 tisk. z. ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. pro 1863 pomíjí trestnosť přečinů a přestupků v 2. oddělení tohoto zákona obsažených, pokud dle tr. z. kratší promlčecí lhůta místa nemá, v 6 měsících počítajíc od toho dne, kdy přečin nebo přestupek byl spáchán, aneb zavedené řízení přerušeno, aniž by dále v něm bylo pokračováno. Dle § 40 tisk. z. platí ohledně promlčení činu trestního spáchaného obsahem tiskopisu, byť se to stalo jen opomenutím povinné péče a pozornosti, zásady tr. z. Avšak i v tom případě, kde dle těchto zásad promlčení ještě nenastalo, je každé další stihání pro takový čin trestní vyloučeno, když uplynulo 6 měsíců od vyjití tiskopisu nebo početí jeho rozšiřování v tuzemsku a trestní stihání v tuzemsku po tuto dobu, ač možným bylo, proti žádnému z vinníků nebylo zavedeno, aneb byvši zavedeno nebylo v něm po tu dobu pokračováno.
2. Při přečinech a přestupcích, jež nestihají se z moci úřední, nýbrž jen k žádosti účastníka (delikty, stihané obžalobou soukromou), má průchod nejen promlčení stihacího práva dle posud uvedených zásad všeobecných, nýbrž zaniká ještě zvláště právo obžaloby a tím trestní právo státu, když osoba k podání obžaloby oprávněná opomenula žalobu k platnosti přivésti v 6 nedělích od té doby počítaných, kdy nabyla vědomosti o činu trestním (§ 530 tr. z., § 132 voj. tr. z.).
V. Promlčení přestupků důchodkových (viz čl. Přestupky důchodkové).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Promlčení (v právu trestním).. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 836-838.