Legalisace listin.

I. Pojem.
Legalisace jest ověření pravosti podpisu na listině před soudem neb u notáře. Úřední vysvědčení, jež na této listině jest vydati, zove se »doložkou legalisační«.
II. Listiny soukromé, které sice v tuzemsku, však mimo zemi korunní, ve které soud sídlo má, vydány jsou, musí úředně ověřeny býti, aby ve věcech nesporných před soudem průvodní moc měly; při listinách zvláště důležitých může se legalisace i tenkráte žádati, byly-li tyto sice v téže zemi korunní, však mimo sídlo soudu zřízeny. Ve příčině moci průvodní, listin v cizině zřízených dlužno říditi se danými předpisy (§ 8 říz. ve v. nesp.). Ověření pravosti podpisu na listinách vyhledávají výslovně mnohé zákony, tak na př. zákon obchodní, knihovní atd.
III. Příslušnost a řízení.
Legalisace podpisů přísluší dle § 92 jur. nor. okresním soudům a městským delegovaným okresním soudům bez omezení příslušnosti a dle § 76 not. ř. notářům. Dle § 285 říz. ve v. nesp. a § 79 not. ř. záleží řízení v podstatě v tom, že žadatel, jehož totožnost, je-li neznámý, dvěma svědky zjištěna býti musí, listinu u přítomnosti úřední osoby vlastnoručně podepíše, po případě na listině se nalézající podpis za svůj uzná; o tom sepíše se protokol a na listině k ověření předložené připojí se vysvědčení. Soudy nejsou oprávněny žádosti za legalisace odmítnouti (výn. min. sprav. ze dne 8. února 1877, č. 1446).
IV. Svědci totožnosti.
Ženy jsou neschopny při legalisaci totožnost osoby dosvědčiti (roz. nejv. s. dv. ze dne 2. září 1875 č. 8878 sb. »Gl. U.« č. 5845). Úředníci a služebnictvo notáře nemohou rovněž totožnost při legalisaci dosvědčiti Legalisace listin.
(roz. nejv. s. dv. ze dne 9. října 1879 č. 6769, viz časop. »Not. Zeit.« č. 42 a 44 z r. 1879). Zákon ze dne 4. června 1882 č. 67 ř. z. obsahuje ustanovení, ve kterých případech není třeba ověření podpisů na listinách knihovních (§ 31 knih. z.) a dále ustanovení ve příčině usnadnění důkazu totožnosti osoby, jejíž podpis ověřen býti má. Při legalisacích v tomto zákoně uvedených může též osoba ženská jako druhý svědek totožnost dosvědčiti (§ 4 cit. z.). S tímto zákonem a ustanoveními § 31 zák. knih. souvisí též výn. min. sprav. ze dne 15. února 1872 č. 1992, ze dne 15. května 1873 č. 249 a výn. ze dne 8. února 1877 č. 1446.
V. Styk mezinárodní.
Ohledně legalisace listin v cizině zřízených platí následující předpisy:
1. Listiny z cizích obcí zaslané, ve kterých buď rakouský vyslanec nebo konsul se nalézá, mají jen tenkráte platnost, když vyslanectvem nebo konsulátem legalisovány jsou. Strana má na vůli listinu dáti legalisovati vyslanectvem nebo konsulem cizí moci, rakouskou vládou uznaným, v jejíž území listina zřízena byla (dv. d. ze dne 9. ledna 1809 sb. z. s. č. 880, ze dne 8. února 1812 sb. z. s. č. 971, ze dne 16. dubna 1818 sb. z. s. č. 1436, ze dne 20. října 1837 sb. z. s. č. 234 a ze dne 22. ledna 1838 sb. z. s. č. 249).
2. Listiny soudy a úřady v Bosně a Hercegovině zřízené jsouce úřední pečetí a obsahují-li výrok rozhodčího soudu, mimo to i visem okresního představeného neb jeho zástupce opatřeny, nevyžadují ověření. Listiny vydané podřízenými úřady a organy mají potřebí ověření představeného úřadu. Soukromé listině připojené ověření soudu nemá dalšího ověření zapotřebí (nař. ze dne 3. srpna 1887 č. 99 ř. z.).
3. Dle smlouvy legalisační mezi Rakousko-Uherskem a německou říší ze dne 25. února 1880 č. 85 ř. z. a nař. min. sprav. ze dne 12. února 1881 č. 13 ř. z. a 29. srpna 1881 č. 93 ř. z. nemají potřebí ověření listiny, civilními nebo vojenskými soudy ve sporných i nesporných občanských záležitostech a ve věcech trestních zřízené, jakož i listiny soudním listinám na roveň postavené, jsou-li úřední pečetí opatřeny. Listiny zřízené notáři, soudními vykonavately, pomocnými úředníky soudními, obchodními úředníky a hypotečními úředníky vyhledávají ověření soudu úředního bydliště zřizovatelova. Výtahy z knih kostelních vyžadují ověření příslušného civilního soudu a stvrzení téhož, že zřizovatel ku vydání výtahu oprávněn jest. Listiny vyšším státním nebo církevním, správním úřadem zřízené neb ověřené nevyžadují dalšího ověření. Soukromé listině připojené ověření příslušným úřadem nevyžaduje další legalisace.
4. Ku legalisaci podpisů úřadů v Elsasku a Lotrinsku na listinách obchodních tam zřízených jsou oprávněny konsulární úřady ve Frankfurtě n. M., Karlsruhe a Manheimu (výn. min. sprav. ze dne 1. prosince 1879 č. 17589). Dle článku 9. státní smlouvy ze dne 11. prosince 1866 č. 167 ř. z. mezi Rakouskem a Francií uzavřené mohou obapolní generální konsulové, konsulové, místokonsulové a konsulární jednatelé legalisaci kteréhokoli druhu listin, úřady neb funkcionáři jich země zřízených, předsevzíti.
5. Totéž ustanovení platí též pro konsulární funkcionáře italské (smlouva ze dne 15. května 1874 č. 96 ř. z. z r. 1875), portugalské (smlouva ze dne 9. ledna 1873 č. 135 ř. z. z r. 1874), srbské (smlouva ze dne 6. května 1881 č. 89 ř. z. z r. 1882) a spojených států Legalisace listin.
severoamerických (smlouva ze dne 11. června 1870 č. 116 ř. z. z r. 1871). Ohledně této sluší podotknouti, že v jednotlivých soudních okresích pečeť veřejného notáře tam úřadujícího již důkazem jest; zasílají-li se však listiny mimo zemi, žádáno býti může další ověření nebo potvrzení dle toho, jaký panuje obyčej u soudu, kterému se listina posílá; listiny určené ku použití mimo zemi, které jsou veřejnými notáři legalisovány, ověří státní departement ve Washingtonu jen tenkráte, když opatřeny jsou velkou pečetí dotýčného státu.
6. Ve příčině Srbska vytknouti sluší, že dle smlouvy shora zmíněné soukromé listiny soudy srbskými zřízené neb jimi legalisované žádné další legalisace potřebí nemají, kdežto listiny notáři, soudními vykonavateli a jinými soudními funkcionáři zřízené soudně legalisovány býti musí.
7. V Italii byly pro praesidia vrchních zemských soudů v Terstu, Innomostí, Zadru a Štýrském Hradci a pro praesidia apelačních dvorů v Miláně, Brescii a Benátkách nařízením ministra spravedlnosti ze dne 28. srpna 1878 č. 114 ř. z. úlevy ohledně legalisace zavedeny.
8. Na základě smlouvy ze dne 17. května 1857 č. 74 ř. z. z r. 1858 musí listiny zřízené v Persii divan-chanem, po případě příslušným místním úřadem, a kde se rakouský konsulát nalézá, i tímto podepsány býti.
9. Legalisace uherskými notáři předsevzaté nevyžadují dalšího ověření (výn. min. sprav. ze dne 6. srpna 1877 č. 10546).
VI. Listiny soudy první stolice neb notáři a notářskými komorami legalisované, kterých v cizozemsku použito býti má, musí dalším ověřením předsedy vrchního zemského soudu opatřeny a předepsanou cestou ministerstvu spravedlnosti předloženy býti, které je odevzdá ministerstvu zahraničních záležitostí. Jen listiny, presidenty vrchního soudu a zemského a obchodního soudu ve Vídni legalisované, mohou bezprostředně ministerstvu zahraničních záležitostí předloženy býti (nař. min. sprav. ze dne 13. února 1854 č. 40 ř. z.).
VII. Poplatky.
Poplatek kolkový za legalisaci zapraví se tím způsobem, že se kolek rovnající se poplatku na listinu, jež ověřena býti má, přilepí a legalisační doložkou přepíše. Podání a protokoly, obsahující žádosť za legalisaci, jsou poplatku prosty (výn. min. fin. ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z.). Legalisace listině připojené považují se za části listiny této, které zvláště kolkovány býti nemusí (§ 34 e, popl. z., výn. min. fin. ze dne 17. března 1873 č. 6424). Úřední legalisace podpisů na kvitancích úrokových z obligací, vojenskou kauci svatební za předmět majících, se nekolkují (výn. min. fin. ze dne 25. září 1883 č. 154 a č. 155 ř. z.). Legalisace podpisů na listinách rukojemských a zástavních při uvěřování daně z kořalky a cukru jsou dle zákona ze dne 20. června 1888 č. 95 a 97 ř. z. poplatku prosty (výn. min. fin. ze dne 12. ledna 1889 č. 39436).
Legalisace veřejnými úřady provedené podléhají kolku 1 zl. za stvrzení pravosti jednoho podpisu a 50 kr. za současné stvrzení dalších podpisů stran (p. s. 66, a, aa, bb popl. z.). Soudní legalisace podpisů na knihovních listinách podléhají však kolku 36 kr. bez rozdílu, zdaž současně jeden nebo více podpisů stran na téže listině ověřeno jest (zák. ze dne 25. července 1871 č. 1 ř. z. z r. 1872 a výn. min. fin. ze dne 7. května 1872 č. 13555). Legalisace reversů ku vstupu do vojště nebo námořnictva nejsou kolku prosty (výn. min. fin. ze dne 27. srpna 1879 č. 20788). Legalisace notáři provedené podléhají kolku 50 kr. za stvrzení jednoho podpisu strany a 25 kr. za současné stvrzení dalších podpisů stran (p. s. 66 b, popl. z., výn. min. fin. ze dne 18. srpna 1875 č. 20788); notářské legalisace na listinách knihovních podléhají bez rozdílu kolku 10 kr. (zákon ze dne 25. července 1871 č. 1 ř. z. z r. 1872 a výn. min. fin. ze dne 7. května 1872 č. 13555). Další legalisace podpisu notářova a podpisu svědků nepodléhá kolku (nař. min. ze dne 27. listopadu 1858 č. 223 ř. z.). Cizozemské legalisace jsou částí listiny a tudíž kolku prosty (p. s. 66 popl. z.). Ověřovací doložky na poštovní plné moci ve smyslu § 17 návodu o službě listonošů (nař. min. obch. ze dne 30. září 1880 č. 30242) jsou rovněž sproštěny kolku (roz. min. fin. ze dne 25. června 1887 č. 34259, příl. pro Čechy č. 1 s. z. z r. 1888).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Legalisace listin. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 202-205.