Dodatečné ujednání, i když stalo se v lhůtě stanovené k odvolání podmíněného smíru není skutečností nárok" zrušující ve sm. § 35 ex. ř.
Žalobci domáhali se žalobou dle § 35 ex. ř. zrušení exekuce vedené proti nim na základě smíru sjednaného se žalovaným, odvolávajíce se na dodatečné ujednání, uzavřené před uplynutím lhůty k odvolání smíru, kterým bylo stanoveno, že žalobci neodvolají smír, provede-li žalovaný ještě žádané opravy, kteréžto ujednání žalovaný nedodržel. Žalobní nárok byl všemi třemi stolicemi zamítnut.
Z důvodů Nejvyššího soudu: Odvolací soud správně nepovažoval dodatečné ujednání stran o provedení oprav žalovaným, i když se stalo ve lhůtě stanovené к odvolání smíru, za skutečnost nárok zrušující, nýbrž za smlouvu úplně samostatnou, jež s vlastním exekučním titulem nemá nic společného. Byloť ujednáním tímto jen stanoveno, že žalobci neodvolají smír, když žalovaný provede ještě žádané opravy. Sjednanou dohodou nebylo na platnosti smíru ničeho změněno, zejména nebyl smír tímto ujednáním zrušen ani doplněn, nýbrž přistoupení žalovaného na dodatečné opravy bylo jen pohnutkou žalobcům, že neodvolali smír. I bez tohoto dodatečného ujednání mohli žalobci odvolati smír v desetidenní lhůtě na rozmyšlenou. Jestliže tak neučinili, stal se smír bez výhrady pravoplatným exekučním titulem, z něhož žalovanému vzešel nárok na zaplacení částky smírem ujednané. Z dodatečného ujednání vzešel žalobcům jen samostatný žalobní nárok na provedení slíbených oprav a nic více. Neodůvodněnému dovolání nebylo proto vyhověno.
Rozhodnutí nej v. s. ze dne 18. dubna 1931, Rv I 579/30. Dr. Maxmil. Štole.