Bezdomovci.

I. Pojem: Bezdomovci jsou osoby, které nemohou prokázati, že jim přísluší v některé obci právo domovské. Osoba taková přikáže se některé obci, kteráž pak pokládá se za její obec domovskou tak dlouho, dokud se nezjistí, že má právo domovské v obci jiné, nebo dokud jinde práva domovského nenabude (§ 18. zák. ze dne 3. prosince 1863 č. 105 ř. z.). Dle tohoto § mají obce tytéž povinnosti ku přikázaným bezdomovcům po dobu trvání tohoto přikázání jako ku svým příslušníkům, pokud ovšem zákon nepřipouští zvláštní úchylky. Musí-li obec chudého bezdomovce živiti a vypátrá-li se později pravá obec domovská jeho, nepřísluší jí proti této obci nárok na náhradu nákladu výživného, zatím bezdomovci poskytnutého (nál. spr. s. dv. ze dne 6. listopadu 1879 Budwinski č. 607). Rakouské občanství státní jest nejen ku nabytí práva domovského potřebným, nýbrž předpokládá se i při bezdomovci, aby některé obci přikázán býti mohl; § 2. cit. zák. ustanovuje totiž, že práva domovského v některé obci nabýti mohou jen státní občané rakouští. Prakse pokládá přikázání bezdomovce, který není rakouským občanem státním, za nemožné (nál. spr. dv. soud. ze dne 22. září 1882, Budwinski, č. 1497). Za bezdomovce lze považovati pouze toho, kdo právo své domovské vůbec nemůže prokázati; kdo tedy na př. má knížku cestovní, která se vydává jen na základě listu domovského, nepokládá se za bezdomovce (nál. spr. s. dv. ze dne 13. října 1886 č. 2586, Budwinski, č. 3207).
II. Způsoby přikázání bezdomovců: Bezdomovci přikazujou se dle následující pořadí:
1. Především přikáže se bezdomovec té obci, ve které se zdržoval v čase, když byl odveden k vojsku neb dobrovolně ve svazek vojenský vstoupil (§ 19. odst. 1. jmen. zák.). Pouhé předvedení na místo odvodní nečiní ještě důvod přikázání dle § 19. odst. 1. zák. dom. (rozh min. vnitra ze dne 25. února 1871, č. 280; »Zeitschr. f. Verw.« roč. IV., č. 22. str. 88). Vstoupí-li bezdomovec několikráte k vojsku, rozhodným jest, kde se zdržoval, když naposledy vstoupil k vojsku (rozh. min. vn. ze dne 1. července 1871, č. 8729, »Zeitschr. f. Verw.« roč. IV., č. 43, str. 170 až 171). Byl-li bezdomovec dle § 19., odst. 1. jmen. z. některé obci přikázán, nenastává jí tím ještě povinnost, aby bezdomovce chudého zaopatřila, neboť v případě tom přísluší povinnost ta dle § 27. jmen. z. všem obcím okresu odvodního. Z toho vysvítá, že pobyt bezdomovce v obci musí býti dobrovolný a nesmí se zakládati na okolnostech nahodilých (na př. je-li v obci vojenská škola, jejíž chovanci se do vojska vřaďují, nál. spr. dv. s. ze dne 25. září 1884, Budwinski, č. 2227).
2. Nemá-li tento způsob přikázání místa, přikážou se bezdomovci té obci, ve které se prvé, než se o jich právo domovské jednalo, posléze nejdéle, aspoň však půl leta nepřetržitě dobrovolně zdržovali. Zdržoval-li se bezdomovec náhodou ve dvou neb více obcích po stejnou dobu, přikáže se obci poslední (§ 19. odst. 2. jmen. z.).
3. Nenastane-li ani prvý ani druhý případ přikázání, přikážou se bezdomovci obci, ve které se zrodili, neb jsou-li nalezenci, v níž byli nalezeni; osoby, opatrované ve veřejném nalezinci, jichž rodiště neb místo, kde byly nalezeny, jest neznámé, přikážou se obci, kde se ústav nalézá (§ 19. odst. 3. jmen. z.). Lhostejno jest, stal-li se porod v obci, protože se tam matka bezdomovcova delší dobu zdržovala, neb stal-li se tam z příčin nahodilých, na př. porodila-li matka na cestě (nál. spr. dv. ze dne 25. září 1884, Budwinski, č. 2226). Za nalezence ve smyslu § 19. odst. 3. jmen. z. lze jen ta dítka považovati, jichž stáří připouští, aby do nalezince přijata byla (výn. min. vn. ze dne 17. března 1869. č. 3265, »Zeitsch. f. Verw.« r. 1869, č. 13, str. 50). Schudne-li bezdomovec, který byl dle § 19. odst. 3. jmen. z. některé obci přikázán proto, že se narodil v porodnici veřejné v obci ležící, má obec tato právo, žádati náhradu nákladu na bezdomovce učiněného z prostředků zemských (§ 27. jmen. z.).
4. Konečně přikážou se bezdomovci té obci, ve které se nalézali v době, kdy se počalo o jich příslušnosti úředně jednati (§ 19. odst. 4. jmen. z.).
III. Příbuzní bezdomovců.
1. Manželka bezdomovcova přikáže se té obci, které muž její byl přikázán, ač žije-li s ním ve společné domácnosti. Manželky bezdomovců, jež s muži ve společnosti nežijí, a vdovy bezdomovců přikážou se dle § 19, jmen z., ač nenabyly-li již jinde práva domovského (§ 20. jmen. z.). — Vdova po bezdomovci nemůže býti přikázána té obci, kteréž by byl býval přikázán zemřelý manžel její, nýbrž přikáže se dle ustanovení § 19. jmen. z. nál. spr. s. dv. ze dne 28. ledna 1880, č. 682).
2. Děti bezdomovců, jež nejsou svéprávnými a které žijí ve společné domácnosti s otcem, po případě s nemanželskou neb ovdovělou matkou, přikážou se obci, které byl přikázán jich otec neb matka. Děti svéprávné, děti nemající způsobilosti právní, které nežijí s otcem, po případě s matkou ve společenství, a sirotci nemající ani otce ani matky, přikážou se dle § 19. jmen. z., ač nenabyly-li ovšem již jinde práva domovského (§ 21. jmen. z.). Dle osnovy zákona, kterou vláda v říjnu r. 1894 říšské radě předložila, nabývá každý státní občan rakouský, který v dotýčných obcích po 5 roků se zdržoval a po tu dobu daň přímou platil, ať z nemovitosti, živnosti neb z příjmů, aneb kdo vůbec po 10 roků dobrovolně a stále v dotyčných obcích se zdržuje, práva, aby byl přijat ve svazek domovský dotýčné obce. Cizozemci a osoby, jež nemohou státní občanství prokázati, mohou za těchže podmínek býti přijati ve svazek domovský, ač dosáhnou-li dříve státního občanství.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Bezdomovci.. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 87-89.