Lhůty (v řízení správním).

Nejdůležitější kategorií lhůt v řízení správním jsou lhůty ku stížnostem na opatření orgánů správních. Všechny lhůty rekursní jsou preklusivní, takže zmeškání jich má v zápětí, že stěžovatel nemůže více svůj nárok jinak odůvodněný ku platnosti přivésti. Lhůty.
I. Ustanovení povšechná.
Lhůta ku podání odvolání proti rozhodnutím a opatřením politických úřadů okresních obnáší 14 dní a proti rozhodnutím a opatřením pol. úřadů zemských 4 neděle, ode dne doručení dotyčného vyřízení počítaje, při čemž stačí, bylo-li odvolání během posledního dne lhůty dáno na poštu nebo na úřad telegrafní. Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo svátek, končí lhůta nejbližším dnem všedním. O tom, bylo-li odvolání podáno v čas, rozhodne stolice odvolací (§ 1 zák. ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z.). Úřadové političtí mají ve svých rozhodnutích a opatřeních výslovně udati lhůtu rekursní. Byla-li zákonná lhůta následkem nesprávného poučení zmeškána, nařídí odvolací instance vydání rozhodnutí s poučením správným, které novému pořadu prostředků opravných jest podrobeno (§ 3 cit. z.). Cit. zákonem bylo výslovně zrušeno ustanovení odst. 3 nař. min. vn. ze dne 27. října 1859 č. 196 ř. z.
II. Daně a dávky pro účely státní.
Lhůta ku podání stížností proti rozkazům, opatřením nebo rozhodnutím úřadů a orgánů správy finanční, jimž přísluší ukládání, vyměřování a správa přímých daní, dávek nepřímých a jiných důchodků pro účely státní (nikoli však pro účely obecní, okresní neb zemské) obnáší 30 dní. Směřuje-li však stížnost pouze proti uložení trestu pořádkového, obnáší lhůta jen 8 dní (§ 1 zák. ze dne 19. března 1876 č. 28 ř. z.). Dni, po které stížnost se nalézala na poště, se do lhůt těchto nepočítají.
III. Samospráva.
Většina zřízení obecních stanoví lhůtu pro odvolání z usnesení obecního výboru ve všech záležitostech obce, které státem na ni přeneseny nebyly, ku vyšším orgánům samosprávy (výborům okresním a zemským) na 14 dní. Pro stížnosti na opatření starosty obecního v samostatném, jakož i přeneseném oboru působnosti obce ku politickým úřadům okresním není v zákonech pro země koruny české platících žádná lhůta stanovena. Proti rozhodnutí okresních zastupitelství a okresních výborů lze sobě stěžovati rovněž ve lhůtě 14denní (§ 77 zák. ze dne 25. července 1864 č. 27 česk. z. z.; § 79 zák. ze dne 15. listopadu 1863 č. 18 slez. z. z.; § 49 zák. ze dne 21. března 1888 č. 41 hal. z. z.). Byla-li stížnost odevzdána poště ku dopravě a odporučena, pokládá se ten den za den podání, kterého samosprávný úřad vydávacím lístkem poštovním byl vyrozuměn o tom, že stížnost leží na poště. Nestačí tu tedy, byla-li stížnost před uplynutím lhůty dána na poštu (nál. spr. s. dv. ze dne 7. ledna 1893 č. 77 sb. »Budwinski« 6994, ze dne 17. května 1895 č. 2530, »Právník« r. 96 str. 27).
IV. Různé obory.
Lhůta ku podání stížnosti na zákaz provozování živnosti dle § 13 živ. ř., na odepření koncesse a na odnětí živnostenského oprávnění dle § 57 živ. ř. obnáší 6 neděl (§ 146 živ. ř.). Byla-li však koncesse z trestu dle § 138 živ. ř. odňata, obnáší lhůta ku stížnosti pouze 14 dní (§ 148 živ. ř., nál. spr. s. dv. ze dne 22. března 1888 č. 532, sb. »Budwinski« č. 4003). V záležitostech vodních obnáší lhůta rekursní 14 dní, ve věcech horních 30 dní ode dne vyhlášení resp. doručení rozhodnutí (§231 hor. z.). Proti nálezu, kterým spolek ve smyslu spol. zák. z r. 1867 byl rozpuštěn, lze sobě stěžovati do 60 dnů (§ 25 spol. z.). Proti nálezům na odstrčení jest podati stížnost ihned, proti nálezům na vyhoštění během Líčení hlavní.
3 dnů (§ 7 zák. ze dne 27. července 1871 č. 88 ř. z.). Naříkání rozhodnutí úřadů politických ve věcech manželských není vázáno lhůtou (§ 4 zák. ze dne 25. května 1868 č. 47 ř. z.).
V. Prodloužení lhůty.
Pokud se týče příslušnosti ku povolení prodloužení lhůty, platí různá ustanovení. V záležitostech finančních povoluje prodloužení lhůty úřad, kterému stížnost jest podati (§ 1 zák. ze dne 19. března 1876), v záležitostech horních první stolice (§ 231 hor. z.). Dle výn. min. vn. ze dne 15. října 1871 č. 13511 podati jest žádost úřadu, který o stížnosti má rozhodnouti. Žádost za prodloužení lhůty nepřetrhuje běh lhůty původní, není-li to výslovně v zákoně ustanoveno. Dle § 1 zák. ze dne 19. března 1876 staví se lhůta podáním žádosti za prodloužení její až do dne, kdy vyřízení žádosti této se doručí, právě tak jako žádost za oznámení důvodů rozkazu, opatření neb jiného rozhodnutí orgánů finančních.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Lhůty (v řízení správním). Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 238-240.