Poznámka k výkladu předpisů o konversi vedlejších závazků.

Ve svém článku, uveřejněném v posledním čísle tohoto časopisu na str. 191 a n. podává Dr. Boura výklad předpisů o konversi vedlejších závazků velmi přehledným a instruktivním způsobem, avšak dochází k některým závěrům, s nimiž nelze souhlasiti a jež mají pro praksi značný význam.
Jde v podstatě o otázku, z jakého základu má býti vyměřován poplatek vkladní u kauce pro vedlejší závazky zapsané při nové (konversní) zápůjčce. Zdálo by se, že tato otázka nemůže ani vzniknouti, ježto bod 11 instrukce ke konversnímu zákonu, autorem též citovaný, praví výslovně, že vkladné se platí z částky, o kterou jistota za vedlejší závazky, zřízená pro novou zápůjčku, převyšuje jistotu, zřízenou pro starou zápůjčku. Nepřevy-
šuje-li jistota u nové zápůjčky jistotu u staré zápůjčky, pak tedy není důvodu k vyměření poplatku.
Toto stanovisko bylo též stanoviskem finančních úřadů téměř po celých třicet let od vydání konversního zákona. V posledních letech však změnily finanční úřady svou praksi a došly k náhledu, že poplatkové úlevy lze přiznati vedlejším závazkům nové zápůjčky jen v percentuálním poměru, v jakém jsou vedlejší závazky staré zápůjčky ke kapitálu staré zápůjčky.
K osvětlení věci budiž citován příklad uvedený Dr. Bourou: Stará zápůjčka činila 100 000 K s vedlejšími závazky 10 000 K, nová zápůjčka činí 60 000 K s vedlejšími závazky 9 000 K; ze staré zápůjčky se pak vymaže 60 000 K a z vedlejších závazků 9 000 K. Podle dosavadní prakse požívala celá nová zápůjčka i s vedlejšími závazky konversních úlev a nebyl z ní tedy placen žádný poplatek vkladní. Podle nové prakse však vyjde finanční úřad ze stanoviska, že u staré zápůjčky činily vedlejší závazky 10 % kapitálu a že tedy u nové zápůjčky lze osvoboditi také jen 10% kapitálu, t. j. 6000 K, a předepíše ze zbytku 3000 K poplatek vkladní.
Tuto novou praksi nelze však odůvodniti žádným zákonným ustanovením, a při čtení právních předpisů i argumentů uváděných Dr. Bourou by čtenář spíše očekával, že autor dojde k opačnému stanovisku. Zejména hlavní argument — totiž poukaz na celkovou tendenci zák. č. 49/1907, který poskytuje úlevy při konversi hypotekárních dluhů tehdy, zmenšuje-li se břemeno dlužníkovo — mluví proti nové fiskální praksi, neboť výmazem vedlejších závazků tíživější zápůjčky se zřejmě zmenší dlužníkovo břemeno.
Jedině správné stanovisko při řešení této otázky jest setrvání při zákonném textu, z něhož jasně plyne, že základ pro vyměření vkladného z vedlejších závazků se vypočítává odečtením sumy vedlejších závazků konversí zápůjčky od sumy vedlejších závazků konvertované zápůjčky, a to zcela nezávisle na kapitálu. O nějakém poměru vedlejších závazků konversní zápůjčky ke kapitálu konvertované zápůjčky není nikde v zákoně řeči, a nelze jej ani dovoditi ze zákona č. 111/23, v článku Dr. Boury citovaného, který je normou specielní, upravující zvláštní případy a sledující ostatně prospěch dlužníkův. I v tomto případě řeší se však otázka poměru vedlejších závazků ke kapitálu téže zápůjčky, nikoli ke kapitálu jiné zápůjčky. Je pochopitelné, že, je-li účastna úlev jen část zápůjčky, je jich účastna také jen část vedlejších závazků, je-li však účastna celá zápůjčka, není žádného důvodu k omezování úlev u vedlejších závazků na nějakou část, určenou poměrem mezi kapitálem a vedlejšími závazky u některé druhé zápůjčky.
Vyjdeme-li ze všeobecné tendence konversního zákona, výše zmíněné, a ze zákonného textu, můžeme dojiti jen ke stanovisku starší prakse, podle něhož je základem k vyměření vkladného pouze rozdíl mezi vedlejšími závazky pohledávky konversní a pohledávky konvertované, jak vyplývá z knihovního stavu po výmazu konvertované pohledávky. Byla- li vymazána z vedlejších závazků konvertované pohledávky částka rovnající se vedlejším závazkům konversní pohledávky, nebo dokonce částka vyšší, nelze žádný poplatek vyměřiti. Byla-li vymazána částka nižší, jest zpoplatniti pouze rozdíl.
Ještě by bylo lze podotknouti, že nová nesprávná prakse není úplně všeobecnou, a že v poslední době bylo ve druhé instanci vyhověno v několika případech podaným rekur- sům. U nejvyššího správního soudu nebyla tato otázka, pokud je pisateli známo, dosud řešena.
Vladimír Kubeš.

Citace:

Poznámka k výkladu předpisů o konversi vedlejších závazků. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 254-256.