Obchod zbožím modním.

Předmětem tohoto obchodu jsou veškeré části oděvu, které modou jsou ovládány; neslouží tudíž, jak plyne již z pojmu mody, nutným potřebám, nýbrž přepychu (luxu), a zabývá se tudíž obchod tento i takovým zbožím, které spíše jest povahy proměnlivé, rychleji nebo volněji se měnící. Na rozvoj a rozšíření obchodu s modním zbožím působí různí činitelé, zejména značný styk s cizinou, kterýž obrací pozornosť k novým předmětům a druhům zboží, dále pokrok průmyslu a s tím spojená silná soutěž, která různým potřebám vyhověti se snaží. Zdali rozšíření a rozkvět obchodu modním zbožím jest též známkou obecného blahobytu, jeví se ovšem pochybno, jelikož na modu a obchod modním zbožím často nezdravé sociální stavy působí (rozkošnictví, márnivosť, lehkomyslnosť). Beze vší pochybnosti souvisí však obchod modním zbožím s kulturním vývojem, neboť četná průmyslová odvětví vyvinula se jen na základě všeobecné snahy hověti modě stále se měnící. Ovšem má obchod modním zbožím též jistý neblahý vliv; podporujeť vášnivé hovění modě, které často vybíhá ve směšnost’ a potřeby jednotlivců nepoměrně stupňuje. Naproti tomu obmezování tohoto obchodu se naprosto nedoporučuje, jelikož moda jako taková tvoří významnou čásť kulturních i ethických dějin jednotlivých národů.
Obchod modním zbožím náleží, pokud se obmezuje výhradně na obchod, k živnostem volným. Ohledně jeho objemu lze uvésti následující dobrozdání: »Modním zbožím« rozumí se předměty moderního oděvu, tedy látky všech druhů, sukna atd. a »obchodem modním zbožím« následovně obchod s takovým zbožím. S tím souhlasí starší nařízení, která obchodníkům modním zbožím přidělují též obchod modním zbožím ozdobným. Kupci, kteří živnosť ohlásili toliko jako obchod modním zbožím, jsou dle § 38 odst. 2 živ. ř. toliko k obchodu modním zbožím oprávněni (obch. a živn kom. ve Vídni). Obchodníky modním zbožím sluší rozuměti obchodníky, kteří se zabývají nejen prodejem moderních látek, nýbrž i obchodem hotovými částmi oděvu modě podléhajícími všeho druhu. Obchodník modním zbožím jest oprávněn, jak se samo sebou rozumí, toliko k prodeji nikoli však k výrobě (obch. a živn. kom. v Brně). Obchodník zbožím soukenným a modním nemá práva přijímati objednávky na oděv, který má býti teprve zhotoven, а k tomu účelu bráti míru, třebas práci přenechával oprávněným krejčím (obch. a živn. kom. v Budějovicích, v Praze). Na základě starých nařízení a zvyklostí náleží v obor obchodu zbožím modním každý oděv modě a vkusu podléhající. Obchodník modním zbožím smí tudíž také prodávati rukávníky a čepice (obch. a živn. kom. v Budějovicích), rovněž kápě plyšové i z kožešiny zhotovené (obch. a živn. kom. v Brně), a deštníky i slunečníky (obch. a živn. kom. v Praze), konečně i prádlo a potřeby toaletní (obch. a živn. kom. v Budějovicích).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Obchod zbožím modním. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 638-639.