Titul právní

.
1. Pojem.
Nauka o právním titulu v právní vědě není posud náležitě objasněna, jelikož právní titul ještě mnohdy se zaměňuje s důvody vzniku, účelem a úmyslem — jak to již v římském právu naznačuje neurčitý výraz »causa«. Právní titul všech poměrů soukromoprávních spočívá v rozumné potřebě; hledati jej sluší v okolnostech a skutečnostech, z nichž někomu vzniká nárok na vydání nějaké věci nebo pohledávka proti třetí osobě. Bez titulu právního nemůže žádné právo vzniknouti, z čehož plyne, že odpadne-li důvod i právo jako důsledek musí zaniknouti (cessante ratione cessât effectus), ačkoli ve skutečnosti trvají i právní poměry, pro něž právní titul již prokázati nelze. Z toho dále též plyne, že, jestliže důvod sice nezanikne, ale jestliže se změní i důsledek se změniti má, čímž jest odůvodněn požadavek stálého přizpůsobování se právního stavu změněným poměrům životním.
Konečně musí se důvod a následek krýti i co do rozsahu, tak že důvod určuje i rozsah a hranici každého práva a právo dále nesahá než právní titul. Právní titul určuje též ohledně subjektů nárok nebo pohledávku a závazek. Každé zákonné ustanovení nezbytně vyžaduje právního titulu; pro použití zákonného ustanovení jest nevyhnutelně nutno nalézti a vyšetřiti t. zv. ratio legis; bez právního titulu nelze si je mysliti ani provésti; totéž platí o každém poměru právním, kterýž vždy může býti zbudován toliko na logickém, rozumném a v prvé řadě zákonném důvodu. Ve všech odvětvích civilního práva jest právní titul vůdčím a základním momentem. Osobní i věcná práva musí míti právní titul vůdčím a základním momentem. Osobní i věcná práva musí míti právní titul, kterýž při prvých záleží v nároku na určité plnění proti určitým osobám následkem poměrů čistě osobních (příbuzenství, manželství, zrození atd.), při druhých zakládá se v jiných poměrech než osobních.
Právní titul u věcných práv jest věcné a obligační povahy, trvá a zaniká s věcí samou, nebo existuje potud, pokud trvá a nebyl splněn závazek. Avšak z vnitřních vzájemných vztahů v celém životě právním následuje, že ten, kdo jest stižen nějakým závazkem, může též žádati, aby jeho splnění od druhé strany bylo přijato, a s druhé strany že ten, kdo má nějaký nárok, téhož pozbývá, jestliže ve lhůtě zákonem stanovené ho nepoužije; v tom spočívá hlubší věcný důvod promlčení, v němž sluší spatřovati promeškání v užití práv.
Ve příčině právního titulu jest však mezi soukromým a veřejným právem zásadní rozdíl; při všech soukromoprávních poměrech poskytuje právní titul jednotlivci značnou volnost u výkonu jeho právních nároků, kdežto v právu veřejném jsou všechna práva z pravidla i závazky, právo zahrnuje v sobě i povinnosť, jelikož práva tato slouží především účelům celku.
2. Právo věcné.
Základní právní důvod věcného práva spočívá v právu lidské osobnosti vrozeném věcí nabývati, je míti а k lidským účelům životním jich užívati a zužiti, poněvadž věci jsou prostředkem a podmínkou fysického a intelektuelního vývoje lidí a bez hmotných věcí si lidský život mysleti vůbec nelze. Právní titul jednotlivých věcných práv jest různý; u držby spočívá důvod její právní ochrany v neporušitelnosti skutečně stávajícího poměru osoby k věci. U vlastnictví vystupuje právní titul daleko více v popředí; tu nechrání zákon toliko to, co skutečně jest, nýbrž co bylo správně nabyto, zde musí předcházeti právní titul a právní nárok, aby vůbec způsob nabytí byl ospravedlněn, krátce vlastnické právo stává se teprve právem, když jeho právní titul úplně a dokonale byl prokázán. Ob. obč. zák. užívá k označení právního titulu téměř všeobecně výrazu »titul« (Titel); titul jest vlastně důvod možnosti jisté věci nabyti a jest tu jen tenkráte, když spočívá na právním titulu k nabytí způsobilému (§ 316 o. o. z.). Titul k nabytí věcí pána nemajících spočívá ve vrozené svobodě předsevzíti skutky, jimiž se neruší práva osob třetích; při všech ostatních věcech se zakládá tento titul v poměru smluvním, ve výroku soudcově, v zákonu, v posledním pořízení nebo v promlčení (§§ 317, 424, 429, 480, 533 o. o. z.). Tytéž právní tituly platí do jisté míry i pro nabytí držby, vlastnictví, zástavního práva, služebností a práva dědického; avšak právní titul jest nejen podmínkou nabytí a zachování, nýbrž i domáhání se soudcovské ochrany všech těchto práv proti třetím osobám je rušícím a jest též rozhodným pro vydržení a promlčení, neboť platný právní titul jest nezbytnou podmínkou řádného vydržení nebo promlčení (§ 1461 o. o. z.) a toliko při vydržení a promlčení mimořádném není zapotřebí výkazu o titulu (§ 1477 o. o. z.). 3. Právo obligační.
V právu obligačním opírá se právní titul o zákon, o smlouvu neb o utrpěné poškození (§ 859 o. o. z.). Ovšem spadá v obligačním právu právní titul úplně s důvody vzniku v jedno a nelze jej od těchto odloučiti. Zvláštní důležitost’ má též otázka existence nebo dodatečného zániku právního titulu a další navrácení nějakého plnění (condictiones indebili, condictiones sine causa, §§ 1431—1437 o. o. z.; srv. čl. Obohacení bezdůvodné). V obligačním právu platí zásada, že, bylo-li bez právního titulu omylem plněno nebo jestliže původní právní důvod nějakého plnění dodatečně odpadl, musí býti to, co bylo plněno, navráceno, poněvadž se nikdo nesmí obohatiti na škodu jiného a nikdo bez právního titulu si nesmí přisvojovati prospěch z cizích věcí a činů. Poněvadž dále v pochybnosti platí domněnka, že škoda vznikla bez zavinění někoho jiného, má právní titul i pro otázku náhrady škody rozhodný význam. Kdo domáhá se náhrady škody, musí zevrubně prokázati základ, o kterýž se jeho nárok opírá. Rozhodnutí otázky, pokud takový právní titul tu jest, bývá vzhledem k četným obmezením nároku na náhradu škody v ob. obč. zák. vytknutým často velice obtížno, neboť nehledíc ani k zákonné domněnce § 1296 o. o. z. lze právní titul' též snadno bráti v odpor vzhledem k všeobecnému ustanovení § 1305 o. o. z., jenž právní sféře jednotlivce široké pole poskytuje, dále vzhledem k § 1306 o. o. z., jenž vůbec nechává nerozřešenu otázku, co sluší rozuměti »činěním nedobrovolným« (unwillkürliche Handlung) a konečně též vzhledem k § 1311 o. o. z., dle něhož náhoda v četných případech osvobozuje od povinnosti k náhradě škody.
4. Řád soudní.
Civilní soudní řád ustanovuje, že v žalobě mají býti stručně a úplně vylíčeny jednotlivé okolnosti, na nichž se zakládá nárok žalobcův ve věci hlavní i vedlejší (§ 226 c. ř. s.). Žalobce může se v téže žalobě domáhati více nároků proti témuž žalovanému, i když nejsou ve skutkové nebo právní souvislosti, pokud pro veškeré nároky procesní soud jest příslušný a týž způsob řízení přípustný (§ 227 c. ř. s.). Žalobce jest pokaždé oprávněn až do zahájení sporu změniti důvod žalobní, jestliže se tím příslušnost’ procesního soudu nevylučuje; po zahájení sporu jest potřebí k tomu svolení odpůrce. Soud však může takovouto změnu připustiti i po zahájení sporu a přes námitku odpůrcovu, když následkem změny není se obávati značného stížení nebo průtahu jednání (§ 235 c. ř. s.).
5. Řád knihovní.
Rovněž značný význam má právní titul v právu knihovním. Knihovní zákon vytkl jako základní zásadu pro vklady a záznamy, že listiny jednající o nabytí nebo změně věcného práva platný právní titul musí obsahovati. Zásada tato má též podporovati důvěru v knihy veřejné. V pozemkové knize nesmí býti proveden žádný zápis s právními účinky vkladu nebo záznamu, kterýž by se neopíral o platný, zákonem uznaný a jasný právní titul; důvěryhodnosť knih veřejných byla by patrně značně ohrožena, jestliže by se knihovní vklad připouštěl na základě listiny jakéhokoli způsobu a každého obsahu.
6. Právo trestní.
Právní důvod trestu nebo právní poměr trest právně odůvodňující a ospravedlňující jest poměr, kterýž rušitel práva svou subjektivní vůlí vůči zákonu způsobil. Trest má sloužiti k obnovení pravého poměru; právu musí býti opět k jeho panství dopomoženo, ono musí jako ethická idea ve své moci a výsosti se objeviti. Trest, jakožto následek naznačeného zvláštního poměru jest tudíž v právu samém odůvodněn, trest spočívá na právu a spravedlnosti a každá trestní theorie musí býti ohledně právního důvodu trestu theorií práva a spravedlnosti. Právo musí býti ve společnosti udrženo a, kde bylo porušeno, musí býti pokud možno obnoveno; v tom právě spočívá právní účel trestu. Nejbližším přímým účelem trestu může býti toliko napravení práva ve všech právně porušených poměrech, nebo-li jinými slovy obnovení stavu právního. Právo nemůže porušení ať předpisu zákonného ať již jednotlivých práv osob třetích opět odčiniti a toto poškození jest vždy zlem, jež ovšem tím napraveno býti nemůže, že pachateli způsobí se opět zlo ať již totéž nebo podobné (theorie odplaty), a jest tudíž trest v podstatě hromaděním zla; vzhledem k pachateli trestného skutku má tedy trest býti prostředkem vedoucím k jeho polepšení. Trest, jako každý lidský skutek, musí míti rozumný, ethický účel, kterýž musí v obnovení právní idee v osobnosti svůj důvod a konečný cíl spatřovati.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Titul právní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 106-109.