Poštovnictví.

A. Čásť všeobecná.
I. Dějinný vývoj pošty. Dle svědectví bible (kniha Ester kap. 3. a 8.) hledati jest původ zřízení poštovního, tohoto veledůležitého prostředku dopravního pro poměry všeho druhu, u Medů. Rovněž i v Egyptě shledáváme se v téže době s počátky státní pošty. Herodot jest první dějepisec, který se zmiňuje o původu pošty; dle jeho zpráv byly první poštovní ústavy dle jistých pravidel zařízeny v Persii. Byly to příhodně rozestavené strážní hlídky, které si vzájemně poselství voláním oznamovaly. Tyto pošty byly však určeny toliko pro potřebu krále.
Podobné volací pošty byly též v dobách Caesarových v Gallii (Caes. de bello Gallico lib. VII. Cap. 3.). Caesar používal zařízení záležející v tom, že důležité zprávy byly doručovány posly sedícími na koních; Římané používali dle Plinia dokonce pošty holubí.
Plného rozkvětu dočekalo se však římské poštovnictví teprve za doby císaře Augusta zavedením t. zv. cursus publicus. Augustus ustanovil totiž mladé, zdatné muže za veřejné běžce (augarii), kteříž doručené jim dopisy rychle dopravovali s místa na místo, až dostaly se do rukou císařových. Zařízení běžců bylo brzy obměněno; byloť nařízeno, že mají se na útraty státu pohotově držeti vozy (rhedae) na nichž by tito běžci cestu svou bez přerušení konali. Místo dřívější změny osob nastoupila nyní změna povozů a potahů. Celé to zařízení mělo ráz vojenský; běžči ti pohybovali se jen na silnicích vojenských a podřízeni byli veliteli tělesné stráže, který měl o došlých depeších císaři zprávy podávati. Od této doby máme jen temné a nanejvýš kusé zprávy o poštovnictví. Přehmaty vyšších státních úředníků měly za následek nedostatek tažných zvířat a obce byly přidržovány ku poskytování potřebné přípřeže; stížnosti obcí do těchto břemen vyvolaly právní otázku, zdaž má dotyčné náklady nésti ze svého fiskus či města.
Vůbec tvořil se znenáhla formálný zákon poštovní. Zevrubnější nařízení shledáváme v Justinianově cod. lib. XII. tit. 51 a 52 corp. iur. civ. Ponenáhlu vyvíjelo se víc a více poštovnictví. Služba veřejných římských pošt záležela v dopravě jednak osob, jednak břemen a zavazadel. Doprava prvního druhu dála se brzy koňmo, brzy vozmo.
Dopravu zboží označovali Římané jménem: cursus clavicularis. Tyto potahy dopravovaly hlavně náčiní válečné a zásilky peněz, někdy též rodiny vojínů a nemocné vojíny. Čím lišily se podstatně pošty starého Říma od poštovních ústavů naší doby a co skutečně utiskovalo národ, bylo Římu čisté státním, nebo spíše fiskálním účelem. Ku poště starořímské měli přístup jen úředníci a zřízenci státní, a jenom jejich zboží bylo dopravováno; jiné vrstvy společnosti římské neměly v tom účastensví nepožívajíce této výhody.
Ve středověku vydržovali Karel Veliký a jeho nástupcové jízdní posly po celé říši francké a ti doručovali veřejné zprávy. Ve 12. a 13. stol. vznikla s rozkvětem obchodu a měst v Severní Italii, Německu a Nizozemí potřeba spořádaného spojení mezi městy. Kdežto dříve dopravovány byly dopisy příležitostně poutníky, bratry klášterními, potulnými tovaryši a cestujícími kupci, zakládala města mezi sebou ústavy poslů ku vzájemnému spojení. Zvláště spolek měst hansovních zařídil takovéto ústavy poslů, které rozkládaly se od Hamburka až do Rigy, Solnohradu, Benátek a Amsterodamu. Ústavu tomu nedostávalo se však jednoty, spolehlivosti, pravidelnosti a autority, vůbec práva a povinnosti úřadu veřejného nehledě k tomu, že ústav ten nebyl každému ku použití dán. První pošty zařízené na rozsáhlých mezinárodních základech byly zavedeny od členů rodiny Taxisů pocházející z Bergama; pošty ty měly sloužiti spojení rozsáhlé državy habsburské. Již r. 1500 jmenuje se František z Taxisů jako »capitaine et maistre des postes« v Nizozemí a Burgundsku; r. 1504 zavázal se tento šlechtic králi Filipovi, synu německého císaře Maximiliána, že mu zařídí a vydržovati bude poštovní spojení mezi Nizozemím a dvory císaře, krále franckého a španělského. Toto zařízení obmezující se na počátku na zcela skrovný objem — vždycky jeden kůň měl být na stanicích pohotově — bylo na počátku vlád Karla I., pozdějšího císaře Karla V., rozšířeno smlouvou mezi Františkem a Janem Křtitelem z Taxisů učiněnou dne 12. listopadu 1516 v ten rozum, že bylo rozšířeno spojení poštovní mezi habsburskými državami v Italii na Řím a Neapol, počet koní rozmnožen pro každou stanici na 2 a lhůty dopravní skráceny.
Karel V. (povýšený za císaře německého r. 1520) propůjčil Janu Křt. z Taxisů hodnost generálního poštmistra; na to provázel císaře v této hodnosti na jeho cestách a polních výpravách do Německa, Uher, Tunisu a Francie. Tento Jan Kř. z Taxisů jest zakladatelem Taxisovské poštovní dynastie, jejíž větve vydobyly si trvalých zásluh o rozšíření nového dopravního ústavu v Nizozemí, Španělsku a Německu.
Kolem polovice 16. stol. byla poštovní doprava osobně vedena a střežena členy rodiny Taxisů v Bruselu, Antverpách, Aušpurku, v Praze, ve Vídni, v Innomostí, v Tridentu, v Benátkách, v Miláně, Římě a Madridu. Jakkoli byla Taxisovská pošta původu španělsko-nizozemského, nabyla přece v Německu pevné půdy. Když vystřídalo se několik členů rodiny Taxisů v hodnosti generálního poštmistra, povýšil Rudolf r. 1595 tuto hodnost na úřad říšský, jmenovav Leonarda z Taxisů generálním poštmistrem svaté říše a svých zemí dědičných.
Císař Matyáš prohlásil úřad generálního poštmistra za dědičné říšské léno a propůjčil je r. 1615 Lamoralovi z Taxisů, kterýž byl r. 1686 povýšen do stavu říšských knížat. Rodina Taxisů zasazovala se sice houževnatě, leč bezvýsledně o to, aby svým poštám zjednala výsady výhradných říšských ústavů, neboť již za dob císaře Rudolfa II. dobyla si platnosti zásada, že právo, zakládati pošty v Německu, jest reservátem císařským. Od té doby klesalo poštovnictví Taxisů, až teprve Lamoral z Taxisů byl r. 1615 císařem Matyášem opětně jmenován vrchním říšským poštmistrem a také mu dána říšská pošta v léno i jeho potomkům; leč většina říšských stavů protestovala proti tomuto lénu, a brzy na to vypuknuvší třicetiletá válka uvedla říšské poštovnictví v nepořádek.
Koncem války třicetileté vznikl spor o regál říšské pošty poznovu a sbor knížat voličů (kurfürstů) utvořil zvláštní stranu proti rodině Taxisů. Podle usnesení říšské deputace ze dne 25. února 1803 měla rodina Taxisů zůstat ve svých právech a odškodněna být za ztráty své; mezitím však zapomnělo se za válek 1805—1815 (po mediatisaci rodiny Taxisů 1806) na práva rodiny té, takže bylo té doby v Německu na 50 různých poštovních správ, až německá akta spolková (čl. 17.) potvrdila rodině Taxisů držení všech práv, která jí příslušela dle shora uvedeného usnesení říšské deputace. Od té doby přenesena od některých států spolkových správa pošt dílem zúplna na rodinu Taxisů, dílem jí propachtována, dílem dostalo se jí odškodnění. Od r. 1816 bylo poštovnictví ve mnohých zemích povzneseno; hlavní snaha nesla se však k tomu, aby se reformovalo poštovnictví mezinárodní. Uskutečnění tohoto záměru vyhrazeno bylo nynějšímu správci německé říšské pošty, generálnímu poštmistrovi Stephanovi. Jeho neúnavným snahám podařilo se shromážditi zástupce převážné většiny civilisovaných států celého světa v září 1874 v Bernu na kongres, který zplodil všeobecný poštovní spolek světový. Co se zvláště historického vývoje rakouského poštovnictví týče, souvisí tento úzce s vylíčeným právě vývojem poštovnictví v Německu; v rakouských zemích dědičných byly vedle sebe v 16. stol. pošty Taxisovské a pošty zeměpanské; tyto nabyly však později vrchu nad oněmi. Po dlouhý čas bylo poštovnictví v Rakousku zadáváno soukromým osobám; tak r. 1612 rodině Mageiů, 1623 svobod. pánům z Paarů; teprve r. 1722 zavedena byla pro rak. země dědičné státní správa pošt.
V Uhrách zavedl prý již Matyáš Korvín r. 1490 poštovní dopravu koňskou a vozovou; když pak přešla koruna uherská na habsburskou dynastii, byly za Ferdinanda I. zavedeny pošty generálním poštmistrem Matyášem z Taxisů.
II. Pojem, podstata a význam pošty.
1. Všeobecně označuje se pošta jako veřejný dopravní ústav ku dopravě věcí a osob; poště přináleží zajisté první místo mezi největšími dopravními ústavy, které toho času prostředkují dopravu světovou. Kdekoli nyní pošta zařízena jest, zařízena jest nejen pro účely státní, nýbrž i ku všeobecnému použití (usus communis); pošta nese na sobě ráz veřejnosti. Slovo »pošta« odvozuje se všeobecně z latinského slova »posta« skrácenému posita t. j. statio. (Posita) statio bylo u Římanů ono (pevné) místo, kde chovali se lidé a koně ku dopravě římské státní pošty (cursus publicus — viz svrchu odst. I.). Takovéto stanice zřízeny byly na poštovních silnicích v odměřených vzdálenostech od sebe. Slova »pošta« užívá se v různém významu: jako ústavu poštovského (ústav, zařízení), jako poštovní příležitosti dopravní (pošta pěší, zvláštní pošta, jízdní pošta, pošta koňmo), jako místnosti poštovní (budova poštovní) a konečně jako poštovního povolání (stav). Avšak výměru »pošty« nelze tak snadno podati, jelikož pošta rozmanitě jeví svou činnost. V užším a původním slova smyslu zahrnuje pošta toliko ústavy ku pravidelné dopravě dopisů. Vedle dopravy dopisů obstarává však pošta ve většině států ještě i jiná jednání: v Rakousko-Uhersku, v Německu, v Rusku, ve Švýcařích, v Dánsku, Švédsku a Norvéžsku přejímá pošta ode dávna též dopravu balíků, peněz a osob. Ve mnohých zemích jsou dále svěřena poště »jednání vedlejší,« která s (vlastní poštovní) službou dopravní jen nepřímo souvisí nebo vůbec s ní co činiti nemají; ku př. v Rakousko-Uhersku, v Anglii, Francii, Italii, Nizozemí, Švédsku a j. sbírání spořitelních vkladů, v Německu prodej kolkovních známek směnečných a cenných známek ku vyšetření poplatku pro statistiku zboží. V Německu a Švýcarsku lze poštovními příkazy vymáhati akcepty směněčné a prostředkovati učinění protestů směnečných (srv. § 22 řádu pošt. pro říši něm. ze dne 11. června 1891, pokud se týká, čl. 67 (nového) dopravního řádu pro pošty švýcarské ze dne 3. prosince 1894). V Anglii opatřuje ústav poštovský též pojišťování na život, atd.
Pošta vůbec jest kosmopolitickou, nepostradatelnou, jest nositelkou veškerého styku, pravým ústavem kultury a blahobytu a ústavem veřejné důvěry. Pošta, pokud se týká, správa její má za účel usnadniti a povznésti dotčený styk bezpečností, rychlostí, pravidelností a levností svou.
2. Se stanoviska vědy právní jest pošta zcela svérázným ústavem právním nadaným zvláštními, ji výhradně příslušejícími normami právními. Toto výjimečné postavení pošty popírají ve vědě právní resp. státní jmenovitě oni, kdož mají za to, že provozování státem podléhá právu soukromému; Poštovnictví, 475
než nedá se mysliti, že by zvláštní postavení pošty zaniknouti mohlo, neboť doprava poštovní provozuje se způsobem zcela svérázným. Pokud pak pošta pravidelně přijímá ku dopravě předměty, které nepodléhají poštovnímu regálu, pokud se týká, nucené dopravě poštovní (poštovnímu monopolu), provozuje obchody, resp. dopravní smlouvy po živnostensku, třeba neprovozovala jich předkem v úmyslu na zisk. Co se tkne však dopravy zásilek (dopisů atd.), podléhajících nucené dopravě poštovní resp. regálu poštovnímu, není pochyby o tom, že dlužno i tyto zásilky pokládati za »zboží« ve smyslu zákonů obchodních a že tudíž doprava jejich jest smlouvou nákladní. Avšak choulostivo jest souditi tak ve příčině dopravy zásilek některého kupce podléhajících nucené dopravě poštovní (poštovnímu monopolu), pokud se týká, poštovnímu regálu, neboť doprava tato uskutečňuje se předkem v zájmu veřejném zřetelem k obecnému prospěchu a nepřihlíží se k zisku.
III. Právo poštovní jest souhrnem všech zákonných předpisů o smlouvě ve příčině dopravy poštovní, o její kvalifikaci při smlouvách dopravních, o ručení poštovního ústavu vyplývajícího z těchto dopravních smluv, jakož i o právech a povinnostech odesílatele a příjemce naproti poště a konečně o právech a povinnostech pošty. Poštovní právo upraveno jest v jednotlivých státech zvláštními zákony a poštovskými řády na základě jich vydanými; ku př. v Rakousku stalo se tak zákonem poštovským ze dne 5. listopadu 1837 (sb. zák. pol. č. 246) a řádem jízdní a listovní pošty vydaným na základě § 24 tohoto zákona (řád z r. 1838; v Německu zákonem o poštovnictví říše německé ze dne 28. října 1871 (něm. ř. z. str. 347 a násl.) a novým poštovským řádem ze dne 11. června 1892; ve Švýcařích spolkovým zákonem o regálu poštovním ze dne 5. dubna 1894 a dopravním řádem pro švýcarské pošty ze dne 3. prosince 1894 atd.
V mezinárodním styku poštovním jsou důležitým pramenem práva poštovního poštovní smlouvy ve příčině poštovnictví uzavřené zvlášť nebo společně mezi jednotlivými státy (t. zv. zvláštní a mezinárodní smlouvy poštovní).
1. Právo poštovní jest na základě vytčené podstaty a účelu pošty a podmíněného tím provozování dopravy poštovní právem zvláštním. Tomuto zvláštnímu právu subsidiárním pramenem jsou předkem obchodní zákony, pokud se týká, ona ustanovení obchodního zákona, která pojednávají o smlouvě dopravní, t. j. o dopravě zboží po suchu a na moři (srv. čl. 390 — 420 obch. z.) a teprve potom průchod mají případná ustanovení obecného občanského práva. Jedná-li se tedy ku př. o náhradu škody, a není-li tu předpisů poštovních, mají předkem průchod ustanovení zákona obchodního, po případě ustanovení ob. obč. zákoníka.
2. Smlouva o dopravě poštovní. Použije-li se poštovního ústavu jakožto zřízení právního, vznikají z toho poměry právní, které jsou dle dosavadně vylíčeného povahy zvláštní. Kdo odevzdá nějakou zásilku poštovnímu úřadu k dopravě, pokud se týká, přijme vystavený poštovní lístek (podací recepis), podrobuje se tím ustanovením (podacího) ústavu poštovního a vchází tím ve zvláštní poměr právní. Tato smlouva jest smlouvou zvláštní (contractus sui generis) na základě podstaty pošty a podmíněného tím svérázného provozování dopravy poštovní a označuje se jako smlouva o dopravě poštovní. Tato smlouva není povahy veřejnoprávní, nýbrž čistě soukromoprávní. Leč smlouva o dopravě poštovní utváří se při jednotlivých poštovních jednáních podle případných zvláštních technických a správních předpisů poštovních jakožto zvláštní resp. svérázná smlouva.
a) Při poukázkové smlouvě poštovní jeví se býti smlouva o dopravě poštovní smlouvou, která má v podstatě povahu smlouvy reální. Zde totiž dopravuje se zvláštním způsobem toliko poukázka poštovní (pokud se týká vyplněný formulář poukázky poštovní), resp. telegram poukázaný, nikoli však zásilka sama, vyplacené peníze, dále přejímá zde pošta závazek toliko, že vyplatí to, co přijala ve stejném obnosu, resp. celou sumu, která vyznačena jest na poštovní poukázce, neberouc na sebe závazek, že oznámí odesílateli všeobecně provedení nebo že doručí mu kvitanci adresátovu. (Srv. Schmidt, o právní povaze poštovních poukázek 1890, kdež potřeny jsou opačné názory, jakoby při smlouvě o poukázce poštovní šlo o nějakou locatio conductio irregularis, pokud se týká, jakoby poštovní poukázka byla asignací nebo dokonce jakoby poštovní poukázka byla poukázkou kupeckou).
b) Jako mandát jeví se být smlouva poštovní o dopravě, jde-li při ní o obstarání dobírek poštovních. Poštovní dobírka jest se stanoviska právnického peněžitou sumou, kterouž obtěžuje odesílatel, čině smlouvu o dobírce poštovní, zásilku tím způsobem, že zásilka nesmí býti ani nemusí býti vydána příjemci, pokud tento peněžitý obnos (dobírku) nezaplatí. (Vydání zásilky má býti jakýmsi ekvivalentem za sumu, která dobírkou se vyplácí). Obnos, který dobírá odesílatel, nemusí však býti s dopravou a se zásilkou, která se má doručiti, v právní spojitosti. Rozeznávat’ se při dobírkách dobírka výloh a dobírka ceny; obě dobírky jsou možný předkem již nebo po dojití zásilky, podle toho, zda vyplatí povozník (pošta) obnos od příjemce složený odesílateli (zásilky) před súčtováním dobraného obnosu nebo později. V prvním případu slovou dotyčné zásilky specielně poštovské zálohové zásilky. Takovéto zásilky bývaly obvykly zvláště v Německu. Nyní však nemá dobírka předem (záloha) při dopravě poštovní (ani v Německu) více místa.
c) V poštovním příkazu tají se podobně též právnicky mandát; jenže zde přijímá na se pošta závazek, že na základě dokladů příkazu poštovskéko vymůže na příjemci (zásilky) vyznačené tam obnosy peněžní (pohledávky) a vydá je (příkazateli) odesílateli (zásilky). Proto nazývají se poštovské příkazy též poštovními mandáty.
d) Poštovní debit. Ve příčině dopravy časopisů a novin a pod. poštou jsou té doby názory různé. Tato doprava (poštovní debit, pokud se týká, poštovní debit novin, smlouva o debitu poštovním, smlouva o dopravě novin, časopisů atd.), záleží v tom, že pošta přijímá od obecenstva objednávky, předplacení na časopisy, vyřizuje objednávky a súčtování s podniky časopiseckými (s nakladateli, pokud se týká s vydavateli), dopravuje časopisy a doručuje jednotlivé exempláře předplatitelům (čímž se příhodně upravuje odbyt časopisů, pokud se týká, doprava časopisů). Dle jednoho názoru skrývá se v poštovním debitu smlouva námezdní resp. obstarání jednání; dle jiného názoru uzavírá předplatitel s nakladatelem smlouvu o dodání časopisu a s druhé strany činí smlouvu s poštou, dle které se pošta dostávajíc jakousi provisi zavazuje, že sprostředkuje onu smlouvu mezi nakladatelem a předplatitelem a že při jejím splnění bude účinkovati. Nelze popříti, že poštovní debit časopisecký jest zvláštním jednáním, poněvadž pošta při tom béře na se závazek sahající nad přímou dopravu. Zde jeví se pošta toliko jako sprostředkovatelkyně mezi nakladatelem (vydavatelem) časopisů a předplatitelem. Slova užívaná v předpisech poštovních v případu tomto, jako »kupní cena« nebo »provise« nedokazují snad, že by pošta objednané časopisy kupovala (srv. nález něm. vrchního obchodního soudu říšského ze dne 15. června 1877 sv. 23, str. 10).
IV. Práva pošty.
Poště přísluší ze smlouvy o dopravě poštovní nárok, pokud se týká, právo na poštovní poplatky, které dlužno zapraviti za použití ústavu poštovního ku dopravě věcí a osob (srv. § 20 zák. pošt.). Tyto poplatky dělí se ve hlavní a vedlejší poplatky; hlavní poplatky připadají na dopravu zásilky (z místa do místa), kdežto vedlejší poplatky platí se za jisté vedlejší (dávky) služby pošty při této dopravě. Hlavní poplatky zahrnuty bývají názvem: »poštovného« (»poštovního porta«). K vedlejším poplatkům se počítají: poplatek rekomandační, poplatek za lístek zpáteční, poplatek expresní, poplatek za dopravu časopisů, poplatek doběrkový, poplatek za vyřízení dopisu doptávacího atd.
»Poštovním portem« rozumí se tedy poplatek za dopravu zásilek poštovních. Poštovné zapravuje se pravidelně při podání, po případě při dodání zásilky; v prvním případu nazývá se poštovné frankem, v druhém případu poštovným v užším slova smyslu. Zásilky frankované (vyplacené) jsou ty, za které zapravilo se poštovné při podání, kdežto zásilky, za které se má poštovné zapraviti teprve při jich dodání, slovou nefrankované (nevyplacené), na které se poštovné ukládá. Zásadně lze zásilky ku dopravě poštovní podati buď vyplacené nebo nevyplacené, ježto pošta vchází při smlouvě o dopravě poštovní v závazek jedině s odesílatelem; z toho plyne, že odesílatel povinen jest vůči poště nésti veškeren náklad dopravy. Zásada tato provádí se prakticky tím způsobem, že odesílatel brzy předkem, brzy dodatečně poštovné zapravuje, z druhé strany však příjemci (zásilky) uložiti může zapravení poštovného.
Určité zásilky musí však býti při podání vyplaceny; ku př. korespondenční lístky, dopisy nádražní, poštovní poukázky, příkazy poštovní a pod. O těchto zásilkách se praví, že podléhají absolutně nucenému frankování; nejsou-li při podání vyplaceny, nedopravují se. Takovéto nucené frankování není racionelní; doháníť, jak podotknuto, odesílatele, aby zapravil poplatek za dopravu poštovní při podání bez ohledu na příjemce (zásilky). Avšak toto donucování obmezuje svobodu dopravy a nesnáší se s povahou pošty, jmenovitě v rozporu jest s onou vlastností, že ústav poštovní má povznášeti všeobecný blahobyt, a slušelo by donucování ono súžiti na retenční, pokud se týká, exekuční právo příslušející poště ku zásilkám.
Jiné zásilky dopravují se, třeba byly na poštu podány nevyplaceny, avšak postiženy jsou zvýšeným poštovným (přídavkovým poštovným), pokud se týká, taxou; při těchto zásilkách mluví se obyčejně o relativně nuceném frankování. Přídavkové poštovné zhusta se též zove poštovným z pokuty, nemá však nikterak rázu pokuty, nýbrž má býti náhradou za zvýšenou práci, kterou na poště vyžaduje doprava nefrankovaných nebo nedostatečně frankovaných zásilek. Pokud nestává výslovně absolutně nucené frakování, může odesílatel podati zásilku na poštu k dopravě vyplacenou nebo nevyplacenou. Podá-li odesílatel dovoleným způsobem nefrankovanou zásilku, vyzývá tím mlčky poštu, aby vymohla si poštovné a jinaké poplatky na příjemci. Poštovné (taxy) upraveno jest dílem (vlastními) zákony, dílem řády (reglementy) a v mezinárodním styku poštovním smlouvami poštovními.
V. Povinnosti pošty.
1. Poštovní úřady jsou povinny bdíti nad přesným zachováváním předpisů poštovních a tudíž i zabrániti přehánění poplatků poštovních, pokud se týká, netrpěti, aby zásilky dopravovány byly bezplatně (srv. § 37 pošt. zák.). Použije-li se nesprávně některé sazby poštovních poplatků nebo udá-li se nějaké účetní nedopatření při výměře poplatků, nemá to býti na újmu ani poštovské pokladně, ani straně placením povinné. Obnos, který zaplatila strana při podání nebo při odevzdání zásilky ve výši přesahující povinný poplatek, navrátí straně pokladna poštovská. Platila-li však strana (bez úmyslu skrátiti pokladnu poštovskou) méně, než dle zákonné výměry mělo připadnouti, jest povinna dodatečně zaplatiti obnos nedostávající se do řádného poplatku dle sazby (srv. § 20 ř. jízd. pošt., resp. § 47 ř. pošt. list.). Tuto pohledávku pokladny poštovské může však úřad poštovský ku platnosti přivésti jen do lhůty jednoroční a pod. počítaje od doby, kdy prvně placeno bylo (srv. § 20 ř. pošt. jízd. resp. § 47 pošt. list.).
O otázce, zda poštovné správně bylo vyměřeno, zda postup při přijetí zásilky k dopravě ústavem poštovním zachovaný odpovídá předpisům, či zda podmínky předepsané pro použití pošty náležitě splněny byly atd., nezavádí se řízení soudní.
Kdož cítí se poškozena úředním jednáním úřadu poštovního nebo některého úřadu ustanoveného ku střežení předpisů poštovních, může stěžovati si u úřadu spravujícího důchodek poštovní (§ 27 pošt. zák.).
2. Poštovní úřad jest povinen převzaté zásilky dle adresy řádně dopraviti a pokud se týká, správně doručiti. Správné doručení jest, doručí-li se zásilka adresátovi samému neb osobě, která dle předpisů poštovních oprávněna byla přijati zásilku. Jak, kde a komu dlužno zásilky doručiti, stanoví řády poštovní, pokud se týká, na základě jich vydané služební návody pro místní resp. venkovské listonoše. Doručování jest jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších odvětví služby poštovní. Sporno jest, zda musí pošta zásilky ku dopravě převzaté doručiti příjemci v místě pobytu jeho, či zda musí příjemce si ji vyzdvihnouti. Pošta stojí zásadně na tom stanovisku, že doprava končí se, jakmile dojde zásilka k poštovnímu úřadu místa určení, a počítá proto též jen za to poštovné a vymáhá zvláštní poplatek za doručení. Smlouva učiněná při podání zásilky poštovní s poštovním ústavem a stranou ukládá však správě poštovní závazek, aby převzatou zásilku netoliko dopravila, nýbrž i doručila (pokud se týká příjemci oznámila). Případné taxy vybírají se tedy za dopravu korespondence i s doručením jejím do bytu příjemcova (srv. čl. 5 vídeňské smlouvy o poště světové ze dne 4. července 1891 č. 97 z r. 1892, věst. z r. 1892 č. 73 str. 358).
VI. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvу o dopravě poštovní.
1. Odesílatel: Poštovní ústav činí smlouvu toliko s odesílatelem. Přísluší tedy jedině odesílateli právo disponovati o zásilce odevzdané ústavu poštovnímu až ku faktickému odevzdání příjemci. Důsledně pak má odesílatel právo žádati vrácení zásilky, pokud se týká, vzíti ji nazpět, dokud není vydána příjemci a na poště vyřízena a po vyřízení opět ji zaslati, pokud se týká, dáti zaslati, nebo změniti adresu, resp. ji toliko opraviti. Se zmíněným právem disposičním, pokud se týká, s právem žalobním souvisí též zásadná otázka vlastnictví k dopisům a jinakým zásilkám poštovním.
2. Příjemce: Ježto ústav poštovní vchází v závazek jenom s odesílatelem, nemůže míti zároveň též smluvní poměr s příjemcem (adresátem nebo jeho plnomocníkem a pod.). Příjemce nemá tedy samostatných práv, nýbrž práva jeho jsou odvozena. Příjemce může tedy jen jako nástupce odesílatelův v případu ztráty činiti si nárok na odškodnění, po případě žalovati ústav poštovní (erár). Zásady tyto uznány byly též ve vídeňské smlouvě o světové poště a v úmluvě k tomu se pojící ze dne 4. července 1891. Příjemce, pokud se týká, osoba přijímající za něho došlé zásilky, jest povinna ihned zapraviti hotově poštovní poplatky na zásilkách váznoucí (§ 44 ř. pošt. list.). Avšak příjemce nemusí zásilku přijmouti ani tehdy, když mu byla zásilka zaslána k jeho žádosti. Nepřijme-li příjemce zásilky, nebo není-li zásilka z jiné příčiny doručitelna, přechází na odesílatele. Tu pak musí odesílatel zapraviti sám poplatky váznoucí na zásilce. Odesílatel práv jest osobně na základě smlouvy uzavřené mezi ním a poštou a nemůže se závazku tomu jmenovitě ani tím vymknouti, že by zásilku nechtěl přijmouti (ji z držení svého pustil). Přijal-li adresát zásilku, jest tím povinen zapraviti poštovné a ostatní poplatky na zásilce váznoucí, neboť přijetím zásilky vchází s poštou v poměr smluvní, a nemůže se sprostiti tím, že by později zásilku vrátiti chtěl. Ježto vymáhání poplatků poštovních častěji spojeno bylo s potížemi, byla-li již zásilka vydána (příjemci), platí nyní zásada, že se každá zásilka vydá teprve tehdy, až zapraví se poplatky na ní váznoucí. Poštovní ústav, vyhražuje si tedy v těchto právech retenční právo ku zásilce.
VII. Ručení pošty.
Ručení pošty, pokud se týká správy poštovní zakládá se na poměrech právních upravených ve smlouvách již svrchu zmíněných (povinnost ručení, závazek k náhradě, záruka, pojištění). Objem toho ručení jest rozdílný. Při obyčejných dopisech odepírají všechny poštovní zákony povinnost ručení. Při zásilkách (balících), na nichž jest cena udána (deklarace ceny) ručí se v případu ztráty, ubytí nebo poškození zásilky toliko za obnos skutečné škody. Naproti tomu nepřejímá na sebe pošta zodpovědnost za opoždění v dopravě nebo doručení zásilek pošty listovní nebo jízdní. Zostření závazku tohoto pro opoždění při dopravě nebo doručení zásilek poštovních jest proto odůvodněno, že musí býti o to postaráno, aby dopravní ústavy co nejsvědomitěji plnily své povinnosti; pošty uveřejňují se své strany čas ku podání, čas dojití zásilek atd. a celá síť dopravní upravena jest v jednotlivých státech jednotnými předpisy a veškery nitě této sítě sbíhají se a zapadají do sebe v soustavném pořádku. Nastane-li ospravedlněná výjimka v opoždění, musí ji poštovní ústav opravedlniti, po případe dokázati. Zmíněné ručení postihuje poštu dle rakouského práva poštovního:
a) vůči odesílateli, ztratí-li se zásilka, nebo nechce-li adresát zásilku přijmouti, ježto zásilky ubylo nebo zásilka poškozena byla;
b) vůči příjemci (adresátovi), přijme-li zásilku, jakkoli jí ubylo nebo poškozena byla, avšak vyhradí si nároky na náhradu škody. Podle toho oprávněn jest v prvním případu odesílatel, v druhém případu příjemce vznésti reklamaci o odškodnění u ústavu poštovního (srv. § 35 ř. pošt. jízd.). Vyšší moc (vis maior), pokud se týká nebezpečí námořské osvobozuje zpravidla ústav poštovní ode všeho závazku, resp. opravňuje ústav poštovní k tomu, aby odmítl každý závazek z dopravních smluv uzavřených s obecenstvem.
Další případy, kde vyloučeno jest ručení ústavu poštovního, upraveny jsou v jednotlivých státech zvláštními zákony poštovními a odtud odvozených řádů poštovních; tak ku př. v Rakousku řádem pošty listovní a jízdní vydaným r. 1838 na základě § 24 zák. pošt. ze dne 5. listopadu 1837 (sb. zák. s. č. 246); v Německu zákonem o poštovnictví říše německé ze dne 28. října 1871 (č. 1 něm. říš. zák.) a ve Švýcařích (novým) spolkovým zákonem o regálu poštovním ze dne 5. dubna 1894 atd.
Podle § 33 rak. řádu jízdní pošty neručí vůbec ústav poštovní v těch případech, kde se dokáže, že odesílatel nebo příjemce zavinil sám ztrátu zásilky neb úbytek její nebo poškození její tím, že nešetřil některého podstatného ustanovení obsaženého v tomto řádu jízdní pošty a týkajícího se podání nebo dodání zásilky, nebo vůbec nějakým způsobem se při tom prohřešil. V tomto případě nastává compensatio culpae.
Rakouská pošta vyrozumívá při balících a pod »ztrátou« (protivou k úbytku nebo poškození) zánik celého obsahu zásilky pro vlastníka, »úbytkem« (oloupením, spoliací) zmenšení hodnoty obsahu co do kvantity a »poškozením« zmenšení hodnoty obsahu zásilky (co do kvality) porušením nebo částečnou neb i úplnou zkázou její (§ 34 ř. jízd. pošt.).
Deklarace hodnoty spočívá na jednostranném určení ceny (taxace) odesílatele; pošta může tedy v daném případu dokázati, že hodnota zásilky jest menší. Deklarovaná hodnota představuje meze ručení a nikoli snad míru odškodnění samého pro všecky případy; nemůže tedy náhradní povinnost přesahovati hodnotu deklarovanou. Podá-li se na poštu zásilka a neudá se její cena v určitém obnosu, ručí pošta bez rozdílu jen určitým (normálním) obnosem a obnos tento pokládá se za cenu udanou nejen v případech ztráty, nýbrž i při úbytku a poškození zásilky (§ 32 ř. jízd. pošt.). Při poštovních poukázkách ručí pošta za vplacený obnos, pokud se týká, že obnos poštovní poukázkou zaslaný bude příjemci správně vyplacen, resp. odesílateli (nedoručí-li se poštovní poukázka příjemci). Při poštovních dobírkách a poštovních příkazech poskytuje se plná náhrada za vybraný (inkassovaný) obnos dobírky, pokud se týká, obnos příkazu poštovního.
Za zpozdění při dopravě nebo doručení zásilek poštovních nemá místo v zákonodárství poštovním ručení vůbec nebo jen v míře obmezené. Ve Švýcarsku poskytuje se však za zpozdění rekomandované zásilky nebo poštovního příkazu, pokud se týká za zpozdění cestovního zavazadla řádně podaného o více než 24 hodin vždy odškodněná 15 fr. (čl. 25 spol. zákona o regálu poštovního ze dne 5. dubna 1894).
Německá správa pošt dává náhradu jen při poště jízdní za zpožděnou dopravu a doručení zásilky pošty jízdní a to jen tehdy, když se věc zpožděnou dopravou nebo doručením zkazila, nebo trvale pozbyla své ceny zúplna nebo z části (§ 6 zák. o poštovnictví říše německé ze dne 28. října 1872). Při tom nepřihlíží se ku změně kursu nebo tržební ceny.
VIII. Poměr pošt k železnicím.
Dle všeobecného zákona koncesního (nař. min. ze dne 14. září 1854 č. 238 ř. z.) jest každý podnik železniční sice právem koncesním oprávněn dopravovati na vystavěných železnicích osoby a věci dle sazby vyměřené, pokud dotyčná doprava řádem poštovním není výlučně vyhražena poštám (§ 9 lit. d) cit. zák. konc.). Avšak podniky železniční povinny jsou k bezplatné dopravě zásilek poštovních a zřízenců poštovních (§ 10 lit. f). Úchylky z této nucené dopravy stanoví ministerium obchodu přihlížejíc k daným okolnostem a poměrům časovým. Pošta jest oprávněna užívati vlastních vozů poštovních a žádati za bezplatnou dopravu jich, jakož i poštovních zásilek a provázejících sluhů a úředníků; dále má právo žádati, aby tyto vozy byly podnikem železničním náležitě uschovávány a střeženy v prostranství podniku (§ 68 ř. o dopravě želez.). (Viz odst. B.)
IX. Právo poplatkové.
Osvobozena jsou od poplatků podání, která svědčí správním instancím a úřadům pošt nebo železnic státních nebo telegrafů v záležitostech dopravy dopisů, cenných papírů a zboží, jich zaslání, doručení, přijetí nebo ve příčině náhrady škody za dopisy a náklady nebo vrácení poštovného nebo poplatků nákladních (p. s. 54 lit. u) popl. z.). Sem přísluší též vyrozumění zaslané úřadům poštovním, že určitá zásilka má býti vydána jiné osobě, nežli adresátovi, ať podáno jest vyrozumění to ve formě žádosti nebo plné moci (rozh. min. fin. ze dne 24. srpna 1854 č. 37027).
X. Právo berniční.
1. Daň z příjmů: Dekretem ústřední dvorské komise finanční ze dne 10. dubna 1813 č. 355 bylo vysloveno, že poštmistři osvobozeni jsou od daně výdělkové. Avšak dostává-li se poštmistrům za jich službu buď pevných poplatků nebo poplatků procentních, musí platiti daň z příjmů (rozh. min. fin. ze dne 17. prosince 1850 č. 19947). Dani výdělkové a dani z příjmů podléhají podobně jako jiné výnosové podniky dopravy osob, které podnikají poštmistři nebo poštovní expeditoři na svůj účet na poštách jízdních (rozh. min. fin. ze dne 7. února 1865 č. 40135). Poštmistrům dostává se nyní jednak odměny za opatřování manipulační služby poštovské, jednak náhrad za službu dopravní a za vydržování potahů. Všechny tyto příjmy plynou z důchodků poštovních.
Poštmistři smějí provozovati živnost námezdních kočí. Ježto jsou vždy povinni vydržovati potřebný fundus instructus pro službu poštovní, neosvědčiti nijakou nedbalost ve službě, jsouce jinak podrobeni trestům a pokutám vedle ustanovení zákona: není pochyby o tom, že poštmistři mohou provozovati živnost dopravnickou jako každý jiný podnikatel živnosti. Musí však si oprávnění k živnosti té řádně vymoci a podnik ten podle objemu živnostenského provozování přihlásiti ku zdanění (čes. nař. gub. ze dne 18. srpna 1831).
2. Daň výdělková: Poštmistři osvobozeni jsou od daně výdělkové, nezabývají-li se prodejem jinakého zboží (dekr. fin. kom. dvor. ze dne 10. dubna 1813 č. 355 a § 2 lit. g) pat. o dani výděl. ze dne 22. ledna 1824 pro Solnohrady, pro čtvrt Innskou a Hausruck).
B. Provozování pošty a doprava poštovní.
I. Podstata a význam.
Správa poštovní odnáší se s jedné strany k úpravě a dozoru nad výkonnou službou v rozličných vztazích dopravy, resp. dopravy poštovní a s druhé strany k poštovní službě dopravní. Výkonná služba poštovní zabývá se přímo zásilkami poštovnímu ústavu svěřenými (odevzdanými) a nazývá se praktickou (technickou, exekutivní) službou manipulační. Provozování poštovnictví dělí se v Rakousku v poštu listovní a poštu jízdní. Zásilkou rozumí se v technickém smyslu každá (movitá) věc, která jest předmětem provozování poštovnictví jakožto celek sám o sobě nebo jakožto celek složený z více částí. Rozeznávání mezi poštou listovní a jízdní spočívá hlavně na praktickém stanovisku, neboť zásilky, které nepřesahují jistého objemu, mohou býti stejně a jednotně resp. hromadně dopravovány. Naproti tomu vyžadují zvláštního způsobu dopravy ony zásilky, které mají velký objem nebo větší váhu, pokud se týká, nějakou hodnotu. Zmíněné rozlišování nemá jinak dalšího theoretického resp. právnického významu.
Doprava pošty listovní v Rakousku upravena jest řádem pošty listovní ze dne 6. listopadu 1838 vydaným ku provedení poštovního zákona ze dne 5. listopadu 1837 (č. 246 sb. zák. soud.) a dalšími nařízeními vydanými na základě cit. zák. pošt., pokud se týká, řádu pošty listovní. Tento řád uveřejněn byl v č. 302 sbírky zákonů soudních a vyhlášen pro ústavy poštovní ve věstníku vrchní správy dvorní pošty a v platnost vešel 1. květnem 1839. Ustanovení obsažená v zákonu poštovním a v řádu pošly listovní a jízdní jsou tudíž ustanoveními zákonnými. Nemůže se tedy nikdo — používaje ústavu poštovního (podle známé fikce všeobecné znalosti zákona) — tím omlouvati, že mu ustanovení ta známa nebyla (§ 2 o. o. z.).
Poštovní styk s Uhrami upraven jest úmluvou poštovní ze dne 30. června 1888 (věst. pošt. a telegr. 1888 č. 63). Podle úmluvy této vytýkají se ustanovení pro rakousko-uherský vzájemný (resp. přímý) styk poštovní ve společném dorozumění obou odborových ministerstev (min. obchodu ve Vídni a kr. uh. min. obch. v Pešti Budíně). Tato ministerstva vyhražují si však samostatnou úpravu vlastní vnitřní dopravy poštovní a telegrafní. Přímý poštovní styk, pokud se týká, vzájemný styk s Německem čítaje v to Helgoland odnáší se k německému poštovnímu území říšskému, k Bavorsku a Württembersku; tyto dva státy požívají v německém území poštovním výsadného postavení majíce svou vlastní (vnitřní) správu poštovní (tudíž i svoje zvláštní cenné známky poštovní atd ). Tento poštovní styk jest upraven zvláštní smlouvou poštovní mezi rakousko-uherským mocnářstvím a Německem v Berlíně ze dne 7. května 1872 (věst. pošt. telegr. 1873 č. 5), pokud se týká, pravidly a instrukcí vydanou k této smlouvě.
O poštovním styku se Švýcarskem platí ustanovení smlouvy poštovní uzavřené dne 15. července 1868 mezi Rakouskem (zároveň v zastoupení knížectví Lichtenštejnského) a Švýcarskem (věst. pošt. 1868 č. 7). Za příčinou provedení této smlouvy byla učiněna mezi Rakousko-Uherskem a Švýcarskem dne 2. února 1879 zvláštní úmluva o dopravě pošty jízdní mezi těmito zeměmi (věst. pošt. 1879 č. 16, str. 75 a násl.).
Další zvláštní úmluvy poštovní byly uzavřeny: s Ruskem v Petrohradě ze dne 21., pokud se týká 9. května 1873 (věst. pošt. 1874 str. 189 a násl., stará 1854); s Francií ze dne 3. září 1857 v Paříži (věst. pošt. 1857, str. 765 a násl.), vedle toho články dodatečné o úmluvě stran poukázek poštovních r. 1878 v Paříži uzavřené (věst. pošt. 1878 str. 225 a násl.); s Itálií ve Florencii dne 23. dubna 1867 (věst. pošt. 1867 str. 317 a násl.); s Řeckem v Athénách dne 4., 16. prosince 1878 (věst. 1879 str. 267 a násl.); se Srbskem v Pešti dne 2., 14. prosince 1868 (věst. 1869, str. 270 a násl.); s Rumunskem ve Vídni dne 24. července 1868 (věst. pošt. 1869 str. 390 a násl); s Černou Horou r. 1895 (věst. pošt. a telegr. 1895 č. 59, stará smlouva byla uzavřena v Zadru dne 25., 13. května 1871 (věst. pošt. 1873 str. 115 a nasl.), s Velkou Britanií v Londýně dne 16. ledna 1871 (věšt. pošt. 1871 str. 45 a násl.); s východní Indií ve Vídni dne 19. března 1876 (věst. pošt. 1876 str. 71 a násl.).
Mezinárodní styk poštovní upraven jest toho času vídeňskou smlouvou o poště světové ze dne 4. července 1891 (jakožto smlouvou hlavní) a pokud se týká, úmluvami uzavřenými (na základě této vídeňské smlouvy) zvlášť mezi jednotlivými státy spolku pošty světové. Vedlejší úmluvy týkají se výměny listů (dopisů) s udáním ceny (lettres de valeur) a krabic (bedniček) s udáním ceny (boîtes avec valeur déclarée), poštovních poukázek, poštovních balíků (colis postaux), poštovních příkazů (mandatů), sprostředkování předplacení na časopisy a mezinárodní legitimační lístky (knížky výkazní — livrets d’identité).
Vídeňská smlouva o poště světová nastoupila místo pařížské smlouvy o poště světové ze dne 1. července 1878, která spočívala na předchozí Bernské všeobecné smlouvě o spolku poštovním ze dne 9. října 1874 (věst. pošt. a telegr. 1875 č. 39) a doplněna, resp. změněna byla na kongresu pošty světové v Lisabonu 1885 dodatečnými akty ze dne 21. března 1885. Vídeňská smlouva týká se jen korespondencí, čímž rozuměti jest netoliko dopisy, nýbrž i korespondenční lístky, tiskopisy, obchodní papíry a vzorky zboží.
II. Doprava pošty listovní (v užším slova smyslu).
Poštou listovní dopravují se všechny zásilky bez udání ceny, zvláště dopisy a (obyčejné) spisy úřadů nebo osob soukromých, lístky, dopisy, korespondenční lístky (poštovní lístky), tiskopisy, časopisy a jiné periodické spisy, vzorky, zásilky s látkou očkovací, zásilky živých včel, návěstí železniční a parolodní, telegramy a fonogramy, poštovní poukázky a poštovní příkazy (mandáty).
Zvláštní odvětví dopravy pošty listovní jsou:
1. doprava dopisů (viz čl. Listy [Dopisy]),
2. doprava korespondenčních (poštovních lístků).
Na poštovní konferenci v Karlsruhe r. 1865 navrhl tehdejší vrchní poštovní rada Stephan zavedení poštovních lístků, které pak r. 1869 přijaty byly do rakouské služby poštovní. Od té doby zmohutněla doprava lístky poštovními v míře neobyčejné a osvědčuje se nyní zúplna jako vhodný prostředek k rychlému a písemnímu sdělování.
3. Poštovní doprava časopisů má svůj zvláštní význam a vyžaduje zvláštní činnosti poštovní. Pošta dopravuje debitem poštovním netoliko časopisy, nýbrž přijímá i předplatné na tuzemské a cizozemské časopisy, vybírá předplatné od odběratelů a doručuje je nakladateli a obstarává celé řízení mezi nakladatelem a jeho odběrateli (abonnenty). Debit časopisecké zavedeno bylo v dopravu mezinárodní řadou smluv a bylo zvláště upraveno na poštovním kongresu ve Vídni r. 1891, dle kteréhož lze se předplatiti od 1. července 1892 u pošty na všechny časopisy a periodické listy vycházející ve všech ostatních zemích ve smlouvě súčastněných. Smluvníci (nakladatel-odběratel) mají si zasílati časopisy v zemích jejich vycházející za stejné ceny jako odběratelům tuzemským, zvýšené o jakýsi poplatek transitní; země, kam zasílá se časopis, nesmí odběratelům svým započísti vyššího poplatku, než který se vybírá za odebírání časopisů v tuzemsku. K úmluvě této přistoupily doposud ze států evropských: Rakousko-Uhersko, Belgie, Bulharsko, Dánsko, Lucenbursko, Švédsko, Norvéžsko, Portugalsko, Rumunsko, Švýcary a Turecko; kromě toho Brasilie, Columbie, Egypt, republika Liberia, Persie a Uruguay.
III. Poštovní doprava peněz.
Pošta přejímá podle výše deklarované (udané) hodnoty záruku neporušené doručení cenných zásilek; záruka tato vyžaduje vyšší péči po stránce technické a co do bezpečí zabalení zásilek těch — vyžaduje nároky, jimž se za doby dřívější všeobecně hledělo dosti učiniti jen tím způsobem, že se obsah zásilky při podání zjišťoval a na to se pak zásilka opatřila pečetí soukromou i úřední.
Ještě podnes nutno jest na poštu podati v otevřených dopisech nebo cenných zásilkách peníze, které v tuzemsku nejsou v běhu; obsah zásilek těch se zjistí úředně. Turecká pošta přejímá obsáhlejší záruku za peněžité dopisy a balíky, jichž obsah se při podání zkoušel, než za zásilky, které byly podány uzavřeny.
Toho času připouští se v jiných zemích — jmenovitě v Rakousku — fakultativně úřední zjišťování obsahu cenných zásilek při odesílání. Obnos udané hodnoty poštovních zásilek dopravovaných ve vnitřní i mezinárodní službě dostupuje ročně mnoho miliard; v Německu obnášela hodnota ta — vylučujíc jinaká odvětví poštovní dopravy peněz, toliko za cenné dopisy a balíky v roce 1890: 17470 milionů marek, v Rusku 12233 mil. marek, v Rakousku 9192 mil. marek. Skutečná hodnota dopravovaných zásilek obnáší však daleko více, ježto jest obchodním zvykem deklarovati (udávati) jen část hodnoty.
IV. Při poštovních poukázkách splácí odesílatel, vyplniv zvláštní formulář poukázky poštovní hotově poště peníze, které by jinak musil zaslati příjemci. Tento formulář (poštovní poukázka) dopraví pošta a vyplatí při dodání sumu peněžní odesílatelem splacenou. Doprava poštovních poukázek zavedena byla nejprve v Anglii. Řízení poukázkové jeví se býti protivou řízení při dobírkách a při poštovních příkazech. V Anglii a v oněch zemích, které zůstaly věrny anglickému vzoru jako ku př. ve Francii, Italii, Belgii, Severní Americe a j., upraveno jest řízení to tím způsobem, že odesílatel sám listem vyplatí příjemci poukázku, která se mu vydá u podacího úřadu, splatí-li dotyčný obnos; příjemce pak předloží poukázku k vyplacení poštovnímu úřadu svého bydliště, kterýž obdrží od podacího úřadu výkaz platební.
Německo upustilo od zvláštního výkazu platebního; podací úřad zašle poštovní poukázku příjemci, jemuž vyplatí úřad poštovní nebo doručující posel proti kvitanci sdělané na poukázce samé obnos, na který poukázka zní. Toto řízení (německý systém poukázkový) bylo zavedeno v Rakousko-Uhersku, ve Švýcařích a v Nizozemí.
Mezinárodní doprava poštovních poukázek v roce 1890 obnášela: v Německu přijato: 86, vydáno 63 mil. franků; v Severní Americe přijato: 25, vydáno 68 mil. fr.; v Rakousku přijato: 32, vydáno 23 mil.fr.; ve Francii přijato 38, vydáno 40 mil. fr.; ve Velké Britanii přijato 78, vydáno 26 mil. fr.; v Italii přijato 40, vydáno 13 mil. franků.
Co se tkne dopravy poštovních poukázek v Rak.-Uhersku, lze poukázati u všech tuzemských c. k. poštovních úřadů peněžité obnosy až do 500 zl.
K žádosti odesílatelově připojí se k poštovním poukázkám i listy zpáteční, začež zaplatiti jest poplatek 10 kr. (v místě dopravy 5 kr.). Za zpětnou dopravu nebo nové odeslání neplatí se zvláštní poplatek. Poštovní ústav ručí za vplacený obnos v témž objemu a v téže lhůtě, jako za zásilky peněz. Lhůta ku vydobytí doručených poukázek poštovních obnáší 1 měsíc.
Nevyzdvihne-li se poukázaný obnos do měsíční lhůty počítaje ode dne doručení poukázky, a předloží li strana poštovní poukázku k výplatě teprve po uplynutí této měsíční lhůty, odkáže se na poštovní ředitelství představené poštovnímu úřadu podacímu. Ručení ústavu poštovního pomíjí dodáním poukázky příjemci na poukázce vyznačenému.
1. Poukázky označené »poste restante« musí býti vyzdviženy nejdéle do 2 měsíců, jinak zašlou se zpět podacímu úřadu.
2. Poštovní poukázky expresní: Žádá li podatel poštovní poukázky za dodání expresní, má na poukázce pod nápisem, »poštovní poukázka« zřetelně připojiti dodatek »expres« a udati na kuponu své jméno a byt. Poplatek obnáší tu 15 kr. za doručení v místě úřadu doručujícího, pokud se týká, poselné 50 kr. za 7 1/2 km., jakož i za vzdálenost pod 7 1/2 km., bydlí-li adresát mimo sídla pošty. Expresní dodání poukázek poštovních v místě poštovního úřadu se připouští.
3. Telegrafické poukázky poštovní: Obnosy na poštovní poukázky vplacené lze k žádosti odesílatelově i cestou telegrafickou ku výplatě poukázati při poštovním úřadu místa určení, je-li mezi poštovním úřadem místa podání a mezi úřadem místa určení telegrafické spojení státní a nepřesahuje li obnos telegrafické poukázky 500 zl. Poukázku (zvanou uhražovací) vyplniti jest odesílateli obvyklým způsobem. Při poštovních poukázkách telegraficky zasílaných do Vídně dlužno udati okres, ve kterém bydlí adresát. Přeje-li si odesílatel učiniti telegraficky další sdělení, jak se má naložiti s penězi, musí tato sdělení spolu s poukázkou odevzdati poštovnímu ústavu v místě podání a ten přijme je zároveň do telegramu. Nelze shrnouti v jeden telegram několik telegrafických poukázek, podaných zasílatelem pro téhož adresáta při jednom úřadu poštovním, nýbrž dlužno poříditi vždy tolik telegramů, kolik bylo podáno poukázek a zapraviti poplatky za to připadající. Za poukázkové telegramy o více než 300 zl. až do 500 zl. zapraviti sluší mimo to ještě poplatek za zpáteční odpověď o správném dojití telegramu poukázkového; odpověď ta jest telegrafická o 20 slovech.
4. Poštovní poukázky do cizozemska: Všechny rakousko-uherské úřady poštovní mohou přijmouti až do obnosu 200 zl. poštovní poukázky do republiky argentinské, do Německa, Belgie, Bulharska, Chilu, Dánska, Francie a Alžírska, do Japonska, Italie, Luxenburska, Nizozemí, Norvéžska, Portugalska. Rumunska, Švédska, Švýcarska, Severní Ameriky a Kanady; do obnosu 500 zl. do Egypta, pak do poštovních úřadů v Adrianopoli, Cařihradu, Soluni, Beyruthu a Smyrně. Dodání expresní lze přijmouti jen při poukázkách do Německa, Belgie, Luxenburska a Švýcarska a taktéž poukázky »poste restante« vyjímaje Velkou Britanii a Irsko. Do Belgie a Bulharska podati lze poukázky poštovní rekomandované a do Belgie též se zpátečním lístkem. Ku dopravě poukázek telegrafických do cizozemska zmocněny jsou jen větší a zvláště k tomu určené úřady poštovní a to: až do 200 zl. (500 franků nebo 400 marek) do Belgie, Bulharska, Německa, Francie, Japonska, Italie, Luxenburska, Nizozemí a Norvéžska a do 500 zl. při poukázkách telegraficky zasílaných do Egypta. V. Poštovní příkazy (mandáty) podporují zejména rozvoj peněžních obchodů v menších místech, která nemají banky. Poštovní příkazy poskytují pohodlnou příležitost k tomu, že lze sehnati menší obnosy na základě dotyčných průkazů, pokud se týká, dlužních listin (účtů, dlužních úpisů, kuponů, směnek atd.) Pošta obstarává uvěřené obnosy cestou poštovního příkazu (recourement riscossirne) tím způsobem, že přijímá účty, směnky, obchodní papíry, kupony a pod, a vybravši splatný obnos od dlužníka odvádí ho věřiteli. Toto řízení jest přímým opakem řízení poukázkového a bývá v některých státech ještě pohodlněji zařízeno potud, že pošta k žádosti odesílatelově presentuje směnku jí odevzdanou netoliko dlužníku, nýbrž — nedojde-li zaplacení, — předá ji dále osobě oprávněné ku učinění protestu směnečného. V Belgii jsou zvláštním zákonem listonoši zmocněni sami učiniti protest v jednoduché formě k tomu zavedené.
V Rakousko-Uhersku, v území okupovaném a při c. k. poštovních úřadech v Adrianopoli, Beyruthu, Cařihradě, Soluni a Smyrně v Turecku lze poštovními příkazy vymáhati pohledávky až do 500 zl., dále při dopravě do Belgie, Německa, Egypta, Francie a Alžíru, Italie, Luxenburska, Nizozemí, Východní Indie nizozemské, Norvéžska, Rumunska, Švýcarska a Tunisu pohledávky až do 400 zl. (800 marek nebo 1000 franků).
Každý poštovní příkaz dlužno podati ve formě rekomandovaného dopisu s obálkou opatřenou úplnou adresou odesílatele i poštovního úřadu místa určení. Takováto zásilka nesmí v Rakousko-Uhersku a Německu vážiti více než 250 gr., při vnitřní dopravě s Uherskem nesmí pak vážiti více než 500 gr. Váha příkazů do zemí jiných nepodléhá nijakému obmezení. K poštovnímu příkazu připojiti jest doklad prokazující pohledávku (účet, směnku, kupony, vytažené cenné papíry atd.), aby vydány byly tomu, kdo platiti má. Poštovní příkaz může obsahovati i více dokladů o pohledávkách, které mají býti splaceny různými dlužníky při poštovním úřadu ve prospěch téhož věřitele, avšak jich úhrnná suma nesmí činiti více než 500 zl. resp. 400 zl. Při dopravě mezi Rakousko-Uherskem a územím okupovaným obmezen jest počet pohledávek, které lze poštovním příkazem inkasovati, na 5. Doklady náležející k témuž příkazu presentují se jedním dnem; musí tedy zníti na viděnou nebo na společný den splatnosti; částečné splátky se nepřejímají. Nelze-li doklad příkazu zpeněžiti z příčiny kterékoli, nebo nebyl-li adresát zastihnut, dlužno dodávací lístek doručiti jako návěstí (aviso) a vyrozuměti adresáta poznámkou na rubu lístku dodávacího, že lze obnos složiti do 7 dnů u úřadu samého. Uplyne-li bezvýsledně doba tato, zašlou se nezpeněžené příkazy poštovní jako nedobytelné odesílateli zdarma nazpět, pokud odesílatel (podatel) nepředepsal okamžité vrácení dokumentů zaslaných k inkassu, jakmile presentovány byly, nebo nežádal, aby byly jiné osobě vydány. Důvod, proč doklady příkazu poštovního splacení nedošly, udá se buďto na připojeném lístku nebo na rubu lístku prováděcího.
VI. Řád pošty jízdní.
Doprava poštou jízdní upravena jest v Rakousku řádem pošty jízdní ze dne 6. července 1838 (sb. zák. soud. č. 230; věst. pošt. sv. I., č. 12 str. 29 a násl.). V Anglii, Francii, Italii zůstavila se záhy doprava balíků průmyslu soukromému. Ježto se tu předpokládá rozsáhlá činnost, vykonává se tato doprava tam většinou značnými podniky (messageries, parcel companies), při čemž jsou jiní uchazeči fakticky vyloučeni. S druhé strany jest nad míru značný prospěch, který poskytují obecnému blahu veřejné pošty přejímajíce dopravu balíků; ježto zajisté značně rozšířeny jsou ústavy poštovní a počtem i pravidelností poštovního spojení vynikají zabírajíce stejnoměrně všecky části území, pořizuje pošta dopravu daleko přesněji a rychleji, než-li podniky soukromé sebe více rozsáhlé. Přednosti dopravy balíků poštou způsobily, že pojata v mezinárodní službu poštovní doprava poštovní, obmezující se ovšem jen na balíky malého objemu a nepatrné váhy, na t. zv. poštovní balíky (colis postaux, post parcels).
Úmluvou uzavřenou mezi většinou evropských států v Paříži dne 3 listopadu 1880 obmezena byla doprava balíků na balíky vážící 3 kg.; dodatečnou smlouvou lisabonskou ze dne 21. března 1895 rozšířena byla na balíky až do 5 kg. váhy a rozvíjí se nyní rychle ve většině civilisovaných států, kteréž se k této úmluvě přidaly jako členové spolku pošty světové.
Jízdní poštou rakousko-uherskou dopravovati nelze:
a) živá zvířata, vyjímaje včely, zpěvavé ptáky, sovy, živou drůbež, králíky a menší savce;
b) všechny předměty, které se snadno vzejmou třením, tlakem nebo bez úmyslného jednání, dále vůbec předměty, které dle své povahy snadno zničiti mohou ostatní zásilky, švédské zápalky, zápalné hubky;
c) zásilky raženého zlata nebo stříbra přes 60 kg., dále jinaké zásilky vážící přes 50 kg.;
d) zásilky zabírající nepoměrně velký prostor přijmouti lze jen vzhledem k povaze dopravního prostředku a přijetí jich možno vůbec odepříti;
e) zásilky do Uher zabalené do ledu jsou z dopravy vyloučeny.
Podmínečně připouští se k dopravě poštou jízdní:
aa) doutnáky, patrony ze složené látky (z kovu a lepenky, papíru) a kovové patrony;
bb) pijavky;
cc) zásilky živé drůbeže, a to zpěvné a ozdobné ptactvo menšího druhu, zvěř opeřená a domácí drůbež (vyjímaje labutě a pávy);
dd) živé včely dopravují se výjimečně za tou podmínkou, že uschovány jsou v dobře zavřených dřevěných bednách;
ee) gumové zápalné šňůry, šedé bezpečnostní šňůry zápalné v nadehtovaném obalu z konopí, železový lak a rostlinné oleje, kyseliny, jsou-li uschovány v gumových měchýřích, vzduchem naplněných nebo v balonech a nejsou-li dobře zabaleny do náležitě pevných beden chránících před výbuchem.
VII. Mezinárodní kancelář spolku pošty světové.
Spolek pošty světové zastupuje (na venek) mezinárodní kancelář poštovní v Bernu; kancelář tato podléhá vrchnímu řízení švýcarské správy pošt a jest správním úřadem spolku pošty světové. Potřebné k tomu náklady hradí dle jistých kvot veškery správy spolku. Mezinárodní kancelář poštovní povinna jest všechny zprávy dotýkající se mezinárodní služby poštovní shromažďovati, sestavovati, uveřejňovati a sdíleti a zanášeti se všemi studiemi a úkoly, které jí byly v zájmu spolku svěřeny (čl. 2. víd. smlouvy o poště světové; věst. pošt. a telegr. 1892, str. 368 a 417). Rakousko náleží sice ke spolku pošty světové, tvoří však s Uhrami, Německem a Švýcary zvláštní svazky poštovní. Podle čl. 20. víd. smlouvy o poště světové ze dne 4. července 1891 (věst. pošt. a telegr. 1892 č. 73 str. 367) dovoleno jest správám spolku činiti mezi sebou úmluvy ve příčině dopravy poštovní v pohraničných okresech do 30 km. Poštovní doprava mezi místy ležícími na hranicích dvou států sluje pohraniční doprava poštovní; dotyčná místa tvoří pohraničný poštovní okres (rayon)
V Rakousko-Uhersku zřízeny jsou toho času pohraničné poštovní okresy o snížených taxách při poště listovní mezi Rumunskem, Švýcary a Srbskem.
Při poštovní pohraničné dopravě mezi rakouskými a švýcarskými úřady poštovními vzdálenými od sebe do 30 km. vzdušnou čárou počítaje obnáší (snížená) jednoduchá taxa z dopisů (místo 10 kr. jen) 5 kr. (10 centimů místo 25 cent.), při pohraničné dopravě pošt. mezi Srbskem a (Rakousko-)Uherskem činí jednoduchá taxa z dopisů (místo 7 kr. jen) 5 kr. (10 par místo 15 par) (věst. pošt. a telegr. 1892 str. 4, 33).
Rakousko Uhersko, Bosna a Hercegovina tvoří jedno celní území; z území toho jsou té doby vyloučeny: svobodné přístavy Terstský a Puntský a rjecký, dále obec Mittelberg ve Vorarlbersku. Území svobodného přístavu terstského bylo zákonem ze dne 23. června 1891 č. 76 ř. z. a území svobodného přístavu rjeckého zákonem ze dne 23. června 1891 č. 77 ř. z. přivtěleno na základě zák. ze dne 30. dubna 1889 č. 63 ř. z. k rakousko uherskému území celnímu a toliko svobodná území u nového přístavu v Terstu výslovně vyňata jsou z území celního.
Obec Mittelberg byla připojena k německé jednotě celní smlouvou mezi Rakousko-Uherskem a říší německou, pokud se týká, s Bavory ze dne 2. prosince 1890 č. 41., resp. 42. ř. z. z r. 1890; rozhodoval zde ohled na mimořádné poměry místa tohoto způsobené jeho zeměpisnou polohou.
Vzhledem k zmíněnému území celnímu pokládá se Rakousko-Uhersko, Bosna a Hercegovina za (celní) tuzemsko, země pak ležící mimo území celní (Německo, Francie, Belgie atd.), jakož i dotčená území svobodných přístavů, pokud z celního území rakousko-uherského vyloučena jsou, platí za (celní) cizozemí.
VIII. Poštovní služba dopravní.
Zásilky (listovní a zásilky pošty jízdní) odevzdané poštovnímu ústavu dopravují se na zemi i na vodě (§ 15. zák. pošt.; § 5. ř. pošty listovní). K poštovní dopravě na zemi používá se vozů a železnic. Poštovní doprava po vozích, pokud se týká, po silnicích, prostředkována jest v Rakousku zvláštními příležitostmi: poštami v užším slova smyslu. Tyto pošty slouží buď k dopravě zásilek poštovních (zásilek listovních, zásilek pošty jízdní) neb osob resp. cestujících a jich zavazadel neb obou zároveň. Poštovní doprava cestujících pozůstává doposud v Německu, Rakousko-Uhersku, ve Švýcarsku, v Dánsku, Rusku, Egyptě a v britské Indii, má však všude jen význam podřízený, vyjímaje Švýcary a Rusko. Ve Švýcařích proto podržuje poštovní doprava cestujících svůj význam, že vydržování švýcarských výtečných a značně užívaných osobních a zvláštních pošt po silnicích alpských jest vábným prostředkem pro rozsáhlý styk cizinců; v Rusku pak při nesmírné rozloze země a poměrně řídkém spojení železničním nezbytno jest posud jak ve všeobecném zájmu dopravy, tak i k účelům vládním udržovati obsáhlá zařízení k poštovní dopravě osob. Proto vyniká Rusko ve statistice tohoto odvětví vykazujíc 4293 poštovních ústavů, 37462 poštovských koní a 21147 poštovních povozů.
Podle doby dopravy a druhu dopravních prostředků rozdělují se pošty silniční v pravidelné a nepravidelné, dále v erární, neerární
a společné pošty (vykazující známky pošt erárních i neerárních). Pravidelné (řádné) dopravní příležitosti dopravují v určitých dnech a v určitých směrech a dělí se na:
a) poštu jezdeckou (pošta listovní pro účely pravidelné dopravy pošty listovní); dále sem náleží:
b) pošta jízdních poslů (zařízení dopravní na jednotlivých horských cestách);
c) kariolové pošty (k dopravě zásilek pošty listovní a jízdní až do 5 kg.);
d) jízdní pošty v užším smyslu, jako jsou: dopravy osob, dopravování nákladu (zásilek pošty listovní i jízdní а k dopravě cestujících a jich zavazadel).
Ku pravidelným neerárním poštám počítají se jízdní pošty ku dopravě zásilek pošty listovní i pošty jízdní, pokud jednotlivá zásilka neváží více než 20 kg. K poštám dílem erárním, dílem neerárním (společným), pokud se týká, k takovým zařízením jízdním, jež jsou zřídlem společných příjmů poštovního ústavu a poštmistra, počítá se rychlojízda nové soustavy (k dopravě zásilek pošty jízdní i listovní, pokud jednotlivá zásilka nepřevyšuje 20 kg., dále k dopravě cestujících a jich zavazadel).
Nepravidelné (nahodilé) pošty jsou mimořádné jízdy, které (nezávisle na pravidelných poštách a bez ohledu na pravidelný chod poštovní dopravy) uspořádati lze ku zvláštní žádosti, pokud se týká, ze zvláštních důvodů v kterékoli době (ve dne i v noci); k takovým poštám náležejí štafetové pošty, dále extra-pošty a zvláštní rychlojízdy. Doprava štafetová (služba štafetová) upravena jest návodem o postupu, který dlužno šetřiti ve příčině štafet, ze dne 17. března 1883 (věst. pošt. a telegr. 1883 č. 35). Štafetové pošty zabývají se dopravou věcí, resp. předmětů bez udání ceny, kdežto extra-pošty a zvláštní rychlojízdy slouží k dopravě osob, pokud se týká poštovních cestujících. Od extrapošt lišiti sluší zvláštní rychlojízdy, t. j. takové jízdy, které poříditi lze ku zvláštní žádosti cestujících v době kterékoli, avšak vypraveny jsou k tomu vozy erární. Zvláštní rychlojízdy lze uspořádati na erárních vozích se čtyřmi sedadly jen po takových silnicích, kde děje se poštovní doprava osob. Poplatky za extrapošty a zvláštní rychlojízdy uveřejněny jsou na poštovních stanicích v úředních přehledech na přístupném místě přibitých (věst. pošt. a telegr. 1884, str. 311).
IX. Pošta rourová.
K rychlému dopravování korespondencí zřízena jest ve Vídni (v Berlíně, Hamburgu, Londýně a j. v.) pošta rourová. Touto poštou dopravují se telegramy ve Vídni podané (které se dále telegraficky dopraviti mají) a do Vídně došedší telegramy (telegramy dvorní, státní, služební a soukromé), dále (pneumatické) dopisy, zálepky, korespondence (jednoduché a s odpovědí) do rozličných částí města, pokud se týká, do nádražních úřadů poštovních, aby dále byly doručeny vlaky z Vídně nejdříve odjíždějícími. Doprava prostředkuje se zhuštěným (stlačeným) vzduchem (πνεύμα) a pokud se týká, zředěným vzduchem v rourách podzemních položených ve zvláštních nádobách. Odtud nazývá se rourová pošta též poštou vzduchovou, pneumatickou a zmíněné korespondence korespondencemi pošty rourové, neboli korespondencemi pneumatickými.
X. Polní pošta.
Pošta mající za úkol v dobách válečných prostředkovati dopravu od jednotlivých oddílů armády а k nim, jakož i mezi příslušníky armády nalézajícími se na bojišti resp. v poli a jich domovinou atd. nazývá se polní pošta a dotyčná doprava sluje doprava pošty polní. Polní pošta zanáší se zpravidla jen přijímáním, dopravou a vydáváním korespondencí, časopisů a zásilek peněžních; nákladní zásilky bývají poštou polní dopravovány jen částečně, cestující nedopravují se jí vůbec. Při ústavech pošty polní nepřipouští se rekomandování korespondencí soukromých, jakož i podávání expresních zásilek poštovních a štafet.
XI. Poštovní doprava na železnicích uskutečňuje se v Rakousku hlavně dvojím způsobem:
a) používá se poštovních zřízenců a
b) zřízenců železničních.
Všeobecně lze vytknouti, že k dopravě poštovní po železnicích užívá se osobních vlaků (i rychlovlaků a pod.). Rychlovlaky a vlaky kurýrní slouží však zpravidla jen k dopravě pošty listovní, kdežto obyčejné vlaky osobní obstarávají dopravu pošty jízdní. Pokud užívá se osobních vlaků k dopravě poštovní, nazývají se vlaky poštovními. Takové železniční vlaky, které mají prostředkovati značnou dopravu pošty listovní, jakož i vlaky, kterýmiž dopravují se zásilky pošty jízdní, pokud se týká, náklady (balíky) a cenné zásilky, provázejí zpravidla poštovní zřízenci a poštovní konduktéři nebo jen poštovní konduktéři. Železniční pošty druhu prve zmíněného nazývají se jízdními poštovními úřady železničními, poštovními ambulancemi a nyní (jako v Německu) nádražními poštami, kdežto železniční pošty posléze uvedené slovou nádražní pošty konduktérské (provázené konduktéry). Nejsou-li vlaky provázeny zmíněnými právě poštami nádražními, opatřují dopravu poštovní zřízenci vlaků (průvodčí vlaků). Avšak tu připouští se jen doprava uzavřených balíků listovních, pytlů na dopisy atd. a jenom potud, pokud toho poměry dopravy žádají. Nádražní (železniční) pošty jsou úřady erárními, kteréž svá úřední jednání (služební opatření) vykonávají mezi jízdou na železnicích ve vagonech k tomu přiměřeně zařízených. Touto okolností právě, že tyto železniční úřady poštovní vykonávají svou službu mezi jízdou, liší se od stálých úřadů poštovních a odtud pochodí rozlišování erárních poštovních úřadů jízdních a stabilních. K rozlišení dostane každý jízdní železniční úřad poštovní pořádné arithmetické číslo a označuje se udáním toho čísla, jakož i místa, odkud vyjíždí, a kde končí se jich jízda (ku př. Praha—Podmokli č. 31, 32 atd.). Toho času jest v Rakousku železničních pošt 104 (od 1 —104). Na hlavních vagonech (vozech) pošty železniční přidělány jsou schránky na dopisy, kamž možno vložiti zásilky pošty listovní (i telegramy vyplacené známkami listovními) až do odjezdu vlaků, pokud zastavují v jednotlivých stanicích. Poněvadž však vždy se nedovoluje bezpodmínečný přístup obecenstvu k vozům ambulančním, zavěšena jest (na základě úmluv učiněných se správami železnic) v nádraží na vhodném, každému přístupném místě schránka na psaní a obsah její vybere se vždy přímo před odjezdem vlaku.
V Rakousku zřízeny byly železniční úřady poštovní (železniční pošty) roku 1850 (věst. pošt. 1850 sv I., str. 214). Tyto železniční pošty jsou nyní formálně tepnou dopravy. Onyť umožňují, aby zásilky pošty listovní i jízdní k dopravě dané bez zdržování na mezitimních stanicích došly místa určení.
XII. Poštovní doprava po vodě vykonává se na řekách, průplavech, vnitrozemských jezerech nebo po moři (dráhách pomořských). Dopravu pošty pomořské (službu pošty pomořské) obstarávají zámořské pošty (pokud se týká, poštovní spojení, doprava pošty pomořské). Pravidelná poštovní spojení dotyčná zavádějí buďto dopravní ústavy státem zřízené nebo podniky soukromé; tyto podniky soukromé stojí co do dopravy zásilek poštovních se státním ústavem poštovním v poměru smlouvy (§ 54 ř. pošt. list.).
Poštovní dopravu na řekách prostředkuje té doby v Rakousku dunajská paroplavební společnost se sídlem ve Vídni. Parolodi této společnosti plovou v Rakousku po Dunaji a v Uhrách mimo Dunaje ještě po Tise a Sávě. Poštovní doprava na jezerech vnitrozemských po parolodích provozuje se hlavně na jezeru bodamském, pokud se týká, na jezeru wörtském.
Poštovní dopravu po moři obstarává paroplavební podnik rakouského (dříve rakousko-uherského) Lloydu se sídlem v Terstu.
Rakouská správa pošt vydává poštovním úřadům čas od času seznamy poštovních spojení po parolodích do mimoevropských zemí; seznamy tyto sdělává kancelář dopravy poštovní zřízená při ministerstvu obchodu. Úřady poštovní mají tím samy sebe i jiné informovati o pomořské dopravě poštovní. Pro rychlou dopravu zámořských korespondencí bylo by nanejvýš žádoucno zavésti ambulančních (jízdních) pomořských úřadů poštovních hlavně na světových tratích jako jest: Terst —Alexandrie — Port-Said.
V Německu prostředkují dopravu pomořskou poštovní ambulance pomořské mezi Bremami, pokud se týká, mezi Hamburgem a Novým Yorkem.
C. Poštovné.
I. Pojem.
Poštovným (portem) rozumí se poplatek za dopravu zásilek poštovních (dopisů, korespondenčních lístků, tiskopisů, ukázek zboží a poštovních poukázek). Za obyčejné dopisy zapraviti jest toliko poštovné dle sazby, naproti tomu za odporučené (rekomandované) zásilky (v Německu zvané »zapsané zásilky«) sluší zaplatiti nadto ještě zvláštní vedlejší poplatek — poplatek za odporučení (rekomandační). Poštovné zapravuje se buďto při podání (odeslání) nebo při vydání (doručení) zásilek. Poštovné zapravené při podání zásilky sluje franko; zásilky pak, za které bylo poštovné při podání zapraveno, nazývají se frankované (vyplacené). Nefrankovanými zásilkami označují se ony, za které má býti poštovné zapraveno teprve při vydání jich. Pokud není opak výslovně stanoven, mohou býti poštovní zásilky dle libosti odesílatelovy podány ku dopravě poštovní vyplaceny nebo nevyplaceny. Leč zásilky nevyplacené podléhají zpravidla zvýšenému poštovnému — dodatečné (přídavkové) taxe (přirážce ku poštovnému). Poštovné za nevyplacené nebo nedostatečně vyplacené zásilky zapraviti musí příjemce (adresát nebo jeho zástupce) při vydání zásilky. Přijal li příjemce zásilku, jest povinen zapraviti poštovné a jinaké poplatky (lpějící na zásilce), a nemůže se tomu vymknouti snad tím, že by zásilku vrátiti chtěl. Zpěčuje li se příjemce zásilku přijmouti nebo nedá-li se příjemce vypátrati, musí odesílatel (i když zásilku nepřijal zpět, (ji z držení svého pustil) zaplatiti poštovné váznoucí na zásilce a pod. za následků exekuce (správní); vždyť učinila pošta smlouvu toliko s odesílatelem, kterýž tedy povinen jest ve smyslu smlouvy o dopravě poštovní vůči poště nésti ze svého veškeré náklady dopravy.
Některé zásilky musí býti při podání frankovány, ku př. rekomandované dopisy (vyjímaje do Německa zaslané), dopisy pošty rourové, dopisy nádražní, poštovní poukázky, cenné dopisy (lettres de valeur) a j. v. O zásilkách podobného druhu říká se, že podléhají nutně vyplacení, čili nucenému franku (vyplacení). Každá zásilka (listovní, jízdní pošty) podléhá poštovnému, pokud nejsou výjimky připuštěny zákonem nebo smlouvou.
II. Osvobození od poštovného.
Osvobození od poštovného dělí se všeobecně:
1. v osvobození od poštovného v tuzemsku a ve styku s cizozemskem (na základě státních resp. poštovních smluv);
2. osobní osvobození, jako osvobození osob knížecích a j. a osvobození věcná — jako osvobození úřadů a pod.;
3. co do objemu jsou osvobození bezpodmínečná, jako tomu jest při úřadech státních a osvobození podmínečná, pokud se týká, obmezená na určité příležitosti — jako osvobození úřadů komunálních;
4. co do předmětů dopravovaných a nakládání s nimi na poště liší se:
a) osvobození od poštovného při poště listovní, pokud se týká,
osvobození při korespondencích a
b) osvobození od poštovného při poště jízdní, pokud se týká, osvobození co do zásilek.
Výrazem »korespondence« ve smyslu zákona o osvobození od poštovného rozuměti dlužno protivou ku zásilkám jízdní pošty (zásilkám balíkovým) všechny předměty, které zaslati lze poštou listovní, jako: spisy, akta, lístky, tiskopisy, vzorky zboží atd. (srv. roz. min. obch. ze dne 11. června 1866 č. 8911 — 9363). »Věcmi tisknutými« jsou: tiskopisy, blankety, brožury, knihy, výtisky časopisů atd. (rozh. min. obch. ze dne 13. května 1866 č. 3357, 382).
II. Osvobození od poštovného odnášejí se buďto ku slevě poštovného nebo netoliko poštovného, ale i poplatku rekomandačního. V Rakousku (pokud se týká, v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených) upravena jsou osvobození od poštovného zákonem ze dne 2. října 1865 o bezplatném používání ústavu poštovního (č. 108 ř. z. z r. 1865, věst. pošt. z r. 1865 č. 38, str. 247 a násl.).
1. Pošta listovní: Podle tohoto zákona a podle dodatečných k tomu ustanovení prosta jest poštovného a pod. poplatků:
a) korespondence císaře a členů císařské rodiny, jich vrchních hofmistrovských úřadů a sekretariátů, i když jde o dopravu poštou městskou (viz doleji), dále korespondence buďto přímo řízená k císaři a ku členům císařské rodiny nebo ku jich sekretariátům (čl. I. zák. cit.);
b) korespondence knížete Paara a hraběte (dříve svobodného pána) z Taxisů a jednotlivých členů jich rodin a jich hospodářských úřadů ve vzájemném styku (čl. III. cit. zák.).
Osobní osvobození od poštovného má svůj původ z poměrů léna poštovského (srv. čl. III. cit. zák.) a má pro rodinu Paarů a Taxisů hodnotu starodávné čestné výsady. V rodině Paarů byla dědičnou hodnost generálního poštmistra v zemích dědičných. Držitel poštovního léna v Bolzanu a Tridentu Jiljí svob. pán z Taxisů byl r. 1839 povýšen do rakouského hraběcího stavu s predikátem: »Taxis Bordogna a Valnigra« a odtud přináleží i jeho přímým potomkům nyní hraběcí již rodiny osvobození od poštovného (výn. min. obch. ze dne 15. dubna 1877 č. 10249).
c) Úřední korespondence:
аа) с. k. civilních a vojenských úřadů, dále orgánů a po zákonu se jim rovnajících, jich představenstva, exponovaných úředníků a samostatně fungujících osob vojenských;
bb) dvorních štábů a jich úřadů, kanceláří c. k. řádů a jich přednostů — u vzájemném služebním styku (čl. I. odst. I. cit. zák.);
cc) korespondence stálé komisse pro kontrolu státního dluhu na říšské radě;
dd) zemských výborů, korporací jim dle ústavy na roveň postavených a orgánů jim podřízených (čl. II. odst. 2 cit. zák.);
d) úřední korespondence uvedených úřadů, orgánů a korporací s adresáty poštovným povinnými v záležitostech služby veřejné (čl. II. odst. 3 cit. zák.).
e) Podání (žádosti) k uvedeným úřadům, organům a korporacím, která dojdou jich následkem všeobecných nařízení nebo zvláštních vyzvání úředních (čl. II. odst. 4 cit. zák.).
f) Úřední korespondence praesidií obou sněmoven rady říšské, jakož i sněmů, i když korespondence ta vedena jest mezi těmito sbory a jich členy, dále mezi výbory zemskými a členy dotyčného sněmu (čl. II. odst. 5 cit. zák.).
g) Korespondence úřadů obecních u vzájemném styku s uvedenými shora úřady, organy a korporacemi, veřejnými humánními ústavy, s komorami obchodními a živnostenskými, s notáři jakožto komisaři soudními, s revisory dobytka; dále korespondence obecních úřadů mezi sebou ve všech záležitostech přenesené působnosti, v záležitostech samostatné působnosti jen potud, pokud se korespondence ta odnáší ku záležitostem příslušejícím obci dle čl. II. bodu 2 — 10 zák. ze dne 5. března 1862 č. 18 ř. z. (čl. II. odst. 6 cit. zák.).
h) Korespondence zastupitelstev okresních, župních a krajských, jim po zákonu na roveň postavených korporací a výborů jich ve stejném rozsahu jako korespondence úřadů obecních a korespondence s obecními úřady v záležitostech zastoupení okresního (čl. II. odst. 7 cit. zák.).
i) Korespondence duchovních úřadů všech státem uznaných vyznání ve všech jich hierarchických stupních v záležitostech náboženských, manželských, školských a jinakých úředních záležitostech, korespondence konventů žebravých mnichů (mendikantů), dále korespondence ředitelstev všech oněch vyučovacích a vzdělávacích ústavů, které státem za veřejné uznány jsou, v záležitostech vyučování a to jak se shora uvedenými úřady, orgány a korporacemi, tak i u vzájemném styku (čl. II. odst 8 cit. zák.).
j) Korespondence všech oněch vědeckých a uměleckých ústavů, které jsou ústavy státními, se shora uvedenými úřady, orgány a korporacemi, s jich členy ve všech záležitostech týkajících se účelů dotyčných ústavů a konečně u styku vzájemném (čl. II. odst. 9 cit. zák.).
k) Korespondence ústavů humánních, které jsou jen v přímé správě státu a všeobecných nemocnic, chorobinců, porodinců a nalezinců za veřejné uznaných ve všech úředních záležitostech netoliko se shora uvedenými úřady, orgány, korporacemi, nýbrž i s úřady obecními, se zastupitelstvy okresními, župními a krajskými a konečně u vzájemném styku (čl. II. odst. 10 cit. zák.).
l) Korespondence obchodních a živnostenských komor království a zemí na říšské radě zastoupených s ministeriem obchodu a jinými úřady, s obcemi, vzájemná korespondence jmenovaných komor mezi sebou a konečně v záležitostech volebních mezi komisí volební a voliči (rozh. min. obch. ze dne 17. července 1868 č. 12488—1279, věst. pošt. z r. 1868 č. 155).
m) Korespondence komor advokátních a notářských s uvedenými úřady, orgány a korporacemi a korespondence komor notářských s notáři (čl. II. odst. 11 cit. zák.).
n) Vzájemné dopisování loterních sběren (kollektur) s představenými úřady loterními ve věcech služebních; rovněž korespondence velkých prodejů státních monopolních předmětů s c. k. úřady ve všech služebních záležitostech, pokud netýkají se přeneseného jim obchodu komisionářského (čl. II. odst. 16 cit. zák.).
o) Korespondence říšských a zemských zákonníků a věstníků vydávaných ministerstvy, ústředními a zemskými úřady, dále zasílání stenografických zpráv o sezení presidiemi obou sněmoven říšské rady a sněmů zemských netoliko shora uvedeným úřadům, orgánům a korporacím, nýbrž i úřadům obecním, zastupitelstvům okresním, župním a krajským, duchovním úřadům a státovědeckým a uměleckým ústavům, jakož i obchodním a živnostenským komorám. Od tohoto z části bezplatného zasílání činí výjimku říšský zákonník; můžeť býti říšský zákonník od 1. ledna 1870 všeobecně (tedy i jednotlivým soukromým abonenntům) zasílán bezplatně (věst. pošt. z r. 1869 č. 65, str. 417).
p) Korespondence v záležitostech allodialisace lén, dále vyvážení pozemků, slevy břemen pozemkových a regulace, jakož i v záležitostech zrušení a výkupu práva propinačního při podání a dodání korespondence (čl. II. odst. 15 cit. zák.).
q) Úřední korespondence v záležitostech zemské obrany a střelectva v Tyrolsku (čl. II. odst. 20 cit. zák.).
r) Korespondence železnic, které náležejí k německému spolku železničnímu, o záležitostech spolkových po dobu trvání vzájemnosti (čl. II. odst. 22 cit. zák.).
s) Všechny nerekomandované soukromé dopisy rakouského vojska (důstojníků, osob vojenských a mužstva) a úředníků vojenských podané u polních úřadů poštovních anebo jich došlé (čl. II. odst. 21 cit. zák.).
t) Korespondence zastupitelstev delegovaných neb exponovaných v záležitostech fiskálních ve styku s delegující finanční prokuraturou (čl. II. odst. 12 cit. zák.).
t) Podání oficiosních zástupců stran požívajících práva chudých k úřadům soudním, politickým a finančním a výnosy těchto úřadů v záležitostech práva chudých (čl. II. odst. 13 cit. zák.).
v) Korespondence notářů ve příčině jich úředních podání řádem notářským vyznačených k notářským komorám neb archivům a v jich vlastnosti jakožto komisařů soudních ve styku se všemi úřady a orgány a s úřady obecními (čl. II. odst. 14 cit. zák.). x) Všechna sdělení úřadům ve věcech trestních, k nimž přináležejí i záležitosti v trestních věcech přestupkových (čl. II. odst. 19 cit. zák.).
y) Povinné exempláře tištěných děl, které dlužno dle ustanovení zákona tiskového zaslati úřadům, podobně reklamace časopisů otevřeně na poštu daná (čl. II. odst. 18 cit. zák.).
2. Osvobození od poplatku rekomandačního přísluší:
a) kromě korespondence Jeho Veličenstva a císařské rodiny,
b) jich vrchních hofmistrů, úřadů a sekretariátů,
c) c. k. státních úřadů a orgánů i korporací jim po zákonu na roveň postavených, ještě
d) notářům v těch případech, kde korespondují jako »soudní komisaři« s úřady a orgány shora uvedenými a s úřady obecními,
e) korespondenci vkladatelů spořitelních ve styku s úřadem poštovní spořitelny c. k. poštovních a telegrafních ředitelstev a s jich orgány (věst. pošt. 1882 str. 409, § 20) a
f) podmínečně, c. k. loterním sběrnám pro rekomandované korespondence podané na c. k. loterní úřady (rozh. min. obch. ze dne 24. prosince 1871 č. 24810, 1739).
Za všechny jiné korespondence zapraviti dlužno, třeba by jinak byly od poštovného osvobozeny, vždy při podání jich na »odporučení« poplatek rekomandační.
Za služební korespondence, které podány jsou rekomandované, avšak bez zapravení poplatku rekomandačního a které posuzovány jsou jakožto poštovného prosty, nemá práva ani úřad ani orgán některý, ani zřízenec jménem jich fungující žádati za ztrátu rekomandovaných zásilek náhrady všeobecně stanovené na 20 zl. (věst. pošt. 1885, str. 76).
3. Osvobození od poštovného při poště jízdní:
a) balíků korespondenčních: Korespondence, jimiž výslovně přiznáno osvobození od poštovného, platí i tehdy za prosty poštovného, když přesahují váhu přípustnou při poště listovní a neobsahují jiných předmětů než: listin, spisů, účtů, aktů, map, plánů tiskopisů a to bez udání ceny (čl. VII. cit. zák.). Korespondence osvobozené od poštovného lze toho času poštou listovní zasílati v Rakousku až do váhy 2 1/2 kg. a ve vnitřním vzájemném styku s Uhrami jen do 1 kg.
Jmenované korespondence (výslovné od poštovného osvobozené) mohou tedy dle předchozího ustanovení zasílány býti i poštou jízdní bezplatně, přesahují-li maximální váhu 2 1/2 kg., resp. 1 kg. při listovní poště přípustnou, ale předpokládá se, že obsahují jen předměty shora naznačené a nejsou opatřeny udáním ceny.
Takové zásilky smí však při poště jízdní ve vnitřním styku Rakouska vážiti jednotlivě nejvýše 50 kg., naproti tomu ve vnitřním styku s Uhrami nejvýše 20 kg. (vyjímaje zásilky mincí, které přijímají se toho času k dopravě až do váhy 65 kg.; věst. pošt. 1888, str. 278). Dotyčné poštovské adresy průvodní jsou prosty poplatku kolkového (věst. pošt. 1866, str. 131). Korespondence knížete Paara a hraběte Taxise atd. nepožívají při jízdní poště osvobození od poštovného (rozh. min. obch. ze dne 29. prosince 1865, č. 18698—3469).
b) Zásilky pošty jízdní: Poštovného prosty jsou:
aa) zásilky bankovek, cenných papírů a ražených peněz mezi shora uvedenými úřady, orgány a korporacemi, bb) zásilky peněz na účet státu nebo zemí vybraných nebo shromážděných od jiných orgánů, které k tomu příkaz dostaly;
cc) předměty náležející ku trestnímu řízení, pokud se hodí ku dopravě poštovní (čl. VIII. cit. zák.).
Výrazem »cenné papíry« rozuměti dlužno nejen obligace, kupony, směnky, losy a poukázky peněžité, nýbrž i knížky spořitelní, cenné známky, listovní a kolkové známky a vůbec všechny úřední i soukromé listiny, pak listiny opatřené udáním ceny (věst. pošt. 1866 č. 23, str. 151).
Ku penězům vybíraným nebo shromážděným na účet státu nebo zemí náležejí ku př.: obnosy peněžní, které zasílají prodavači losů státní loterie (dobročinné loterie státní) loternímu ředitelství, loterní sumy zasílané sběrnami loterními jich představeným loterním úřadům, dále obecními úřady vybírané daně, přirážky a zemské poplatky zasílané úřadům státním nebo zemským a pokladnám nebo přijímacím úřadům (rozh. min. obch. ze dne 26. prosince 1865 č. 18698), dále sbírky příspěvků, které byly úřady zeměpanskými nařízeny.
dd) Jakožto peníze vybírané »na účet státu« sluší též pokládati za prosty kolku vojenské taxy vymáhané ve smyslu zák. ze dne 13. června 1880 č. 70 ř. z., dále školské příspěvky a pokuty školské, zasílají-li se jak mezi obecními úřady a úřady zeměpanskými, tak i mezi obecními úřady na vzájem. Zmíněné sumy peněžité lze též zaslati poštovními poukázkami poštovného prostými, nepřesahuje-li obnos jednotlivou poukázkou zasílaný sumu 500 zl. (věst. pošt. a tel. 1890, str. 363 a násl.).
ее) Předměty náležející ku projednávání trestnímu (t. zv. corpora delicti) jsou bezpodmínečně osvobozeny od poštovného, pokud hodí se ku dopravě poštovní (rozh. min. obch. ze dne 29. prosince 1865, č. 18638). Sem náležejí též předměty v trestních věcech důchodkových (rozh. min. obch. ze dne 10. srpna 1866 č. 5521—553). Za všechny ostatní zásilky pošty jízdní musí zapraviti sazbou určené poštovné i úřady od poštovného osvobozené a to hned při podání zásilky, nesvědčí-li zásilka adresátu poštovným povinnému (čl. IX. cit. zák.).
Osvobození od poštovného nemá místa při používání městských poštovních ústavů (čl. IV. cit. zák.). Výrazem »městský poštovní ústav« (městská pošta, obvod městské pošty) rozumí se netoliko místo, v němž má úřad poštovní své sídlo úřední, nýbrž i osady přikázané k dodávacímu okresu úřadu poštovního (místní doprava, pokud se týká, doprava v místě).
ff) Poštovními ústavy městskými mohou se bez poštovného dopravovati jedině: úřední korespodence císařova a členů císařského domu, jich vrchních úřadů hofmistrovských a sekretariátů a obráceně korespondence řízené k jeho Veličenstvu atd. (čl. I. cit. zák.) a korespondence obchodních a živnostenských komor, jich volebních komisí a voličů v záležitostech volebních u vzájemném styku (rozh. min. obch. ze dne 2. května 1869, č. 8130—780, věst. pošt. 1884, str. 159).
gg) Co se týče osvobození od porta v obcích venkovských listonošů (okresy pošty rurální), platí ustanovení, že osvobozeny jsou od poštovného, pokud dopravu opatřují venkovští listonošové, úřední korespondence náležitě označené, které vyměňují si úřady v sídle podacího úřadu poštovního s úřady v ostatních místech okresu doručovacího nebo úřady různých míst okresů venkovských listonošů téhož úřadu poštovního. Jinaké korespondence a zásilky, nežli ony uvedené v cit. zák. a v příslušných sem ustanoveních, podléhají poštovnému (čl. X. cit. zák.).
IV. Výhody při poštovném.
1. Výnosy úřadů a korporací osvobozených od poštovného k adresátům poštovným povinným v záležitostech poštovnému nepodléhajících podrobeny jsou poštovnému dle sazby a přídavková taxa se nezapočítává (čl. VI. cit zák.).
2. Poštovnému bez započítání taxy přídavkové podléhají:
a) korespondence zaslané úřady, organy a korporacemi od poštovného osvobozenými adresátům od poštovného neosvobozeným, pokud jde o záležitosti, jež od poštovného nejsou osvobozeny;
b) korespondence knížete Paara a hraběte Taxisa, členů jich rodiny a jich úřadů hospodářských zaslané adresátům od poštovného neosvobozeným, jakož i korespondence výborů okresních svědčící jednotlivým členům jich;
c) korespondence notářů jakožto komisařů soudních svědčící adresátům od poštovného neosvobozeným.
3. Paušální rekomandační poplatek.
a) Rekomandační poplatek za rekomandované korespondence podané sběrnami loterními pro úřady loterní zapravuje za určitá období správa finanční obnosem paušálním.
b) Ministerstvo obchodu dovolilo dělnickým úrazovým pojišťovnám v Praze, ve Vídni, v Brně, ve Štýrském Hradci a v Solnohradu, aby platily ročním obnosem paušálním poštovné za korespondence, které podají (aktivní korespondence), čítaje v to i korespondenci místní. Dotyčné korespondence musí býti na vnější straně opatřeny poznámkou: »poštovné paušální rozhod. min. obch. ze dne .... č«. Jmenované ústavy jsou však povinny, podati větší počet korespondencí spořádaně podle poštovních úřadů, kam dojiti mají jich korespondence. Poplatek rekomandační a poplatek za zpáteční lístek zapraviti pak dlužno při podání (věst. pošt. a telegr. 1894 str. 317; resp. 1895, str. 560), dále místní korespondence lékařů ve příčině infekčních nemocí v obvodu měst: Vídně, Brna, Prahy a Žižkova.
V. Poštovné úhrnkové (aversionisace).
V Německu oprávněna jest správa poštovní podle § 11. zák o osvobození od poštovného ze dne 5. června 1869 učiniti se státními úřady úmluvy v tom smyslu, že úřady zaplatí správě poštovní úhrnné obnosy (paušální sumy) za jednotlivé zásilky na místě poštovného a jinakých poštovních poplatků. Úřady, s nimiž se takovéto úmluvy činí, označují jednotlivé zásilky poznámkou: »Prosto dle aversa č. ...«. Zásilky takto označené dopravují se dle toho zdarma (bez zaplacení poštovného), neboť poštovné zahrnuto jest v sumě úhrnné. C. k. poštovní úřady nemají vyměřovati sazbu na dopisy a zásilky jízdní pošty jdoucí od naznačených úřadů, pokud se týká, z míst jim podřízených, do rakousko uherského mocnářství, nýbrž jsou povinny vydati je bez zaplacení poštovného příjemci, jsou-li zmíněné dopisy a zásilky opatřeny poznámkou: »prosty dle aversa č. . . .«, dále udáním odesílajícího úřadu a úřední pečetí nebo úřední známkou (věst. pošt. 1873 č. 35, str. 222, dále věst. pošt. a telegr. 1890 č. 21 str. 85). Avšak adresáti těchto listovních zásilek a zásilek pošty jízdní nejsou osvobozeni od případného zapravení poplatků za doručení nebo poplatků expresních. Poštovní úřady nemají se zabývati řešením otázky, náleží-li úřad jako odesílatel označený, úřední organ neb ústav ku shora zmíněným německým úřadům atd. čili nic. (věst. pošt. a telegr. 1890 č. 21, str. 85.).
VI. Osvobození od poštovného ve vnitřním styku vzájemném s Uhrami.
Korespondence císaře, členů císařské rodiny, jich vrchních dvorských úřadů a sekretariátů sprostředkovaná ústavem poštovním nebo telegrafním osvobozena jest co do tuzemské dopravy od poštovného. Každá část mocnářství určí pro své vlastní území, které úřady, organy a ústavy a v jakém objemu požívají osvobození od poštovného při poště. Toho času osvobozeny jsou od poštovného i ve vnitřním vzájemném styku poštovní korespondence a poštovní poukázky, které zasílají úřady, ústavy a organy jednoho státu od poštovného osvobozené a které osvobozeny jsou od poštovného v území podacím úřadům, ústavům atd. druhého státu požívajícím téhož osvobození. Při poště jízdní obmezuje se však toto osvobození od poštovného toliko na hotové peníze, cenné papíry a předměty náležející k řízení trestnímu, dále na takové úřední spisy a tiskopisy, kterých nelze vzhledem k jich váze zasílati poštou listovní. Zásilky listovní, zásilky pošty jízdní, jakož i poštovní poukázky, které si vzájem zasílají společné úřady, ústavy čítaje v to ústavy vojenské, velitelství vojenská a stanice, nebo tyto osobnosti a úřady, ústavy a organy té neb oné části říše od poštovného osvobozené nepodléhají poštovnému potud pokud tomu tak jest při poštovních zásilkách oboustranných úřadů a ústavů od poštovného osvobozených (čl. 5. úmluvy mezi c. k. rak. min. obchodu a kr. uh. ministrem pro veřejné práce a komunikaci [t. č. ministerium obchodu] ze dne 30. června 1888, věst. pošt. 1888, č. 63, str. 261).
VII. Osvobození od poštovného při vzájemné dopravě
do zabraných zemí.
Ve příčině osvobození od poštovného úředních listovních zásilek a zásilek jízdní pošty dopravovaných do zabraného území (Bosny, Hercegoviny a Sančak Nový-Bazar) platí předpisy vydané mezi Rakouskem a Uherskem. Kromě toho sluší pokládati za osvobozeny od poštovného zásilky součástek uniforem důstojníků a úředníků vojenských a vojenských gažistů nezařáděných do nižádné třídy hodnostní, dále zásilky dopisů holuby donášené a prázdné koše poštovních holubů pro účely vojenské, jsou-li jako takové označeny a adresovány na velitelství plukovní (oddělení), pokud se týká, na vojenské ústavy, a to v obvodu zabraného území a sluší je pokládati za zásilky dobírkou. Avšak pro rak.-uherskou trať dopravní dlužno za takovéto zásilky zapraviti příslušné poštovné (věst. pošt. a telegr. 1885 č. 151, pokud se týká, 1894, str. 584). Podobně osvobozeny jsou v obvodu zabraného území zásilky součástek uniforem poštovních a telegrafních úředníků, civilních úředních sluhů, listonošů, donašečů depeší a dozorčích, kteréžto osoby zaměstnány jsou u vojenských poštovních a telegrafních ústavů v zabraném území, jsou-li tyto zásilky označeny jako předměty stejnokroje a adresovány na ony vojenské, poštovní a telegrafní ústavy, v jichž stav náleží příjemce zásilky (věst. pošt. a telegr. 1894 str. 256, pokud se týká, sazba jízdní pošty »území zabraného«).
VIII. Osvobození od poštovného ve vzájemném styku s Německem.
Ve vzájemném styku s Německem osvobozeny jsou od poštovného podle čl. 23. a, pokud se týká, 41. poštovní úmluvy uzavřené mezi Německem a Rak.-Uherskem ze dne 7. května 1872 (věst. pošt. 1873 č. 5. str. 27. a vztažmo 33):
1. Korespondence a zásilky veškerých členů panovnických rodin v území smluvních stran na vzájem bez obmezení a bez rozdílu určité váhy, dále
2. korespondence a zásilky v záležitostech služby poštovní.
Ve příčině korespondencí v odst. 1. zmíněných (zásilky služby listovní) jsou členům panovnických rodin co do osvobození od poštovného na roveň postaveni členové knížecí rodiny Thurnů a Taxisů (bod 8. závěr, protokolu k něm.-rak smlouvě poštovní).
Další doprava poštovnému nepodléhající nemá místa ve zmíněném styku obou říší. Proto podléhají poštovnému a musí býti při podání vyplaceny i korespondence a zásilky, které vyměňují si tuzemské úřady s vyslanectvími (velevyslanectvím, vyslanectvím, konsulátem) v Německu.
IX. Osvobození od poštovného v mezinárodní dopravě poštovní.
Podle čl. 11., odst. 2. vídeňské smlouvy o světové poště ze dne 11. července 1891 č. 97 z r. 1892 (věst. pošt. a telegr. 1892 č. 73, str. 362) dopravují se bezplatně v mezinárodním styku poštovním, resp. mezi státy jsoucími ve spolku pošty světové úřední korespondence týkající se služby poštovní, které mezi sebou vyměňují správy pošt. Za těchto podmínek osvobozeny jsou od poštovného a poplatku zajišťovacího i dopisy opatřené udáním ceny [lettres de valeur], které mezi sebou vymění správy pošt (čl. 5. vídeňské (vedlejší) úmluvy ze dne 4. července 1891 o výměně dopisů a krabic s udáním ceny, věst. pošt. a telegr. 1892 č. 73, str. 492). Ostatní korespondence a zásilky v mezinárodním poštovním styku podléhají poštovnému a musí být při podání frankovány.
Vedle toho však udržela se v platnosti na základě zvláštních smluv obšírná osvobození od poštovného při poště listovní i jízdní ve styku s jednotlivými státy, jako: s Egyptem, Bulharskem, Řeckem, Itálií, Černou Horou, Rumunskem, Srbskem a Tureckem. Tak ku př. jsou od poštovného osvobozeny úřední korespondence c. k. úřadů zaslané c. a k. vyslanectvím v Bulharsku, v Černé Hoře, Rumunsku a Srbsku a obráceně, úřední korespondence bulharských, černohorských, rumunských a srbských úřadů zaslané jich vyslanectvím a jednatelstvím v mocnářství rak.-uherském a obráceně (věst. pošt. 1874 str. 62). Rovněž osvobozeny jsou od poštovného: úřední korespondence c. k. úřadů zaslané c. k. vyslanectvím v Ankoně, Římě a Benátkách, dále korespondence do Turecka a vůbec na Východě, kteréž dopravovány jsou Lloydem, a obráceně, dále ony zásilky pošty jízdní, které jsou osvobozeny v tuzemsku od poštovného. Avšak úřední zásilky peněz a hodnot úřadů mocnářství rak.-uherského osvobozených od poštovného zaslané královským úřadům italským do jiných míst nežli do Ankony, Brindisia a Benátek dlužno při podání vyplatiti, mají-li býti zásilky ty bez zaplacení poštovného vydány úřadu, jemuž adresa svědčí (rozh. min. obch. ze dne 31. listopadu 1881 č. 95817).
X. Vnější náležitosti zásilek osvobozených.
1. Jmenované korespondence a zásilky jsou osvobozeny od poštovného, pokud se týká, od poplatku rekomandačního jen za té podmínky, že jsou zevně uzavřeny předepsaným způsobem a opatřeny náležitým označením osvobozujícím od zapravení poštovného (poznámka osvobození od poštovného), což předkem rozhodným jest pro úředníky poštovní při posuzování, má-li určitá korespondence nebo zásilka býti pokládána za prostu poštovného čili nic. Korespondence úřadů nahoře uvedených, orgánů a korporací od poštovného osvobozené, sluší:
a) uzavříti úřední pečetí (úřední vinětou) a
b) opatřiti na adrese názvem odesílajícího úřadu a úředního orgánu a
c) označiti slovem: »věc úřední« (ex officio — čl. V. cit. zák.).
2. Nejsou-li jednotlivé orgány od poštovného osvobozené opatřeny úřední pečetí (razítkem), jako ku př. oddělení vojenská, exponovaní nebo na cestě úřední se nalézající úředníci a pod., postačí, označí li se dotyčné korespondence jinakým způsobem předepsaným (rozh. min. obch. ze dne 29. prosince 1865, č. 18699 — 3469).
3. Zašle-li se nějaká úřední korespondence adresátovi od poštovného neosvobozenému a je-li dle zákona o osvobození od poštovného osvobozena (čl. II. odst. 3.), sluší korespondenci tu na adrese označiti slovy »úřední věc poštovného prosta.« Pouhé označení »úřední věc« nebo »ex officio« (nesprávné »ex offo«) nepostačuje. Výjimečně připouští se prosté označení »úřední věc« nebo podobné označení, jako: »ex officio« při korespondencích zaslaných c. k. vyslanectvím obecním úřadům nebo obchodním a živnostenským komorám v Rakousku, mají-li býti tyto korespondence bezplatně vydány (rozh. min. obch. ze dne 23. ledna 1895 č. 464). Podobné korespondence z Uher docházející musí býti opatřeny označením: »Portomentes kozsolgálati ügyben.«
4. Při oněch úřadech, které jsou od poštovného osvobozeny jen podmínečně, pokud se týká, jen pro jisté záležitosti, musí býti na adrese označen i předmět, čímž má se odůvodniti osvobození od poštovného, jako ku př. při korespondencích duchovních úřadů »v církevních věcech« nebo »ve věcech manželských«, nebo v záležitostech správy jmění kostelního nebo obročního; při korespondenci officiosních zástupců stran požívajících práva chudinského vytknouti sluší označení· »v záležitostech práva chudinského« atd.
5. Korespondence obecních úřadů od poštovného osvobozené označiti jest bez rozdílu, zda dotýkají se přenesené či samostatné působnosti, slovy: »obecní služební věc poštovného prosta« (věst. pošt. 1881, str. 185).
6. Korespondence úrazových pojišťoven dělnických a okresních pokladen nemocenských musí býti na adrese označeny poznámkou : »poštovné paušálně rozh. min. obch. ze dne ... č. . «, mají-li býti bez zapravení poštovného dopravovány (věst. pošt. a telegr. 1892, str. 830; 1893, str. 204, pokud se týká, 1894, str. 317; 1895 str. 560).
7. Podání k úřadům, ústavům atd., kteráž podávají se následkem všeobecných nařízení nebo zvláštních úředních vyzvání (čl. II. bod 49 cit. zák.), musí býti opatřeny poznámkou: »k úřednímu vyzvání,« sdělení k úřadům ve věcech trestních slovem: »věc trestní.« Podání od poštovného neosvobozená, která svědčí úřadům od poštovného osvobozeným a organům na roveň jim po zákonu postaveným, sluší frankovati. Najde-li se nějaká taková zásilka ve schránce na dopisy a není vůbec vyplacena nebo jen neúplně, započítá se chybící obnos i s přídavkovou taxou a dodatečně vymáhá se na odesílateli (čl. VI. cit. zák.).
8. Zásilky peněz vymožených nebo shromážděných »na účet státu nebo zemí« musí býti na adrese zřejmě označeny slovy: »Peníze shromážděné na účet státu« nebo »na účet země«. 9. Ve vzájemném styku s Německem, jakož i při mezinárodní dopravě poštovní opatřiti dlužno korespondence a zásilky v záležitostech služby poštovní poznámkou: »věc poštovní,« jinak dlužno z nich patřičné poštovné zaplatiti (rozh. min. obch. ze dne 29. prosince 1865 č. 18698—3469)
XI. Řízení trestní.
Chová-li poštovní úřad důvodné podezření, že v nějaké zásilce, která byla podána nebo má býti doručena a označena jest jako poštovného prosta, obsaženy jsou předměty poštovným povinné, má se přikročiti ku komisionelnímu otevření zásilky; vyjde-li při tom skutečně na jevo přestupek důchodku poštovního, jest celou událost skutkovou popsati a zaslati příslušnému okresnímu finančnímu ředitelství.
Opatří-li strana soukromé podání nepravým označením »k úřednímu vyzvání,« má představený neb onen úředník úřadu nebo ústavu, kterému svěřeno jest otevírání úřední korespondence, o věci učiniti nález a zaslati jej v obálce ku projednání úřednímu zmíněnému finančnímu úřadu (věst. pošt. a telegr. 1885 č. 22, str. 155).
D. Poštovní úřady.
I. Pošta patří k úřadům správním. Správa poštovního ústavu vyžaduje však činnosti ve směru dvojím: zabírá jednak veškerou správu hospodářskou a upravovací (služba řídící nebo administrativní), jednak skutečné provádění, pokud se týká, způsob použití předpisů týkajících se ústavu poštovního (služba manipulační, pokud se týká, výkonná). Orgány předkem povolané ke správě resp. řízení ústavů poštovních a telegrafních zovou se poštovními úřady protivou »k poštovním úřadům v širším slova smyslu«, jimž svěřena jest služba výkonná.
II. Ústřední správa.
V rakouské polovici říše podřízeny jsou poštovní a telegrafní úřady od r. 1862 ministerstvu obchodu ve Vídni. Nejvýš. rozhodnutím ze dne 24. října 1868 přikázáno bylo v min. obchodu oddělení pro záležitosti telegrafní a poštovní, pokud se týká, ústřední řízení ústavů zmíněných III. sekci ministerstva obchodu. V čele této sekce stojí přednosta sekce (IV. tř. hodnostní), který má spolu název »generálního ředitele pro záležitosti poštovní a telegrafní«. Generální ředitel zodpověděn jest ministerstvu obchodu za všechnu činnost, spravuje dle pokynů a ve jménu ministra ústavy poštovní a telegrafní a samostatně rozhoduje ve všech případech, které nejsou výslovně vyhraženy po zvláštní žádosti nebo dle instrukce rozhodnutí ministra obchodu. Ministru obchodu vyhraženy jsou: nejdůležitější záležitosti dopravy mezinárodní, zejména uzavírání mezinárodních smluv poštovních a telegrafních, nové organisace, reformy a změny zákonů, stanovení poplatků poštovních a telegrafních, sestavení rozpočtu (budžetu) a povolení všech vydání, pro něž není v zákonu finančním nijaké úhrady, nebo která přesahují sumy v zákonu finančním povolené, dále zřizování nových míst úřednických a osazování míst úřednických od VIII. třídy hodnostní nahoru.
Jako stále zřízené orgány dozorčí v ministerstvu obchodu pro ředitelstva poštovní a telegrafní fungují ústřední inspektor poštovní a vrchní poštovní inspektor, kteříž oprávněni jsou v naléhavých případech vydávati nařízení i beze zvláštní plné moci s výhradou dodatečného schválení ministerstva obchodu (věšt. pošt. a telegr. 1884 č. 18, str. 105). Nynější III. sekce sestává z departementů XI. a), b)—XVII. a), b). V obor (ressort) departementu XI. a) spadají všechny osobní a disciplinární záležitosti zřízenců při erárních úřadech poštovních a telegrafních; departementu XI. b) organisace úřadů, ústavů atd.; departementu XII. záležitosti služby výkonné ve vnitřní dopravě poštovní a telegrafní.
III. Výpomocnými orgány ústřední správy pošt a telegrafů jsou:
1. Kancelář pro kursy poštovní, která povolána jest prováděti technické práce v záležitostech kursů poštovních, dále opatřovati pomůcky k potřebě úřadů poštovních i obecenstva, dále vésti korespondence týkající se jednak provádění technických prací, jednak vésti korespondence ty k tomu účelu, aby dostalo se ředitelstvím pošt a telegrafů nebo jinakým úřadům dat a vysvětlení (zpráv) k jich úřednímu jednání nezbytných. Přednosta této úřadovny nazývá se ředitelem. V kanceláři pro kursy poštovní rediguje se officielní kniha o kursech, která obsahuje poštovnictví železniční, paroplavební, osobní a rychlozboží v Rakousko-Uhersku, dále jízdní řády cizozemských připojujících se drah a popis cest do předních míst tuzemí i cizozemí.
2. Správa hospodářství poštovního, která má zaopatřovati náčiní potřebné ke službě poštovní a telegrafní, dále nástroje, zásoby, tiskopisy, poštovní cenné známky, dopravní prostředky a služební oblek služebnictva. Správu tuto vede ředitel (VII. třída hodnostní).
3. Poštovní odborové účetní oddělení: Administrativní služba účetní co do ústřední správy ústavu poštovního a telegrafního, čítaje v to vyslanecký úřad poštovní v Cařihradu, a podřízených mu pošt svěřena jest ministeriálnímu účetnímu oddělení v ministerstvu obchodu. K odborné kontrole účtů pošt a telegrafů, jakož i stavebních účtů telegrafních zřízeno jest v ministerstvu obchodu zvláštní oddělení. Kromě uvedených orgánů výpomocných jest zřízena při ministeriu obchodu zvláštní kancelář pro stavby poštovní.
IV. Území poštovní.
Ve shodě s dualistickou povahou našeho mocnářství jsou dvě území poštovní. Pošta v Rakousku odnáší se na království a země na radě říšské zastoupené a označuje se jako »poštovní území rakouské«, kdežto soubor zemí koruny uherské nazývá se »poštovním územím uherským«.
Rakouské poštovní území obsahuje 300 213 km2 s 23 895 413 obyvateli (dle oficielního sčítání ze dne 31. prosince 1890). Roku 1893 bylo v Rakousku celkem 5299 poštovních úřadů.
Správa pošt v Rakousku vydržuje dále pošty v knížectví Lichtenštejnském, v evropském a asijském Turecku a společně s Uhrami v území okupovaném (v Bosně, Hercegovině a v Sandčaku-Novém Bazaru). Pro knížectví Lichtenštejnské obstarává rakouská správa pošt službu poštovní vedle smlouvy. V knížectví tom platí tudíž toho času tatáž ustanovení jako v Rakousku — a oproti Německu, jako v Rakousko-Uhersku. V Lichtenštejnsku jest 5 c. k. poštovních expedicí.
Rakouské poštovní úřady v evropském Turecku jsou:
a) vyslanecký poštovní úřad v Cařihrade;
b) poštovní expedice v Soluni;
c) poštovní expedice konsulatu v Adrianopoli a Janině;
d) poštovní expedice Lloydu v Cařihradě, Dardanellách, v Dede-Agači, Durazzu, Gallipoli, v Kandii, na Kanci, Lagosu, Prevese, Retimu (na Krétě), San Giovanni di Medua, Santi Quaranta a ve Valoně; rakouské poštovní ústavy v asijském Turecku jsou:
e) poštovní expedice v Beyruthu;
f) poštovní expedice konsulátu v Jaffě, Jerusalemu a Smyrně;
g) poštovní expedice Lloydu v Kaífé, Ineboli, Kerasundu, Leru, Metelinu, Rhodu (it. Rodi), Trapezuntu, Skiu (Chios) a podléhají nyní:
aa) poštovnímu a telegrafnímu ředitelství v Terstu: poštovní expedice v Durazzu, Janině, Prevese, San Giovanni di Medua, Santi Quarante a Valoně;
bb) vyslaneckému úřadu poštovnímu v Cařihradě: poštovní expedice v Adrianopoli, Beyruthu, Kaïfé, Cavale, Cařihradě, Dardanellách, Dede-Agači, Gallipoli, Ineboli, Jaffě, Jerusalemu, Kandii, na Kanei, v Kerasundu, Lagosu, Metelinu, Retimu, Rhodu, v Soluni, Samsunu, Skiu, Smyrně, Trapezuntu, Vathi (věst. pošt. a telegr. 1894 str. 484).
Podle toho zřízen jest v Cařihradě vyslanecký úřad poštovní a rakouská poštovní expedice Lloydu a ve Smyrně poštovní expedice Lloydu a poštovní expedice konsulátní.
V. Ředitelstva poštovní a telegrafní.
Na základě nejvyš. rozh. ze dne 17. ledna 1882, pokud se týká, 31. října 1883 zrušena byla v Rakousku telegrafní ředitelstva (vedle hlavních telegrafních a okresních pokladen) a agenda jejich přenesena 1. lednem 1884 na dotyčná poštovní ředitelstva. Odtud vstoupily veškeré úřady podřízené ředitelstvím telegrafním i se svými orgány v služební svazek s ředitelstvími pošt a každému poštovními ředitelství přidělen název: »c. k. poštovní a telegrafní ředitelství« (srv. věst. pošt. a telegr. 1884, č. 117, str. 786). Toho času jest 10 poštovních a telegrafních ředitelstev a to: ve Vídni (pro Rakousko pod Enží), v Praze (pro Čechy), ve Lvově (pro Halič), v Brně (pro Moravu a Slezsko), ve Štýrském Hradci (pro Štýrsko a Korutany), v Innomostí (pro Tyroly a Vorarlberg), v Linci (pro Rakousy nad Enží a Solnohrady), v Terstu (pro Přímoří: Istrii, Gorici a Gradišku, Krajinu, pro Terst s územím), v Černovicích (pro Bukovinu), v Zadru (pro Dalmácii).
Na základě sloučení služby poštovní a telegrafní vydán byl nařízením min. obch. ze dne 24. února 1885 č. 5019 úřední návod pro c. k. poštovní a telegrafní ředitelstva (věst. pošt. a telegr. 1885 č. 18 str. 108 a násl.). Dle § 2 tohoto návodu podřízena jsou poštovní a telegrafní ředitelství se svými orgány a ústavy ministerstvu obchodu (pokud se týká, generálnímu ředitelství) ve Vídni, kteréž upravuje a bdí nad jich působností. Každému poštovnímu a telegrafnímu ředitelství podléhají dále osoby a ústavy, jimž svěřena jest v okresu jich služba poštovní a telegrafní (§ 5 úř. náv.).
1. Obor působnosti poštovních a telegrafních ředitelsví: Jim přináleží hájiti v jich obvodu práv ústavu poštovního a telegrafního a držeti se zákonných předpisů na ochranu movitého i nemovitého vlastnictví ústavu (§ 9 úř. náv.). Ministerstvu obchodu vyhrazeno jest zřizování, přeložení, sloučení, přetvořování a zrušení poštovních ústavů a pod. (i koncesování zařízení telefonických a přivolení ku založení soukromých telegrafů a stanic), osazování míst praktikantů, elevů a úředníků; zřizování právního zástupce ve sporech právních, v nichž nemá místo dle stávající služební instrukce zastupování eráru (poštovního a telegrafního) finanční prokuraturou (§ 68 úř. náv., věst. pošt. a telegr. 1885 str. 127). 2. Jakožto výpomocný úřad zřízeno jest při každém poštovním a telegrafním ředitelství pro službu účetní a kontrolní zvláštní účetní oddělení (věst. pošt. a telegr. 1885, str. 129); působnost tohoto oddělení upravena jest dotyčnými instrukcemi.
1. Pokladna poštovního a telegrafního ředitelství:
V sídle každého poštovního a telegrafního ředitelství vyskytuje se pro súčtování peněz ve službě poštovní a telegrafní pokladna ředitelství, která jemu přímo podléhá.
VI. Poštovní úřady.
Výkonná služba poštovní (služba manipulační) opatřuje se zvláštními ústavy, které se nazývají: »c. k. poštovní úřady« nebo »c. k. poštovní a telegrafní úřady«. Tyto úřady podléhají přímo poštovním a telegrafním ředitelstvím (věst. pošt. a telegr. 1885, str. 106). Co do služebního resp. právního poměru, ve kterém stojí k ústavu poštovnímu a telegrafnímu orgány obstarávající výkonnou službu poštovní, dělí se tyto úřady ve dvě kategorie a to:
a) v erární, kde opatřují službu zeměpanští úředníci dekretem ustanovení a sluhové (c. k. státní sluhové) a
b) v neerární, při nichž vykonávají službu zřízenci dle smlouvy ustanovení. Při těchto úřadech poštovních opatřuje se poštovní služba manipulační sama o sobě nebo zároveň se službou dopravní nebo jen služba dopravní. Dopravní služba bývá označována názvem »poštovní stanice«. Poštovní stanice, pokud se týká, poštovní úřady s poštovními stanicemi jsou neerární ústavy, které zabývají se na tratích poštovních dopravou pošt (neerární úřady poštovní jsou ku př. v Mimoni, Auše, Zukmantlu a j.). Od zmíněných poštovních stanic dlužno lišiti c. k. poštovní úřady stájové a c. k. poštovní přenašeči stanice. Poštovní úřady stájové jsou neerární stanice v sídle erárních úřadů poštovních, které vykonávají jen poštovní službu stájovou (pokud se týká, dodávají poštovní vozy, poštovní koně, postiliony ku pravidelným a nepravidelným poštám a pod.). Poštovní úřady stájové jsou ku př. ve Vídni, v Praze, v Aši, v České Lípě, v Mostu, v Táboře, v Teplicích atd. Poštovní přenašeči stanice jsou ústavy zřízené na silnicích poštovních a obstarávají jen výměnu koní, jako ku př. v Ošicích v Čechách. Majitelé poštovních úřadů stájových a stanic přenašečích nazývají se »držitelé poštovních stájů«, avšak i jim přísluší titul »poštmistrů« (věst. pošt. a telegr. 1884 str. 307). Služba týkající se poštovní dopravy na silnicích nazývá se poštovní služba dopravní na silnicích a upravena jest nyní návodem o poštovní dopravě silniční ze dne 30. června 1884 (věst. pošt. a telegr. č. 42).
Jednotlivé úřady poštovní (erární i neerární) jsou mimo to určeny za sběrnu c. k. poštovního úřadu spořitelního. Při úřadech těchto jest poštovní služba spořitelní odvětvím služby manipulační (viz čl. Spořitelny poštovní). Kromě zmíněných stálých (erárních i neerárních) úřadů poštovních jsou i jízdní železniční úřady poštovní (pošty železniční). Kombinované úřady poštovní jsou ony, při kterých jest sloučena služba poštovní a telegrafní.
VII. V území okupovaném obstarávají službu poštovní:
a) v Bosně a Hercegovině c. a k. vojenské poštovní úřady,
b) v Sandčaku-Novém Bazaru 3 c. a k. expositury (ústavy) pošty polní a to v místech posádky plevljeské, prepoljeské a pribojské. Vrchní správa těchto ústavu poštovních a telegrafních v Bosně a Hercegovině a v Sandčaku-Novém Bazaru přísluší říšskému ministerstvu války. Jako poštovní a telegrafní úřad II. instance jest vojenské poštovní a telegrafní ředitelství v Sarajevu, jemuž podřízeny jsou zmíněné vojenské poštovní úřady a expositury pošty polní. Tyto vojenské poštovní úřady a expositury pošty polní mají opatřovati praktickou službu poštovní předkem dle zvláštních pokynů daných jim představeným vojenským poštovním a telegrafním ředitelstvím, není-li pokynů těch, dle všeobecných předpisů poštovních, které platí v Rakousko Uhersku.
VIII. Poštovní úřady v Uhrách.
V uherské polovině říše náleží poštovnictví v obor působnosti uherského ministerstva obchodu, kteréž je samo řídí. Výpomocnými úřady jsou: kancelář dopravy poštovní, zemský hospodářský úřad (ekonomát) poštovní a telegrafní, zemská pokladna poštovní a telegrafní a ministerialni účtárna poštovní a telegrafní. Pro rozmanité obory správní zřízena uherská poštovní a telegrafní ředitelství a to: v Budíně-Pešti, ve Velkém Varadíně, v Kašově, Kološi, Ostřihomi, Prešpurku, Temešváru, Pětikostelí a Záhřebu. Poštovní službu manipulační opatřují při erárních úřadech poštovních uherští státní úředníci, naproti tomu při neerárních úřadech poštovních orgány smlouvou ustanovené.
E. Poštovní úředníci a zřízenci.
I. Zeměpanští úředníci a služebníci ústavu poštovního (a telegrafního) mají všeobecně ona práva a povinnosti, které příslušejí služebníkům státním vůbec. Dle hodnosti, pokud se týká, dle třídy hodnostní úředníka státního (tedy i úředníka poštovního) řídí se míra jeho soustavných platů, dále diét a jízdného, jakož i odznaky důstojnosti na uniformě státní (věst. pošt. 1873 č. 17., str. 95, § 3 resp. č. 28, str. 159 § 1).
II. Rozdělení úřednictva poštovního.
U příležitosti sloučení ústavu poštovního a telegrafního nastaly v osobním ohledu poštovního a telegrafního úřednictva změny na základě nejvýš. rozh. ze dne 21. října 1880 a nařízením min. obch. ze dne 24. ledna 1886 č. 290 (věst. pošt. a telegr. z r. 1886 č. 7, str. 25. a násl.). Dle toho rozčleňuje se toho času úřednictvo poštovní spojeného poštovního a telegrafního ústavu v pět oddělení:
1. úřednictvo správní (administrační),
2. » technické,
3. » účetní,
4. » pokladen ředitelství poštovních,
5. » dopravní.
Ad 1. K oddělení úředníků správních patří mimo ministeriálních úředníků III. sekce ministerstva obchodu: ministeriálních radův (V. třídy hodnostní), sekčních radů (VI. třídy hodn.), ministeriálních sekretářů (VII. třídy hodnostní), ministeriálních místosekretářů (VIII. třídy hodn.) a ministeriálních koncipistů (IX. třídy hodn.) a stálých orgánů zřízených k dohledu nad veškerou službou poštovní a telegrafní (t. j. ústředního inspektora pošt (V. třídy hodn.) a vrchního inspektora poštovního (VI. třídy hodn.):
a) dvorní radové (V. třídy hodn.), představeni ředitelství poštovních a telegrafních ve Vídni, v Praze, ve Štýrském Hradci a ve Lvově; b) vrchní poštovní ředitelové (VI. třída hodn.) v Brně, Innomostí, Linci a Terstu;
c) vrchní poštovní radové (VI. třída hodn.) ve Vídni, v Praze a ve Lvově;
d) (poštovní) ředitelové pošt (VII. tříd hodn.) v Černovicích a Zadru;
e) ředitel poštovní správy hospodářské (VII. tř. hodn.);
f) poštovní radové (VII. tř. hodn.);
g) poštovní tajemnící (VIII. tř. hodn.);
h) vrchní komisaři poštovní (VIII. tř. hodn);
i) poštovní komisaři (IX. tř. hodn.);
k) poštovní koncipisté (X. tř. hodn.), poštovní konceptní praktikanti (věst. pošt. a telegr. 1886 str. 26.).
Ad 2. V oddělení úřednictva technického náležejí:
a) dvorní rada (V. tř. hodn.), představený technického oddělení v ministeriu obchodu;
b) vrchní stavební radové (VI. tř. hodn.) a to pro technické oddělení v ministeriu obchodu, po jednom pro technické oddělení ředitelství poštovních a telegrafních ve Vídni a v Praze;
c) stavební radové (VII. tř. hodn.) a to 3 ve Vídni (správa ústřední) a ředitelové po jednom v Praze, Brně, Štýrském Hradci, ve Lvově a v Terstu;
d) vrchní inženýrové (VIII. tř. hodn.);
e) inženýrové (IX. tř. hodn.);
f) stavební adjunkti (X. tř. hodn.);
g) stavební elevové.
Ad 3. V oddělení úřednictva účetního patří:
a) účetní ředitelové (VI. tř. hodn.);
b) vrchní účetní radové (VII. tř. hodn.);
c) účetní radové (VIII. tř. hodn.) ;
d) účetní revidentové (IX. tř. hodn.);
e) účetní officiálové (X. tř. hodn.);
f) účetní assistenti (XI. tř. hodn.) ;
g) účetní praktikanti.
Ad 4. V oddělení úřednictva pokladen ředitelství poštovních náležejí:
a) ředitelové pokladen (VII. tř. hodn.) ve Vídni a v Praze;
b) správcové výplat (VIII. tř. hodn.) ve Vídni a v Praze;
c) hlavní pokladníci (VIII. tř. hodn.);
d) pokladníci pokladen ředitelství poštovních (IX. tř. hodn.);
e) hlavní kontrolorové pokladen (IX. tř. hodn.).
Ad 5. V oddělení úřednictva dopravního patří:
a) inspektoři a ředitelové poštovních úřadů ve Vídni a v Praze (VII. tř. hodn.);
b) vrchní poštovní správce (VIII. tř. hodn.);
c) adjunkti poštovních úřadů (VIII. tř. hodn.);
d) vrchní poštovní kontrolorové (VIII. tř. hodn.);
e) poštovní správcové (IX. tř. hodn.);
f) poštovní kontrolorové (IX. tř. hodn.);
g) poštovní pokladníci (IX. tř. hodn.);
h) kontrolorové pokladny poštovní (IX. tř. hodn.); i) poštovní officiálové (X. tř. hodn.);
k) poštovní assistenti (XI. tř. hodn.);
l) skladníci (XI. tř. hodn.);
m) mechanikové (XI. tř. hodn.);
n) poštovní praktikanti (věst. pošt. a telegr. 1886 č. 7, str. 26. a násl.);
o) poštovní manipulantky, telegrafistky, telefonistky.
Poštovním praktikantům a elevům stavebním propůjčen jest charakter úředníků státních; tito mohou však býti vzati do přísahy po skončení jednoroční praxe zkušební, která se jim započítá do služebního času rozhodného pro vyměření pense (věst. pošt. 1873 č. 28).
III. Služebnictvo.
Personál služebničky při erárních poštovních a telegrafních úřadech sestává:
a) z poštovních výpravčích (expedientů);
b) poštovních průvodčích (konduktérů);
c) zabalovačů (jen ve Vídni) a průvodčích vozů (při hospodářské správě poštovní a při poštovních úřadech v Praze a ve Lvově);
d) správních dozorčích při telegrafech;
e) (místních) listonošů, pokud se týká, venkovských listonošů;
f) sluhů poštovních.
Poštovní expedienti zřízeni jsou k menší službě, kterou dříve opatřovali úředníci. Konduktéři pošty jízdní zřízeni jsou k průvodu dopravy silniční (osobní doprava, doprava zavazadel a zvláště i rychlá doprava nové soustavy), jakož i k průvodu železniční dopravy. Listonoši (erární i neerární místní listonoši) zřízeni jsou k dodávání poštovních zásilek a návěští, pokud se týká, poštovských adres průvodních příjemcům v sídle úřadu poštovního; dalším úkolem jejich jest vybírati poplatky na doručovaných zásilkách váznoucí a řádně je odváděti (§ 1. návodu služeb, pro pošty mající listonoše, a věst. pošt. z r. 1880 č. 63, str. 265 a násl.).
IV. Služebníci neerární.
Přednostové neerárních úřadů mají název »poštmistrů« nebo »poštovních expedientů« (»Expedienten«). Název »poštmistra« přináleží:
a) majitelům úřadů poštovních, kteréž propůjčovány privilegiemi o dědičnosti (dědiční poštmistři);
b) oněm osobám, jimž propůjčena byla služba manipulační a staniční (poštovní úřad a stanice poštovní) zároveň;
c) oněm osobám, které opatřují jen službu pro stáje poštovní; posléze
d) oněm osobám, které obstarávají jen službu manipulační a berou za to ročně 400 zl. nebo více. Osoby beroucí plat nižší mají název »poštovních expedientů« (věst. pošt. a telegr. 1884 č. 42. str. 307). Jako výpomocné síly fungují při neerárních poštovních úřadech »poštovní expeditoři« ; tito jsou k (poštovnímu expedientu) poštmistru v soukromém poměru služebním, za jich úřední jednání jsou poštmistři (poštovní expedienti) zodpovědní а k náhradě povinni. Aspirant na místo expeditora poštovního musí náležitě vykázati rakouské státní občanství, poctivost, mravní zachovalost a náležitou způsobilost a vedle toho míti stáří 18 let a přiměřené vzdělání školní (s dobrým prospěchem odbyté nižší gymnasium nebo nižší reálku) [věst. pošt. a telegr. 1884 č. 42, str. 406 § 4]. K dosažení způsobilosti pro službu poštovní má si odbýti aspirant při některém neerárním poštovském úřadu nejméně tříměsíční a na nejvýš šestiměsíční praxi zkušební a po té podrobiti se u ředitelstva nebo u některého poštovního úřadu k tomu delegovaného zkoušce ze služby poštovní a telegrafní (zkouška expeditorská). Složí-li aspirant tuto zkoušku s prospěchem, má složiti ve vlastnosti poštovního expeditora přísahu služební, načež vydá se mu dekret, jímž prohlášen jest za schopného pro službu poštovního expeditora (věst. pošt. a telegr. 1884 č. 42, str. 308 § 4). V jistých případech zřídí se na účet a nebezpečí poštmistra (pošt. expedienta) k zastávání dotyčného poštovního úřadu buďto dle volby a návrhu poštmistrova nebo z povinnosti úřední administrator pošty; tento vstoupiti má ve všechny závazky poštmistra (poštovního expedienta (věst. pošt. a telegr. 1884 č. 42, str. 308 § 5).
Poštovní expeditoři mohou býti do služeb přijati i při poštách erárních jako manipulační diurnisté.
Kromě toho shledáváme u neerárních pošt ještě (místní) listonoše, venkovské listonoše, postiliony (při poštovních stanicích), pokud se týká, poštovské kočí (při poštách bez stanice poštovní). Při neerárních poštách přijímá a propouští místní listonoše poštmistr (poštovní expedient) na vlastní nebezpečí a zodpovídání.
Venkovské listonoše přijímá pro tuto službu poštmistr (poštovní expedient) a výjimečně c. k. poštovní a telegrafní ředitelství, složí-li dotýčný kauci 200 zl., učiní-li se smlouva a vyhradí se obapolná lhůta ku výpovědi v délce šesti měsíců (§ 2 návodu pro venk. listonoše). Poštovskou službu lze na venkově svěřiti i ženám, kteréž mohou ji samostatně vykonávati, jestliže odbyly zkoušku poštovní a telegrafní (věst. pošt. a telegr. 1884 č. 42. str. 307, § 3). Ženy mohou, dokonavše 18. rok svého věku, odbýti expeditorskou zkoušku v oboru poštovním a telegrafním, složiti přísahu služební (věst. pošt. a telegr. 1884 č. 42, str. 42) a mohou pak býti přijaty jako poštovní manipulantky i při poštách erárních.
V. Uchazeči o místa při ústavu poštovním a telegrafním uprázdněná cestou konkursu a uveřejněná ve věstníku pošt. a telegr. musí vykázati kromě zvláštních náležitostí při každém konkursu uvedených ještě i: stáří, pokud se týká, plnoletost, stav, náboženské vyznání, odbytá studia nebo jinaké vzdělání školní, znalost jazyků, mravní zachovalost, dosavadní službu nebo zaměstnání, konečně schopnost složiti kauci v obnosu ročního služného, požaduje-li se vůbec pro některý případ kauce taková, a pokud není zřejmě stanoven obnos vyšší. V příslušné žádosti udati dlužno, zdali a ve kterém stupni jest žadatel příbuzen nebo sešvařen s úředníky onoho úřadu neb ústavu, kde se dotyčné místo uprázdnilo, nebo s úředníky představeného úřadu zemského nebo s úředníky (služebníky) dotyčného odvětví služebního v celé zemi korunní. Každý, kdož uchází se o místo úředníka v obvodu ústavu poštovního a telegrafního, musí nadto prokázati, že odbyl odborné zkoušky předepsané pro dotyčné místo, jinak zamítne se jeho žádost a limine (věst. pošt. a telegr. 1886 č. 7., str. 30., § 16.). Obsazují-li se místa poštovních assistentů, dává se před ostatními spolužadateli ve smyslu zák. ze dne 19. dubna 1872 č. 60. ř. z. přednost oněm oprávněným poddůstojníkům, jichž úplná způsobilost pro takové místo prokázána jest. Uchazeči o místa poštmistrů (pošt. expedientů) mají v žádosti své též prohlásiti, že spokojí se se systematickými platy připadajícími za opatřování služby telegrafní, jestliže by dotyčný úřad kombinován byl. Uchazeči o taková místa poštmistrů (pošt. expedientů), která spadají pod nař. min. obch. ze dne 29. června 1890 č. 22968 v obligatorním přistoupení k pensijnímu spolku pro venkovské zřízence poštovní (věst. pošt. a telegr. 1890 č. 64), mají prohlásiti, že zavazují se pro případ jmenování přistoupiti k tomuto spolku pensijnímu pro venkovské zřízence poštovní, pokud ovšem již nejsou členy spolku toho.
VI. Vyučovací běh (kurs).
V sídle každého poštovního a telegrafního ředitelství odbývá se každoročně vyučovací běh poštovní a telegrafní k tomu účelu, aby se dostalo praktikantům (elevům) důkladného a obsáhlého vzdělání (věst. pošt. a telegr. 1886 č 7, str. 31, § 20).
VII. Služné
Nižší čtyry třídy poštovních (a telegrafních) úředníků dostávají na základě nejvyš. rozh. ze dne 28. června 1895 jako státní úřednici vůbec přídavky subsistenční, které činí ročně 60 zl. pro XI. třídu hodnostní, 80 zl. pro X. třídu, a 100 zl. pro IX. а VIII. třídu hodnostní. Pro pensi nelze přídavků těch započísti, ani se z nich neplatí taxa služební (věst. pošt. a telegr. 1895 č. 70, str. 329 a násl.).
Adjutum poštovních konceptních praktikantů a stavebních elevů stanoveno jest na ročních 500 zl., adjutum praktikantů poštovních na ročních 300 zl. (věst. pošt. a telegr. 1873 č. 29, str. 165). Adjutum 600 zl, pokud se týká 400 zl. dostane se těm, kdož odbyli s dobrým prospěchem zkoušku správní nebo technickou, dále těm, kdož složili s prospěchem zkoušku ze služby dopravní.
Příjmy poštmistrů (pošt. expedientů) záležejí ve služném (které obdobno jest služnému úředníků), dále v úředním paušálu (za opatřování úředních potřeb atd.), a eventuelně v paušálu za vydržování (dopravních) pošt (jízdních a pěších atd.), v příspěvcích mýtních, příspěvcích na vydržování expeditorů atd. (příspěvky manipulační), v přídavcích ke služnému atd.
Chystá se však reorganisace venkovského poštovnictví, při čemž provésti se má nová soustava pro odměnu (resp. pro úpravu platů) neerárních pošt na základě (výsledků) objemu práce jednotlivých úřadů poštovních (místo ročních příjmů).
Služebníci pošt venkovských nemají vlastností sluhů státních a nemají tudíž vůči státu nárok na zaopatření (na pensi a provise); pro služebníky pošt venkovských zřízen jest však spolek pensijní, jemuž se dostává od správy pošt subvence; povinni přistoupiti k němu jsou služebníci pošt venkovských (věst. pošt. a telegr. 1890 č. 64 ; srv. str. 2644), dále poštovní manipulantky a telegrafistky (telefonistky).
VIII. Statistika.
Celkový personál ústavů poštovních a telegrafních koncem r. 1894 obnášel 32772 osob. Z toho připadalo na službu správní 1.396 osob, na službu výkonnou 31376 osob a to:
1. při erárních poštovních a telegrafních ústavech 20386 osob, mezi těmi 7773 úředníků, 1245 praktikantů a elevů, 1015 diurnistů, 269 poštovních expedientů, 633 poštovních konduktérů, 3239 listonošů, 6212 úředních a jinakých sluhů; 2. při neerárních poštovních a telegrafních ústavech 10990 osob, mezi nimi 4951 poštmistrů (pošt. expedientů), 6039 pošt. expeditorů, mezi nimi 1145 majitelek pošt, a 3190 poštovních expeditorek.
(Viz »Statistiku o ústavech poštovních a telegrafních v r. 1894, sv. 55. zpráv o průmyslu, obchodu a živnostech, Vídeň 1895 str. 2, 85 a násl.«)
F. Regál poštovní.
I. Pojem.
Poštovním regálem vůbec rozumí se státu (rex) výlučně výhražené právo (státní výhrada, reservát státní), zakládati, udržovati, provozovati a spravovati pošty. Poštovní regál jest regálem finančním, ježto obyčejně výkon jeho přináší příjem a tím zvyšuje finance; v této vlastnosti náleží regál poštovní ad iura regalia accidentialia scil. minora a jest tudíž přenesitelným, pokud se týká, propůjčitelným. Tam, kde stát osobuje si zmíněné právo, jest každý nucen užiti v případu potřeby při cestách a při zásilkách věcí (státní), pošty pokud nenastávají případné výjimky. Toto donucení plynoucí z regálu poštovního nazývá se donucením poštovním. Poštovní regál v Rakousku zaveden byl císařem Karlem VI. (ze dne 1. července 1722), odkud přešel ústav poštovní v Rakousku do správy státní. Regál poštovní odnáší se k dopravě osob i věcí. Aby se však dostalo dopravě a činnosti výdělkové každého ulehčení, které sloučiti se dá s účelem a podstatou ústavu poštovního, zrušen byl regál poštovní dopravy nákladní úplně a to zákonem ze dne 5. listopadu 1837, regál pošt. dopravy osobní zrušen byl zákonem ze dne 31. března 1865, při čemž nepatrně obmezeno zřizování a vydržování zvláštních (extra) pošt na poštovních silnicích se stanicemi poštovními. V rakouském zákonu poštovním ze dne 5. listopadu 1837 (č. 246 sb. zák. soud.) užívá se sice výrazu »poštovní regál« (§ 1), nikoli však slova »poštovní donucení«. Naopak v zákonu o poštovnictví říše německé ze dne 28. října 1871 (něm. ř. z. č. 1 z r. 1871) uvádí se jenom slovo »poštovní donucení« a neužívá se tam již slova poštovní regál. Výraz »poštovní donucení« objevuje se však nyní i v rakouských poštovních předpisech a vyskytuje se jmenovitě ve sbírce předpisů o poštovním řízení při přestupcích důchodků poštovních vydávané ministerstvem obchodu, (§ 1 č. 13 věst. pošt. a telegr. 1885 str. 152). Donucení poštovní ukládá zápověď, nikoli příkaz. Kde totiž zaveden jest poštovní regál, pokud se týká, donucení poštovní, tam není sice nikdo nucen dopisy a pod. zasílati; chce-li tak učiniti, nezbývá mu za jistých podmínek jiná cesta, než obrátiti se na státní úřad poštovní. Nikdo jiný nepřijme zásilku k dopravě, poněvadž mu to je zakázáno. O zásilkách, na které se poštovní regál resp. donucení vztahuje, se říká, že podléhají regálu poštovnímu, pokud se týká, donucení poštovnímu, a tvoří předměty monopolu poštovního. Poštovní regál zavírá v sobě právo státu zřizovati pošty, je provozovati a spravovati, poštovní donucení ukládá povinnost, resp. donucuje užívati státních ústavů poštovních, a donucením poštovním dochází poštovní monopol právní ochrany, pokud se týká, záruky.
Objem poštovního regálu, pokud se týká, poštovního donucení upraven jest v jednotlivých státech zákony poštovními, v Rakousku citovaným již zákonem poštovním ze dne 5. listopadu 1837. § 1 cit. zák. pošt. označuje regál poštovní jako smlouvu práv vyhrazených státu ve příčině dopravy věcí a osob a jakožto přednosti a vyznamenání, která přiznána jsou ústavům ku výkonu těchto práv. Poštovní práva regální dělí se dle toho na poštovní práva regální při dopravě věcí a při dopravě osob.
II. Práva poštovního regálu při dopravě věcí.
Věcmi, k nimž vztahují se práva výlučně státu vyhrazená, jsou dopisy a spisy periodické (časopisy a denníky), ať jsou rozmožovány tiskem nebo rukopisem (§ 7 zák. pošt.). Poštovní regál při dopravě věcí má však jen potud místo, je-li mezi oběma místy dopravy (místem podání a dodání) přímé nebo nepřímé spojení poštovní (§ 9 zák. pošt.). Dopisy pak i periodické spisy k dopravě určené nesmějí v Rakousku mezi těmito místy dopravovati osoby neoprávněné, nýbrž musí býti dopravovány poštou, pokud se týká, poštou listovní, ač dle zvláštních ustanovení nejsou takovéto zásilky svým objemem a váhou výslovně přikázány jízdní poště. Ve smyslu § 14 rak. zák. pošt. není dále nikomu dovoleno, zříditi ústav nějaký k místní dopravě dopisů s rozsahem poštovního úřadu tam, kde k účelu tomu nalézá se státní ústav poštovní. Podobně nesmí dle § 14 zák. pošt. podniky soukromé zříditi v místech pošty schránky na dopisy, aby se do nich odevzdávaly zásilky jim svědčící. Jinak jsou poštovní úřady oprávněny žádati okresní úřady finanční, aby vyzvaly dotyčné podniky soukromé k neodkladnému odstranění takových soukromých schránek na dopisy (rozh. min. obch. ze dne 16. června 1885 č. 20892, věst. pošt. a telegr. 1885 č. 49, str. 311).
III. Výjimky.
Státní výhradě (poštovnímu donucení, poštovnímu monopolu) vztahující se k dopravě dopisů nepodléhají v Rakousku:
1. nákladní listy a listiny vůbec, které dávají se průvodčím zboží otevřeny neb opatřené pečetí úřadů důchodkových k výkazu předmětů, jichž dopravu osoby ty obstarávají;
2. dopisy, pokud nejsou ani zapečetěny, ani jakkoli jinak uzavřeny (§ 12, č. 3 lit. a) zák. pošt.), tudíž ani zalepeny ani sešity, nýbrž otevřeny;
3. dopisy, které donáší (dopravuje) posel nebo vůbec nějaká osoba patřící k domácnosti odesílatově nebo příjemcově, nebo která zvlášť najata byla k dopravě (§ 12 zák. pošt. č. 3 lit. b), tudíž jsou dopisy, které zasílají se po vlastních služebnících nebo poslech najatých vyjmuty. V obou těchto případech nesmí se však ten, kdo dopravu ukládá nebo provádí, zabývati sbíráním dopisů na účet dvou nebo více odesílatelů nebo příjemců (§ 12 č. 3 lit. b) odst. 2 zák. pošt.).
4. Neuzavřené odporučovací, úvěrní dopisy a jinaké dopisy soukromé, které s sebou mají cestující k osobní potřebě, jako ku př. ku své osobní soukromé legitimaci, uvedení do cizích domů, k úhradě svých peněžitých potřeb atd. (věst. pošt. 1853 sv. II. str. 450, věst. pošt. a telegr. č. 22 str. 153 č. 10). O takových dopisech sluší za to míti, že soukromá jich doprava děje se způsobem dovoleným, při čemž na počtu jich nezáleží (výjimečně) (věst. pošt. a telegr. 1885 str. 153 č. 10). Doprava dopisů orgány ústavů (veřejných) posluhů v některých městech koncesovaných pokládá se za zasílání najatými posly (rozh. min. obch. ze dne 19. ledna 1863 č. 9692, 2027).
Dle řečeného dovoleno jest v Rakousku každému dopravovati otevřený nebo uzavřený dopis (nehledě k průvodčím zboží), a mohou jen cestující nezávadně nésti s sebou dva nebo více nezavřených dopisů k své vlastní potřebě, pokud se týká, k své legitimaci. Je tedy zapověděna živnostenská doprava dopisů. V Německu lze dle § 2 říš. zák. pošt. dopisy podléhající poštovnímu donucení (i časopisy) zasílati neobmezeně expresními posly.
5. Dopisy, pokud se týká, korespondence železnic týkající se služby nebo stavby a zevně označené jako služební věc (železniční), pokud dopravují se mezi ředitelstvím a jich podřízenými orgány, nebo mezi orgány těmito toliko, opatřují-li dopravu zřízenci nebo sluhové (dek. dv. kom. ze dne 14. května 1847 č. 1214, 3465, věst. pošt. 1850 sv. II. str. 4, věst. pošt. a telegr. 1885 str. 154). K tomu sluší poznamenati, že vedle § 48 řádu dopravního pro železnice království a zemí na říšské radě zastoupených (ř. z. z r. 1874 č. 75) nesmějí býti železnicemi dopravovány (mimo cestu poštovní) jinaké předměty podléhající donucení poštovnímu (tedy ku př. dopisy soukromé).
6. Jako podnikům železničním, tak i podnikům paroplavebním dovoleno jest dopravovati služební dopisy (korespondence) svých orgánů bez poplatků svými zřízenci na svých lodích, jsou-li dopisy ty označeny na adrese jako »úřední korespondence podniku« (srv. věst. pošt. a telegr. 1885 str. 154). Doprava korespondencí podniků železničních a paroplavebních staví se na roveň dopravě korespondencí (zvláštními) posly nebo (najatými) posly. K těmto paroplavebním podnikům v Rakousku počítá se rakouský Lloyd v Terstu a první priv. dunajská paroplavební společnost ve Vídni.
Vytčená výhoda přísluší podnikům železničním a paroplavebním potud, pokud slouží dopravě poštovní. Jiné soukromé podniky občasných doprav osobních nejsou tudíž oprávněny zasílati svými orgány (konduktéry, vozky a pod.) dopisy, pokud se týká, korespondence v záležitostech jich podniku.
7. V Rakousku dovoleno jest připojiti ke každé zásilce pošty jízdní dopis bez rozdílu váhy pro téhož adresáta, kterému svědčí zásilka sama (věst. pošt. a telegr. 1885 str. 157). Nelze však připojiti takový dopis ve formě uzavřeného průvodního dopisu, a připojiti lze dopis naznačeného rázu jen k oněm zásilkám peněz, resp. jinakým zásilkám nákladu, které se dopravují poštou (věst. pošt. 1878 str. 289).
Jestliže by se však přistihly dopisy (v širším smyslu) v nákladních zásilkách při dopravě soukromé, musily by až na případy vyňaté být zadržaný a pokládány za »černé dopisy« (věst. pošt. sv. II. str. 106).
V Německu lze zasílati nezavřené dopisy (účty, cenníky a pod.) i v balících poštou nedopravovaných, pokud dopisy ty týkají se obsahu balíků. Proto nelze nikterak závadnými shledávati zásilky druhu podobného, dojdou-li rakouských úřadů poštovních cestou c. k. celních úřadů (věst. pošt. a telegr. 1878 str. 289).
Dojdou-li naproti tomu rakouských poštovních úřadů cestou úřadů celních uzavřené dopisy v balících, které z Německa poštou dopraveny nebyly, dlužno je nazpět poslati poštovnímu ústavu německého místa odeslání (věst. pošt. a telegr. 1885 č. 157).
8. V tuzemské dopravě poštovní obmezena jest nevyšší váha dopisu na 250 gr. Ve světové dopravě poštovní není však předepsána určitá mez pro váhu dopisů, zabírá tedy poštovní donucení pro dopisy z Rakousko-Uherska do zemí spolku pošty světové i dopisy vážící více než 250 gr. V Rakousku vyloučena jest doprava nákladů z oboru poštovního regálu (tedy i poštovního monopolu) zúplna a tím uvolněna doprava peněžních a cenných papírů (viz vyhlášku k pošt. zák. z r. 1837). Lze tudíž dopravovati zásilky papírových peněz nebo cenných papírů i »ve vnější způsobě dopisů« mimo pošty i soukromou dopravou, avšak zásilky ty nesmí obsahovati dopisů.
9. Periodické spisy, od jichž vydání uplynulo více než půl roku, vyňaty jsou všeobecně ze zákazu, aby byly zasílány výhradně poštou (§ 12 bod 2 zák. pošt.); rovněž periodické spisy v celých balících nebo bednách, pokud náklad takový svědčí jedinému příjemci, a pokud není uvnitř dodatků téhož obsahu nebo obsahu jinak vyhrazeného dopravě poštovní a není výslovně určen za příjemce někdo jiný (rozh. min. obch. ze dne 14. dubna 1869 č. 1785, 165). Balíky časopisů rozuměti sluší i zásilky vážící od 2 — 3 kg. (rozh. min. obch. ze dne 30. června 1886 č. 12999, 2777 z r. 1885). Je tedy všeobecně, pokud se týká, komukoli dovoleno zasílati mimo poštou časopisy a denní listy v balících a bednách, není-li na jednotlivých exemplářích časopisů udána adresa různých příjemců, nýbrž celá zásilka svědčí resp. určena jest osobě jedné (věst. sv. I. str. 105 , věst. 1885 str. 153). Samozřejmo jest dále, že lze periodické spisy zasílati za týchž (shora uvedených) modalit jako dopisy sluhou, pokud se týká, zvláštním poslem nebo vůbec osobou náležející domácnosti odesílatele nebo příjemce neb osobou k donesení zjednanou, jestliže ten, kdo dopravu ukládá nebo provádí, se při tom nezabývá sbíráním periodických spisů na účet (pokud se týká zaplacení se strany) dvou nebo více odesílatelů nebo příjemců (§ 12 bod 3 zák. pošt.).
IV. Jak nakládá se s dopisy podléhajícími poštovnímu donucení, vstoupí-li na státní území rakouské?
Podle uvedených ustanovení zákona jsou cestující, vozkové, plavci nebo poslové druhu kteréhokoli povinni na hranicích rakouského území státního odevzdati místnímu úřadu poštovnímu (pokud se týká, pohraničným úřadům celním, kteréž zašlou věc nejbližšímu úřadu poštovnímu za předepsaný poplatek) přinesené s sebou dopisy poštovnímu donucení podléhající (jakož i periodické spisy a časopisy), chtějí li, aby dále byly dopravovány v obvodu státního území rakouského a záleží-li jim na tom, aby dotyčné dopisy nebyly zaslány zpět do cizozemska nebo jinakým dovoleným způsobem s nimi naloženo bylo (§ 13 zák. pošt.). Pohraničné úřady celní mají cestující přicházející do Rakouska přes hranice upozorniti před úředním vyšetřováním na zákaz o dopravě dopisů (nebo časopisů) podléhajících donucení poštovnímu, otázati se jich, zda s sebou mají takové předměty, a je-li tomu tak, vyzvati je, aby dali dopisy (nebo časopisy) na poštu, po případě mají samy odňaté dopisy (a časopisy) odevzdati místnímu poštovnímu úřadu, nebo není-li takového v místě, nejbližšímu poštovnímu úřadu k dalšímu úřednímu vyřízení (věst. pošt. a telegr. 1885 str. 152).
V. Poštovní regál při dopravě osob obmezen jest nyní toliko na zřizování a udržování zvláštních (extra) pošt na poštovních silnicích se stanicemi poštovními. Za silnice poštovní sluší považovati všechny silnice (dlážděné, makadamisované a obyčejné), na nichž provozuje se poštovní doprava dle rozměrů vzdáleností zákonem stanovených (srv. výnosy dřívější nejvyš. správy pošty dvorské ze dne 23. resp. 24. dubna 1842 č. 10257, pokud se týká, 16.94). V zákonu ze dne 31. března 1865 o periodické dopravě osob (č. 25 ř. z. z r. 1865, věst. pošt. 1865 str. 80) byl zrušen zvláště v Rakousku regál poštovní při dopravě osob a zakázáno pouze zřizovati a udržovati ústavy k dopravě cestujících se střídáním koní, tedy zvláštní pošty zřizovati, na silnicích poštovních t. j. takových silnicích, na nichž zřízeny jsou stanice poštovní. Zřizování a provozování soukromých podniků s občasnou dopravou osob na silnicích zemských (jakož i na vodách vnitrozemských, po průplavech a na moři) podléhá však nyní jen platným předpisům živnostenským (pokud se týká, zákonům námořním). Tyto podniky jsou vůči poštovnímu ústavu osvobozeny od jakéhokoli závazku a dávek všelikých (čl. II. cit. zák. o dopravě osob, věst. pošt. 1865 str. 83), a není více při udílení koncese k periodickým podnikům dopravy osobní i po silnicích poštovních (avšak bez stanic poštovních) se střídáním koní potřebí předchozího dorozumění s úřadem poštovním (čl. V. zák. o dopravě osob, věst. 1865 str. 84).
G. Přestupky důchodků poštovních.
I. Podstata a význam.
17. hlava trestního zákona důchodkového obsahuje přestupky o porušení regalu poštovního t. j. výlučných práv a dávek vyhražených státu ve příčině dopravy osob a věcí. §§ 423 — 426 pojednávají o přestupcích předpisů poštovních; §§ 427—434 vytýkají tresty za tyto přestupky. Trestním zákonem důchodkovým nejsou dotčeny všechny jiné předpisy o výsadách pošty při používání dráhy silniční, řád při jízdách předepsaný, nosení trubky poštovské a zvláštní rozeznávací znamení, dále pokuty, které stanoví se těmito předpisy a ustanovení jich o způsobu, jakým tyto tresty ukládati třeba; tak ku př. neoprávněné používání trubky poštovské a neoprávněné nosení oděvu zavedeného pro službu poštovní trestá se dle §§ 33 až 36 zák. pošt. peněžitou pokutou od 5 zl. do 20 zl. úřady politickými. Tentýž trest nastupuje, jestliže se nevyhne jakýkoli povoz na silnicích poštovních poštovnímu vozu na znamení dané trubkou poštovskou, pokud ovšem učiniti tak může bez očividného nebezpečí.
II. Druhy přestupků.
V odst F. vysvětlena jsou blíže ustanovení zákonná o tom, pokud dovoleno jest jednotlivým osobám dopravovati předměty, zvláště dopisy. Porušení těchto předpisů způsobuje poškození důchodků v těchto případech :
1. dopravuje-li kdo nejsa k tomu oprávněn ani neobdržev předepsaného přivolení úřadů důchodkových sám nebo pomocí jiných dopravních prostředků, pokud se týká, pokouší se dopravovati dopisy, listiny nebo vůbec předměty, jichž doprava výlučně vyhražena jest důchodu poštovnímu o vlastnostech a množství přiměřeném této výhradě po silnicích, cestách, po vodě nebo po zemi, nebo ve směrech, pro které platna jest tato výslovná výhrada.
2. Dopravuje-li se poštovním ústavem dopis nějaký, spis nebo vůbec osoba nebo věc, které nepřísluší bezplatná (poplatků prostá) doprava poštovní, a obchází se při tom zcela nebo jen z části poštovní poplatek zákonem vytčený, ku vlastnímu nebo cizímu prospěchu, nezákonným způsobem; podobně jest přestupkem i pouhý pokus takovéto nezákonné dopravy. Zvláštní případy tohoto přestupku jsou:
a) zneužití služebního nebo úředního poměru k účelu tomuto;
b) nedovolené srozumění s úředníky, sluhy nebo zřízenci důchodu trestního; c) přibalení dopisu, který není vyňat z poplatku poštovního, nebo přibalení jiného předmětu k nějakému dopisu, balíku nebo nákladu na poštu podanému nebo ku podání určenému, kterýž sám dle předpisů úplně nebo částečně osvobozen jest od poplatku poštovního;
d) udání nepravého nápisu neb adresy, které má nárok na úplné nebo částečné osvobození od poplatku poštovního, za tím účelem, aby poštou dopraven byl dopis nebo jinaký předmět od poštovního poplatku neosvobozený. I pouhý pokus takovéto dopravy způsobuje zkrácení důchodu (§ 423). Dle předpisu tohoto posuzuje se též připojení písemné přílohy do křížové zásilky, jakož i ten případ, založí-li se příloha taková tím způsobem, že stávající zvláštní předpisy nedopouštějí přijetí jich do zásilek křížových (rozh. min. fin. ze dne 17. prosince 1852 č. 45938/1418 a rozh. min. fin. ze dne 13. srpna č. 36647/792 věst. č. 38).
3. Neoprávněné nebo předpisům se příčící zřízení nebo vedení ústavů nebo podniků k dopravě osob a věcí. Sem náležejí tyto případy:
a) zřízení ústavů a podniků bez předepsaného dovolení úřadů důchodkových ke sbírání, rozdílení nebo dopravě dopisů, spisů a předmětů, jichž doprava výlučně vyhrazena jest důchodu poštovnímu, nebo doprava osob se zavazadly nebo zavazadel po vodě nebo po zemi, na místech, silnicích nebo v těch směrech, kdež výlučně vyhrazeno jest předpisy poštovními státu právo provozovati takové podniky, pokud tato doprava dle platných předpisů vyžaduje schválení úřadu důchodkového;
b) provozování takových podniků přivolení žádoucího došedších, pokud však z provozování takového zapraviti jest poplatek poštovnímu důchodu a jeví-li se v udáních podniku sloužících za základ ku vyměření tohoto poplatku nesprávnost, kteráž má v zápětí, že povinná dávka stanovena jest obnosem menším, než jaký by podle předpisů připadl;
c) překročí-li povolený podnik počet připuštěných vozů, koní nebo jiných prostředků dopravních, přestoupí-li počet osob, které k dopravě smějí být přijaty, dále počet jízd atd.;
d) neoprávněné pokračování v podniku v těch případech, kde se dle platných předpisů vyhledává ku dalšímu provozování opětnéh opřivolení (§ 426);
e) opětující se nebo pravidelné sbírání dopisů různě podaných, aby se společně dopravily na své místo určené, jakož i zařízení, dle něhož dává někdo pravidelně zasílati dopisy různým osobám v témž místě bydlícím, aby je mohl pak v místě určení rozděliti; v případech těchto zakládá se skutková povaha § 426 ad 1 trest. zák. důchod. (výn. min. obch. ze dne 4. března 1885 č. 7784; rozh. min. fin. ze dne 23. června 1890 č. 31005).
4. Upotřebení nepravých nebo užitých již známek poštovních: Padělání poštovních známek jest rovno padělání známek kolkových. Ve smyslu tohoto předpisu a podle § 408 č. 5 trest. zák. důch. dopouští se zkracování důchodkového, kdo napodobí známky poštovní, předělává je z menšího obnosu na větší, nebo s obálky je snímá dávaje je na obálku jinou, nebo je přenechává jinému, nebo zasílá je na jiné místo. Trestní zákon důchodkový má co do řízení, jehož šetřiti dlužno při takovýchto přestupcích, a co do potrestání jich průchod míti vedle ustanovení § 416. Napodobení nebo padělání známek poštovních a vůbec všechna jednání prohlášená za zkracování důchodků při známkách kolkových a poštovních spadající pod ustanovení všeob. zák. trest, podléhají ve smyslu tohoto zákona a ve smyslu § 103 trest. z. důchod. vedle trestů vyřčených předpisy důchodkovými i potrestání dle všeob. tr. z. (rozh. min. fin. ze dne 4. července 1859 č. 31382/1930, věst. č. 39).
5. Nedovolený prodej známek poštovních trestati jest dle § 420 trest. zák. důchod. (výn. min. obchod. ze dne 26. května 1850 č. 212 ř. z.).
III. Tresty.
1. Za nedovolenou dopravu předmětů výlučně státu vyhražených čtvernásobný až osminásobný obnos, za okolností přitěžujících až dvanáctinásobný obnos, při závažných polehčujících okolnostech nastupuje snížení pokuty až na dvojnásobný obnos příslušného poplatku (§ 427).
2. Je-li však obviněný ochoten bez provedení předepsaného řízení složití příslušnou pokutu, obnáší pokuta 1 zl., nepřesahuje-li dotyčný předmět váhu 8 lotů (140 gr.), při značné váze činí pokuta 2 — 4 zl. a při balících spisů nebo nákladů, jichž doprava výlučně vyhrazena jest poště jízdní, vyměřena jest pokuta na 1 zl. na každých 500 gr. (§ 428).
3. Použije-li kdo poštovního ústavu způsobem nesrovnávajícím se s předpisy (§ 423.č2 č. 2), činí pokuta 10— 20násobné poškozeného poplatku, za přitěžujících okolností 30násobné, při zvlášť zmírňujících okolnostech pateronásobné řádného poplatku (§ 429). V případech 1 — 3 obnáší nejmenší výměra pokuty 1 zl. (§ 430).
4. Pro zřízení nebo provozování dopravních podniků proti předpisům směřující v případech § 426 stanovena pokuta na 25 — 200 zl. a bez ohledu na tento trest též 4—8násobné zkráceného obnosu nebo při pouhém pokusu, jenž hrozí důchodu poštovnímu naznačenou újmou.
5. Překročení daného povolení: 5 —100 zl. pokuty, neměl-li se zaplatiti nijaký poplatek nebo nebyl-li důchodek poštovní zkrácen (§ 431).
6. Uchýlení se od předpisů při provozování podniků dopravních trestá se pokutou od 2 — 50 zl. a spáchán-li přestupek při použití poštovního koně nebo ve příčině dávky poskytnuté poštmistru nebo poštovnímu důchodku, jestliže nenastane to ani ono, dvojnásobné až čtyřnásobné obnosu, jehož zapravení se obviněný vyhnul (§ 433). Soustavné
předpisy o (poštovním) úředním řízení při přestupcích důchodků poštovních vydány byly výnosem min. obch. ze dne 4. března 1885 č. 7784 (věst. pošt. a telegr. č. 22 z r. 1885) ve srozumění s ministeriem financí.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Poštovnictví. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 487-532.