Úřady vojenské.

Úřady vojenské podléhají společnému (neboli říšskému) ministerstvu války a jsou to tudíž úřady, jimž obstarávati jest společné záležitosti vojenské obou polovin říše, pokud podle ustanovení vyrovnacích zákonů nenáležejí jednotlivé tyto úřady výlučně té či oné polovině. Úřady vojenské jsou soudní (srv. čl. »Soudy vojenské«) a správní, kteréž mohou býti opět ústředními nebo místními úřady).
I. Ústřední vojenské úřady.
1. Nejvyšším ústředním úřadem vojska a námořnictva válečného jest říšské ministerstvo války (viz čl. »Ministerstvo války«).
2. Ústředními úřady zeměbrany a domobrany jsou v obou polovinách říše ministerstvo zemské obrany (viz tento čl.).
3. Dalšími ústředními úřady jsou sborová velitelství, počtem 15; úředním jich sídlem jsou tato města: Vídeň (pro Dolní Rakousy a jižní Moravu), Praha (pro jižní a západní Čechy), Josefov (pro severní a východní Čechy), Krakov (pro západní Halič, Slezsko a severní Moravu), Přemysl (pro střední Halič), Lvov (pro východní Halič a Bukovinu), Štýrský Hradec (pro Štýrsko, Korutany, Krajinu, Terst, Istrii. Gorici a Gradišku), Innomostí (pro Tyroly, Vorarlberg, Horní Rakousy a Solnohrady), Pešť (pro Uhry střední a jihozápadní), Prešpurk (pro západní Uhry), Kašov (pro severovýchodní Uhry), Temešvár (pro střední a jižní Uhry), Sibiň (pro jihovýchodní Uhry), Záhřeb (pro Chorvatsko, Slavonii a Rjeku), Sarajevo (pro území okupované); 16. sborovým velitelstvím jest vojenské velitelství v Zadru (pro Dalmácii). V čele každého zemského vojenského velitelství jest velitel dotyčného sboru jakožto velící generál. Velitelství sborová podřízena jsou přímo říšskému ministerstvu války sama jsouce nadřízena všechněm v teritoriálním obvodu stávajícím vojenským úřadům a velitelstvím, trupám (ku př. plukům, praporům atd.) a ústavům vojenským, jakož i veškerým osobám náležejícím ve svazek vojska. Podřízenými jsou velitelství divisi, v jichž čele jest divisionář a tento opět má pod sebou (dvě) velitelství brigádní, v jichž čele jest opět vždy brigádník.
4. Při válečném námořnictví jest ústředním úřadem přístavní admiralát v Pulji, jehož velitelem jest přístavní admirál; teritoriální úřady námořní pro obvod Spica-Salvore a okresní námořní velitelství Úřady vojenské.
305
v Terstu s obvodem salvorským až k ústí Auše podléhají přímo říšskému ministerstvu války.
5. Rakouská zemská obrana.
Vrchním velitelem zemské obrany jest vrchní velitel zemské obrany (úřední to titul), jenž povolán jest vésti vrchní řízení vojenské, bdíti nad kázní a vykonávati vrchní dozor nad velitelstvími, trupami a ústavy veškeré zemské obrany. Okresy vojenské teritoriální (počtem 9) království a zemí na říšské radě zastoupených jsou současně též zeměbraneckými okresy teritoriálními, v jichž čelo postaveno jest »c. k. velitelství zemské obrany v....«; velitelem jest velitel sborový nebo vojenský, jenž v tomtéž úředním sídle působí a má v této vlastnosti pak název »velitel zemské obrany« a jako takový závisí na vrchním veliteli zemské obrany. Každému veliteli zemské obrany (vyjímaje Zader) přidělen jest k zastupování a na výpomoc co do vedení velitelství a teritoriálních záležitostí zemské obrany se dotýkajících »zeměbranecký divisionář«. Při pěší zeměbraně zřízena jsou nad to ještě brigádní velitelství pěší zeměbrany. Dále pak jsou velitelství plukovní, praporová.
6. V čele veškeré uherské zeměbrany stojí rovněž vrchní velitel zemské obrany. Země koruny uherské rozděleny jsou v 7 »distriktů (okresu) zemské obrany«; v čele jich jest velitelství »1.« — »7.« distriktu zemské obrany. Těmto velitelstvím podřízena jsou 2 brigádní velitelství zeměbranecké pěchoty a v ohledu správním též brigádní velitelstva zeměbranecké jízdy (těchto jest tré celkem). Organisace nižších velitelstev jest stejná jako v naší polovině.
7. Domobrana: Veškera království a země na říšské radě zastoupené rozděleny jsou ve 92 okresy domobranecké; vedení záležitostí spojených s organisací domobrany i v čas míru opatřuje velitelství domobrany. Totéž platí o domobraně uherské.
II. Vojenské místní úřady.
1. Ve všech otevřených posádkách nalézá se »vojenské staniční velitelství,« v pevnostech pak dle povahy a rozsahu opevněného místa činno jest »velitelství pevnostní« atd. Žádá-li toho objem a důležitost záležitostí služebních, jsou přidělena vojenským staničním (pokud se týká, pevnostním) velitelstvím jakožto orgány podpůrné a výkonné místní úřady zvláštní nesoucí název »místní (městská) velitelství«. Není-li v některé otevřené posádce místního velitelství, přikázána jest péče o dotyčné záležitosti některému pobočníku, dle okolností jinému důstojníku z trup v posádce se nalézajících, kterýžto důstojník pak sluje »staniční důstojník«, čímž ovšem nepomíjí nikterak služební poměr jeho u dotyčné trupy (k. př. u pluku atd). Vojenským staničním velitelem bývá v každé otevřené posádce nejvyšší (pokud se týká, důstojností nejstarší) aktivní důstojník stavu vojenského ať z řad vojska nebo válečného námořnictva. Velitelem pevnosti, kteráž nemá v míru pevnostního velitele zvláštního, jest důstojník povolaný k velitelství staničnímu. Služební záležitosti místního velitelství řídí »místní (městský) velitel«.
2. Orgány úřadů místních: Vojenským staničním velitelstvím přikázány jsou v míru ve správních věcech obyčejně ještě tyto orgány: vrchní lékař nemocniční nebo posádkový (pro zdravotní záležitosti), vojenský kaplan nebo kurát (pro duchovní správu); veliteli pevnosti jsou po bok dáni ředitel pevnostního dělostřelectva a ředitel ženijní. V čas války Úřady výkonné.
(pokud se týká, je-li pevnost válečně vyzbrojena) jsou orgány přidělené veliteli pevnosti štábem velitele pevnosti neboli pevnostním štábem.
3. Místní úřady zeměbrany: Je-li v určité stanici vedle vojenského staničního velitelství též staniční velitelství zeměbranecké, jest »staničním velitelem« z obou velitelů ten, který má ve služebním ohledu přednostenství; jemu pak přísluší právo rozkazů v oněch společných záležitostech, jež jednotného řízení vyhledávají. Jinak jsou obě velitelství úplně na sobě nezávislá jsouce podřízena jen oněm úřadům a velitelstvím, kteráž vyznačena jsou jako taková ve zvláštních platných předpisech. Vyžadují-li toho však poměry místní, aby použito bylo k určitému účelu trup obou kategorií ve stanici se nalézajících, přináleží tu, jako v záležitostech místních, právo disposiční vyššímu nebo služebně staršímu.
4. Doplňovací velitelství okresní (viz čl. Velitelství doplňovací okresní).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Úřady vojenské. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 326-328.