Přísaha korouhevní

(vojenská, služební přísaha) jest přísežný slib skládaný vojenskými osobami hned při odvodu jejich; přísahou touto zavazují se osoby vojenské, že budou povždy věrně a svědomitě plniti zvláštní povinnosti stavu vojenského uložené jim vojenskými zákony a předpisy. Aby se bojovníkům důtklivě a jasně připomenul dalekosáhlý význam právě této přísahy, byla vždy konána za zcela zvláštních obřadností. U nejstarších vzdělaných národů skládána byla válečná přísaha před válečným znakem přede všemi vztýčeným. Rytíři a jezdci později i kopiníci uznávali za závaznou toliko tu přísahu, která byla činěna před volně vlající korouhví nebo před rozvinutými prapory. I stálá vojska, jakož i národní vojska nynější doby podržela přísahu korouhevní (praporeční, dělovou) a zvláště v Rakousko-Uhersku obnovuje se slavnostním způsobem co rok dle nejv. rozhod. ze dne 15. října 1893 vždy 1. listopadu u veškeré branné moci od nově zařaděných branců. Populární i historická korouhevní přísaha jest svým pojmem totožná s vojenskou služební přísahou, kterýžto výraz stanoven byl jakožto zákonitě správný v čl. III. cís. pat. ze dne 15. ledna 1855. Stalo se tak z toho důvodu, jelikož mínění lidu sváděno bylo k různým představám o správnosti přísahy korouhevní neodbývané před korouhví proto, že větší díl ozbrojené moci praporů nemá a nemůže jich míti po rukou při odvodu ke složení přísahy korouhevní.
Vojenská služební přísaha (zvaná též v zák. ze dne 28. června 1890, č. 137 ř. z. »přísahou vojínů«) obsažena jest ve služebních předpisech (I. díl) a jest v podstatě pro všecky části ozbrojené moci stejná. Podstatný rozdíl jest však mezi služební přísahou vojska a zeměbrany; přísahu zeměbraneckou obnovují osoby přeložené z vojska do zeměbrany potud, že ve služební přísaze zeměbranecké přidána jsou slova »a schválených zákonů naší vlasti«, kdežto vynechána jsou slova vojenské služební přísahy »kdekoli toho žádati bude vůle Jeho c. a k. Veličenstva.«
Stručnější a zvláštním státoprávním poměrům přiměřenou jest přísežní formule pro voje bosensko-hercegovinské.
Dle čl. III. cit. cís. patentu podléhají zákonům vojenským jen ony osoby, a mohou tudíž jen ony osoby potrestány býti pro spáchané vojenské zločiny a přečiny, které složily vojenskou služební přísahu. Proto musí přísahu tu skládati přímo u odvodu každý odvedenec, ať byl odveden k vojsku, k válečnému námořnictvu, k zeměbraně nebo k náhradní záloze. Odvedenci musí vykonati přísahu každý den na konci odvodu před důstojníkem doplňovacího okresu vojenského, pokud se týká, před důstojníkem zeměbrany a to slavnostním způsobem, při čemž náboženských symbolů používati netřeba. Zpěčoval-li by se některý odvedenec složiti vojenskou Přísaha křivá a křivá výpověď.
služební přísahu, jest mu přísahu předčítati (§ 100 bod 1. a 2. al. 3 branných předpisů I. díl) a poznamenati v odvodním protokolu výkon tento. Výkon tento má dle nař. dv. kanceláře ze dne 10. července 1832, č. 570 tytéž zákonné následky, jako by měla vojenská služební přísaha jinak skutečně složená.
Vedle vojenské služební přísahy uloženy jsou určitým kategoriím vojenských osob zvláštní úřední povinnosti, jichž plnění slibuje se zvláštní úřední přísahou na základě zvláštních předpisů; přísaha tato nedotýká se nijak složené vojenské (zeměbranecké) přísahy služební a její právní účinnosti. Porušení vojenské služební přísahy není deliktem křivé přísahy dle § 199 všeob. zák. trest. a dle § 504 a voj. zák. trest., nýbrž zakládá dle způsobu porušení povinnosti zvláštní vojenský zločin nebo přečin a trestá se pak dle ustanovení §§ 142—303 vojen. trest. zák.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Přísaha korouhevní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 967-968.