NPD documents search: Právník, 70 (1931) - Osobou, která nakládá nemovitosti ve smyslu § 3 zák. o užití dopravních cest a nevomitostí pro telegrafy...

PRAKTICKÉ PŘÍPADY

Osobou, která nakládá nemovitostí ve smyslu § 3 zák. o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy (zák. ze dne 27. I. 1922, č. 33 sb.), jest rozuměti pouze vlastníka nebo uživatele, nikoliv podnikatelskou firmu, která na oné nemovitosti stavební práce provádí.
Při stavbě vodovodu ve V. prokopnut byl na okresní silnici kabel státního telefonního vedení zaměstnanci firmy N. W. Fin. prokuratura v zastoupení státní poštovní správy zažalovala firmu podnikatelskou, opřevši žalobu: 1. o ustanovení § 3 zák. ze dne 27. ledna 1922, č. 33 sb., že totiž žalovaná firma jako subjekt, který nemovitostí pro telegrafy určenou nakládá, nesplnila povinnosti ohlašovací jí § 3 cit. zák. uloženou a proto ručí podle cit. ustanovení za škodu žalobci způsobenou, 2. o nezdatnost zaměstnance, poškození kabelu způsobivšího (§ 1315 vš. obč. zák.). Soud I. stolice zamítl žalobu, vysloviv právní názor, že žalovaná firma neměla povinnosti poštovní správu o zamýšlených pracích uvědomiti, ježto kabel poškozen byl na okresní silnici a povinnost ohlašovací stihá tudíž správu veřejného statku, jakožto subjekt pozemkem nakládající. Otázku nezdatnosti zaměstnaných dělníků soud přešel, vzav za prokázáno, že k pozemním pracem takového druhu (kopání) není třeba sil kvalifikovaných.
Na odvolání strany žalující zrušil soud II. instance napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, aby po pravomoci zrušovacího usnesení znovu jednal a rozhodl, přihlížeje též k § 1315 vš. obč. zák. Odvolací soud uvedl v důvodech: Zákonem o telegrafech byla vytvořena zákonná služebnost k tíži majitele pozemku, avšak text § 3 cit. zák. nelze vykládati tak úzce, jak to činí soud I. stolice. Slovo »nakládati« nemá jen význam právního nakládání s pozemkem, nelze jím vyloučiti skutečnou změnu na pozemku. Jinak by vlastník, který práce, jež vedly k poškození telegrafu nepodnikl a o nich příp. ani nevěděl, přesto musil ručiti za poškození, kdežto onen, který práce podnikl a při tom telegraf poškodil, by přímo neručil.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu sice nevyhověl, potvrdil usnesení soudu II. stol. pro neúplnost řízení, ale v důvodech uvedl:
Mylný jest právní výklad, který odvolací soud dává ustanovení § 3, odst. (4) zákona, čís. 33/1922, že totiž slova zákona »ten, kdo nakládá s nemovitostí užitou pro telegraf« nelze omezovati jen na význam t. zv. právního nakládání vlastníka neb uživatele s pozemkem, nýbrž, že jest jimi rozuměti jakékoliv nakládání s pozemkem, třebas jen faktické nakládání osobou třetí.
Odvolací soud především přezírá, že zákon čís. 33/1922 upravuje právní poměry mezi státní telegrafní správou, k zařizování a udržování telegrafů zmocněnou (§ 1 zákona) a osobami, jichž zájmů soukromých se zřizováním telegrafů dotýká (§3, odst. (1.) zákona).
V § 3, odst. (4) označuje zákon jako takové osoby též vlastníky a uživatele soukromých nemovitostí a stanoví, že zřízením telegrafů nemá jim býti bráněno, by volně s nemovitostí nenakládali, ji nezměnili a na ní nestavěli a pod. a v následující hned větě dodává zákon: »Kdyby snad tím mohl býti nějak ohrožen telegraf neb telegrafní provoz, má ten, kdo nakládá s nemovitostí, užitou pro telegraf« vůči telegrafní správě povinnost ji uvědomiti o zamýšlených pracích« (§ 3, odst. (4), čís. 1 zák.).
Odvolací soud při výkladu slov »kdo nakládá s nemovitostí« přehlédl souvislost těchto slov s předcházející větou a jen vytržením těchto slov z celé souvislé skladby § 3, odst. (4) zákona a jejich odděleným výkladem dospěl k nesprávnému jich právnímu posouzení.
Vždyť již ze slov kdyby snad »tím« atd. jest patrno, že tato věta jest vázána s větou předcházející, ve které slovo »tím« jest vyloženo jako volné nakládání s nemovitostí její změna i zastavění vlastníkem nebo uživatelem nemovitosti, jimž právě zákon v prvé větě § 3, odst. (4) tato práva vyhrazuje.
Jen tito mají také povinnost uvědomiti telegrafní správu o zamýšlených pracích na nemovitosti (§ 3, odst. (4), čís. 1) a jen jim zákon v § 3, odst. (4) pod čís. 2 a) ukládá povinnost k náhradě škody za podmínek v § 3, odst. (4), čís. 2 a) vytčených, což plyne též z dalších ustanovení § 3, odst. (4), čís. 2 pod b) a c), jež zase mají na mysli jen vlastníky nebo uživatele nemovitosti.
V souzené věci však jest žalována podnikatelská firma, jež není ani vlastníkem ani uživatelem nemovitosti, stižené telegrafním zařízením, na níž prováděla jen práce, k nimž byla smlouvou zjednána, tedy jako osoba třetí, na niž však předpis § 3, odst. (4) vůbec nedopadá a názor odvolacího soudu v této otázce jest právně mylný.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 6. března 1931, č j. R I 34/31. Dr. Jar. Homolka.

Citace:

Osobou, která nakládá nemovitosti ve smyslu § 3 zák. o užití dopravních cest a nevomitostí pro telegrafy.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 12, s. 389-391.