Právo zástavní námezdní.

I. Pojem.
Jakkoli podstata právních poměrů spadajících v pojem tento objevuje se již v mnohých ustanoveních práva římského (1. 1 D) 20 2, 1. 24 § 1 D) 42 5) a odtud přešla do dnešních soustav právních dílem skrácena, dílem rozšířena, přece výraz »zástavní právo námezdní« jakožto samostatný, přesně určený pojem není znám doposud terminologii právnické. Teprve v novější době stal se pokus formulovati přesněji tento pojem a vytknouti jeho význam poukázáním na právní poměr práce ku vlastnictví. Zástavním právem námezdním označuje se nárok dělníka, mandatáře a jednatele (gestora) na zástavní uspokojení jeho nároku na odměnu (úplatu) za dílo, které jím nebo za jeho intensivní součinnosti bylo vykonáno, přijato, přepracováno nebo spracováno, nebo za výsledek jeho služeb jevící se v příjmech peněz.
Počátky pojmu tohoto shledáváme, jak dotčeno, již ve právu římském, kde jedno usnesení senátu propůjčovalo těm, kdož poskytli úvěr na stavbu, privilegované zástavní právo k opětně vystavěným budovám, a výsadní právo zástavní, které (1. 6 D) 20 4) vůbec přiznáno bylo ve prospěch in rem versionis za účelem zachování věci nějaké nebo hodnoty její.
V této způsobě příbuzno jest zástavní právo námezdní blízce se
specifikací, ježto oba pojmy vycházejí od myšlénky uznání práce jakožto živlu právotvorného a modifikujícího a povznášejí práci za činitele rovnocenného s vlastnictvím.
Specifikace stvoří z práce vlastnictví za náhradu méně cenné látky
a vynaložení práce na jisté věci, která není specifikována nebo nežádá se jejího vlastnictví, poskytuje vynikající právo na uspokojení, tedy do jisté míry cenný podíl vlastnický na předmětu, kterýž prací nabyl vlastní své ceny nebo ceny vyšší nebo teprve prací existovati započal.
»Code civile« poskytuje ve čl. 2102 při movitých věcech privilegované právo zástavní: za náklady podniknuté na zachování věci, za kupní cenu nesplacených movitých věcí, jsou li ještě v držení dlužníkově. Ještě dále, byť i za jistých obmezení, vztahuje se privilegované právo zástavní dle čl. 2103 na nemovitosti; právo to přísluší: prodatelům za splacení ceny kupní; zapůjčitelům, kteří dali kupní cenu zálohou; stavitelům, podnikatelům staveb, zedníkům a jiným dělníkům, kteří stavební práce provedli, opětně zřídili nebo zdokonalili a i těm, kdož tento plat dali pro dělníky zálohou. Původní, jakož i dokončený stav musí být nálezem zjištěn, ježto privilegium má se odnášeti toliko ku hodnotě, které přibylo. Vlašské právo uznává při věcech movitých výsadní právo za zachování a zdokonalení, avšak toliko jako právo retenční (čl. 1958 č. 7).
§ 547 (I. díl 20 tit.) všeob. prus. práva zemského poskytuje zadržovací právo za pohledávky majitele, které vzešly z nákladu učiněného na prospěch věci, a to proti každému vlastníku, jemuž s držbou dostává se zároveň výhody z tohoto nákladu. § 974 (I. díl 11 tit.) poskytuje toto zadržovací právo specielně zhotoviteli díla za jeho práci a výlohy, ocitne-li se před odevzdáním věci zákazník v úpadku (konkursu). Ježto právo retenční s právem zástavním společnou má praktickou formu v případu náhody, záleželo soustavné zdokonalení shora uvedeného ustanovení v tom, že pruský řád konkursní v § 33 č. 9 a říšský řád konkursní v § 41 č. 6 změnily toto právo retenční v právo zástavní. Naproti tomu poskytovalo všeobecné pruské právo zemské (§ 971 a § 972 I. díl tit. 11) při nemovitých věcech tvůrci díla co do látky a dělnictva použitého při dílu stavebním výsadní právo, kteréž mohl si dáti zapsati i beze zvláštního přivolení dlužníkova.
II. Rakouský občanský zákonník nevykazuje nijakého ustanovení, pokud jde o otázku námezdního práva zástavního. § 470 odkazuje otázky materielního práva o výsadných právech věřitelů do řádu konkursního, a § 471 vyslovuje se zcela určité proti přípustnosti práva retenčního. Teprve v budoucnosti (postupně) zvláštními ustanoveními a jmenovitě obchodním zákonem stanoví se výsadní práva pro jednotlivé případy in rem versionis, připouští se v kupeckém světě právo retenční a tak ponenáhlu, byť i nevědomky, uznává se princip zákona francouzského a pruského přijatý z práva římského. Takováto výsadní práva udělená pozdějším zákonodárstvím rakouským jsou: zákonné právo zástavní nákladů
hasičských na zachráněnou věc nebo jich pojištěnou hodnotu; zákonné právo zástavní lodního mužstva za jich pohledávku na loď a náklad; zástavní práva pokladen řeznických ku dobytku v porážkách zaznamenaného za ony zálohy, které daly pokladny řeznické na splacení kupní ceny; zástavní právo advokátů ku obnosu, který jich došel, a v případu sporu o útraty uložen byl u soudu; zástavní práva komisionářova, špeditérova a povozníkova, u nichž stanoví čl. 409 obch. zák., že v případu kolise těchto tří zástavních práv předchází právo později vzešlé právu dřívějšímu, a že pohledávka z nakládání zbožím odstraňuje zástavní právo vzešlé pro zálohy komisionáře a špeditéra, při kterémžto rozhoduje toliko priorita. Z konkursního řádu lze, pokud se pojímá konkurs jakožto generální exekuce, sem potahovati výsadní právo nákladů podstaty (konkursní) zakládající se v § 24 č. 1, dále nároky ze zadrželé mzdy zmíněné v § 43 č. 2 a 3; do jisté míry lze sem ještě počítati kupecké zástavní právo dle čl. 310 obch. zák., pokud poskytnuta byla záloha na předmět zálohy, tudíž lze připustiti fikci, že zcizením, pokud se týká proměněním věci právo zástavní odpadlo. Snaha pojistiti práci a námaze zástavní právo na výrobku nebo hodnotě prací tou zjednané, hlásí se v jednotlivých kruzích vždy zřejměji ku právu, a zákonodárství nemůže trvale pominouti těchto požadavků, které theorie sama co nejpříznivěji posuzuje. Schůze delegátů rakouských advokátů odbývané r. 1894 prohlásila za nezbytné ustanovení, aby advokátu příslušelo zákonné zástavní právo ku procesní pohledávce za náklady, které má za stranou, aby dále příslušelo advokátu i k cenným papírům retenční právo, které mu přísluší ku přijatým penězům jeho svěřence. Poskytnouti zástavní právo námezdní ku zboží a jinakým movitým věcem obchodním bylo by ovšem v mnohých případech vzhledem ku svobodě obchodu těžko vykonatelno. Naproti tomu odpadá tato překážka při nemovitých předmětech, při kterých lze zástavní právo v knize pozemkové všeobecně vyznačiti. Skutečně byla jak v Německu tak i v Rakousku projevena naléhavá žádost o zákonné zástavní právo pro pohledávky vzešlé při stavbě řemeslníkům, obchodníkům se zbožím stavebním četnými škodami, které utrpí podvodným jednáním podnikatele staveb nebo toho, kdo poskytl zálohu na stavbu. Toto přání nachází i v theorii (Dernburg) živé podpory.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právo zástavní námezdní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 732-734.