Povaha skutková (v právu trestním

).
1. Pojem
.
Skutkovou povahou trestného činu rozumíme souhrn všech znaků jeho. Rozeznává se
1. skutková povaha všeobecná a zvláštní; první obsahuje všechny známky, jež z pravidla při každém deliktu se předpokládají, druhá vyznačuje požadavky zvláštní, jež trestní zákon při tom neb onom druhu Povaha skutková.
52
deliktů neb při jednotlivých deliktech stanoví. Vzhledem k rozdělení trestního zákona ve zločiny s jedné a přečiny a přestupky se strany druhé, lze při všeobecné skutkové povaze ještě další 2 odrůdy rozeznávati, pokud totiž se vztahuje na zločiny nebo na přečiny a přestupky.
2. Dále činí se rozdíl mezi subjektivní a objektivní povahou skutku; prvou má se zjistiti osoba pachatele, původce, spoluvinníka, účastníka a všech osob, které způsobem pod trestní zákon spadajícím při deliktu spolupůsobili, kdežto objektivní skutková povaha znamená jednotlivé skutkové znaky trestného skutku dle různých okolností (místo a čas spácháni trestného skutku, předmět jeho, způsob, kterak skutek byl spáchán atd.). Z pravidla lze snáze zjistiti objektivní skutkovou povahu než subjektivní, poněvadž materiál trestního předmětu se týkající spíše lze shromážditi, kdežto pro subjektivní skutkovou povahu rozhodný jsou motivy pachatelovy, jež pro zevnější svět z pravidla nejsou zřejmý a na něž musí se souditi a nade vši pochybnosť je stanoviti toliko z řady jiných momentů a okolností.
3. Další rozdíl plyne z dosahu trestního skutku; rozeznává se totiž
skutková povaha při trestním činu dokonaném, při pokusu, při účastenství a konečně při nadržování.
Jen tenkráte, když se dospěje k úsudku, že objektivní i subjektivní
skutková povaha jest zjištěna, může trestný skutek jako takový býti stihán a trestán.
2. Zjištění skutkové povahy
.
1. Pro všeobecnou a zvláštní, jakož i pro subjektivní a objektivní skutkovou povahu jsou vytknuty ve hmotném trestním právu normy zvláštní, jež jednotlivé známky obou druhů skutkové povahy blíže určují a vyznačují, kdežto formální právo obsahuje ustanovení, jakým způsobem a jakou cestou skutková povaha má býti vyšetřena a příslušný material skutkový shromážděn, aby soudci dostatečný základ pro vynesení rozsudku byl zjednán. Způsob, jakým skutková povaha má býti zjištěna, má tudíž pro postup a uzavření každého trestního procesu značný význam.
2. Ve smyslu trestního řádu rozumějí se výrazem »skutková povaha« veškerá šetření, jež trestní orgány konají za tím účelem, aby zjištěn vztažmo vypátrán byl trestní skutek a pachatel. Trestní řízení vedeno jest tudíž tou snahou, aby skutková povaha proti každému odporu byla zabezpečena nebo s druhé strany i veškerý průvodní material k zjištění pachatele byl opatřen.
3. Podstatné podmínky zjištění skutkové povahy lze shrnouti asi způsobem následujícím:
a) Skutková povaha nějakého deliktu předpokládá jisté trestné zavinění s tím rozdílem, že při skutkové povaze zločinu musí býti zjištěn
zlý úmysl (§ 1 tr. z.), kdežto při přečinech a přestupcích stačí vůbec protizákonný skutek, třebas pachatel zlého úmyslu neměl, byl-li totiž z neopatrnosti nebo nepozornosti nějaký zákaz překročen, nebo nebylo-li příkazu
vyhověno (§ 238 tr. z.). S otázkou zavinění pachatelova souvisí však i otázka další, totiž otázka příčetnosti. Kde té není, tam není též subjektivní skutkové povahy a nespadá pak skutek vůbec pod normu trestního zákona.
b) Ke skutkové povaze každého deliktu jest dále třeba příčinné souvislosti (kausální nexus) mezi činem a vůlí pachatelovou, t. j. pachatel Povaha skutková.
musel na zlo pomýšleti a úmysl jeho k němu směřovati, jak tomu jest při každém zločinu neb alespoň musel dle daných poměrů předvídati, že z jistých činů neb opomenutí zlo vzejíti může, byť i přímo jemu nechtěl (§ 335 tr. z.), jak tomu jest při většině přečinů a přestupků. Není tu tedy skutkové povahy činu jinak trestného, není-li tu této příčinné souvislosti, na př. byl-li skutek spáchán z nutnosti, jíž nebylo lze odolati (viz čl. »Nouze« a »Obrana nutná«).
3. Řízení
.
1. Příslušným jest onen trestní soud, v jehož obvodu trestný čin byl spáchán a sice i tenkráte, když výsledek ke skutkové povaze náležející nastoupil na místě jiném (§ 51 odst. 1 tr. ř.).
2. Byl-li trestný skutek spáchán ve více okresech anebo na hranicích dvou soudních okresů, nebo je-li vůbec nějaká pochybnost ohledně místa, rozhoduje mezi dotyčnými soudy předstižení, ve kterémžto směru opět rozhodna jest okolnost, který soud nejprve potřebné kroky ke zjištění skutkové podstaty předsevzal (§ 51 odst. 2 a 3).
3. Přípravné kroky ke zjištění skutkové povahy záležejí ve přípravném vyhledávání, tudíž v šetření, jež v první řadě k návrhu státního zástupce trestní orgány konají k tomu cíli, aby bylo zjištěno, zdali a jaký trestný čin byl spáchán a zejména zdali jsou tu potřebné důvody k zavedení trestního řízení proti určité osobě (§ 88 tr. ř.). Zavedeným přípravným vyšetřováním má býti nade vši pochybnost skutková povaha konstatována, aby zjištěny byly momenty rozhodné pro všeobecnou a zvláštní skutkovou povahu trestného činu; nemůže-li tímto způsobem skutková povaha býti zjištěna, zastaví se trestní řízení (§ 91 tr. ř.).
4. Vyšetřování skutkové podstaty vede soudce vyšetřující; týž však může i okresní soudy v obvodu neb i mimo obvod svého sborového soudu dožádati o vyšetření skutkové podstaty vůbec nebo jednotlivých částí (§ 93 tr. ř. ). Vyšetřující soudce jest povinen, jakmile přípravné vyšetřování bylo zavedeno, z úřední povinnosti skutkovou povahu zjistiti, aniž by prve vyčkával dalších návrhů žalobcových (§ 96 tr. ř.).
5. Vyšetřením skutkové povahy mají býti zjištěny:
a) zvláštní znaky činu obviněnému za vinu kladeného;
b) předměty, jimiž trestný čin byl spáchán (§ 98 tr. ř.) ;
c) škoda neb ušlý výdělek, jež trestný čin měl v zápětí;
d) příčetnost;
e) přičítání činu jako zločin, a konečně
f) všechny okolnosti, jež mají vliv na výměru trestu (§ 99 tr. ř.).
4. Specielní prostředky
, jichž při vyšetřování skutkové podstaty lze užiti, jsou:
a) soudní ohledání a přivzetí znalců (ohledání a otevření mrtvoly, ohledání při tělesném poškození, pozorování duševního stavu obviněného, zkoušení rukopisu);
b) prohledávání domu a osoby;
c) zabavení;
d) výslech svědků a
e) slyšení obviněného.
5. Vyšetřování skutkové podstaty v řízení přestupkovém
. Viz čl. Přečiny a přestupky.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Povaha skutková (v právu trestním). Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 544-546.