Zákon ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí

byl vyhlášen dne 1. května t. r. a nabude účinnosti za tři měsíce po vyhlášení, t. j. dnem 1. srpna 1931. Jenom ustanovení § 4 vyrovnacího řádu o nejmenší přípustné nabídce nabylo účinnosti ihned dnem vyhlášení.
Tato nejmenší nabídka musí činiti podle nového zákona 45% pohledávek, nemajících přednostního práva, s příslušenstvím a musí býti tato částka splacena do dvou let od podání návrhu. Jinak novému zákonu byla vzorem ustanovení rak. konkursního, vyrovnacího a odpůrčího řádu z r. 1914 jak obsahově, tak i systematicky, ačkoliv v jednotlivostech zjistiti lze v obou směrech závažné rozdíly, jež zase jsou větší v řádě vyrovnacím, menší v řádě konkursním a nejmenší v řádě odpůrčím. Tu a tam převzata také ustanovení z dosavadního práva slovenského, nebo i z novely rakouské z r. 1925. Součást konkursního řádu (§§ 172 až 187) tvoří předpisy o konkursu na jmění výdělkových a hospodářských společenstev (družstvo) podle vzoru min. nař. z 21. března 1918, č. 105 ř. z., s čímž souvisí také zrušení jednak tohoto nařízení, jednak příslušných ustanovení zákona o výdělečných a hospodářských společenstvech. Z cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. zůstávají nadále v platnosti čl. X., XI. a XII., obsahující ustanovení práva a řízení trestního. Z novot, jež zavádí nový zákon, zasluhují zmínky některé, jak se jeví při prvém pročtení nového zákona. Především je to značné rozšířeni činnosti konk. komisaře a s ním související zúžení působnosti konk. soudu; nový zákon rozhodnutí, která dosud byla vyhrazena konk. soudu, svěřuje konkursnímu komisaři, na př. v případech §§ 92, 95, 124, 131 nového konk. ř. Dále zvýšena hodnota předmětu ve věcech vyhrazených věřitelskému výboru na 20000 Kč (§ 118 nového konk. ř.) a hranice pro nepatrný konkurs na 50000 Kč (§ 169). V novém vyrovnacím řádě zasluhují zmínky zejm. ustanovení o přihláškách věřitelů a jich vyřízení (§§ 43, 44), ustanovení o vykonatelnosti pohledávek ve vyr. řízení přihlášených a do seznamu přihlášek zapsaných, nepopřel-li je dlužník ani vyrovnací správce (§ 63), jakož i ustanovení o následcích neplnění vyrovnání (§ 67). Podrobný rozbor předpisů nového zákona v této krátké zprávě nechceme podati, vyhrazujíce si jej na dobu pozdější. Ale na jedno závažné nedopatření již zde upozorňujeme: V § 142 uveden jest mezi případy, kdy jest nucené vyrovnání (v konkursu) nepřípustné, pod č. 5. tento důvod: »příčí-li se obsah návrhu na vyrovnání ustanovením §§ 154 až 156 nebo jiným donucovacím právním předpisům«. Citované zde §§ 154 až 156 však vůbec nemají ustanovení o obsahu návrhu na vyrovnání, nýbrž o tom, kdy jest potvrzení odepříti (§ 154), o opravných prostředcích (§ 155) a o právních účincích nuceného vyrovnání (§ 156). Dosavadní konk. řád cituje v § 141, odst. 2 (odpovídajícím novému § 142, č. 5), ustanovení §§ 149 až 151, jimž v novém zákoně odpovídají §§ 149, 150, 151 a 152 (t. j. ustanovení o právech vylučovatelů a oddělných věřitelů, o právech věřitelů podstaty a věřitelů konkursních, o zvláštních výhodách a o právech konk. věřitelů proti spoluzavázaným). Obsahu nároku na vyrovnání týkají se jen tato ustanovení. Také § 4 nového vyr. ř. správně pod č. 4. mluví o ustanoveních §§ 54 až 56, jimž se nesmí nabídka na vyrovnání příčiti. V § 142, č. 5 nového konk. ř. nejde o pouhou chybu tisku, jak jde z přípravných prací na jevo. A tak zůstává citace §§ 154 až 156 vyslovená v § 142, č. 5 záhadou, jež způsobí na štěstí snad více nesnází teorii (zejm. normativní), než praksi.

Citace:

Zákon ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 9, s. 310-311.