Zákonník obchodní.


I. Dějiny.
V Německu a v Rakousku vládlo až do druhé poloviny tohoto století jen velice chudé zákonodárství obchodní, vykazující mezeru nejedinou. V Německu již v 16. stol. vyskytují se snahy po jednotném uspořádání jednotlivých látek práva obchodního říšskými uzavřeními, říšskými řády policejními a soudními. Všeobecně spočívalo však německé právo obchodní na obchodních zvyklostech a na velkém počtu partikulárních řádů a zákonů, jako na řádech tržních, směnečných, assekuračních atd. Byly pak jenom tři větší vlastní zákonníky obchodní a to pro staré provincie pruské v tit. 8. oddílu 7—14 obecného práva zemského (Landrecht), dále pro země, v nichž platilo ještě právo francouzské, v zákonníku zvaném Code de Commerce a pro Badensko v dodatku Code Napoleón jakožto právo zemské, pro Badensko. Vyjímaje království lombardsko-benátské, jižní Tyroly a Dalmácii, kde ještě z dob panství francouzského platil francouzský zákonník jakožto »Codice di Commercio di terra e di mare pel regno d’Italia«, shledáváme i v Rakousku podobnou měrou jistý konglomerát nařízení z práva obchodního, kteráž vydána byla za nejrůznějších dob jakožto privilegia, statuty, patenty, dvorské dekrety a pod., a kteráž v nižádném směru nevyhovovala již požadavkům časových poměrů a rostoucího významu obchodu a průmyslu. I jevila se v Rakousku i v říši německé téměř v touž dobu naléhavá potřeba přikročiti k reformám práva obchodního a zavésti jednotný zákon obchodní. Do jisté míry jest předzvěstí toho všeobecný německý řád směnečný, kterýž zaveden byl ve všech téměř státech německých i také v Rakousku, jakkoli u nás jen provisorně. Již zdárné následky jednotného řádu směnečného musily vésti k tomu, aby konečně i v obvodu zákonodárství obchodního vydán byl zákon vyhovující požadavkům pokročilých poměrů obchodních. Rozsáhlejším způsobem pojata myšlénka tato teprve r. 1857, kdy k návrhu Bavorska usnesl se německý spolek r. 1857 na tom, aby se svolala porada zástupců všech německých spolkových států za tím účelem, by se poradila o osnově všeobecného německého zákonníka obchodního. Porada nebo-li konference tato sestoupila se pak skutečně v lednu r. 1858 v Norimberce, a súčastnilo se jí v celku 21 německých států, mezi nimi Prusko a Rakousko. Zástupci vlády rakouské byli Dr. rytíř z Raule, president vídeňského obchodního soudu, a Dr. Schindler, sekční rada v ministerstvu obchodu. Porada tato ustavila se za Čestného předsednictví bavorského státního ministra a za skutečného předsednictví rakouského zmocněnce z Raule. Referentem byl při prvním čtení pruský zmocněnec tajný vrchní rada justiční Dr. Bischoff z Berlína, a po smrti jeho při druhém a třetím čtení na jeho místo vstoupivší tajný vrchní rada justiční Dr. Heimsöth z Kolína n. R. Poradě předloženy byly jak se strany Rakouska, tak i Pruska obsáhlé, již dříve státy těmito spracované osnovy, z nichž za základ poradám položena osnova pruská. Když pak ve dvou čteních osnova obchodního zákonníka ustanovena byla, počala se dne 26. dubna 1858 v Hamburgu porada o právu námořském. Rakousko chovajíc vřelé přání, aby započaté dílo, seč síly jsou, podpory došlo, zmocnilo svého zástupce a presidenta komise spolkové ku prohlášení, že stát rakouský ochoten jest zavésti jakožto všeobecný zákon obchodní osnovu všeobecného německého zákonníka obchodního prošedší druhým čtením konferencí norimberských, t. j. první čtyry knihy osnovy té, s tou podmínkou, že osnova ta i při třetím čtení nedozná podstatných změn. Příkladu Rakouska následovalo však jen několik málo vlád. Do měsíce srpna 1860 došlo více než 500 připomínek, z nichž mnohé zcela vzdalovaly se od základů osnovy a od zásad v ní provedených. Konečně podařilo se konferenci za odporu a protestů menšiny dne 19. listopadu 1860 dospěti ke třetímu, dosti zběžnému čtení prvních čtyř knih zákonníka obchodního, kteréž skončeno pak po 42 sezeních dne 12. března 1861. Dne 14. března 1861 předložila pak konference osnovu prvních čtyř knih ve třetím čtení zjištěnou a rozmnoženou na pět knih pojetím práva námořského na základě usnesení druhého čtení, shromáždění spolkovému, kteréž usneslo se přijati osnovu. Následkem toho zaveden všeobecný německý obchodní zákonník v létech 1861 —1865 ve všech státech přináležejících k dřívějšímu německému spolku (buntu) vyjímaje vévodství Holštýnské a Lauenburgské, pruské území dílové a knížectví Schamburg-Lippe. Dne 22. června 1861 předložil tehdejší správce rakouského ministerstva spravedlnosti svob. pán Pratobevera rakouské poslanecké sněmovně první čtyry knihy obchodního zákonníka k ústavnímu projednání s tou výhradou, že dodatečně k němu připojí osnovu zákona uvozovacího. Pátá kniha o právu námořském jednající vyňata byla z předlohy, ježto si vláda rakouská vyhradila vzhledem k zvláštním poměrům plavby námořské ve přístavech rakouských předkem vyžádati si dobrozdání úřadů námořských a odborných znalců. Dne 12. února 1862 došlo i na předlohu zákona uvozovacího. Všeobecný německý zákonník obchodní byl v obou sněmovnách rady říšské téměř jednomyslně přijat a publikován pak na základě nejv. sankce i s úvodním zákonem v říšském zákonníku ze dne 3. ledna 1863 č. 1 ř. z. Počátek působnosti obou těchto zákonů položen na den 1. dubna 1863.
II. Obsah a rozdělení.
1. Zákon uvozovací sestává ze 60 paragrafů a z 6 oddělení; oddělení první obsahuje všeobecná ustanovení, oddělení druhé vytýká ustanovení zvláštní a sice ohledně kupců (§§ 6 — 9), obchodního rejstříku, smluv svatebních vzhledem ke kupcům а k obchodním společnostem (§§ 10 až 18), obchodních knih (§§ 19—22), ohledně prokuristů, zmocněnců obchodních a pomocníků obchodních (§§ 23 — 25), ohledně obchodních sprostředkovatelů a příslušných ustanovení zákonů bursovních (§§ 26—29), ohledně obchodních společností (§§ 30 — 37), ohledně obchodů (§§ 38 — 48 jakož i ohledně pravomoci obchodní, o kupeckém zástavním a zadržovacím právu, o jmenování znalců). Oddělení třetí uvozovacího zákona vytýká ustanovení přechodná.
2. Zákonník obchodní sám má 431 článek a rozpadá se v ustanovení všeobecná a čtyry knihy, tyto pak v tituly, některé tituly rozestupují se v oddíly a tyto ještě, nebo pokud není oddílů vůbec, tituly samy rozpadají se v články. Kniha první obsahuje zákonné normy o obchodnictvu t. j. o oněch osobách, kteréž ve světě obchodním hlavně zřetele docházejí, totiž ohledně kupců, prokuristů, o plnomocnících obchodních, o pomocnících obchodních, o obchodních sprostředkovatelích nebo sensálech. Kniha druhá a třetí obsahuje různé druhy obchodních společností. Kniha čtvrtá konečně pojednává o zvláštním obligačním právu obchodním.
III. Zákony a nařízení dodatečná jsou: oběžní (cirkulární) nařízení říš. min. války ze dne 14. června 1863 č. 66 ř. z., jímž zákonník obchodní vyhlášen byl veškerým osobám a úřadům vojenským, aby se jím všeobecně spravovaly; dále nař. min. sprav. a obchodu ve shodě s min. fin. ze dne 9. března 1863 č. 27 ř. z., jímž vydána byla potřebná ustanovení o zakládání a vedení rejstříku obchodního; nař. min. obchodu, sprav., fin. a války ze dne 19. června 1866 č. 86 ř. z. o udílení koncessí pro veřejná skladiště (svobodná skladiště a domy pro zboží) a zák. ze dne 28. dubna 1889 č. 64 ř. z. o zřizování skladišť ; dále sem patří zák. ze dne 27. června 1878 č. 68 ř. z. o připuštění uherských akciových společností, komanditních společností, pojišťovacích společností, společenstev výdělkových a hospodářských; cis. nařízení ze dne 29. listopadu 1867 č. 127 ř. z. o připuštění cizozemských společností akciových; zákon ze dne 23. března 1873 č. 42 ř. z. o připuštění cizozemských pojišťovacích společností ; nař. min. vnitra, sprav., obchodu a fin. ze dne 18. srpna 1880 č. 110 ř. z. o koncesi a státním dohledu ohledně pojišťoven.
Literatura: Dr. ryt. Randa, Soukromé obchodní právo rakouské, Praha.
Zákonník říšský viz Prohlašování zákonů.
Zakonník zemský viz Prohlašování zákonů.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Zákonník obchodní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 680-683.