Výnos ministerstva železnic ze dne 24. září 1921 čís. 53924, pokud jím bylo nařízeno: 1. v § 2 pod čís. 2 a ve výkladu jeho ku § 2 čís. 2, že — při přestupu všeobecném, jest propočísti služební dobu v nižším státu ztrávenou podle lhůt platných pro nový status — jen za předpokladu, že zaměstnanci, o něž jde, byli hned od počátku své služební doby v příslušné kategorii zařaděni, 2. v § 3 pod čís. 2 v odstavci druhém, větě druhé, že — doba ztrávená v kategorii podúřednické nebo služebnické — jejíž dovršení bylo příslušným nařízením stanoveno jako podmínka pro zařaděni do kategorie úřednické — má se propočítati podle postupných lhůt podúřednických po případě služebnických s použitím zásad, vyslovených v § 4 výnosu — není v rozporu s duchem zákona ze dne 9. dubna 1920 čís. 222 Sb. z. a n.

V poradách a rozhodnutích nejvyššího soudu byla odporujícím si způsobem řešena otázka, zda v čele uvedená ustanoveni výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921 č. 53924 o propočítání služební doby železničních zaměstnanců pro obor správy státních drah, pokud se uchylují od předpisu § 2 čís. 2 a § 3 čís. 2 vlád. nařízení ze dne 22. prosince 1920 čís. 666 Sb. z. a n. — příčí se duchu a zásadám vytýčeným v zákoně ze dne 9. dubna 1920 čís. 222 Sb. z. a n.
Tato ustanovení byla pro rozpor se zákonem čís. 222/1920 prohlášena za neplatná výslovně v rozhodnutích nejvyššího soudu č. j. Rv III 333/28, Rv ΠΙ 1645/28 a Rv ΙΠ 438/29 a v podstatě z téhož právního hlediska vychází i rozhodnutí č. j. Rv I 1452/24 ve sb. n. s. čís. 4371.
Opačný názor vysloven v rozhodnutí sb. n. s. čís. 9848 a z platnosti sporných ustanovení min. výnosu vycházela i rozhodnutí ve sb. n. s. 5372 a 7363.
Přikázal proto první president nejvyššího soudu spornou otázku plenárnímu senátu, jenž se usnesl na právní větě v čele vyjádřené. Důvody: Zákon ze dne 9. dubna 1920 čís. 222 Sb. z. a n. — o propočítání služební doby státních zaměstnanců — ustanovil v § 3, že pro zaměstnance státních podniků a fondů státem spravovaných provede se propočítání služebních let zvláštním nařízením v duchu zákona vydaným, jímž zároveň budou k tomuto účelu upraveny jmenovací normy.
Provádějíc § 3 zákona, vydalo ministerstvo železnic — výnosem ze dne 24. září 1921 čís. 53924 (uveřejněným v úředním věstníku ministerstva železnic z roku 1921 pod čís. 93) — nařízení o propočítání služební doby železničních zaměstnanců pro obor správy státních drah, které sice svou úpravou se řídilo vládním nařízením ze dne 22. prosince 1920 čís. 666 Sb. z. a n., přijavši i některá jeho ustanovení téměř doslovně, avšak v určitých předpisech se od něho uchýlilo a ustanovilo pro propočítání služební doby železničních zaměstnanců jistá omezeni, z nichž zvláště dvě omezení, v čelné větě doslovně uvedená, byla — jak bylo již shora podotčeno — v praksi nejvyššího soudu různě ve své podstatě i právních účincích posuzována.
Jdeť o předpis § 2 pod čís. 2 dotčeného min. výnosu, který činí při t. zv. všeobecném přestupu (t. j. přestupu celých skupin) železničních zaměstnanců — u služby, konané ve dvou nebo několika úřednických státech — propočítání služební doby — v nižším státu ztrávené — podle lhůt nového státu, závislým na podmínce (předpokladu), že zaměstnanci, o něž jde, byli hned od počátku své služební doby v příslušné kategorii zařaděni.
Této zásady mělo býti použito podle úředního výkladu ministerského výnosu — jsoucího jeho integrující součástí — ku § 2 čís. 2 i na všeobecné přeřadění skupin podúřednických do státu úřednického.
V § 3 bodu čís. 2 v odstavci 2 min. výnosu čís. 53924/1921 jest další omezující ustanovení, že — doba ztrávená v kategorii podúřednické nebo služebnické (jejíž dovršení bylo příslušným nařízením stanoveno jako podmínka pro zařaděni do kategorie úřednické) — se propočítá podle postupových lhůt podúřednických po případě služebnických s použitím zásad vyslovených v § 4 výnosu.
Plenárnímu senátu bylo řešiti otázky, zda tato ustanovení výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53924 se příčí duchu zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222 Sb. z. a n. a zda předpisy § 2, čís. 2 a § 3, čís. 2 vlád. nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 Sb. z. a n. byly i pro dotčený výnos ministerstva železnic naprosto závazné, od nichž se nesměl uchýliti.
Již úvodem bylo dolíčeno, že zákon čís. 222/1920 vyhradil propočítání služební doby železničních zaměstnanců v § 2 zvláštnímu nařízení, v duchu zákona vydanému.
Duchem zákona jest rozuměti zásady, na nichž byl zákon vybudován.
Zákon čís. 222/1920 stanovil však pouze v §§ 1 a 2 některé zásady, prohlásiv v § 1 — že státním zaměstnancům, zařaděným do hodnostních tříd — na něž se vztahuje zákon čís. 541/1919 a kteří byli před jeho účinností (t. j. před 1. zářím 1919) v úřad dosazeni — propočítá se celková služební doba, započítatelná (započítaná) pro zařaděni a postup v dosavadním služebním poměru — podle čekatelské doby a podle lhůt časového postupu, stanovených zákonem čís. 541/1919 pro skupinu, které se týče a že podle takto dosaženého výsledku nastane zařadění do požitku příslušné hodnostní třídy a příslušného stupně služného.
V § 2 zákon stanoví, že státním zaměstnancům, nezařaděným do hodnostních tříd, jest jejich celkovou služební dobu, započítatelnou (započítanou) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, propočítati podle postupu, stanoveného v článku I., § 4 zákona čís. 541/1919 a že podle takto dosaženého výsledku nastane zařadění do příslušné platové stupnice.
Jiných zásad zákon čís. 222/1920 nevyslovuje a nestanoví podmínek, ani směrnic, jak jest propočítati celkovou služební dobu, přestoupil-li zaměstnanec v době podle zákona započítatelné ze služební skupiny nižší do skupiny vyšší — úřednické — zejména nepředpisuje, že v takovém případě jest celou započítatelnou služební dobu propočítati toliko ve skupině úřednické, které zaměstnanec dosáhl ku dni pro propočítání služební doby rozhodnému, nýbrž řeší jen propočítání služební doby, která byla celá ztrávena v dosavadním služebním poměru. Z toho pijme, že zákon ponechal úpravu této otázky pro obor správy státních drah zcela moci výkonné ve smyslu § 3 zákona.
Pro tento postup měl zákonodárce i důležité důvody:
Služební poměry železničních zaměstnanců liší se totiž podstatně svou soukromoprávní povahou, různotvárností zaměstnání, jinakým rozčleněním personálu ve službě železniční (srov. § 2 služeb, řádu pro zaměstnance čsl. státních drah), zejména rozdělením jich na definitivní a provisorní a definitivních zase na 3 skupiny, t. j. úřednickou, podúřednickou a zřízeneckou (dříve služebnickou) i zvláštní organisací podniku — od služebních poměrů státních zaměstnanců (rozdělených služební pragmatikou jen ve 2 skupiny — úřednickou a zřízeneckou), což přimělo zákonodárce, aby služební poměry i propočítání celkové služební doby železničních zaměstnanců vyhradil zvláštní samostatné úpravě, jak se stalo právě ustanovením § 3 zákona, čís. 222/1920.
Stejně tomu bylo i při jiných úpravách služebních i platových poměrů železničních zaměstnanců (srov. služební řád pro zaměstnance čsl. státních drah, čl. X. zákona čís. 541/1918, § 210, odst. 1 platového zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. a vlád. nař. ze dne 5. března 1927, čís. 15 Sb. z. a n. a j.). Zmocnění v § 3 zákona k provedení propočítání služebních let zaměstnanců státních podniků má podstatně rozdílný rozsah, než zmocnění v § 4 zákona, jímž byla vláda pověřena, aby nařízením jen stanovila, pokud se mají zápočítati leta v jiné službě než státní (pragmatikální), nebo ve službě vojenské.
Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 Sb. z. a n. neprovádí ani zmocnění k úpravě propočítání služebních let v § 3 zákona vyslovené, což patrno již z rozdělení předpisů jeho na články I. a II., ale hlavně z doslovu článku II. (§ 27) vlád. nařízení čís. 666/1920, v němž se výslovně prohlašuje, že propočítání služebních let pro zaměstnance státních podniků (na př. železnic) provede se zvláštním nařízením a při tom se odkazuje k ustanovení § 3, zákona číslo 222/1920.1
Z toho plyne, že vládním nařízením čís. 666/1920 nebylo upraveno, ani jinak dotčeno propočítání služební doby zaměstnanců v čl. II. vlád. nařízení jmenovaných, naopak, že bylo z něho vyloučeno a ponecháno ministerstvu železnic, aby podle zmocnění § 3, zákona čís. 222/1920 provedlo propočítání služební doby železničních zaměstnanců pro obor správy státních drah ve vlastní své působnosti zcela samostatně a nezávisle na předpisech vlád. nařízení čís. 666/1920 2, podle zvláštních služebních poměrů a potřeb železniční služby.
Kdyby bylo vlád. nařízení čís. 666/1920 zamýšlelo nějak omeziti ministerstvo železnic při propočítací úpravě, bylo by dojista v článku II. takové omezení stanovilo, nebo alespoň vyslovilo povšechně, kterých zásad v článku I. obsažených jest mu přesně nebo obdobně dbáti — což však se nestalo. Ani z článku III. vlád. nař. nelze nějaké omezení ministerstva železnic dovozovati, poněvadž jeho vztah na řečené ministerstvo byl již předem vyloučen článkem II. Lze-li však z článku II. (§ 27) zřetelně poznati, že vládní nařízení čís. 666/1920 nemínilo učiniti zásady, v předpisech článku I. vyslovené, závaznými též pro propočítací úpravu celkové služební doby železničních zaměstnanců (nepragmatikálních), nýbrž že vyhradilo ministerstvu železnic, aby samo ve smyslu § 3, zákona čís. 222/1920 určilo pro obor správy státních drah normy, potřebné i k doplnění mezer tohoto zákona, není udržitelný právní názor, že ministerstvo železnic musilo ve výnosu ze dne 24. září 1921, čís. 53924 za všech okolností zachovati zásady, vyslovené v § 2, čís. 2 a v § 3, čís. 2 vlád. nařízení čís. 666/1920, poněvadž takový názor byl by v rozporu, jak se zmocněním v § 3 zákona uděleným, tak i s ustanovením článku II. vlád. nařízení čís. 666/1920.
Posuzuje-li sporná otázka o vlivu a účincích vlád. nařízení čís. 666/1920 na vzpomenutý výnos ministerstva železnic číslo 53924/1921 podle vylíčených úvah, netřeba se již obírati ani další otázkou, kterou by jinak bylo řešiti, zda právě ustanoveni § 2, čís. 2 a § 3, čís. 2 vlád. nařízení čís. 666/1920 — pokud upravují započítání služebních let, ztrávených ve státní službě pragmatikální, nevybočují z mezí plné moci, v § 4, zákona čís. 222/1920 přesně omezené, totiž jen na normy o započítání, let ztrávených v jiné službě než státní (pragmatikální), nebo ve službě vojenské a zda s tohoto hlediska mohou býti pokládána za normy, doplňující zákon čís. 222/1920.
Uchýlil-li se tedy výnos ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53924 v ustanoveních v čele uvedených od předpisů § 2, čís. 2 a § 3, čís. 2 vlád. nařízení čís. 666/1920, neporušil tím ani ducha zákona čís. 222/1920, t. j. zásad, na nichž zákon jest zbudován, ani nepřekročil rozsahu zmocnění v § zákona vysloveného, když v § 4 výnosu stanovil určité omezující předpisy o započtení t. zv. provisorních služebních let u zaměstnanců do služebních tříd, nezařáděných při propočtu celkových služebních let.
Z těchto důvodů se usnesl plenární senát na právní větě shora vytyčené.
Plenární rozhodnutí ze dne 27. listopadu 1930, Pres. 522/30.

V poznámkách Dra Richarda Holla ku provedení zákona čís. 222/1920 uveřejněných ve věstníku ministerstva vnitra z roku 1921 na str. 4, jest vylíčeno, jaké obtíže činilo provedení zákona, jednak pochybnostmi, vzniklými nedostatečnou a nejasnou dikcí zákona, jednak nestejností a rozdílností poměrů zaměstnanců v různých resortech, jež byla speciálními úpravami, po státním převratu provedenými, ještě značně zkomplikována a že konečný text osnovy vládního nařízení (později publikovaného pod čís. 666/1920 ve Sb. n. s.) byl schválen v ministerské radě 22. prosince 1920, avšak bylo do ní vloženo ještě ustanovení ohledně zaměstnanců státních podniků a fondů státem zpravovaných — tedy článek II. (§27).
Dr. Jaromír Volf ve spisku: »Propočítání služební doby státních zaměstnanců v 1921, — sepsaném, jak na str. 4 zdůrazňuje, na základě vlastních poznatků a zkušeností, nabytých v meziministerských poradách o vlád. nař. čís. 666/1920, jichž se jako zástupce ministerstva veřejných prací zúčastnil — praví na str. 114 při výkladu § 27 vl. nař. čís. 666/1920, že neplatí samo o sobě pro zaměstnance státních podniků a fondů státem zpravovaných, pokud se na ně nevztahuje služební pragmatika. V příčině uvedených zaměstnanců, vyloučených z přímé platnosti nařízení čís. 666/1920 vydají příslušné ústřední úřady event, zvláštní předpisy na základě § 3 zákona čís. 222/1920, což týká se hlavně železnic.

Citace:

Výnos ministerstva železnic ze dne 24. září 1921. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 2, s. 68-72.