Hujer O., Úvod do dějin jazyka českého. V Praze 1914. Stran 62.
Otázky a vývody filologické mají pro právní historii zvláštní význam. U nás pro českou právní historii nedostalo se těmto otázkám bohužel dosud náležité pozornosti, a tím také výsledky pro nejstarší stav práva našeho trpí napořád. Pro starou dobu, kde nemáme přímých zpráv a pramenů, a kde odkázáni jsme na dohady a kombinace, přináší vedle jiných prostředků filologie právním dějinám výsledky nemalé. Primitivní poměry rodinné, počátky práva soukromého a trestního, ano i mnoho ze staré organisace společnosti lze dobře objasniti pomocí badání filologického. Ovšem musí býti základ jeho správný. Kam zavede nesprávné užití filologie, ukázaly Peiskerovy vývody.
Z těchto důvodů musí právní historik se zájmem sledovati filologická badání o dějinách jazyka českého, jakým je svrchu uvedená práce Hujerova, která přístupným způsobem podává nám výborný celkový přehled všeho dosavadního badání o této otázce. Počínaje indoevropským prajazykem vede nás autor k jazyku baltsko-slovanskému, z něhož rozdělením vznikl jazyk baltský a slovanský, a konečně osamostatněním jednoho dialektu slovanského čeština. Právního historika nejvíce zajímá zásoba slov a pojmů, která v jednotlivých dobách v jazyku byla, a zvláště ovšem těch, která mají přímý nebo nepřímý vztah k právům, kulturnímu a hospodářskému rozvoji. Z nich vidíme, jak daleko pokročilo právo v dobách jednotlivého vývoje, a co si přinesli české kmeny za pojmy právní již ssebou ze své staré vlasti. Více proto ještě snad nežli filologu chybí právnímu historikovi historický slovník češtiny, v němž by bylo také rozsáhlou a podrobnou měrou přihlédnuto k staročeským právnickým terminům, které vyznačují se až podivuhodnou vytříbeností.
V práci Hujerově dostává se právnímu historiku českého práva v mnohém směru nového dobrého vodítka.
J. Kapras.