Nápad dědický.

Nápad dědický (delace dědictví) záleží v tom, že kdo byv smlouvou dědickou, závětí neb zákonem povolán k nastoupení v pozůstalosť, po právu může pozůstalost’ zemřelého volně sděditelnou přijati, v držbu vzíti a tak jí nabyti. Uvedené tři důvody delační (zákon nazývá je »tituly práva dědického«) jsou dle rakouského práva kompatibilní t. j. mohou vedle sebe obstáti, takže z více osob může jedna povolána býti smlouvou dědickou (pozůstalý manžel resp. manželka), druhá závětí, třetí zákonem neb může jeden a týž dědic z různých důvodů delačních v pozůstalost’ nastoupiti. Dědictví napadá zpravidla okamžikem smrti zůstavitelovy ; výjimkou později a to:
1. Byl-li dědic povolán pod výminkou suspensivnou neb s doložením času, o němž není jisto, zdali se dostaví (dies incertus an), pak splní-li se výminka neb dostaví li se čas teprve po smrti zůstavitelově, napadá i dědictví tímto pozdějším okamžikem (§§ 703 a 704 o. o. z.).
2. Byla-li nařízena obecná substituce, napadá dědictví poddědici pozdějším okamžikem tehdy, když teprve po smrti zůstavitelově se rozhodne, že dědic prve jmenovaný děditi nemůže (poněvadž se stal po smrti zůstavitelově nezpůsobilým neb zemřel) neb nechce (zamítne-li totiž dědictví).
3. Při fideicommissární substituci napadá dědictví fideicom. poddědici buď již okamžikem smrti zůstavitelovy neb teprve dobou, kdy fiduciář vydá pozůstalost’ fideicommisáři, dle toho, chtěl-li zůstavitel povolání jen časem obmeztti neb na výmince závislým je učiniti (Pfaff a Hofmann, Commentar zum a. b. G. В. II. s v. s. 232). Dle rozh. ze dne 8. června 1880 č. 5356 jest právo fideikommisního poddědice závislé na výmince odkládací a nemůže tudíž býti převedeno, zemře-li fideik. substitut dříve, než mu pozůstalosť napadne; také nemůže se fideik. poddědic předem eventuellně přihlásiti (roz. ze dne 23. března 1881 č. 3263).
4. Nemohou-li neb nechtějí-li dědicové závětní dědictví přijati a povolají-li se proto dědicové zákonní k nastupování v pozůstalost’, napadá jim dědictví oním pozdějším okamžikem, kdy dědicové závětní nezpůsobilými se stali neb dědictví zamítli (§ 727 o o. z.).
5. Při t. zv. sukcessivní delaci t. j. nemohou-li neb nechtějí-li děditi zákonní dědici v dřívější linii povolaní, napadá dědictví dědicům později povolaným teprve tehdy, když se rozhodlo, že nepřipadne prve povolaným.
Právní význam nápadu dědického spočívá v tom, že
a) delát k dědictví způsobilý teprve přijetím dědictví dědicem se stává;
b) zemře-li před nápadem a nebyla-li žádná substituce posledním pořízením nařízena, nelze přivésti delaci t. j. dědicové delátovi nemohou dědictví nastoupiti. Zemře-li však delát po nastalém nápadu dědickém, má převod ten volný průchod (§§ 537, 809, 615 o. o. z).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Nápad dědický. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 500-500.