Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 70 (1931). Praha: Právnická jednota v Praze, 712 s.
Authors:

Ve vlastní věci.

V »Nár. Politice« ze dne 7. března t. r. uveřejnil p. JUDr. Jaroslav Jablonský, advokát, projev, jejž zde doslovně otiskujeme:
»Časopisy levého směru obohaceny byly v poslední době orgánem, který by však sloužiti měl výhradně vědě právní i státní a jejž vydává Právnická jednota v Praze s podporou České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Letos jest tomu právě 70 let, co počal tento časopis vycházeti pod názvem »Právník«, který byl vždy chloubou české vědy právnické jak po stránce praktické, tak teoretické. Kdo by dnes hledal tyto dřívější přednosti časopisu »Právník«, velmi by se zklamal, neboť dnešní »Právník« neliší se nijak od některých politických orgánů, jak nasvědčují články v sešitu 3. a 4., v nichž schvalovány jsou útoky Dr. Stránského proti soudcům a proti soudcovské neodvislosti. S nechutí čtou se tyto články, uveřejněné v rubrice »Deník«, a bylo uvažováno v kruzích praktických juristů o patřičných krocích, aby časopis »Právník« věnován byl skutečně vědě právní a nikoliv politickým případům Dr. Stránského«.
Předkládáme s klidným svědomím tento projev svým čtenářům: nechť posoudí sami, srovnávají-li se tvrzení v něm obsažená se skutečností.
V sešitě 3. patrně p. pisatele rozčilil článek »Vážné zjevy«, v němž prostě reprodukujeme odpověď, kterou dal ministr spravedlnosti Dr. Meissner dne 6. února t. r. v poslanecké sněmovně, a připojujeme několik poznámek, diktovaných právě jen starostí o právní řád a blaho státu.
Jak v tom p. pisatel může spatřovati schvalování »útoků Dr. Stránského proti soudcům a proti soudcovské neodvislosti«, je přímo nepochopitelno. V seš. 3. je ovšem také noticka »O nezávislosi soudcovské«, ale opět jen jako doslovný otisk projevu ministra Dr. Meissnera.
A co, probůh, četl s takovou »nechutí« p. pisatel v seš. 4., takže prý je dokonce uvažováno v kruzích praktických juristů o »patřičných krocích, aby časopis »Právník« věnován byl skutečně vědě právní a nikoli politickým případům Dr. Stránského ?« Rozčililo jej snad již pouhé jméno Dr. Adolfa Stránského, (jenž je otcem poslance Stránského) a jeho článek, v němž přiznává: »Mohl bych jen potvrdit, že jsou soudcové elitou úřednictva« a i jinak soudce chválí? Zde je sice jméno Dr. Stránského, ale kde jsou tu »útoky proti soudcům a proti soudcovské neodvislosti« ? A tak věru nevíme, co si o projevu p. pisatele máme mysliti. Odpovídáme zatím toto: Nedáme se nikým omezovati v kritice veřejných zjevů s právnictvím a s právním řádem souvisejících a nebudeme se při tom ohlížeti ani napravo ani nalevo. Politiku pěstovati nebudeme, ale nebudeme se rozpakovati nazvat věc pravým jménem, i když tím vyvoláme »nechut« těch, kdož posuzují vše s hlediska své politické strany.
Starostlivost p. pisatele o vědeckou úroveň našeho časopisu odmítáme; máme za to, že p. pisateli, hledíce k jeho projevu, nijak neubližujeme, když mu k tomu odpíráme jakoukoli legitimaci.
Redakce.
Citace:
Ve vlastní věci. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 5, s. 175-176.