Právo lesní.

I. Povaha a význam.

Ačkoliv lesnictví tvoří odvětví prvotní výroby a s polním hospodářstvím úzce souvisí, liší se přece podstatně od tohoto tím, že má značný vliv na půdu a podnebí, blahobyt a průmyslnost; kdežto rolník často během jednoho roku na celé ploše své půdy sklízeti může, uplyne dlouhá řada let, než hospodářství jak na vysoký tak i na nízký les užitek nějaký skytá. Při hospodářství lesním, má-li mnoho vynášeti, jest mimo kapitál v zemi uložený též značná zásoba dříví nutná, tak že každoročně jen poměrně malá čásť zužitkována býti může. Mimo to jest les menší rozlohy mnohým nebezpečím (vývrat, úpal sluneční) vydán, kterých polní hospodářství nezná. Z toho následuje pro každého majitele lesa nutnost stále o to pečovati, aby požadavkům lesa v daleké budoucnosti vyhověno bylo. On může sice zpeněžením okamžitě větší výtěžek z lesa docíliti, ohrožuje tím však další výtěžek několika desetiletí. Hospodářství lesní smí v míře mnohem menší předmět spekulace tvořiti než hospodářství polní a jiné živnosti; ono musí v podstatě ráz konservativní zachovávati a vzhledem k tomu, že při něm z důležitých příčin i veřejné zájmy súčastněny jsou, jest nutno o to dbáti, aby pěstování a zužitkování lesů dle půdy, polohy, podnebí, dle účelných method a na základě všech praktických zkušeností se děly. Lesní hospodářství musí všechny škodlivé vlivy, zdaru lesa se příčící, vyzkoumati, všech ochraných prostředků zákonnou cestou užiti a zjistiti, které druhy dřev vzhledem ku místním poměrům potřebám a účelům majitele lesa nejlépe odpovídají. Státu připadá však v první řadě nejen právo ale i povinnosť na hospodaření v lesích dohlížeti a cestou zákonodárnou o to pečovati, aby majitel lesa, který dle zásad národohospodářských nikoliv jako majitel kapitálu v lese uloženého, ale pouze jako poživatel příjmů se jeví, zájmy svých nástupců v majetku neohrožoval. Stát má tudíž právo do soukromého hospodářství lesního zasáhnouti a tam meze klásti, kde příčiny veřejného zájmu toho nutně vyžadují. Soubor všech prostředků, jimiž stát působí na udržování, ochranu a zdárný vývin lesního hospodářství, tvoří právo lesní.

II. Rozdělení.

Lesní právo sleduje positivní směr v zájmu všeobecného dobra: udržeti a zabezpečiti vliv, kterým lesy na zemědělství vůbec působí; tato čásť lesního práva zabývá se právem majetkovým a požitkovým majitelů lesa a zahrnuje všechna pravidla ve příčině ochrany lesa, prodeje, mýtění neb každé přeměny, ohledně užívání dřeva a jiných plodin lesních, dále předpisy ohledné honitby v lese a péči o kulturu lesní vůbec. 2. Negativní právo lesní směřuje proti útokům protizákonným, provozování lesního hospodářství ohrožujícím, a jeho účelem jest tudíž bezpečnosť onoho. Sem náleží policejní dozorčí právo státu, veškerá lesní policie a veškeré trestní právo proti přestupkům a pychu lesnímu.

III. Rakouské právo lesní.

Toto upravuje císařský patent ze dne 3. prosince, č. 250 ř. z., jehož účelem jest zabezpečení dříví do všech poměrů životních zasahujícího, a který proto o udržování lesů a setby vlastními zákony a předpisy pečuje. Před vyhlášením cit. patentu byly v jednotlivých zemích koruny rakouské zvláštní lesní řády, které však mnohým změněným poměrům a daným poměrům časovým více neodpovídaly. Tímto patentem byla však jen policejní nařízení lesních řádů v jednotlivých zemích koruny zrušena, takže ostatní ustanovení těchto lesních řádů dosud podpůrně platí, pokud lesní zákon sám žádných zvláštních ustanovení neobsahuje. Lesním zákonem nenastala též žádná změna ve příčině státních smluv ohledně lesů v pohraničních okresech uzavřených.

IV. Zásady.

1. Bez povolení nesmí se žádné půdy lesní na ujmu pěstění dříví k jiným účelům užiti (§ 2 les. z.). Při posuzování otázky, může-li se připustiti, aby některé půdy lesní k jiným účelům použiti bylo, dlužno bráti ohled nejen výhradně na hospodářství lesní, nýbrž i na zemědělství vůbec, dále na zajištění spotřeby dříví. Političtí úřadové mají přísným vykonáváním zákona předpisům, které k tomu směřují, aby se mýtění lesů předešlo, platnosť zjednati a zejména o to pečovati, aby budoucně žádný les bez povolení se nekácel a aby v opačném případě trestních ustanovení § 2 les. z. nejvydatnější měrou použiti bylo (rozh. min. orby ze dne 2. srpna 1872, č. 7281, »Zeitsch. f. Verw.« VI., roč., č. 50, str. 200).
2. Žádný les nesmí se zpustošiti, t. j. nesmí se v něm tak hospodařiti, že by pěstění dříví na dále ohroženo, nebo že by se tím stalo naprosto nemožným. Tresty za zpustošení lesů nemohou přítomnému držiteli lesa bez ohledu na jeho provinění nebo změnu v osobě držitelově nastalou býti uloženy, nýbrž jen držiteli skutečně vinnému (rozh. min. vnitra ze dne 5. května 1876, »Zeitschr. f. Vervv.« s. 99). Pro Přímoří byl vydán ještě zákaz úplného vykopání lesů (výn. místodrž. ze dne 4. března 1882 z. z., č. 9 a ze dne 24. února 1884 č. 6 z. z.).
3. Lesní zákon obsahuje pravidla pro služebnosti lesní, udržování lesů a hospodaření v lesích (viz čl. Lesy).
4. Hospodařiti v lese tak, že by tím les sousední patrně byl uveden v nebezpečí, že by mohl vzíti škodu větry, jest zapovězeno (§ 5). Názvem »sousední les« dlužno rozuměti les cizí. Jen s ohledem na to má zákonem nařízené ponechání předlesí, tak zv. okrajku proti větrům, smysl, šířka tohoto okrajku vztahuje se k jisté již dříve stanovené čáře. Tato čára jest právě sousední hranicí, k níž okrajek přiléhá (rozh. min. vn. a min. orby ze dne 8. května 1876. Zeitschr. f. Vervv. s. 109 (§ 5).
5. Na březích větších vod, nejsou-li břehy tyto skalnaté, pak na srázech hor, kde se jest svalenin obávati, smí se vychovávati dříví v ten spůsob, aby se tím půda neuvedla v nebezpečí, a může se dovoliti dobývání pařezů a kopání kořenů jen tehdy, když se učiní opatření, aby se trhlina tím spůsobená nerozšířila dále (§ 7 les. z.). 6. Každý vlastník pozemku povinen jest, nechati po něm voziti takové plodiny lesní, které by se jinak buď docela nemohly z lesa vyklíditi a dále dopraviti, nebo při kterých by se to státi mohlo jenom s příliš velkým nákladem (§ 24). Pozemky v § 24 uvedenými, přes které vlastník dopravu cizích plodin lesních dovoliti povinen jest, rozumí se též cesty soukromé (rozh. min. orby ze dne 24. dubna 1873, («Zeitschr. f. Verw.« č. 5135).
7. Ohledně zákonných předpisů ve příčině plavení dřev a staveb plavebních (§ 26) viz tyto články.
8. Lesní zákon obsahuje ochranné předpisy proti nebezpečí ohně (§§ 44, 45, 46, 47, 48 — 49) a proti škodám hmyzem spůsobeným (§ 50 až 51); dále nařízení a trestní ustanovení ohledně
9. pychu lesního (viz čl. Lesy) a konečně
10. předpisy o ochranné službě lesní.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právo lesní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 642-644.