Beer K., Ueber Losungsbücher und Losungswesen böhmischer Städte im Mittelalter. Mitteilungen des Instituts für oesterreichische Geschichtsforschung XXXVI. (1915), str. 31—95. Městským financím starší doby nebyla věnována u nás dosud pozornost, které by zasloužily. Pozdější dobu pohusitskou najdeme sice zpracovánu u Wintra, o starší době práce nebylo. Přichází tedy v té příčině svrchu uvedená práce Beerova vhod. Založena jest v podstatě na archivním materiálu, dosud nepoužitém, totiž na finančních registrech a finančních knihách v některých městech zachovaných. Jest až s podivem, jak málo se právě finančních knih a zápisů městských ze starší doby zachovalo. Beer sebral a popsal městské knihy finanční z druhé polovice XIV. a celého XV. století. Jsou to dle něho knihy měst Stříbra, Budějovic, Chebu, Chrudimi, Prahy (Staré i Nové město) a Plzně. Tomuto jádru práce předeslal autor stručný úvod o městských knihách u nás vůbec, a připojil závěr, ve kterém pokusil se shrnouti výsledky z archivního badání jeho plynoucí pro celé finanční hospodářství městské XIV. a XV. století.
Úvod práce jest dosti slabý, poněvadž autoru v něm velmi mnoho ušlo Tak na příklad výpočet prací v pozn. I. o knihách městských v Čechách není úplný; rukopis pražského archivu metropolitaní kapitoly citovaný na str. 33 jest mistra Prokopa, písaře novoměstského, Praxis et cursus cancellariae, vydaný již před několika lety od Mareše v Historickém archivu České Akademie č. 32. Nejcennější součástí práce jest nesporně popis a výpočet zachované řady finančních knih městských, pracovaný přímo na archivním materiálu, v němž dostalo se nám dobrého poučení o tehdejším městském hospodářství a financích, městských příjmech a vydáních, o celé technice vybírání berní městských, jich základu jako dani reální, majetkové i výdělkové, jakož i o orgánech tohoto hospodářství. Vidíme, že třebas v jednotlivostech byly rozdíly (někde byly berně převahou jen reální, jinde větší důraz kladl se na majetek movitý, anebo zase na platy řemeslníků), v zásadách hlavních byla jednotnost. A také ve správě samé byly celkem stejné principy. V starší době vybírání berně měli v rukou berníci městští, kteří spolu i vydávali dle městských potřeb tyto prostředky. V druhé polovici XV. století zůstalo jim jen vybírání berní, jich upotřebení bylo již věcí purkmistra. Převrat ten jde ruku v ruce s celkovým rozvojem samosprávy městské a s neobyčejným povznesením vážnosti purkmistra, k němuž došlo po zatlačení zeměpanského rychtáře. Autor sledoval také na některých místech zatížení berniční, jak se měnilo a vzrůstalo, sledoval pohyb berní síly jednotlivých měst. Došel k tomu, že berní síla venkovských měst nebyla valnou, a že bylo v nich jen málo zámožnějších obyvatel.
Tyto výsledky své práce shrnul autor také přehledně v konečné stati, předeslav tomuto shrnutí úvahu o účasti měst na bernictví zemském, o berni všeobecné a o placení roční berně královské městy jako součástkou komory. V této stati, která ostatně pro souvislost s ostatní látkou nebyla ani nutná, nelze s některými názory autorovými souhlasiti; upozorňován na ně v podrobnosti vedlo by příliš daleko, protože pro jádro otázky nemají významu.
Mimochodem budiž také řečeno že námitky autorovy (str. 69) proti Tomkovu odhadu počtu obyvatelů Prahy nejsou přesvědčivé. Celkem nutno uznati píli autorovy práce a snahu informovati se, pokud možno úplně, o otázkách prací dotčených, a práci neubere ceny ani, že autor nevyčerpal všude vše, jak bychom si přáli, ani že tu a tam ve vedlejších otázkách dal se svésti na zcestí.
J. Kapras.